ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.4326.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 4326/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce I. Ž. , zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem v Liberci III-Jeřáb, 1. máje 535/50, proti žalovanému JUDr. P. N. , zastoupenému JUDr. Petrem Haluzou, advokátem se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 1413/41, o 821.473,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 29 EC 190/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2013, č.j. 39 Co 335/2013-187, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 14.423,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Petra Haluzy, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání výslovně proti všem výrokům v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž městský soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 5. 2013, č.j. 29 EC 190/2011-152, v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
V dovolání proti potvrzujícímu výroku o věci samé dovolatel neuplatnil jediný způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Zpochybnil správnost hodnocení provedených důkazů (svědeckých výpovědí bývalých koncipientů žalovaného, kteří nebyli žalobcem zproštěni povinnosti mlčenlivosti) z hlediska jejich věrohodnosti a zákonnosti. Oproti zjištěním soudů obou stupňů dovolatel prosazuje, že bylo dostatečně prokázáno, že žalovaný jej neupozornil na běh promlčecí doby vztahující se k jeho právu z bezdůvodného obohacení z důvodu investic do nemovitosti, jakož i to, že dal žalovanému pokyn, aby vznesl vzájemný návrh.
Dovolání proti nákladovým výrokům vykazuje vady, neboť neobsahuje obligatorní náležitosti, a sice způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ani vymezení důvodu dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.).
Uvedené nedostatky, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, již nemohou být napraveny (§241b odst. 3 o.s.ř.). Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 11.920,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 2.503,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 9. dubna 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu