Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.04.2014, sp. zn. 33 Cdo 2493/2013 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2493.2013.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2493.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 2493/2013 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně GTS Czech s.r.o. , se sídlem v Praze 3 - Žižkov, Přemyslovská 2845/43 (identifikační číslo osoby 28492170), zastoupené JUDr. Petrem Hostašem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Struze 1740/7, za účasti VIDEOBOARD GS Česká republika s.r.o. v likvidaci , se sídlem v Praze 6 - Bubeneč, Podbabská 1112/13 (identifikační číslo osoby 28406290), zastoupené likvidátorem Janem Jezberou, se sídlem v Praze 9, Žandovská 307/7, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 100/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2012, č. j. 24 Co 130/2012-46, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, kterým Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 20. 10. 2011, č. j. 8 C 100/2011-24, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu o nahrazení rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 128 212/2010-603, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro oblast Praha, ze dne 1. 9. 2010, č. j. 47 931/2010-631/FrA, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 8. 3. 2011, č. j. 47 931/2010-631/FrA, rozhodnutím ukládajícím žalované (správně účastnici) zaplatit žalobkyni 3.767.590,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jeno.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř.). Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž výhradně důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.). Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalobkyně zpochybnila posouzení otázky neplatnosti části smluvního ujednání týkající se podmíněnosti nároku na smluvní pokutu odstoupením od smlouvy a porušením smluvní povinnosti druhou stranou. Podle skutkových zjištění uzavřel právní předchůdce žalobkyně se společností VIDEOBOARD GS Česká republika s.r.o. v likvidaci dne 14. 4. 2009 smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, jejíž přílohou byly všeobecné obchodní podmínky. Právní vztah založený smlouvou vypověděla žalobkyně z důvodu nezaplacení ceny služby a následně vyúčtovala účastnici jednorázovou částku ve výši 3.767.590,- Kč za nedodržení minimální doby užívání služeb elektronických komunikací. Vznik nároku žalobkyně na uvedenou částku byl podmíněn tím, že smluvní vztah s účastnicí ukončí před uplynutím sjednané doby. Soudní praxe je zcela jednotná v posouzení povinnosti zaplatit smluvní pokutu vázanou nejen na porušení smluvní povinnosti jednou stranou, ale i na následné odstoupení od smlouvy stranou druhou, jako ujednání odporující ustanovení §544 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jenobč. zák.“). V tomto případě je totiž smluvní pokutou sankciován v podstatě výkon práva odstoupení od smlouvy, přičemž takovéto ujednání je třeba považovat za absolutně neplatné podle §39 obč. zák. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1398/96, ze dne 30.11.2004, sp. zn. 32 Odo 1113/2003, ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 234/2010, a ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1216/2010). Není přitom rozhodující, že odstoupení od smlouvy bylo vyvoláno porušením povinností druhou smluvní stranou (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3455/2009, a ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2575/2010). Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.10.2011, sp. zn. 28 Cdo 2720/2011, není případný (v této věci porušení smluvní povinnosti založilo právo druhé strany na zaplacení smluvní pokuty a nezávisle na tomto ujednání mohla tato strana i odstoupit od smlouvy). Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu nesprávný výklad smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací (že jednorázová částka /storno/ za nedodržení minimální doby užívání specifikovaných služeb představuje souhrn měsíčních plateb, které byla uživatelka veřejně dostupné služby elektronických komunikací povinna zaplatit bez ohledu na to, zda smluvenou dobu dodržela či nikoliv, a že vůlí stran bylo vázat právo na žalovanou částku na porušení smluvní povinnosti uživatelky), jedná se o námitky, které vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73). Takové námitky jsou však v řízení o dovolání přípustném jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nevýznamné (skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit), takže i právní závěry, které z nich dovolatelka – bez ohledu na to, zda správně – dovozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné. Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1, části věty před středníkem, o. s. ř. (účastnici v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. dubna 2014 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/17/2014
Spisová značka:33 Cdo 2493/2013
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2493.2013.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19