ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.253.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 253/2018-477
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně T. S. , zastoupené Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Milešovská 1312/6, proti žalovanému I. S. , zastoupenému JUDr. Alešem Rozehnalem Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 633/12, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 23 C 308/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, č. j. 72 Co 63/2017-402, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Aleše Rozehnala Ph.D., advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 23. 9. 2016, č. j. 23 C 308/2014-335, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení vlastnictví specifikovaných nemovitých věcí, a uložil jí zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 60.834,50 Kč.
Rozsudkem ze dne 31. 5. 2017, č. j. 72 Co 63/2017-402, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením (chování žalovaného vůči žalobkyni nedosáhlo intenzity hrubého porušení dobrých mravů ve smyslu §630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“).
Dovolání, jímž žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu napadla, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II. bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o.s.ř.“).
Podle §237 o.s.ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Námitkami, že odvolací soud projednal věc, aniž zohlednil nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně, který „bez jakéhokoli odůvodnění vyloučil konkrétní části výpovědi svědků vypovídajících o intenzitě útoků žalovaného,“ a že „nevzal v potaz zásadní části výpovědí některých svědků či výpovědi, z nichž vyplýval konkrétní následek fyzického napadání dovolatelky,“ žalobkyně nenapadá žádný právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci samé založeno, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K nim však – pokud by skutečně jimi řízení bylo postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není.
Žalobkyně sice podala dovolání „proti všem bodům výroku rozsudku“ odvolacího soudu, ve vztahu k nákladovým výrokům však žádnou argumentaci nevznesla.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 9. 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu