ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2552.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 2552/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně JUDr. Ľ. Z. , zastoupené JUDr. Jánem Čarnogurským, advokátem se sídlem v Bratislavě, Dostojevského rad 1, Slovenská republika, proti žalované Ing. M. K. , místem podnikání v Kroměříži, Sládkova 922/15, o zaplacení 56.250,- EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 173/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2012, č.j. 20 Co 743/2011-200, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2012, č.j. 20 Co 743/2011-200, se v části, jíž byl potvrzen rozsudek ze dne 21. 9. 2011, č.j. 5 C 173/2009-154, kterým Okresní soud v Kroměříži zamítl žalobu o 11.250,- EUR s úroky z prodlení z této částky ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 19. 9. 2008 do zaplacení, a ve výrocích o nákladech řízení, a rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 21. 9. 2011, č.j. 5 C 173/2009-154, v části, kterou byla zamítnuta žaloba o 11.250,- EUR s úroky z prodlení z této částky ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, od 19. 9. 2008 do zaplacení a ve výrocích o nákladech řízení a soudním poplatku, ruší a v tomto rozsahu se věc vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení; jinak se dovolání zamítá .
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení 56.250,- EUR se specifikovanými úroky z prodlení coby bezdůvodného obohacení vzniklého zaplacením zálohy na kupní cenu 45.000,- EUR a poloviny zprostředkovatelské provize 11.250,- EUR.
Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 21. 9. 2011, č.j. 5 C 173/2009-154, žalobu zamítl a žalobkyni uložil nahradit žalované a státu náklady řízení. Soud prvního stupně zejména dovodil, že účastnice uzavřely konkludentně zprostředkovatelskou smlouvu, že ve sporu o vrácení zálohy není žalovaná pasivně legitimována, neboť záloha byla určena pro prodávajícího, kterému ji v souladu s pokynem žalobkyně žalovaná předala, a že písemného zmocnění k předání zálohy nebylo třeba, neboť jde o faktickou činnost, nikoli o právní úkon ani o přijetí čehokoli ve smyslu ustanovení §777, věty druhé, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“, srov. §3028 zákona č. 89/2012 Sb.). Ohledně poloviny provize zprostředkovatele soud prvního stupně uzavřel, že splatnost byla dohodnuta odchylně s tím, že polovina provize splatná v den podpisu rezervační smlouvy propadne ve prospěch zprostředkovatele, nebude-li dosaženo převodu vlastnictví k předmětu zprostředkování vinou zájemce, a že toto smluvní ustanovení není neplatné, neboť nezakládá nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran k újmě žalobkyně. Žalovaná svým přičiněním dosáhla, že prodávající navrhl žalobkyni uzavření smlouvy o budoucí smlouvě, žalobkyně návrh neakceptovala, ačkoliv obsahoval všechny předběžně dohodnuté náležitosti, čímž vlastní vinou zmařila uzavření kupní smlouvy. Žalovaná má tak v souladu se smlouvou nárok na polovinu provize a nejedná se na její straně o bezdůvodné obohacení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 1. 2012, č.j. 20 Co 743/2011-200, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ve shodě s ním po právní stránce uzavřel, že účastnice sjednaly zprostředkovatelskou smlouvu (§774 a násl. obč. zák.). Vyložil, že závazek zprostředkovatele spočívá ve vyhledání třetí osoby (potencionálního smluvního partnera) a že tento závazek žalovaná řádně splnila, takže – pokud jde o vyplacenou jednu polovinu provize – se na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatila. S ohledem na to, že žalobkyně odmítla podepsat smlouvu o smlouvě budoucí, považoval odvolací soud za spekulaci tvrzení, že smlouva o prodeji nemohla být uzavřena v důsledku závad v kolaudaci, zápisu nemovitosti do katastru, případně absence schvalovací doložky. Ve vztahu k plnění ve výši 45.000,- EUR odvolací soud odkázal na právní závěry soudu prvního stupně a doplnil, že zvláštní plné moci k zaslání finančních prostředků nebylo zapotřebí a že s převodem peněz žalobkyně souhlasila; vzhledem k mimořádně přátelským a neformálním vztahům účastnic v době zprostředkování neshledal postup žalované protiprávním ani v rozporu s dobrými mravy či se zásadou poctivého obchodního styku.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, dále jen „o.s.ř.“, srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že řeší právní otázky, které jsou soudy rozhodovány rozdílně. Odvolacímu soudu nejprve vytkla, že otázku vzniku nároku žalované na odměnu za zprostředkování posoudil v rozporu s judikaturou dovolacího soudu a judikaturou publikovanou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. V tomto směru prosazuje, že žalované nevznikl nárok na odměnu již proto, že k uzavření kupní smlouvy s chorvatským prodávajícím nedošlo. S ohledem na spotřebitelskou povahu zprostředkovatelské smlouvy je vyloučeno nahrazení zákonné úpravy uvedené v §774 obč. zák. pro žalobkyni zjevně nevýhodnějším ujednáním o vzniku nároku na provizi již na základě obstarání příležitosti k uzavření smlouvy. Za nesprávné pokládá dovolatelka i právní posouzení vztahující se k plnění 45.000,- EUR. Zde namítla, že podle ustanovení §777 obč. zák. potřebovala žalovaná k převodu uvedené částky písemnou plnou moc, a napadla i závěr, že převod peněz není právním úkonem; jde o nezmocněné jednatelství, které dodatečně neschválila, a proto pro ni není závazné. Dále tvrdí, že žalované nedala souhlas k převodu částky, a že při zachování odborné starostlivosti se žalovaná neměla spokojit s „domnělým telefonátem“ , ale měla vyčkat minimálně na souhlas ve formě e-mailu. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V doplnění dovolání pak žalobkyně namítla, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně okolnosti, že částku 45.000,- EUR předala zástupci chorvatského prodávajícího. Připomněla, že popřela pravost svého podpisu na dohodě o postupu při koupi nemovitosti, a soudu vytkla, že pochybil, neprovedl-li k tomu znalecké dokazování. Poukázala ještě na stanovisko chorvatského advokáta, podle něhož záloha nemůže být předmětem smlouvy o budoucí smlouvě, a nelze ji uznat za pojistný institut; porušila-li žalovaná své oprávnění, odpovídá za odevzdanou částku ona, a nikoli prodávající.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam; ten je dán tím, že otázkou, zda je – za zjištěných skutkových okolností – převod peněz právním úkonem, k němuž je třeba udělení písemné plné moci, se Nejvyšší soud dosud nezabýval, a tím, že otázku vzniku nároku žalované na odměnu za zprostředkování odvolací soud vyřešil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (§237 odst. 3 o.s.ř.).
V poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jsou bezcenné výtky proti skutkovým zjištěním vystihující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem dovolací soud nepřihlíží (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.), skutkový stav, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je nezpochybnitelný a dovolací soud je povinen z něj vycházet. Dovolací soud proto nechal bez povšimnutí tvrzení žalobkyně, že nesouhlasila, aby žalovaná převedla částku 45.000,- EUR, že převod této částky nebyl vůbec prokázán a že její podpis na dohodě o postupu při koupi nemovitosti byl zfalšovaný.
Odvolací soud vycházel z následujícího skutkového stavu. Žalobkyně 16. 9. 2008 po osobní prohlídce projevila zájem o koupi nemovitosti v C. označené jako č.p. 852/1, k.ú. O., nabízené k prodeji realitní kanceláří žalované. Téhož dne si účastnice předběžně dohodly následný postup, podle něhož měla žalovaná co nejdříve vyhotovit zprostředkovatelskou smlouvu a fakturu na polovinu provize a poslat ji e-mailem žalobkyni, která měla co nejdříve uhradit provizi, nevratnou rezervační zálohu a právnický poplatek na účet uvedený ve smlouvě s tím, že zálohu, která je vratná pouze v případě, že vlastník nevyřídí potřebnou dokumentaci, předá žalovaná vlastníku nemovitosti za účelem urychlené blokace. K předání zálohy mělo dojít při podpisu smlouvy o budoucí smlouvě, která měla být s podpisem budoucího prodávajícího zaslána k podpisu žalobkyni. Žalovaná 16. 9. 2008 vyhotovila návrh zprostředkovatelské smlouvy, v němž se jako zprostředkovatel zavázala zprostředkovat žalobkyni jako zájemci uzavření kupní smlouvy o prodeji specifikované nemovitosti za cenu 450.000,- EUR, v článku IV návrhu je zakotven závazek zájemce uhradit zprostředkovateli zprostředkovatelskou provizi ve výši 5 % z hodnoty nemovitosti, to je 22.500,- EUR. Polovina provize měla být splatná v den podpisu smlouvy o smlouvě budoucí a zaplacení zálohy, druhá polovina provize měla být splatná při příležitosti podpisu konečné smlouvy, po zaplacení celé prodejní ceny. Podle článku V návrhu měl zájemce poslat zprostředkovateli v den podpisu této smlouvy rezervační zálohu ve výši 45.000,- EUR spolu s polovinou zprostředkovatelské provize na specifikovaný účet zprostředkovatele. Zbytek kupní ceny měl být zaplacen do 18. 11. 2008. V návrhu je poznamenáno, že nemovitost není zakreslena v katastru nemovitostí. V článku VI návrhu smlouvy je uvedeno, že složená záloha kupní ceny propadne ve prospěch prodávajícího a polovina provize ve prospěch zprostředkovatele, nebude-li vinou zájemce dosaženo převodu vlastnictví k předmětu zprostředkování z prodávajícího na žalobkyni. Z návrhu vyplývá, že rezervační záloha je určena pro prodávajícího, nikoli pro žalovanou. Návrh smlouvy byl doručen žalobkyni e-mailem 17. 9. 2008 spolu s fakturou č. 1000708 vystavenou na 11.250,- EUR se splatností 23. 9. 2008 s tím, že se jedná o fakturaci první poloviny zprostředkovatelské provize za zprostředkování koupě nemovitosti na území C. r., k.ú. O., číslo parcely dle katastru nemovitostí 852/1, dle zprostředkovatelské smlouvy z 16. 9. 2008. Následně 18. 9. 2008 převedla žalobkyně žalované příkazem k úhradě částku 56.250,- EUR, jako účel platby uvedla fa č. 1000708. Dne 23. 9. 2008 vyzvala žalovaná e-mailem žalobkyni, aby jí sdělila, zda může zaslat majiteli nemovitosti zálohu 45.000,- EUR a zda může připravit smlouvu o budoucí smlouvě kupní s upozorněním, že pokud neuhradí zálohu prodávajícímu do pátku, pak „nemovitost bude ztracena“ . Žalobkyně poté udělila telefonicky žalované pokyn k převodu zálohy prodávajícímu. Dne 16. 11. 2008 byl žalobkyni doručen návrh smlouvy o budoucí kupní smlouvě podepsaný budoucím prodávajícím již 26. 9. 2008, v němž se budoucí prodávající zavázal do 30. 11. 2009 (správně zřejmě do 30. 11. 2008) uzavřít s žalobkyní smlouvu o koupi a prodeji specifikované nemovitosti za kupní cenu 450.000,- EUR; termín měl být prodloužen v případě, že do té doby nebude do katastru a pozemkové knihy proveden zápis domu, a to do 28. 2. 2009. V návrhu smlouvy budoucí prodávající výslovně potvrdil, že mu byla uhrazena záloha na koupi nemovitosti ve výši 45.000,- EUR. Žalobkyně smlouvu o budoucí kupní smlouvě nepodepsala a 12. 12. 2008 vyzvala žalovanou k vrácení rezervační zálohy ve výši 45.000,- EUR a poloviny zprostředkovatelské provize ve výši 11.250,- EUR.
Právní posouzení je ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Dovolací soud se nejprve zabýval právním posouzením věci odvolacím soudem ve vztahu k plnění ve výši 45.000,- EUR představujícímu zálohu převedenou vlastníku nemovitosti, konkrétně přezkumem závěru, že žalovaná k převodu této částky nepotřebovala písemné zmocnění. Dovolání není v této části důvodné.
Podle ustanovení §724 obč. zák. příkazní smlouvou se zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost.
Podle ustanovení §774 obč. zák. zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel zavazuje obstarat za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl-li výsledek dosažen přičiněním zprostředkovatele.
Podle §31 odst. 4 obč. zák. je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné formě, musí být plná moc udělena písemně. Písemně musí být plná moc udělena i tehdy, netýká-li se jen určitého právního úkonu.
Zprostředkovatel není přímým ani nepřímým zástupcem zájemce. Naopak příkazník je zástupcem příkazce. Neudělí-li příkazce příkazníku plnou moc, je příkazník v postavení zástupce nepřímého (obstarává záležitost vlastním jménem na účet příkazce), dojde-li k udělení plné moci, jedná se o zastoupení přímé (příkazník jedná jménem příkazce). Forma plné moci se řídí ustanovením §31 odst. 4 obč. zák.
Podle výše uvedených skutkových zjištění, z nichž vycházel odvolací soud, se účastnice dohodly, že žalobkyně poukáže na účet žalované zálohu ve výši 45.000,- EUR určenou pro chorvatského prodávajícího, kterou žalovaná předá prodávajícímu z důvodu urychlené blokace nemovitosti. Žalobkyně udělila žalované pokyn k převodu těchto peněžních prostředků, žalovaná je určené osobě převedla a tato osoba je jako zálohu na kupní cenu přijala. Tento vztah účastnic je třeba odlišit od právního vztahu spočívajícího ve zprostředkování uzavření smlouvy a je třeba jej podřadit ustanovením občanského zákoníku upravujících příkazní smlouvu (§724 obč. zák.). Ustanovení §31 odst. 4 obč. zák. nestanoví pro plnou moc k převodu peněžních prostředků písemnou formu. Žalobkyně žalovanou ústně (telefonicky) zmocnila k předání zálohy chorvatskému prodávajícímu a žalovaná činnost, k níž se příkazní smlouvou zavázala, v souladu s tímto zmocněním vykonala.
Závěr odvolacího soudu, že k předání zálohy nebylo zapotřebí písemné plné moci, je tedy – v konečném důsledku – správný. Otázkou, zda převod finančních prostředků je právním úkonem či faktickou činností (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 677/2011), není třeba se v poměrech souzené věci zabývat, neboť příkaz ve smyslu ustanovení §724 obč. zák. zahrnuje jak právní jednání, tak faktickou činnost příkazníka (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. §460-880. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 2022).
K námitce dovolatelky poukazující na stanovisko chorvatského advokáta Nejvyšší soud poznamenává, že okolnost, že zálohu chorvatské právo nepovažuje za pojistný institut, nevylučuje možnost zálohu na kupní cenu poskytnout.
Dovolací soud se dále – z pohledu dovolacích námitek – zabýval přezkumem závěru odvolacího soudu, že žalované vznikl nárok na zaplacení jedné poloviny sjednané provize (11.250,- EUR).
Odvolací soud sice přiléhavě odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k uvedené problematice, jejími závěry se však ne zcela řídil. Nejvyšší soud totiž již v rozsudku ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 5296/2008, z jehož závěrů odvolací soud také vycházel, dovodil, že činnost zprostředkovatele zásadně směřuje jen k nalezení potencionálního smluvního partnera pro zájemce, jeho závazek vyplývající ze smlouvy podle §774 obč. zák. je splněn vyhledáním třetí osoby a je již věcí zájemce, zda s ní sám smlouvu uzavře. Zprostředkovatel obecně neručí za výsledek kontraktačního jednání, porušením jeho povinností není, nebyla-li uzavřena smlouva, přestože k tomu vytvořil podmínky. Na výsledek je toliko vázána odměna zprostředkovatele, neboť ta mu náleží, byl-li výsledek dosažen jeho přičiněním. Tento úsudek mající oporu ve výslovném – i když dispozitivním (k tomu viz níže) – ustanovení §774 obč. zák. odvolací soud přehlédl. V rozsudku ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 33 Odo 740/2002, Nejvyšší soud vysvětlil, že zprostředkovatelská smlouva je typem smlouvy usnadňující setkání nabídky s poptávkou; jde o dvoustranný právní úkon mezi zájemcem na straně jedné a zprostředkovatelem na straně druhé, jehož výsledkem má být uzavření další smlouvy mezi zájemcem a třetí osobou. Odměna pak přísluší zprostředkovateli jen tehdy, jestliže tato další smlouva byla uzavřena jeho zásluhou. Bez ohledu na to, jak je smlouvou specifikována míra přičinění zprostředkovatele, náleží zprostředkovateli odměna pouze tehdy, bylo-li výsledku zprostředkování dosaženo, tedy byla-li smlouva (v tam posuzovaném případě smlouva kupní) uzavřena.
Smluvním podkladem pro plnění žalobkyně ve výši 11.250,- EUR není ujednání účastnic, podle něhož polovina provize propadne ve prospěch zprostředkovatele, nebude-li vinou zájemce dosaženo převodu vlastnictví k předmětu zprostředkování z prodávajícího na žalobkyni. Tímto ujednáním smluvní strany nedohodly právo na odměnu odchylně od zákonné úpravy. Žalovaná si byla vědoma, že jí právo na odměnu nevznikne, nebude-li uzavřena kupní smlouva, takže svou povahou je ujednání dohodou o smluvní pokutě (§544 obč. zák.), která je však již pro nedostatek písemné formy neplatná; je proto nadbytečné zabývat se otázkou, zda žalobkyni vůbec tížila povinnost smluvní pokutou zajištěná.
Nejvyšší soud ještě poukazuje na závěry formulované Krajským soudem v Hradci Králové v rozsudku ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 20 Co 433/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 102/2011. Krajský soud dovodil – a Nejvyšší soud jeho závěry sdílí – že v případě, že zprostředkovatel jako podnikatel poskytuje služby realitní kanceláře a v jejich rámci při uzavření a plnění smlouvy jedná, zatímco zájemce, fyzická osoba, v právním vztahu se zprostředkovatelem jako podnikatel nevystupuje, je zprostředkovatelská smlouva současně i smlouvou spotřebitelskou ve smyslu ustanovení §52 obč. zák. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že strany se nemohou smluvně odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele a dále že v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější (srov. §55 odst. 1 a 3 obč. zák.). To znamená, že smluvní vyloučení ustanovení §774 obč. zák. a jeho nahrazení dohodou, podle níž má zprostředkovatel právo na odměnu již jen na základě obstarání příležitosti k uzavření smlouvy, je neplatné, neboť je pro spotřebitele zjevně nevýhodnější.
Lze uzavřít, že žalobkyní poskytnuté plnění ve výši 11.250,- EUR je plněním bez právního důvodu, jímž se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna je žalobkyni vydat (§451 obč. zák.). Právní posouzení této otázky odvolacím soudem není tedy správné.
Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – rozhodnutí odvolacího soudu (včetně rozhodnutí soudu prvního stupně) ve vymezených částech zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; jinak dovolání žalobkyně jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2, odst. 3 o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. července 2014
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu