ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2979.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 2979/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. S. , zastoupeného JUDr. Janem Nohejlem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 33/240, proti žalovanému R. S. , t.č. ve věznici Praha Pankrác, Praha 4, Soudní 988, zastoupenému JUDr. Miroslavem Rybářem, advokátem se sídlem Praha 10, Dýšinská 476, o zaplacení 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 59/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2013, č. j. 54 Co 105/2013-172, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem pro zmeškání ze dne 23. dubna 2012, č. j. 11 C 59/2010-100, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 500.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovodil, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání (§153b odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný a jeho zástupce obdrželi včas předvolání k prvnímu jednání ve věci; zatímco žalovaný svou neúčast u jednání omluvil z důvodu pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody, jeho zástupce - přes poučení o následcích - se k němu bez včasné a řádné omluvy nedostavil. Jeho telefonickou žádost o „posečkání se zahájením ústního jednání z důvodu dopravní zácpy“ soud prvního stupně nevyhodnotil jako důvodnou omluvu, a proto k návrhu žalobce rozhodl rozsudkem pro zmeškání na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě, umožňujících přiznat požadované plnění z titulu smlouvy o půjčce spolu se zákonnými úroky z prodlení (§657 a §517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 /dále jen „obč. zák.“/ - viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb.).
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. března 2013, č. j. 54 Co 105/2013-172, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Předně konstatoval, že při posouzení otázky, zda omluva neúčasti účastníka či jeho zástupce je důvodná, lze vzít v úvahu jen ty skutečnosti, které jsou soudu prvního stupně známy v den konání prvního jednání ve věci před vydáním rozsudku pro zmeškání; proto k dodatečné omluvě zástupce žalovaného z důvodu jeho pracovní neschopnosti nebylo možno přihlížet. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že v posuzovaném případě byly splněny všechny zákonem stanovené formální předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání - i on nepovažoval telefonickou omluvu zástupce žalovaného za důvodnou (dopravní zácpy v Praze jsou běžnými a předvídatelnými situacemi) - avšak na rozdíl od něho dospěl k závěru, že vydání kontumačního rozsudku nebylo v posuzovaném případě na místě. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 428/04 a sp. zn. IV. ÚS 63/05 a Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3825/2007 a sp. zn. 26 Cdo 3443/2010 přihlédl k dalším okolnostem, a to k předchozí procesní aktivitě žalovaného, který měl zájem soudního řízení se účastnit (podal odpor proti platebnímu rozkazu, vyjádřil se k žalobě a reagoval na dotazy soudu), i k tomu, že jeho zástupce se, byť se zpožděním, k nařízenému jednání dostavil a své zpoždění včas omluvil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. spatřuje v tom, že odvolací soud rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Vytýká mu, že překročil meze odvolacího přezkumu vymezené v §205b o. s. ř.; i když dovodil, že všechny zákonné podmínky vydání rozsudku pro zmeškání podle §153b odst. 1 o. s. ř. byly splněny (včetně zmeškání prvního jednání zástupcem žalovaného bez důvodné omluvy), přesto zohlednil okolnosti případu a uzavřel, že rozsudek pro zmeškání nebylo na místě vydávat. Je přesvědčen, že záleží jen na uvážení soudu prvního stupně, zda - při splnění zákonných předpokladů - rozhodne rozsudkem pro zmeškání či nikoli, přičemž odvolací soud z podnětu odvolání proti rozsudku pro zmeškání nemůže přezkoumávat volní uvážení soudu prvního stupně. Odvolací soud při poukazu na rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu pominul, že daná rozhodnutí se týkala nikoli odvolání proti rozsudku pro zmeškání, nýbrž návrhu na jeho zrušení podle §153b odst. 4 o. s. ř. Žalobce brojí rovněž proti zjištění odvolacího soudu, že se zástupce žalovaného k jednání soudu se zpožděním dostavil. Z uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou při splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a sice, zda odvolacímu přezkumu rozsudku pro zmeškání vymezenému §205b o. s. ř. podléhá úvaha soudu prvního stupně o vhodnosti jeho vydání, resp. zda jedním z předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu §153b odst. 1 o. s. ř. je i vhodnost vydání takového rozhodnutí.
Vady řízení, k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou v dovolání namítány a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu. Dovolací soud se proto zabýval opodstatněností dovolacího důvodu, jak jej žalobce obsahově vylíčil.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. žalobce namítá nesprávnost právního závěru odvolacího soudu, který v rámci odvolacího přezkumu vymezeného §205b o. s. ř. dovodil, že v posuzovaném případě nebylo na místě rozhodnout ve věci rozsudkem pro zmeškání, i když byly splněny ostatní zákonné předpoklady pro jeho vydání.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §205b o. s. ř. (ve znění, jež od vydání rozsudku pro zmeškání nedoznalo změn) u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v §205 odst. 2 písm. a/ a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§153a, 153b).
Rozsudek pro zmeškání je zvláštním druhem rozsudku, jímž soud rozhoduje ve sporném řízení o věci samé. Soud může rozhodnout rozsudkem pro zmeškání podle §153b o. s. ř., jsou-li splněny všechny zákonné předpoklady, a to 1) žalovanému byla soudem doručena žaloba do vlastních rukou, 2) žalovanému bylo doručeno do vlastních rukou předvolání k jednání nejméně 10 kalendářních dnů přede dnem, kdy se má jednání konat, 3) žalovaný byl poučen, že bude rozhodnuto v jeho neprospěch rozsudkem pro zmeškání, jestliže jednání, k němuž byl předvolán, zmešká bez důvodné a včasné omluvy, 4) žalovaný se k jednání, které bylo prvním jednáním o věci, bez omluvy nedostavil, popřípadě jeho omluva, která došla soudu před zahájením jednání, je nedůvodná, 5) žalobce se k prvnímu jednání o věci dostavil a navrhl, aby bylo rozhodnuto pro zmeškání žalovaného, 6) na základě tvrzení obsažených v žalobě o skutkových okolnostech sporu je možné rozhodnout v neprospěch žalovaného, neboť právní posouzení těchto tvrzených skutkových okolností odůvodňuje závěr, že žaloba je opodstatněná, 7) rozsudek pro zmeškání je přípustný a 8) nejsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Rozsudek pro zmeškání, při splnění těchto zákonem stanovených předpokladů, soud může vydat, ale nemusí (srovnej slovo „může“ uvedené v §153b odst. 1 o. s. ř.); záleží na jeho úvaze, zda je vhodné o věci rozhodnout kontumačním rozsudkem (srovnej Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1049 a násl. s.). Nejvyšší soud již dříve vyslovil právní názor, podle něhož soudy při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání, resp. při rozhodování o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání, musí brát v úvahu rovněž např. předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se eventuálně vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně atd. V každém jednotlivém případě by soud měl přihlédnout rovněž k povaze předmětu sporu. K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně řízení protahuje (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 30 Cdo 3825/2007, ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3443/2010, na něž odkazuje odvolací soud, a dále ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3686/2013). Obdobný právní názor zaujal Ústavní soud v nálezech ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 428/04, ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 63/05, zmiňovaných odvolacím soudem, dále ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2785/07, a ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. I. ÚS 2656/12. V nich mimo jiné uvedl, že v případech, kdy jinak aktivní účastník neúmyslně pro svůj omyl zmešká první jednání soudu, ale je zřetelný jeho zájem účastnit se soudního řízení a bránit se, není vydání rozsudku pro zmeškání na místě. Prioritou v soudním řízení musí v takovém případě zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení (žalovaných), kteří na soudním řízení chtějí aktivně participovat. Hlavním posláním soudního řízení je zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků (§1 a §3 o. s. ř.). Podmínky vydání kontumačního rozsudku musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, ve sporných a hraničních případech není jeho vydání na místě.
Z řečeného tak nutně vyplývá, že jedním z předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání uvedených v §153b o. s. ř. je i vhodnost jeho vydání. Pakliže je splněna i tato podmínka, soud může rozsudek pro zmeškání vydat. Jestliže soud - i když jsou splněny všechny ostatní zákonem stanovené předpoklady uvedené v §153b o. s. ř. - dospěje k závěru, že není vhodné rozhodnout o věci rozsudkem pro zmeškání, nevydává o tom zvláštní rozhodnutí. Žalobce tudíž nemá právní nárok na vydání rozsudku pro zmeškání.
Povaha rozsudku pro zmeškání vylučuje obecnou přípustnost odvolání. Způsobilým odvolacím důvodem proti němu jsou jen vady uvedené v §205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání podle §153b o. s. ř. V §205b o. s. ř. jsou taxativně vymezeny důvody, z pohledu kterých může být správnost rozsudku pro zmeškání odvolacím soudem přezkoumána; k těmto důvodům může odvolací soud přihlédnout, i když nebyly v odvolání namítány (za předpokladu, že odvolání obsahuje vylíčení alespoň některého odvolacího důvodu, byť z pohledu §205b o. s. ř. nepoužitelného - §212a odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.).
Jestliže odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že předpoklad vhodnosti vydání rozsudku pro zmeškání není dán, nevybočil z mezí odvolacího přezkumu stanovených v §205b o. s. ř., neboť jedním z předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání podle §153b o. s. ř. je i jeho vhodnost.
Námitka žalobce proti správnosti zjištění, že se zástupce žalovaného k jednání soudu prvního stupně dostavil, byť se zpožděním, se nemůže úspěšně uplatnit, jelikož dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Protože se žalobci nepodařilo zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu, dovolací soud jeho dovolání zamítl (§243d písm. a/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo (§243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. dubna 2014
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu