ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.4160.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 4160/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně SITINA CZ s. r. o. , se sídlem v Týništi nad Orlicí, V Sitinách 567 (identifikační číslo 27463702), zastoupené JUDr. Denisem Mitrovičem, advokátem se sídlem v Týništi nad Orlicí, Mírové náměstí 274, proti žalovanému J. K. , zastoupenému JUDr. Stanislavem Brtníkem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Na Hradbách 16, o 137.027,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 C 139/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2009, č.j. 8 Co 471/2008-130, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2009, č.j. 8 Co 471/2008-130, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2007, č.j. 24 C 139/2006-81, tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 137.027,- Kč, se zamítá .
II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2009, č.j. 8 Co 471/2008-130, v části, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2007, č.j. 24 C 139/2006-81, tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ze 137.027,- Kč ve výši 9,5% od 26. 6. 2005 do 30. 6. 2005 a od 1. 7. 2005 do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši REPO sazby stanovené Českou národní bankou platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o sedm procentních bodů, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2007, č.j. 24 C 139/2006-81, v části, jíž byla zamítnuta žaloba o úroky z prodlení ze 137.027,- Kč ve výši 9,5% od 26. 6. 2005 do 30. 6. 2005 a od 1. 7. 2005 do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši REPO sazby stanovené Českou národní bankou platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o sedm procentních bodů, se ruší a v tomto rozsahu se věc vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2007, č.j. 24 C 139/2006-81, tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 137.027,- Kč s 9,5% úroky z prodlení od 26. 6. 2005 do 30. 6. 2005 a s úroky z prodlení od 1. 7. 2005 do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o sedm procentních bodů; v části, jíž byla žaloba co do 6.544,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení) zamítnuta, rozsudek potvrdil. V návaznosti na rozhodnutí o věci samé rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů. Ve vztahu k měnícímu výroku odvolací soud uzavřel, že „reklamace, která byla uplatněna ze strany žalovaného,“ jej nezbavovala povinnosti zaplatit žalobkyni sjednanou cenu (137.027,- Kč) za zhotovení kuchyňské linky. Protože žalovaný nezapočetl tvrzenou pohledávku z titulu slevy z ceny díla proti pohledávce uplatněné žalobkyní, nemohl odvolací soud jeho obranu zohlednit.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl v měnícím výroku věci samé žalovaný dovoláním, jímž – podle obsahu – uplatnil dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/, b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“). V rámci prvního z nich oponuje závěru, že se měl bránit zápočtem, hodlal-li uplatnit slevu z ceny díla. Požadavek na započtení nároku na slevu z ceny díla oproti zaplacení ceny díla „je nadbytečný a zavádějící a žalovanému jako spotřebiteli ukládá další povinnosti, které pro něj z hmotného práva nevyplývají.“ Kuchyňská linka byla vadná, což potvrdila i žalobkyně; žalovaný vady v záruční době vytknul dopisem z 5. 10. 2005 a žádal jejich odstranění. Vady odstraněny nebyly, takže ve smyslu §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. se považují za vady neodstranitelné, s nimiž je spojen nárok na slevu z ceny díla. V průběhu řízení před soudem prvního stupně uvedl, že „je připraven uhradit cenu díla po slevě tak, jak je uvedeno ve znaleckém posudku J. V. ze dne 11. 4. 2007.“ Bylo tedy úkolem soudu, aby po provedeném dokazování zhodnotil, na jakou částku má žalobkyně jako zhotovitelka nárok. Od splatnosti faktury, která nebyla výsledkem dohody účastníků, nelze – argumentuje žalovaný – počítat prodlení s úhradou ceny za zhotovení věci. Druhému z dovolacích důvodů odpovídá námitka, že měl být poučen podle §118a o.s.ř. o tom, že jeho kompenzační projev vůle není určitý. Zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení je obsahem dovolacího návrhu žalovaného.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání – přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – je jen zčásti důvodné.
Z úřední povinnosti – tedy i když nebyly v dovolání uplatněny – přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 (tzv. „zmatečnostem“), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.). Protože žádné vady neshledal, zabýval se jen výtkou žalovaného stran absence poučení.
Soud je povinen podle §5 a §118a o.s.ř. účastníky poučit o tom, jaká práva jim přiznávají a jaké povinnosti jim ukládají procesněprávní předpisy, jak je třeba jimi zamýšlené procesní úkony provést, aby vyvolaly sledované procesní účinky, případně jak je třeba odstranit vady již učiněných procesních úkonů, jaké právní následky jsou spojeny s jimi provedenými procesními úkony a jak je třeba splnit procesní povinnosti ze zákona nebo z rozhodnutí soudu. Poučovací povinnost tedy nezahrnuje návod či pomoc, co by účastník měl nebo mohl v daném okamžiku dělat, aby dosáhl žádaného účinku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 661/96, nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 1997, sp. zn. I. ÚS 63/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 3. 1998, sp. zn. III. ÚS 480/97). Pokud by soud poučil žalovaného o možnosti započtení, resp. o tom, jakým způsobem se lze bránit uplatněnému právu s výsledkem znamenajícím zániku závazku (§580 obč. zák.), překročil by vytčené meze poučovací povinnosti a porušil by zásadu rovnosti účastníků řízení a zásadu nestrannosti soudu. Soud prvního stupně ostatně při jednání 17. 10. 2007 „poučil“ přítomné účastníky (tedy i žalovaného) v rámci pokusu o smír podle §99 odst. 1 o.s.ř., že podle dosavadního stavu dokazování lze považovat vady „za subjektivně neodstranitelné, nečinící linku neupotřebitelnou jako celek,“ což z hlediska §648 obč. zák. umožňuje žádat slevu z ceny díla, a současně vyložil posudek znalce J. V. tak, že cena kuchyně bez elektrospotřebičů nečiní 25% původní ceny, ale je snížena o 25% původní ceny.
Dovolací soud se dále zbýval právními závěry odvolacího soudu, které byly prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. zpochybněny.
Právní posouzení je ve smyslu shora uvedeného ustanovení nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §98 o.s.ř. je vzájemným návrhem i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.
Podle ustanovení §41 odst. 3 o.s.ř. hmotněprávní úkon účastníka učiněný vůči soudu je účinný také vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli; to platí i tehdy, je-li pro platnost hmotněprávního úkonu předepsána písemná forma. Ustanovení §40 odst. 3 se použije obdobně.
Podle ustanovení §580 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
Skutkový stav, který odvolací soud převzal z řízení před soudem prvního stupně, a který nebyl dovolatelem napaden, spočívá na tom, že žalobkyně (zhotovitelka) 23. 5. 2005 přijala písemnou objednávku žalovaného (objednatele) na zhotovení kuchyňské linky. Cenu za zhotovení (dodání) věci sjednali účastníci ve výši 137.027,- Kč (po odečtení zálohy 2.000,- Kč). Fakturou č. 251007, vystavenou 23. 5. 2005 a splatnou 25. 6. 2005, žalobkyně vyúčtovala 143.571,- Kč. Podle předávacího protokolu z 20. 6. 2005 žalovaný převzal „různé nábytkové dílce“ ; jejich montáž byla dokončena 11. 8. 2005. Žalovaný cenu za zhotovení kuchyně nezaplatil, dopisem z 5. 10. 2005 vytknul (reklamoval) patnáct vad sestavy kuchyňské linky a uplatnil právo na jejich odstranění.
Z obsahu spisu se podává, že žalovaný ve vyjádření z 14. 8. 2006 sdělil, že je připraven cenu díla zaplatit po odstranění vad, které reklamoval. Dále uvedl : „Ve světle výše uvedených závěrů znaleckého posudku si ovšem kladu otázku, zda lze ještě vůbec hovořit o odstranitelných vadách a zda by spíše nepřicházela do úvahy sleva z ceny díla.“ Ve vyjádření z 20. 3. 2007 reaguje na to, že řada závad má původ v nevhodném materiálu, který žalobkyně použila, takže jejich odstranění by prakticky představovalo výměnu částí kuchyňské linky; soudu proto sděluje : „ ... za této situace bych preferoval slevu z ceny díla.“ Ve vyjádření z 5. 6. 2007 žalovaný projevil ochotu vypořádat se s žalobkyní v intencích znaleckého posudku J. V., který stanovil cenu kuchyňské linky se zohledněním jejích vad. Při jednání soudu prvního stupně 17. 10. 2007 žalovaný upozornil na dvojí možný výklad nálezu znalce J. V. (cena kuchyně činí 20.190,- Kč nebo o tuto částku má být snížena částka 80.777,- Kč představující cenu kuchyňské linky bez spotřebičů).
Započtení (kompenzace) je způsob zániku vzájemně se kryjících pohledávek věřitele a dlužníka. K základním předpokladům zániku závazků tímto způsobem, jehož účelem je odstranění dvojího plnění vzájemných pohledávek, patří právní úkon směřující k započtení; závazky totiž nezanikají automaticky, jakmile se pohledávky setkají, ale teprve – pomineme-li dohodu o započtení – na základě kompenzačního projevu jednoho z účastníků adresovaného druhému účastníku. Formu jednostranného právního úkonu směřujícího k započtení pohledávky občanský zákoník nepředepisuje, ovšem z jeho obsahu (byť ústního) musí být zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje k započtení proti pohledávce druhého účastníka. Započtené pohledávky zanikají dnem, kdy se setkaly, a to v rozsahu, v jakém se kryjí. Žalovaným může být započtena jak pohledávka, která byla přisouzena pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu (tzv. judikátní pohledávka), tak i pohledávka, o níž dosud probíhá jiné řízení, jakož i pohledávka, kterou žalobce (dlužník) co do základu popírá. Kompenzační projev může nositel vzájemné pohledávky (žalovaný) učinit před zahájením řízení nebo až po podání žaloby, tedy v době, kdy probíhá občanské soudní řízení. V průběhu řízení lze právní úkon směřující k započtení provést přímo vůči žalobci nebo podáním, ústně při jednání či jiném soudním roku vůči soudu s tím, že jeho účinnost nastane, jakmile se žalobce o něm v řízení dozví (§41 odst. 3 o.s.ř.). Započtení své pohledávky proti pohledávce uplatněné žalobou, které bylo učiněno mimo řízení, se však žalovaný musí v jeho průběhu dovolat.
Ustanovení §98 o.s.ř. představuje procesní provedení hmotněprávní úpravy zániku vzájemných pohledávek jejich započtením, a to za podmínek blíže specifikovaných hmotným právem. V důsledku této úpravy má námitka započtení povahu vzájemné žaloby, jestliže žalovaný navrhuje, aby bylo přisouzeno nad částku uplatněnou žalobou, anebo je procesní obranou, namítá-li zánik závazku do výše částky uplatněné žalobou.
Jestliže objednatel účinně uplatnil právo na přiměřenou slevu z ceny díla (§648 odst. 2, §649 obč. zák.), je jeho pohledávka vůči zhotoviteli (obecně) započitatelná proti pohledávce, kterou má vůči němu zhotovitel z důvodu zaplacení ceny za zhotovení věci (§644 obč. zák.). V průběhu řízení, ve kterém se zhotovitel (žalobce) domáhá po objednateli (žalovaném) splnění povinnosti zaplatit cenu za zhotovení věci, se žalovaný může dovolat již (dříve) učiněného započtení, popřípadě způsoby shora uvedenými namítnout započtení, tj. učinit hmotněprávní kompenzační úkon. Protože – jak již bylo řečeno – zánik pohledávek nenastává automaticky tím, že se setkají, je (platný) právní úkon nezbytným předpokladem zániku závazku započtením. Žalovaný se mýlí, dovozuje-li, že v průběhu řízení není takového právního úkonu směřujícího k započtení třeba. Součástí posouzení důvodnosti práva žalobkyně na zaplacení ceny za zhotovení věci není posouzení nároku žalovaného na slevu z ceny, jestliže se nedovolal započtení, popřípadě neučinil právní úkon započtení. Argumentace zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je nepřípadná; to, že za určitých podmínek se vytčené vady díla považují za vady neodstranitelné, s nimiž je spojeno právo na slevu z ceny, neznamená povinnost soudu z úřední povinnosti, resp. bez uplatnění zápočtu zjišťovat, jaká částka odpovídá přiměřené slevě z ceny díla.
Dovolací soud se ztotožňuje s odvolacím soudem v tom, že žalovaný se proti žalobě nebránil kompenzačním projevem; jinak řečeno, v řízení neučinil vůči žalobkyni nebo soudu prvního stupně právní úkon směřující k započtení tvrzené pohledávky z titulu slevy z ceny proti žalované pohledávce, který by při splnění ostatních předpokladů daných hmotným právem vedl k částečnému zániku závazku. Za takové projevy nelze považovat jeho vyjádření z 14. 8. 2006, 20. 3. a 5. 6. 2007, neboť v nich není uvedena výše peněžní částky představující pohledávku slevy z ceny zhotovené věci, započtení nenamítl ani při jednání 17. 10. 2007, kdy – naopak – upozornil na dvojí možný výklad posudku znalce J. V., který soudu prvního stupně předložil jako listinný důkaz. Neprokázal ani, že právní úkon směřující k započtení učinil mimo řízení; dopisem z 5. 10. 2005, jímž reklamoval vady kuchyňské linky, právo na slevu z ceny díla neuplatnil (žádal odstranění vad).
Dlužník je v prodlení, jestliže svůj dluh řádně a včas nesplní (§517 odst. 1, věta první, obč. zák.). Zákonným důsledkem prodlení s plněním peněžitého dluhu je ve smyslu ustanovení §517 odst. 2 obč. zák. právo věřitele na úroky z prodlení. Soud prvního stupně, který se povinností žalovaného platit úroky z prodlení nemusel zabývat, protože nárok žalobkyně co do jistiny shledal nedůvodným, nezjišťoval okolnosti týkající se počátku prodlení dlužníka a odvolací soud vzal v úvahu jen údaj o splatnosti faktury č. 251007, jíž byl žalovaný o plnění požádán (§563 obč. zák.). Mezi účastníky nebylo sporné – jak správně připomíná dovolatel – že kuchyňská linka byla žalovanému dodávána postupně a její montáž byla provedena 11. 8. 2005. Pro posouzení počátku prodlení žalovaného není určující splatnost faktury, ale případná dohoda o platbě ceny díla; není-li totiž dojednáno jinak, platí se cena až po skončení díla (§634 odst. 2 obč. zák.). V tomto směru zůstalo právní posouzení nároku žalobkyně na příslušenství neúplným, a tudíž nesprávným.
Nejvyšší soud – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jistiny zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.). Protože nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. bylo ve vztahu k příslušenství jistiny (úrokům z prodlení) uplatněno důvodně, zrušil Nejvyšší soud v této části měnící rozsudek odvolacího soudu (včetně akcesorických nákladových výroků); důvody kasace se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, důsledkem čehož je zrušení tohoto rozsudku v části týkající se příslušenství (úroků z prodlení) a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2012
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu