ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.4.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 4/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně SSKA-Stavební společnost Karviná, a. s. se sídlem Karviná, Nové Město, Bohumínská 1878/6, zastoupené Mgr. Martinem Skybou, advokátem se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Preslova 361/9, proti žalovanému MUDr. Z. G. , zastoupenému JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem Třinec, Staré město, 1. máje 398, o 1.775.056,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 9 C 151/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2015, č. j. 56 Co 107/2015-1180, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 9. 2015, č. j. 56 Co 107/2015-1180, potvrdil ve výroku II. a IV. rozsudek ze dne 8. 8. 2014, č. j. 9 C 151/2002-1028, kterými Okresní soud ve Frýdku-Místku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1.775.056,20 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení státu, ve výroku III. o náhradě nákladů řízení jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.; dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (tak jako v posuzovaném případě), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na §237 o. s. ř. či citace textu tohoto ustanovení.
V dané věci však žalovaný (posuzováno podle obsahu dovolání) k otázce přípustnosti dovolání nic neuvádí.
Jelikož žalovaný nedostál požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.), neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSČR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou odmítl usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
K podání, jímž žalovaný doplnil dovolání, došlé soudu po uplynutí dovolací lhůty, Nejvyšší soud přihlížet nemůže; nadto ani z jeho obsahu se řádně vymezený údaj o přípustnosti dovolání nepodává.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. května 2016
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu