ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3144.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 3144/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce P. Č. , zastoupeného JUDr. Janem Kačerem, advokátem se sídlem Zdíkov 185, proti žalované JUDr. P. M. , advokátce se sídlem Vimperk, 1. máje 144, zastoupené Mgr. Bohumilem Vlčkem, advokátem se sídlem Prachatice, Šeříková 32, o nejasném podání, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 5 C 108/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. dubna 2011, č. j. 5 Co 244/2011-66, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 700,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Bohumila Vlčka, advokáta se sídlem Prachatice, Šeříková 32.
Odůvodnění:
Žalobce se podáním ze dne 12. listopadu 2009, které došlo Okresnímu soudu v Prachaticích dne 18. listopadu 2009, domáhal vydání rozsudku ve znění „1) soud má za prokázané, že žalovaná nevypracovala právní rozbor věci, nýbrž vyjádření protiúčastníka řízení o ústavní stížnosti, její neochota zastupovat navrhovatele neměla právní důvod, neboť zjevná bezdůvodnost bránění práva není totéž, co nepochopení a přehlížení vylíčené podstaty právní věci advokátem“, a „2) žalobci se přiznává náhrada nákladů řízení, v náhradě škody se odkazuje na příslušný soud“.
Okresní soud v Prachaticích usnesením ze dne 8. prosince 2009, č. j. 5 C 108/2009-4, žalobci vytknul, že jeho podání ze dne 12. listopadu 2009 neobsahuje žalobní petit, tj. vymezení práv a povinností, kterých se žalobce domáhá, určitým a srozumitelným způsobem. Ve smyslu §43 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), žalobce vyzval, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vady podání odstranil tak, že navrhne určitě a srozumitelně, jak má soud rozhodnout. Přičemž vymezení práv a povinností musí být provedeno tak přesně, aby po jejich převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být proveden soudní výkon. Žalobce byl zároveň poučen, že soud jeho podání odmítne, nebude-li nedostatek podání opraven. Žalobce, kterému bylo usnesení soudu prvního stupně s výzvou doručeno dne 11. ledna 2010, na ně reagoval v podání ze dne 11. ledna 2010 jen tak, že doplnil žalobní návrh v bodě 1) o slova na konci „čímž došlo k (nečitelné slovo) práva přiznaného ČAK, proto toto právo nezaniklo“.
Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 22. ledna 2010, č. j. 5 C 108/2009-11, odmítl podání žalobce ze dne 12. listopadu 2009 doplněné podáním ze dne 11. ledna 2010 a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 29. dubna 2011, č. j. 5 Co 244/2011-66, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce přes řádnou výzvu soudu prvního stupně podle §43 odst. 1 o. s. ř. neodstranil vady žaloby. Protože podání nesplňuje náležitosti žaloby ve smyslu §79 odst. 1 o. s. ř., soud prvního stupně v souladu s §43 odst. 2 o. s. ř. nejasné podání žalobce odmítl. Pokud žalobce reagoval na výzvu soudu prvního stupně podáním ze dne 11. ledna 2010, neodstranil jím vady žaloby tak, aby bylo patrné, čeho se domáhá a co svým podáním sleduje. Výzvu soudu prvního stupně žalobce nesplnil ani podáním ze dne 19. dubna 2010.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §239 odst. 3 o. s. ř. Namítá v něm, že soudy měly posuzovat jeho podání podle jeho obsahu. Má za to, že v žalobě ze dne 12. listopadu 2009 a jejím doplňku ze dne 11. ledna 2010 dostatečně vylíčil svůj nárok, tj. čeho se domáhá, a popsal v nich i skutkový průběh celé záležitosti. Soud prvního stupně jej zbytečně nutil formulovat „právní výroky“, ač soud má sám učinit právní závěry a rozhodnout; případné nejasnosti bylo možné odstranit v přípravném řízení či přímo při ústním jednání u soudu. Soudu vytýká, že pouze striktně lpěl na procesně právních otázkách, ač měl dát přednost projednání hmotněprávního nároku. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu „pod bodem I.“ zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ztotožnila s názorem odvolacího soudu. Dovolání žalobce považuje za zjevně bezdůvodné. Podání žalobce vykazují znaky zmatečnosti a neurčitosti.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2012 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky (§10a o. s. ř.) proto napadené usnesení přezkoumal ve smyslu §242 odst. 1 a 3 o. s. ř.
Žalobce zpochybnil správnost právního závěru odvolacího soudu, že jeho návrh nesplňuje náležitosti žaloby podle §79 odst. 1 o. s. ř.
Podle §79 odst. 1 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat (mimo jiné) vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§90), se nazývá žalobou.
Podle §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
Žalobce musí vylíčit skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Neuvede-li v žalobě všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, musí vylíčit alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými je předmět řízení vymezen po skutkové stránce. Neobsahuje-li žaloba vylíčení rozhodujících skutečností nebo je jejich vylíčení natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, takže nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, jde o nedostatek náležitostí žaloby, jež brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod č. 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod č. 135).
Žalobní petit musí být přesný, určitý a srozumitelný a musí z něj být patrné, čeho se žalobce domáhá. Soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány (§153 odst. 2 o. s. ř.). Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Žalobce uvede, čeho se žalobou domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně a jednoznačně označí povinnost (tak, aby ji bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit), která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu.
V daném případě dovolací soud sdílí závěr odvolacího soudu, že návrh žalobce náležitosti žaloby podle §79 odst. 1 o. s. ř. nesplňoval a jeho vady, které bránily pokračování v řízení, žalobce na výzvu soudu podle §43 odst. 1 o. s. ř. neodstranil, ač byl poučen o následcích s tím spojených.
Z podání žalobce ze dne 12. listopadu 2009 a jeho doplnění ze dne 11. ledna 2010 (v reakci na výzvu soudu prvního stupně podle §43 odst. 1 o. s. ř.), není vůbec patrno, čeho se jím žalobce domáhá, žádá-li, aby bylo rozhodnuto tak, že „soud má za prokázané, že žalovaná nevypracovala právní rozbor věci, nýbrž vyjádření „protiúčastníka“ řízení o ústavní stížnosti, její neochota zastupovat navrhovatele neměla právní důvod, neboť zjevná bezdůvodnost bránění práva není totéž, co nepochopení a přehlížení vylíčené podstaty právní věci advokátem čímž došlo k (nečitelné slovo) práva přiznaného ČAK, proto toto právo nezaniklo“. Rozhodující skutečnosti nejsou v podání vylíčeny takovým způsobem, aby z něho bylo možno jednoznačně dovodit, jaké skutečnosti žalobce tvrdí a co má být předmětem řízení. Ač soud prvního stupně řádně žalobce postupem podle §43 odst. 1 o. s. ř. vyzval, aby své podání opravil a upřesnil, a poučil jej, jak má být oprava a doplnění provedeno, jakož i o následcích nevyhovění výzvě, žalobcovo podání nesplňuje ani po jeho doplnění zákonem vyžadované požadavky. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že žalobce po vydání rozhodnutí soudem prvního stupně v podání ze dne 19. dubna 2010 opravil žalobu tak, že slova „návrh rozsudku: 1. soud má za prokázané“ se nahrazují slovy „Souhrnem se tvrdí, že ..., souvětí pokračuje slovy: o čemž rozhodne také příslušný správní soud, proto se žalobce po advokátovi domáhá u adresovaného soudu 1. peněžní náhrady způsobené materiální škody, a to poštovné, tisk, papír, nákladů vynaložených na bránění práva před ÚS, zcela zmařené jeho deliktním jednáním“, a „z návrhu 2. se vylučují slova za čárkou /tedy 2. věta/“. Ani tímto podáním totiž nebyly odstraněny vady podané žaloby, neboť z ní není i nadále zřejmé, jakou konkrétní částku na náhradě způsobené škody žalobce po žalované požaduje, a neobsahuje v potřebném rozsahu vylíčení skutkového děje, na jehož základě svůj nárok uplatňuje.
Protože se žalobci nepodařilo zpochybnit správnost napadeného usnesení, dovolací soud jeho dovolání zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy úspěšné žalované vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 400,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 2, §15 ve spojení s §14 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do 29. 2. 2012 - srovnej čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2012).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 26. března 2013
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu