ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3750.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 3750/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) V. P. , a b) M. P. , obou zastoupených Mgr. Ivou Derychovou, advokátkou se sídlem v Přerově, Boženy Němcové 2, proti žalované P. B. , zastoupené JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 20 C 179/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2011, č. j. 72 Co 233/2011-137, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.620,- Kč k rukám Mgr. Ivy Derychové, advokátky se sídlem v Přerově, Boženy Němcové 2.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 19. ledna 2011, č. j. 20 C 179/2010-99, zrušil rozhodčí nález ze dne 31. 12. 2009, sp. zn. R 042/2009, vydaný rozhodcem JUDr. J. H. současně rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. června 2011, č. j. 72 Co 233/2011-137, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. žalovaná zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu, že v daném případě nebyl důvod k zamítnutí návrhu na zrušení rozhodčího nálezu podle §33 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.). Prosazuje názor, že i v případě, že by rozhodčí doložka byla neplatná, mělo být respektováno ustanovení §33 zákona č. 216/1994 Sb. a žaloba měla být zamítnuta proto, že žalobci v rozhodčím řízení neplatnost rozhodčí doložky skutkově vymezili odlišně od toho, jak ji uplatnili v řízení o zrušení rozhodčího nálezu.
Otázkou (ne)platnosti rozhodčí doložky se Nejvyšší soud naposledy zabýval ve skutkově zcela obdobné věci; v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 121/2011, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož neobsahuje-li rozhodčí doložka přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva (absolutně) neplatná podle §39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Absolutní neplatnost právního úkonu působí - s ohledem na to, že je zároveň stanovena ve veřejném (obecném) zájmu - přímo ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), a bez ohledu na to, zda se jí někdo dovolal. K absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží soud i bez návrhu, tj. z úřední povinnosti za předpokladu, že skutečnosti, které jsou s ní spojeny, vyjdou v řízení najevo. Již proto nemůže být rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou zpochybněného právního závěru zásadně významné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobcům vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 3.250,- Kč (§2 odst. 1, §8 ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., v rozhodném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 600,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 770,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. března 2012
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu