ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3352.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3352/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) Ing. M. K. a b) Ing. P. K. , zastoupených JUDr. Vítězslavem Menšíkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Průmyslová 1200/4a, proti žalovaným 1) M. K. , zastoupené JUDr. Alenou Ježkovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Karla IV. 502, 2) A. K. a 3) M. K. , zastoupeným opatrovníkem Magistrátem města Pardubice, o 1,200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 18 C 292/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 22. dubna 2010, č. j. 22 Co 116/2006-232, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobců proti shora uvedenému rozsudku, jímž krajský soud po připuštění změny žaloby změnil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 10. listopadu 2005, č. j. 18 C 292/2004-128, zamítající žalobu, aby žalovaní společně a nerozdílně zaplatili žalobcům částku 1,200.000,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení, tak že zamítl žalobu podle níž měl každý z žalovaných zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně 400.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (čl. II, bod 1. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“). Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišné. Pro posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není významné, jak odvolací soud formálně rozhodl; rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení (srov. blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné pod č. R 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, publikované v časopisu Soudní judikatura 1/2000 pod č. 7). Přestože odvolací soud formálně rozsudek soudu prvního stupně změnil, posoudily oba soudy práva a povinnosti účastníků řízení v právních vztazích obsahově shodně, neboť žalobu o zaplacení předmětu sporu, tj. částky 1,200.000,- Kč (byť odvolací soud ve vztahu k žalovaným v jiném poměru) neshledaly důvodnou; jejich rozhodnutí jsou souhlasná a nikoliv odlišná a rozsudek odvolacího soud není proto obsahově „měnícím“, nýbrž potvrzujícím.
Zbývá tedy zvážit přípustnost dovolání v mezích §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. se dovolatelé domáhají toho, aby dovolací soud posoudil otázku neplatnosti dohody z roku 2002 pro nedostatek písemné formy jinak, než jak ji vyřešil odvolací soud, přičemž s jejím řešením spojují přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Použitá dovolací argumentace nemůže vést k závěru o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k závěrům vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2009, č. j. 33 Cdo 1675/2007-207.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalobců směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl [§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti žalobcům právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2011
JUDr. Václav D u d a, v. r.
předseda senátu