ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3019.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3019/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce M. T. , zastoupeného JUDr. Václavem Vladařem, advokátem se sídlem Plzeň, Borská 13, proti žalovanému J. H., zastoupenému JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou se sídlem Klatovy, Krameriova 139, o určení doby plnění, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 10 C 89/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. února 2010, č. j. 18 Co 439/2009-399, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. února 2010, č. j. 18 Co 439/2009-399, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - jih rozsudkem ze dne 12. července 2007, č. j. 10 C 89/2005-237, určil, že doba splatnosti dluhu z půjčky uzavřené mezi žalobcem a žalovaným je 90 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a o vrácení nevyčerpané zálohy na tlumočné žalovanému (výrok III.). Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12. března 2008, č. j. 18 Co 492/2007-269, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 21. dubna 2009, č. j. 10 C 89/2005-359, určil, že „doba splatnosti půjčky v celkové výši 2,504.944,- Kč z ústní smlouvy o půjčce uzavřené mezi účastníky v roce 1996 a poskytnuté dne 26. 8. 1996 v částce 1,237.944,- Kč a dále poskytnuté od 8. 10. 1996 do 23. 10. 1998 z účtu žalobce formou 36 hotovostních výběrů z tohoto účtu žalovaným v celkové částce 1,267.000,- Kč, je 90 dnů od právní moci rozsudku“ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky II. a III.). Vyšel ze zjištění, že žalobce se v souvislosti s plánovaným návratem do České republiky rozhodl zakoupit na území České republiky nemovitosti - budovu č. ev. 72 na stavební parcele č. 28/4, stavební parcelu č. 28/4 a pozemky, zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 328 pro katastrální území K. a obec Ž. (dále jen „předmětné nemovitosti“, resp. „nemovitosti“). Protože jako cizí státní příslušník nemohl nemovitosti na území České republiky nabývat, dohodl se s žalovaným (synovcem), že nemovitosti koupí vlastním jménem s tím, že poté, co žalobce získá české státní občanství, žalovaný na něho nemovitosti bezúplatně převede. Pro případ, že k tomuto převodu nedojde, si sjednali, že žalovaný žalobci jím vynaložené finanční prostředky na koupi nemovitostí a jejich rekonstrukci vrátí, až bude moci. Žalovaný předmětné nemovitosti nabyl do vlastnictví na základě kupní smlouvy; kupní cenu ve výši 850.000,- Kč a náklady na rekonstrukci nemovitosti uhradil žalobce. Ačkoli žalobce nabyl státní občanství České republiky dnem 6. 11. 2002, žalovaný na něho vlastnické právo k předmětným nemovitostem nepřevedl a nevrátil mu ani finanční prostředky, které žalobce vynaložil na jejich pořízení a rekonstrukci. Soud prvního stupně z takto zjištěného skutkového stavu věci dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, přičemž dobu plnění (vrácení půjčených finančních prostředků) ponechali na vůli žalovaného (dlužníka) ve smyslu §564 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Námitku promlčení uplatněnou žalovaným proto neshledal úspěšnou a žalobě na určení doby plnění vyhověl.
Odvolací soud rozsudkem ze dne 22. února 2010, č. j. 18 Co 439/2009-399, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu „na určení splatnosti půjčky, která měla být uzavřena mezi účastníky v celkové výši 2,504.944,- Kč“, zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení státu (výrok II.) i účastníků před soudy obou stupňů (výrok III.). Poté, co doplnil dokazování korespondencí mezi účastníky (dopisem ze dne 14. 11. 2003 a dopisem ze dne 27. 11. 2003) a provedl důkaz písemností ze dne 25. 8. 2008 zaslané JUDr. V. V. Policii ČR, dospěl k odlišnému skutkovému závěru než soud prvního stupně. Přestože připustil, že z provedených důkazů vyplývá, že žalobce investoval do předmětných nemovitostí, nelze podle jeho názoru dovozovat, že by žalobce finanční částku na koupi a rekonstrukci předmětných nemovitostí žalovanému půjčil. Protože existence dluhu z půjčky prokázána nebyla, žalobu na určení jeho splatnosti zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které shledává přípustným podle §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a má zato, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Napadenému rozsudku vytýká nedostatek předvídatelnosti a to, že v něm odvolací soud neuvedl ani právní důvod poskytnutí finančních prostředků žalovanému. Podrobněji se zabývá obsahem korespondence, kterou odvolací soud provedl v odvolacím řízení k důkazu, a obsahem stížnosti ze dne 25. 8. 2004. Je přesvědčen, že odvolací soud vydání rozhodnutí na podkladě skutkových zjištění soudu prvního stupně pouze proklamuje; ve skutečnosti ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vůbec nevychází. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou při splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky (§10a o. s. ř.) se proto dále zaměřil na posouzení otázky, zda je opodstatněné.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Zatímco zmatečnosti se z obsahu spisu nepodávají, je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (§213 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně (§213 odst. 2 o. s. ř.).
Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, neznamená, že by se mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně. Má-li odvolací soud za to, že na základě důkazů provedených soudem prvního stupně, jež byly podkladem pro zjištění skutkového stavu věci, lze dospět k jinému skutkovému zjištění, je - zejména s ohledem na zásady ústnosti a přímosti - nepřípustné, aby se odchýlil od hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž by je sám provedl a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případně odlišné zhodnocení důkazu. V rozporu se zákonem by byl takový postup odvolacího soudu, který by učinil na základě důkazů provedených před soudem prvního stupně jiná skutková zjištění, aniž by je zopakoval. Řízení před odvolacím soudem by z tohoto důvodu bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a tím by byl dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (srovnej Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1713 s., rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3103/2010, a ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4479/2010).
Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na skutkovém zjištění, že účastníci se dohodli, že žalovaný svým jménem koupí a zrekonstruuje nemovitosti za finanční prostředky, které mu poskytne žalobce, a že žalovaný na žalobce nemovitosti převede poté, co žalobce získá státní občanství České republiky, s tím, že když tak neučiní, zavazuje se vrátit vynaložené finanční prostředky žalobci, až bude moci. Skutkový závěr o existenci závazku z půjčky mezi účastníky učinil soud prvního stupně z provedených důkazů, a to účastnických výpovědí žalobce i žalovaného, výpovědí svědků T. a M. a z listinných důkazů. Odvolací soud při jednáních dne 3. 2. 2010 a 22. 2. 2010 zopakoval důkaz pouze dopisem ze dne 27. 11. 2003, obsahem úředního záznamu, který byl vyhotoven Policií ČR dne 10. 7. 2004, a písemností zaslanou zástupcem žalobce Policii ČR, Obvodnímu oddělení Nepomuk, a doplnil dokazování dopisem ze dne 14. 11. 2003. Po skutkové stránce uzavřel, že existence dluhu z půjčky mezi účastníky prokázána nebyla. Jak se podává z odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud tento skutkový závěr učinil nejen na základě listinných důkazů, ale i na základě výpovědí svědků (jež zhodnotil jako nejednoznačné), aniž je zopakoval; účastnické výpovědi žalobce a žalovaného, z nichž soud prvního stupně rovněž čerpal skutková zjištění, vůbec pominul a žádná zjištění z nich nečinil. Jestliže odvolací soud uzavřel, že „nemohl rozhodovat o splatnosti půjčky, neboť se o žádnou půjčku nejednalo“, vyšel z odlišného skutkového závěru než soud prvního stupně, aniž dodržel postup podle §213 odst. 2 o. s. ř. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř., k níž dovolací soud přihlédl z úřední povinnosti. Dalšími dovolacími námitkami žalobce se proto dovolací soud již nezabýval.
Z výše uvedeného důvodu dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2012
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu