ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2712.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 2712/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) J. S. a b) J. S. , zastoupených advokátem, proti žalované V. T. s. r. o. zastoupené advokátem, o určení spoluvlastnických práv k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 26 C 177/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 20. března 2007, č. j. 12 Co 1154/2006-80, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.160,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta se sídlem v O., Š. 6.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 20. března 2007, č. j. 12 Co 1154/2006-80, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. září 2006, č. j. 26 C 177/2006-39, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Žalovaná v dovolání zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu, že smlouva o zajišťovacím převodu práva, kterou účastníci uzavřeli dne 2. 7. 2004, je ve smyslu §39 obč. zák. neplatná. Prosazuje názor, že absence ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník věřiteli zajištěnou pohledávku řádně a včas neuhradí (tj. absence „ujednání, jakým způsobem dojde ke zpeněžení předmětných nemovitostí, a to, že žalobci mají nárok na hyperochu“), nezpůsobuje neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva, neboť v takovém případě se práva a povinnosti smluvních stran řídí obecnými ustanoveními občanského zákoníku.
Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku velkého senátu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2009, dovodil, že zajišťovací převod práva ve smyslu ustanovení §553 odst. 1 obč. zák. nelze sjednat jako fiduciární převod práva. Smlouva o zajišťovacím převodu práva, která neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí, je absolutně neplatná. Totéž pak platí, obsahuje-li uvedená smlouva v dotčeném směru pouze ujednání, podle kterého se věřitel při prodlení dlužníka s úhradou zajištěné pohledávky bez dalšího (nebo na základě jednostranného úkonu věřitele) stane trvalým vlastníkem převedeného majetku při současném zániku zajištěné pohledávky. Zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat formou kupní smlouvy, ve které bude splatnost dohodnuté kupní ceny vázána k okamžiku splatnosti zajišťované pohledávky, s tím, že bude-li zajištěná pohledávka včas a řádně splněna (čímž se obnoví vlastnické právo dlužníka), zanikne věřiteli povinnost k úhradě kupní ceny, a s tím, že nedojde-li k řádné a včasné úhradě zajištěné pohledávky, započte se kupní cena na zajišťovanou pohledávku. Věřitel by se v takovém případě měl smluvně pojistit proti tomu, aby v důsledku účelového chování dlužníka (spočívajícího v tom, že dlužník ke dni splatnosti neuhradí jen minimální část zajištěné pohledávky) nebyl nucen vracet jako důsledek dlužníkova prodlení podstatnou část kupní ceny. Zajišťovací převod práva lze sjednat také formou ujednání, podle kterého bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku přebytek zpeněžení (tzv. hyperochu). Takové ujednání (jež předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení s plněním zajištěné pohledávky), se neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění.
Od zmíněných závěrů, které dovodil velký senát Nejvyššího soudu v rozhodnutí sjednocujícím posuzování platnosti smluv o zajišťovacím převodu práva, není důvodu odchylovat se ani v posuzovaném případě. Posoudil-li odvolací soud smlouvu o zajišťovacím převodu práva, kterou účastníci uzavřeli dne 2. 7. 2004 v návaznosti na ujednání obsažené v bodě III. smlouvy o půjčce, jako neplatnou (§39 obč. zák.), rozhodl v intencích těchto závěrů. Jeho rozhodnutí tudíž nemůže být zásadně právně významné.
Námitkami, které dovolatelka vznáší vůči úvahám, jimiž odvolací soud nad rámec závěru, na němž je jeho rozhodnutí o určení vlastnického práva k nemovitostem (§80 písm. c/ o. s. ř.), založeno, přisvědčil soudu prvního stupně v tom, že žalobci v plném rozsahu splnili svůj závazek ze smlouvy o půjčce, se dovolací soud z důvodu nadbytečnosti již nezabýval.
Protože dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobcům náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 6.500,- Kč (§5 písm. b/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.360,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. ledna 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu