ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.2289.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 2289/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) Ing. B. F. a b) J. F. , c) PhDr. M. F. a d) RNDr. J. F. , CSc. , e) Š. O. a f) H. O. , g) Ing. I. G., Ph.D., h) Ing. P. G. K. a i) D. G. , j) D. P. a k) J. K. , všech zastoupených prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 4, proti žalované FIRO-tour, a. s. se sídlem v Praze 1, Národní 37/38, identifikační číslo 27869237, o zaplacení 593.242,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 202/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2010, č. j. 39 Co 393/2009-168, takto:
I. Dovolání žalobců Ing. B. F., J. F., PhDr. M. F., RNDr. J. F., CSc., Š. O., H. O., Ing. I. G., Ph.D., Ing. P. G. K., D. P. a J. K. se odmítá.
II. Ve vztahu mezi těmito žalobci a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Zrušuje se výrok II. rozsudku ze dne 23. února 2010, č. j. 39 Co 393/2009-168, kterým Městský soud v Praze zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. dubna 2008, č. j. 21 C 202/2006-114, v části výroku IX., jíž byla zamítnuta žaloba žalobce D. G. co do 4.425,- Kč s příslušenstvím, a řízení ohledně částky 4.425,- Kč s příslušenstvím zastavil; věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. února 2010, č. j. 39 Co 393/2009-168, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. dubna 2008, č. j. 21 C 202/2006-114, v části výroku IV., jíž byla zamítnuta žaloba RNDr. J. F. ohledně částky 249,- Kč s příslušenstvím, a v části výroku VIII., jíž byla zamítnuta žaloba Ing. P. G. K. ohledně částky 300,- Kč s příslušenstvím, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.) s odůvodněním, že uvedené částky „nejsou kryty žalobou“. Dále zrušil výrok IX. v části, jíž byla zamítnuta žaloba D. G. ohledně částky 4.425,- Kč s příslušenstvím, a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok II.) pro nedostatek podmínek řízení. V částech výroků I. až VIII. a X. a XI., jimiž byla zamítnuta žaloba vůči žalobci a) v rozsahu 42.915,- Kč s příslušenstvím, vůči žalobkyni b) v rozsahu 42.915,- Kč s příslušenstvím, vůči žalobkyni c) v rozsahu 38.626,50 Kč s příslušenstvím, vůči žalobci d) v rozsahu 38.875,- Kč s příslušenstvím, vůči žalobci e) v rozsahu 43.680,- Kč s příslušenstvím, vůči žalobkyni f) v rozsahu 51.574,- Kč s příslušenstvím, vůči žalobci g) v rozsahu 48.465,- Kč s příslušenstvím, vůči žalobkyni h) v rozsahu 48.165,- Kč s příslušenstvím, vůči žalobkyni j) v rozsahu 43.606,50 Kč s příslušenstvím a vůči žalobkyni k) v rozsahu 43.606,50 Kč s příslušenstvím, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok IV.) i o nákladech odvolacího řízení (výroky V. a VI.).
Usnesením ze dne 23. února 2010, č. j. 39 Co 393/2009-163, Městský soud v Praze rozhodl, že na místo původní žalované, FIRO-tour, a. s. se sídlem v Praze 1, Národní 37/38, identifikační číslo 266 88 361, bude v řízení pokračováno s FIRO-tour, a.s. se sídlem v Praze 1, Národní 37/38, identifikační číslo 278 69 237.
Proti výrokům II. a III. a navazujícím nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Pokud jde o výrok III., odvolacímu soudu vytýkají, že věc nesprávně právně posoudil, jestliže zjištěný skutkový stav poměřoval toliko ustanovením §852i zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), a nikoliv též ustanovením §852k odst. 2 a 3 obč. zák., a že jím aplikované zákonné ustanovení navíc nesprávně vyložil. S poukazem na §852a obč. zák. a §1 a §10 zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů, považují za chybný též závěr, že pojistné není součástí ceny zájezdu. Mají za to, že odpovědnost žalované nemůže být omezena Všeobecnými obchodními podmínkami nad rámec ustanovení §852i a §852j obč. zák. a nesouhlasí s tím, že odvolací soud v dané věci aplikoval směrnici Rady č. 90/314/EHS namísto příslušných ustanovení občanského zákoníku, kterými byla do českého právního systému implementována. V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. odvolacímu soudu vytýkají, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ačkoli vycházel z jiného skutkového stavu nežli soud prvního stupně, nezopakoval všechny jím provedené důkazy, výsledky předchozího řízení ve svém rozhodnutí nezohlednil a nerespektoval zásady dokazování. Nesprávně byla posouzena procesní způsobilost žalobce D. G.; tento žalobce byl ve smyslu §19 a §20 o. s. ř. procesně způsobilý a i kdyby tomu tak nebylo, případnou nezpůsobilost nelze mít za neodstranitelnou vadu mající za následek zastavení řízení ve smyslu §221 odst. 2 (správně 1) písm. c/ o. s. ř.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu legitimovanými subjekty (žalobci), za splnění zákonné podmínky jejich advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.).
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Vymezuje-li občanský soudní řád – při splnění zákonných podmínek – jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, a b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení. Podstatné přitom není, jaká částka byla původně uplatněna žalobou, ani to, o jaké částce rozhodoval „ve věci samé“ soud prvního stupně nebo odvolací soud, nýbrž to, v jakém rozsahu je příslušné peněžité plnění zpochybněno dovoláním (srovnej Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1880 - 1881).
Dovolání směřující proti výroku rozsudku, jímž odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v částech, jimiž soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce a) o zaplacení 42.915,- Kč s příslušenstvím, žalobkyně b) o zaplacení 42.915,- Kč s příslušenstvím, žalobkyně c) o zaplacení 38.626,50 Kč s příslušenstvím, žalobce d) o zaplacení 38.875,- Kč s příslušenstvím, žalobce e) o zaplacení 43.680,- Kč s příslušenstvím, žalobce g) o zaplacení 48.465,- Kč s příslušenstvím, žalobkyně h) o zaplacení 48.165,- Kč s příslušenstvím, žalobkyně j) o zaplacení 43.606,50 Kč s příslušenstvím a žalobkyně k) o zaplacení 43.606,50 Kč s příslušenstvím, není tudíž ve smyslu §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné.
Dovolání není přípustné ani proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž soud prvního stupně zamítl žalobu žalobkyně f) o zaplacení 51.574,- Kč s příslušenstvím. Již v usnesení ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1/2000 pod SJ 9/2000, zaujal Nejvyšší soud ČR názor, že přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu [po novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 30/2000 Sb. podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a)] proti rozhodnutí odvolacího soudu o více samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. V dané věci žalobkyně f) napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 51.574,- Kč s příslušenstvím. Tato částka sestává z více samostatných nároků. Vedle nároků na slevu z ceny zájezdu a náhradu nemajetkové újmy ve výši 43.679,50 Kč s příslušenstvím žalobkyně požadovala zaplacení 7.894,50 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která jí vznikla za použití mobilního telefonu v souvislosti s vyřizováním reklamace. Jelikož dílčí nároky na zaplacení částek 43.679,50 Kč s příslušenstvím a 7.894,50 Kč s příslušenstvím (nároky se samostatným skutkovým základem) v každém jednotlivém případě nepřesahují částku 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání ve vztahu k výrokům ohledně těchto částek taktéž vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání, dovolacímu soudu nezbylo než dovolání žalobce a), žalobkyně b), žalobkyně c), žalobce d), žalobce e), žalobkyně f), žalobce g), žalobkyně h), žalobkyně j) a žalobkyně k) podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítnout, aniž se jím mohl věcně zabývat.
Dovolání žalobce i) je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Podmínku formulovanou návěstím označeného ustanovení (aby napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam), má dovolací soud za obsoletní (srov. k tomu blíže Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. §201 až 376, Komentář, 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1903-1904, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp.zn. 29 Cdo 3013/2010).
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je zpochybňován právní závěr odvolacího soudu, že žalobce D. G., nebyl procesně způsobilý podat žalobu a že jeho zákonní zástupci potřebovali k podání žaloby za něho s ohledem na charakter prováděného úkonu schválení soudu.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval
Podle §20 odst. 1 o. s. ř. může každý před soudem jako účastník samostatně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti.
Podle §9 zákona obč. zák. mají nezletilí způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.
Podle §28 obč. zák., jestliže jsou zákonní zástupci povinni též spravovat majetek těch, které zastupují, a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s majetkem třeba schválení soudu.
Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že podání žaloby představuje pro nezletilého žalobce D. G. majetkové riziko, které není běžnou majetkovou záležitostí, a proto je k podání žaloby třeba schválení soudu, ačkoliv zákonní zástupci nezletilého žalobce jednali ve vzájemné shodě. Námitka zákonných zástupců nezletilého, že měl-li nezletilý právní způsobilost uzavřít cestovní smlouvu, měl taktéž procesní způsobilost domáhat se z titulu této smlouvy svých práv soudní cestou, neobstojí. Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že běžné majetkové záležitosti vyřizují zákonní zástupci za zastoupeného sami. Nikoliv běžné majetkové záležitosti vyžadují k platnosti právního úkonu schválení soudu. Soud právní úkon, který se neběžné majetkové záležitosti týká, schválí jen tehdy, je-li v zájmu zastupovaného nezletilého dítěte. Jde-li o běžnou či neběžnou majetkovou záležitost při správě majetku, je třeba posoudit vždy na základě jednotlivých okolností a celkové povahy každého konkrétního případu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2912/2008). Ustanovení §28 je pak třeba vykládat v souladu s celkovým pojetím občanského zákoníku (§1 odst. 2 a 3 obč. zák.) tak, že se jeho právní režim analogicky vztahuje i na nakládání zákonného zástupce s neběžnými osobními záležitostmi zastupovaného (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. §1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 279 - 280). Podání jakékoliv žaloby je bezesporu neběžnou záležitostí, která může mít daleké dosahy do sféry nezletilého (např. krom vzniklých práv a povinností, o kterých je rozhodováno v řízení, taktéž nutnost hradit náklady soudního řízení); v daném konkrétním případě lze proto přisvědčit odvolacímu soudu, že zákonní zástupci žalobce i) potřebovali k podání žaloby v zastoupení tohoto žalobce souhlas soudu v souladu s §176 odst. 1 a §179 o. s. ř. Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ nebyl uplatněn právem.
Lze však souhlasit s názorem, že odvolací soud pochybil, jestliže rozsudek, jímž soud prvního stupně ve vztahu k žalobci D. G., zamítl žalobu ohledně částky 4.425,- Kč, zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil.
Podle §219a odst. 1 o. s. ř. odvolací soud rozhodnutí zruší, jestliže tu jsou mimo jiné takové vady, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení.
Podle §221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. věty před středníkem, zruší-li odvolací soud rozhodnutí podle §219a, rozhodne o zastavení řízení, jestliže je tu takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit (§104 odst. 1).
Podle §104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Nedostatek procesní způsobilosti nezletilého žalobce D. G. není neodstranitelnou vadou řízení. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že nezletilý žalobce nebyl procesně způsobilý podat žalobu a že jeho zákonní zástupci za něj nemohli žalobu podat bez schválení soudu, měl postupovat podle §104 odst. 2 o. s. ř. a vést zákonné zástupce nezletilého k odstranění uvedeného nedostatku, resp. k jeho zhojení spočívajícím ve vyžádání rozhodnutí, jímž by soud schválil zákonným zástupcům podání žaloby za žalobce i) podle §176 odst. 1 a §179 o. s. ř. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. byl tudíž uplatněn důvodně. Dovolacímu soudu proto nezbylo než podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit rozsudek odvolacího soudu ve výroku II. a podle odst. 3 věty první téhož ustanovení věc vrátit v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobci a), b), c), d), e), f), g), h), j) a k) a žalovanou bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči těmto žalobcům právo.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem i) a žalovanou bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. září 2012
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r. předsedkyně senátu