ECLI:CZ:NS:2001:33.CDO.3003.99.1
sp. zn. 33 Cdo 3003/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce V.z.B., a. s., proti žalovanému Mgr. A. V., zastoupenému advokátem, o 803 516 Kč, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 8 C 40/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. září 1999 č. j. 20 Co 134/98 - 189, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 11. června 1996 č. j. 8 C 40/96 - 33 zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 803 516 Kč s úroky z prodlení ve výši 17 % od 25. 10. 1994 do zaplacení. Vymáhanou částku požadoval žalobce po žalovaném jako právním nástupci státního podniku N. Ch. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný sice ve veřejné dražbě podle zákona č. 92/1991 Sb. vydražil provozní jednotku státního podniku N.Ch. , nebylo však prokázáno, že by vymáhaná pohledávka přešla na žalovaného ve smyslu ust. §15 zák. č. 92/1991 Sb.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. ledna 1997 č. j. 20 Co 529/96 - 55 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s právně závazným názorem, že žalovaný závazek vůči žalobci smluvně převzal anebo minimálně vzal na vědomí, že závazek přechází ze zákona. Z listinných důkazů „Karty Provozní jednotky\", kde byl uveden vedle dražených nemovitostí předmětný závazek vůči žalobci, dále ze smlouvy o převzetí práv a závazků souvisejících s privatizovanou jednotkou, ve které žalovaný prohlašuje, že se seznámil s privatizovaným majetkem a bere na vědomí, že pokud jednotku vydraží přechází na něho podle ust. §15 zák. č. 92/1991 Sb. spolu s vlastnickým právem i jiná práva a závazky související s tímto majetkem, z protokolu o průběhu veřejné dražby provozní jednotky ze dne 22.5.1995 a z předávacího protokolu ze dne 22.6.1995, kde je rovněž předmětná pohledávka žalobce uvedena, odvolací soud dovodil, že pokud pohledávka žalobce za právním předchůdcem žalovaného existovala, přešla na žalovaného. Souvislost závazku s privatizovaným majetkem je dána tím, že organizátor dražby závazek přiřadil k privatizované jednotce.
Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 9. prosince 1997 č. j. 8 C 40/96 - 157 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 330 401 Kč s 17 % úrokem z prodlení od 25. 10.1994 do zaplacení ( bod I.výroku), ve zbytku v rozsahu nároku 473 115 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (bod II.výroku) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku). Ohledně vymáhané pohledávky ve výši 346 921 Kč vyšel soud ze zjištění, že žalobce uhradil za státní podnik N.Ch.elektrickou energii spotřebovanou v období, kdy žalobce ještě neexistoval. Na základě kontroly provedené finančním úřadem se žalobce snažil získat uhrazenou částku zpět. Ve smyslu dohody mezi žalobcem a státním podnikem o přeúčtování úhrady za el. energii vystavil žalobce státnímu podniku fakturu, ve které cenu zaplacené el. energie povýšil o daň z přidané hodnoty. Okresní soud dospěl k závěru, že státnímu podniku vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobce ve smyslu ust. §451 obč. zák., avšak pouze ve výši 330 401 Kč, tj. v částce, kterou uhradil žalobce za dodanou el. enegii státnímu podniku.Ve zbytku tohoto nároku (16 520 Kč), pokud žalobce tuto částku neoprávněně zvýšil o daň z přidané hodnoty, soud prvního stupně žalobu zamítl. Námitku žalovaného ohledně promlčení této pohledávky považoval s ohledem na datum podání žaloby 15.1.1996 a datum uzavření dohody o vypořádání bezdůvodného obohacení bezprostředně před 7.10.1994, kdy žalobce vystavil fakturu, která byla realizací této dohody, za bezdůvodnou. Ohledně pohledávky ve výši 456 595 Kč z titulu tvrzeného závazku na vypořádání nedokončené výroby dospěl soud k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno o existenci tohoto závazku a žalobu v tomto rozsahu zamítl.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. září 1999 č. j. 20 Co 134/98 - 189 změnil rozsudek soudu prvního stupně jen ve výroku pod bodem III. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, že žalobce je povinen uhradit žalovanému náklady řízení v částce 9 623 Kč k rukám jeho právního zástupce (bod I. výroku), jinak ve výrocích pod body I. a II. rozsudek okresního soudu potvrdil (bod II. výroku) a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (bod III. výroku). Pokud se týká pohledávky za úhradu elektrické energie ve výši 330 401 Kč s příslušenstvím, která je předmětem dovolání, vyšel odvolací soud ze skutkového zjištění, že mezi žalobcem a výše uvedeným státní podnikem - právním předchůdcem žalovaného, byla uzavřena krátce před 7.10.1994 nebo nejpozději v tento den dohoda o úhradě elektrické energie v částce 330 401 Kč, kterou spotřeboval státní podnik, i jeho středisko hydrologie v Ch. (privatizovaná jednotka), avšak za odběratele ji zaplatil dodavateli energie V. H. K. žalobce. Tuto dohodu posoudil odvolací soud ve smyslu ust. §1 odst. 2 obch. zák. jako dohodu o narovnání podle §585 odst. 1 obč. zák., neboť jí byla odstraněna spornost vzájemných práv a povinností vyplývajících z jejich závazkového vztahu vzniklého z bezdůvodného obohacení (§454 obč. zák.). Tuto dohodu nebylo třeba ve smyslu §585 odst. 2 obč. zák. uzavírat v písemné formě, neboť se týkala nepromlčených práv a povinností. O bezdůvodném obohacení se žalobce dozvěděl ze Zprávy o kontrole prováděné Finančním úřadem v Ch. ze dne 15.10.1993 a tímto dnem tedy počala běžet dvouletá promlčecí doba ve smyslu §107 odst. 1 obč. zák. Uzavřením dohody o narovnání bezprostředně přede dnem 7.10.1994 zanikl závazek z bezdůvodného obohacení a byl nahrazen závazkem novým, pro který začala plynout ode dne splatnosti pohledávky 24.10.1994 nová promlčecí doba, která ke dni podání žaloby 15.1.1996 neuplynula.
221
Proti tomuto rozsudku v rozsahu výroku v bodu II., pokud jím byl potvrzen výrok pod bodem I. okresního soudu, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 330 401 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 25.10.1994 do zaplacení, podal žalovaný dovolání z důvodů uvedených v §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř. Namítá, že odebraná energie nemohla souviset s vydraženou jednotkou, kde se nalézala pouze laboratoř a spotřeba energie spočívala převážně jen v osvětlení a podobných službách. Elektrická energie byla odebírána hlavní organizační složkou bývalého státního podniku v B., kde byla umístěna její výrobní základna. Pohledávka žalobce z titulu zaplacení dodávky energie odebrané výrobní základnou státního podniku tak nemohla představovat závazky související s privatizovanou jednotkou ve smyslu §15 odst. 1 z. č. 92/1991 Sb. Dovolatel uplatnil též výhrady k právnímu posouzení běhu promlčecí doby a smlouvy o narovnání. Podle dovolatele smlouva o narovnání vyžadovala písemnou formu, jak z důvodu změny obsahu závazku, tak z toho důvodu, že se týkala promlčeného závazku.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1.2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000 - dále jen „o. s. ř.\").
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné, přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v §237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. „zmatečnosti\"), a (je-li dovolání přípustné) k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jelikož tyto vady nebyly dovoláním namítány, z obsahu spisu nevyplývají a uplatněnými dovolacími důvody ve smyslu §241 odst. 3 písm. c), d) o. s. ř. je dovolací soud jinak vázán, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 1 a 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud se - v hranicích dovolacích námitek - zabýval přezkumem skutkových a právních závěrů odvolacího soudu, zda závazek právního předchůdce žalovaného (povinnost zaplatit žalobci částku 330 401 Kč za úhradu jím spotřebované elektické energie) souvisel s privatizovanou jednotkou a mohl tak na základě zák. č. 92/1991 Sb. přejít spolu s vydraženou privatizovanou jednotkou na žalovaného, a dále právním posouzením běhu promlčecí doby a formy dohody o narovnání.
Za skutkové zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, pokládá dovolatel závěr odvolacího soudu, že závazek na zaplacení částky 330 401 Kč žalobci souvisel s vydraženou privatizační jednotkou.
Podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. lze dovolání odůvodnit tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Za skutkové zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry např. namítat že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Skutkové zjištění o tom, že předmětný závazek právního předchůdce žalobce souvisel s privatizovanou jednotkou, odvolací soud učinil - jak vyplývá z odůvodnění rozsudku a usnesení ze dne 28. ledna 1997 č. j. 20 co 529/96 - 55 - z důkazů, které byly v odvolacím řízení provedeny; odvolací soud se s těmito důkazy řádně vypořádal a jasně vyložil, jak ke svým skutkovým závěrům dospěl. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a z obsahu spisu je zřejmé, že odvolací soud pro uvedené skutkové zjištění vzal v úvahu skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů a přednesů účastníků, že žádné skutečnosti, které v tomto směru byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nepominul a že v hodnocení důkazů a poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, není z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti logický rozpor. Ostatně ani dovolatel ve svém dovolání neuvádí žádné konkrétní okolnosti nasvědčující tomu, že uvedená skutková zjištění neměla oporu v provedeném dokazování.
K námitce dovolatele v tom směru, že předmětná dodávka elektrické energie nebyla odebrána privatizovanou jednotkou, ale převážně výrobní základnou státního podniku, nemohlo být přihlédnuto, neboť představuje uplatnění nových skutečností. Z přezkumné povahy dovolacího řízení, v němž se neprovádí dokazování týkající se věci samé (srov. §243a odst. 2 o. s. ř.), totiž vyplývá, že skutkový základ věci tak, jak byl vytvořen v řízení před soudem prvního stupně, popřípadě před odvolacím soudem, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován; nové skutečnosti (stejně jako nové důkazy) nejsou proto v dovolacím řízení přípustné.
Rovněž k námitce týkající se nesprávného právního posouzení souvislosti závazku s privatizovanou jednotkou na základě pouhého rozhodnutí organizátora dražby přiřadit určitý závazek k vydražovaném majetku, i když s ním fakticky nesouvisí; podle dovolatele může na vydražitele přejít ve smyslu zák. č. 92/1991 Sb. pouze takový závazek, který skutečně s vydraženou privatizační jednotkou souvisí, nemohl dovolací soud přihlédnout.
Okolnost, že předmět dražby (závazky související s privatizovanou jednotkou) má jinou než při dražbě uvedenou vlastnost (jsou jiné proti ohlášenému stavu - jsou zde uvedeny závazky, které fakticky nesouvisí s privatizovanou jednotkou), však nastoluje objektivně otázku omylu v podstatné vlastnosti privatizované jednotky.
222
Ustanovení §49a obč. zák. k tomu uvádí, že právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatný nečiní.
Naplnění skutkové podstaty §49a obč zák. zakládá tzv. relativní neplatnost právního úkonu, když právní úkon učiněný za tam vymezených podmínek se pokládá za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá (§40a obč. zák.). Žalovaný se v průběhu řízení této neplatnosti právního úkonu nedovolal.
S námitkou dovolatele, že dohodo o narovnání vyžadovala písemnou formu z důvodu promlčení závazku, resp. změny obsahu závazku, nelze souhlasit.
Písemnou formu dohody o narovnání vyžaduje ust. §585 odst. 2 obč. zák pouze v případě byl-li dosavadní závazek zřízen písemnou formou, nebo týká-li se dohoda promlčeného závazku.
Ze skutkových zjištění - výpovědi Ing. S. a J. (která dovolatel nezpochybňuje) vyplývá, že žalobce i právní předchůdce žalovaného se domnívali, že předmětný závazek státního podniku (právního předchůdce žalovaného) zaplatit za odběr elelektřiny platně přešel na žalobce v rámci privatizačního projektu resp. na základě dohody stran. Teprve na základě provedené kontroly a sdělení finančního úřadu ze dne 15.10.1993 však žalobce zjistil, že neexistuje platný právní důvod k přechodu či převodu tohoto závazku na žalobce a právnímu předchůdci žalovaného tak zaplacením ceny dodávky elektické energie žalobcem za tento státní podnik vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 330 401 Kč na úkor žalobce. Dovolací soud se ztotožňuje s právním názorem krajského soudu, že nejdříve tímto dnem počala ve smyslu ust. §107 odst. 1 obč. zák. běžet dvouletá promlčecí doba, neboť do této doby žalobci nebyly známé skutečnosti ohledně neplatnosti převodu (přechodu závazku státního podniku na žalobce). Pro začátek běhu subjektivní promlčecí doby na uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení se vyžaduje skutečná a ne pouze předpokládaná vědomost o tom, že došlo k získání bezdůvodného obohacení a kdo jej získal, není rozhodující, že oprávněný se mohl o tom dozvědět při vynaložení potřebné péče. V době, kdy žalobce a státní podnik dohodu o narovnání uzavřeli krátce přede dnem resp. dne 7.10.1994, nešlo o závazek promlčený. Dosavadní závazek z bezdůvodného obohacení nebyl zřízen písemnou formou, proto ani dohoda o narovnání nemusela být ve smyslu ust. §585 odst. 2 obč. zák. uzavřena v písemné formě.
Na základě této dohody zanikl dosavadní závazek z titulu bezdůvodného obohacení, vznikl závazek nový, pro který začala plynout nová promlčecí doba, a to ode dne splatnosti pohledávky, která byla stanovena na 24.10.1994. Odvolací soud dospěl ke správnému závěru, že ke dni podání žaloby - 15.1.1996 tato nová promlčecí doba neuplynula.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle ust. §243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 o. s. ř. za situace, že úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová