ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.344.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 344/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) A. T. , zastoupené Mgr. Martinem Chrásteckým, advokátem se sídlem ve Zlíně, U Sokolovny 121, b) H. B. , a c) R. T. , proti žalovanému J. B. , zastoupenému JUDr. Jaroslavou Kučovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, nám. Práce 2512, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 35 C 20/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 18. 9. 2008, č.j. 60 Co 103/2008-113, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 18. 9. 2008, č.j. 60 Co 103/2008-113, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně a) a žalobce L. T. se domáhali určení, že jsou vlastníky ve společném jmění manželů označených nemovitostí v katastrálním území K. u Z. s odůvodněním, že smlouva o zajišťovacím převodu práva, jíž bylo na žalovaného převedeno vlastnické právo, je (absolutně i relativně) neplatným právním úkonem.
Krajský soud ve výroku uvedeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 25. 10. 2007, č.j. 35 C 20/2007-82, jímž okresní soud žalobu zamítl a žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud poté, co ve shodě se soudem prvního stupně shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení, zejména uzavřel, že smlouva o zajišťovacím převodu práva není z důvodu žalobci tvrzené nedostatečné úpravy vypořádání vzájemných vztahů absolutně neplatnou ani pro rozpor s dobrými mravy ani pro obcházení zákona (§39 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Zajišťovací převod práva má i uhrazovací funkci a je především na smluvním ujednání účastníků, zda si sjednají konkrétní postup věřitele a jeho možnost nakládání s předmětem převodu při prodlení dlužníka s plněním zajištěného dluhu. Neobsahuje-li smlouva ujednání o tom, jak se bude moci věřitel z převedeného práva uspokojit, je volba způsobu uspokojení na něm.
Žalobci napadli rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, v němž prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), setrvávají na názoru, že smlouva o zajišťovacím převodu práva je neplatná pro obcházení zákona a pro rozpor s dobrými mravy, neboť neobsahuje údaje o skutečné hodnotě převedené nemovitosti a zejména neupravuje spravedlivý způsob uspokojení pohledávky věřitele z převedeného práva a závazný způsob vypořádání věřitele s dlužníky. Z uvedených důvodů navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Po podání dovolání před řádným předložením věci dovolacímu soudu žalobce L. T. 6. 7. 2010 zemřel. Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 1. 12. 2010, č.j. 35 C 20/2007-170, rozhodl, že na jeho místě bude v řízení pokračováno s jeho dědici A. T., H. B. a R. T.
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.); ten je dán tím, že otázku platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva vyřešil odvolací soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V souzené věci soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalovaný půjčil na základě smlouvy o půjčce ze dne 18. 9. 2006 žalobcům 1.722.675,- Kč, žalobci se zavázali půjčku s úroky vrátit do 18. 1. 2007. K zajištění závazku z půjčky uzavřeli účastníci 18. 9. 2006 smlouvu o zajišťovacím převodu práva, jíž žalobci převedli na žalovaného vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Jako rozvazovací podmínka bylo sjednáno, že vrátí-li žalobci řádně a včas půjčku s příslušenstvím, přejde vlastnické právo na ně zpět. V článku IX.3 bylo dohodnuto, že pokud dlužník půjčku řádně a včas neuhradí, k přechodu vlastnického práva k nemovitostem zpět z věřitele na dlužníky nedojde, ze zajišťovacího převodu práva se stane převod trvalý a věřitel je oprávněn s nemovitostmi disponovat. V článcích IX.4 a IX.5 byla stanovena povinnost dlužníků ukončit smlouvy s dodavateli energií a byla udělena plná moc věřiteli pro případ, že tak dlužníci neučiní. V článku IX.6 se účastníci dohodli, že nastane-li situace, kdy ze zajišťovacího převodu vlastnického práva se stane převod trvalý, zanikne povinnost dlužníků vrátit půjčenou částku včetně příslušenství. V článku IX.7 účastníci sjednali, že za této situace je věřitel do tří měsíců ode dne, kdy dlužníci a další uživatelé nemovitost vyklidí a předají věřiteli, oprávněn „s nemovitostmi naložit tímto způsobem: a) pokud věřitel v uvedené lhůtě nemovitosti prodá třetí osobě, je povinen do třiceti kalendářních dnů po provedení vkladu ... ve prospěch třetí osoby vyplatit dlužníkům částku, která se vypočítá jako rozdíl mezi utrženou kupní cenou z tohoto prodeje a výší dluhu dlužníků ke dni splatnosti půjčky zvýšenému o náklady věřitele spojené s prodejem nemovitostí ... a o daň z nemovitostí, daň z převodu nemovitostí a o daň z přidané hodnoty“. Jiná ujednání o vypořádání vzájemných vztahů pro případ prodlení dlužníků s úhradou zajištěné pohledávky smlouva neobsahovala.
Podle §553 obč. zák. může být splnění závazku zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva). Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně.
Podle §39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Podle již ustálené judikatury soudů (a po překonání dříve vyslovovaných názorů) se – jak vyplývá zejména z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp.zn. 31 Odo 495/2006, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 45/2009 – zajišťovacím převodem práva ve smyslu ustanovení §553 obč. zák. i bez výslovného zakotvení rozvazovací podmínky ve smlouvě rozumí ujednání o převodu práva s rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího stává původní majitel (dlužník, který toto zajištění dal). Zajišťovací převod práva ve smyslu ustanovení §553 obč. zák. nelze sjednat jako fiduciární převod práva. Smlouva o zajišťovacím převodu práva, která neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí, je absolutně neplatná. Totéž platí, obsahuje-li uvedená smlouva v dotčeném směru pouze ujednání, podle kterého se věřitel při prodlení dlužníka s úhradou zajištěné pohledávky bez dalšího (nebo na základě jednostranného úkonu věřitele) stane trvalým vlastníkem převedeného majetku při současném zániku zajištěné pohledávky. Zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat formou kupní smlouvy, ve které bude splatnost dohodnuté kupní ceny vázána k okamžiku splatnosti zajišťované pohledávky, s tím, že – bude-li zajištěná pohledávka včas a řádně splněna (čímž se obnoví vlastnické právo dlužníka) – zanikne věřiteli povinnost k úhradě kupní ceny, a s tím, že – nedojde-li k řádné a včasné úhradě zajištěné pohledávky – započte se kupní cena na zajišťovanou pohledávku. Věřitel by se v takovém případě měl smluvně pojistit proti tomu, aby v důsledku účelového chování dlužníka (spočívajícího v tom, že ke dni splatnosti neuhradí jen minimální část zajištěné pohledávky) nebyl nucen vracet jako důsledek dlužníkova prodlení podstatnou část kupní ceny. Zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat také formou ujednání, podle kterého bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení (tzv. hyperochu). Takové ujednání (jež předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení s plněním zajištěné pohledávky) se neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění.
Z hlediska dovoleného obsahu smlouvy o zajišťovacím převodu práva je neplatné (podle §39 obč. zák.) ujednání o zajišťovacím převodu vlastnického práva, podle kterého sice byla sjednána rozvazovací podmínka (pro případ řádného a včasného splnění zajištěné pohledávky), avšak prodlení dlužníka s řádným a včasným splněním zajištěné pohledávky má přivodit ten následek, že se věřitel bez dalšího stane (při současném zániku zajištěné pohledávky) trvalým vlastníkem převedeného majetku. Uvažováno z obsahového hlediska vykazuje taková smlouva všechny znaky nepřípustného ujednání o propadné zástavě, jak ji má na mysli ustanovení §169 písm. e/ obč. zák. (srov. též právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2006 sp. zn. 29 Odo 728/2003, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 15/2007). Obdobně je nutno pohlížet na takové ujednání, podle kterého by měl stejný následek přivodit (v případě dlužníkova prodlení) jednostranný úkon věřitele adresovaný dlužníku (např. oznámení, že si převedený majetek ponechá v trvalém vlastnictví jako protihodnotu nesplacené pohledávky).
Z pohledu uvedené judikatury závěr odvolacího soudu o platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva uzavřené mezi účastníky neobstojí. Dohodly-li se smluvní strany v článku IX.3, že pokud dlužník půjčku řádně a včas neuhradí, k přechodu vlastnického práva k nemovitostem zpět z věřitele na dlužníky nedojde, ze zajišťovacího převodu práva se stane převod trvalý a věřitel je oprávněn s nemovitostmi disponovat, jedná se obsahově o nedovolené ujednání o tzv. propadné zástavě, které je neplatné podle §39 obč. zák. Na tom nic nemění ani obsah článku IX.7 smlouvy, neboť v něm byla sjednána pouze možnost věřitele nemovitosti zpeněžit včetně ujednání o tom, že se dlužníkům – v případě, že ke zpeněžení dojde ve vymezené lhůtě – dostane hyperochy. Využití této možnosti bylo však ponecháno zcela na vůli věřitele, ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že nemovitosti nebudou v uvedené lhůtě zpeněženy, smlouva (v rozporu se zákonem) neobsahuje a nebylo sjednáno ani to, jaký vliv na vlastnické právo věřitele bude mít pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění.
Jelikož dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. uplatnili dovolatelé po právu, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Soud odvolací je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. března 2011
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu