ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.4364.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 4364/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce P. P. , zastoupeného JUDr. Radkem Kellerem, advokátem se sídlem Brno, Jaselská 23, proti žalované V. R. , zastoupené Mgr. Mojmírem Ohnoutkou, advokátem se sídlem Uherské Hradiště, Jiřího z Poděbrad 1212, o žalobě žalované na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 4 C 180/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 17. srpna 2011, č.j. 59 Co 59/2011-98, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 17. srpna 2011, č.j. 59 Co 59/2011-98, a usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 22. září 2010, č. j. 4 C 180/2007-76, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Uherském Hradišti k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná se žalobou podanou u soudu dne 20. 5. 2009 domáhala obnovy řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 4 C 180/2007 s odůvodněním, že se až po právní moci usnesení, jímž soud schválil účastníky uzavřený smír, dozvěděla, že dlužná částka byla zaplacena v roce 2004 nikoli žalobcem, ale L. B.
Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením ze dne 22. září 2010, č. j. 4 C 180/2007-76, povolil obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 4 C 180/2007. Vyšel ze zjištění, že v tomto řízení se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 235.201,50 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že tuto částku, představující dluh z úvěru, za ni zaplatil na základě smlouvy o přistoupení k dluhu uzavřené s jejím věřitelem. Žalovaná uzavřela se žalobcem smír, v němž se mu zavázala žalovanou částku s příslušenstvím a náklady řízení zaplatit. Účastníky uzavřený smír Okresní soud v Uherském Hradišti schválil usnesením ze dne 7. 11. 2007, č. j. 4 C 180/2007-31, které nabylo právní moci dne 28. 11. 2007. Žalovaná se v květnu 2009 od svého bývalého manžela L. B. dozvěděla, že dluh ve výši 235.201,50 Kč za ni nezaplatil žalobce, nýbrž on. Poté, co sdružení, jehož členy byli účastníci i L. B., odsouhlasilo použití finančních prostředků na úhradu dluhu žalované, žalobce jej dne 11. 10. 2004 uhradil. Následně v rámci projednání odměn členů sdružení za rok 2004 nebyla L. B. - na rozdíl od ostatních členů - vyplacena jemu příslušející odměna s tím, že bude započtena na pohledávku sdružení za žalovanou. Žalovaná v době uzavření smíru o této skutečnosti nevěděla. Soud prvního stupně na základě těchto zjištění dospěl k závěru o včasnosti žaloby na obnovu řízení i o její důvodnosti. Žalovaná o skutečnosti, že za ni dluh uhradil L. B., a nikoli žalobce, v době uzavření smíru nevěděla, a proto ji bez své viny nemohla v řízení použít; přitom tuto skutečnost, která pro ni může znamenat příznivější rozhodnutí ve věci, zakládající důvod obnovy, lze vztáhnout na předpoklady, za nichž byl smír schvalován (§228 odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř.). Žalobě na obnovu řízení soud prvního stupně vyhověl s tím, že stačí, jeví-li se, že uvedená skutečnost přivodí pro žalovanou příznivější rozhodnutí ve věci, i jen pravděpodobným.
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 17. srpna 2011, č. j. 59 Co 59/2011-98, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s právními závěry, že žalovaná podala žalobu na obnovu řízení včas (§233 odst. 1 o. s. ř.) a že je dán důvod obnovy, neboť žalovaná o skutečnosti nasvědčující tomu, že za ni mohl dluh uhradit L. B., v době uzavření smíru nevěděla.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím soudem a má za to, že během řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti nebo důkazy, které by mohly odůvodnit závěr, že smír uzavřený v původním řízení byl uzavřen v rozporu s právními předpisy. Namítá, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nepřesvědčivé, že (z blíže vyložených důvodů) hodnocení důkazů soudem, zejména výpovědi svědka B., neodpovídá postupu podle §132 o. s. ř. Za situace, kdy nebyla doložena písemná smlouva o převzetí dluhu podle §531 obč. zák. či písemné přistoupení k závazku podle §533 obč. zák., a L. B. neučinil pohledávku za žalovanou předmětem jejich probíhajícího vypořádání společného jmění, má žalobce za to, že zde není žádná skutečnost odůvodňující závěr, že pokud by byla známa v původním řízení, soud by uzavřený smír pro rozpor se zákonem neschválil. Žalobce brojí i proti závěru o včasnosti žaloby na obnovu řízení námitkou, že manželství žalobkyně a L. B. bylo rozvedeno až v roce 2009 a že se žalobkyně měla možnost dozvědět o tvrzené skutečnosti dříve. Navrhuje proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, eventuálně aby věc vrátil k dalšímu řízení soudu odvolacímu.
Podle §238 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“), je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí §237 o. s. ř. obdobně.
Protože dovolání žalobce směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byla povolena obnova řízení, může být přípustnost dovolání zvažována výlučně v intencích §238 odst. 1 písm. a/, §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. napadl žalobce správnost závěru odvolacího soudu, že žaloba na obnovu řízení, které skončilo smírem, je důvodná, neboť žalovaná se dodatečně po uzavření smíru a jeho schválení soudem dozvěděla, že dluh za ni neuhradil žalobce, nýbrž třetí osoba.
Podle §228 o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a §211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci (odst. 1 písm. a/). Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován (odst. 2, část věty před středníkem).
Žaloba na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem, který slouží k tomu, aby mohl být znovu projednán pravomocně skončený spor nebo jiná právní věc, jestliže tu jsou skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, pro které původní rozhodnutí o věci samé z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů nemůže obstát. Proti usnesení o schválení smíru (lhostejno, zda bylo vydáno ve smírčím řízení nebo podle §99 o. s. ř.) je žaloba na obnovu řízení přípustná tehdy, lze-li důvody obnovy uvedené v §228 odst. 1 o. s. ř. vztahovat na předpoklady, za nichž byl smír schvalován (§228 odst. 2 o. s. ř.). Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 20 Cdo 307/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, ročník 2003, sešit č. 3, pod č. 45, vyslovil názor, že při hodnocení důvodů obnovy řízení, které skončilo schválením smíru (§231 o. s. ř., ve znění účinném před 1. 1. 2001 - nyní jde o §228 odst. 2 o. s. ř.), není rozhodné, zda by účastník vzhledem ke skutečnosti, již pokládá za novou, smír neuzavřel, nýbrž jen to, zda se zřetelem k ní lze očekávat, že by soud smír neschválil (§99 odst. 2 o. s. ř.). O obnově řízení, které skončilo schválením účastníky uzavřeného smíru, lze proto uvažovat jen tehdy, jestliže je namítána (coby nová) skutečnost, jež byla-li by soudu známa v okamžiku, kdy o schválení smíru rozhodoval, by smír (oproti rozhodnutí původnímu) neschválil, přičemž by tak mohl učinit jen v případě, že by dospěl k závěru, že uzavřený smír - právě vzhledem k existenci této skutečnosti - je právním úkonem, jenž je v rozporu s právními předpisy (§99 odst. 2 o. s. ř.). Soudní judikatura i komentářová literatura je zajedno v tom, že povaze smíru, který předpokládá svobodně formulovanou a vyjádřenou vůli účastníků řízení, sledující zájem konkrétní právní vztah upravit autonomně (typicky narovnáním podle §585 obč. zák.), mimo vlastní rozhodovací vliv soudu, odpovídá to, že k rozhodnutí soudu, zda smír schválit či nikoli, není zásadně potřebné provádět dokazování ke zjištění skutkového stavu věci v takovém rozsahu, jaký je nutný pro autoritativní rozhodnutí soudu ve věci samé. Soud smír neschválí tehdy, je-li v rozporu s právními předpisy, tj. s obecnými požadavky kladenými zákonem na náležitosti právních úkonů (§37 násl. obč. zák.), nebo pomíjí-li náležitosti úkonů, stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, případně je jinak v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva nebo tato ustanovení obchází resp. je v rozporu s dobrými mravy (§39 obč. zák.).
V daném případě se žalovaná domáhá obnovy řízení z důvodu, že se jí až po uzavření smíru dostalo informace, že její dluh za ni uhradila třetí osoba, a nikoli žalobce, a že znalost této skutečnosti by ovlivnila její rozhodnutí, zda uzavřít se žalobcem smír. Ve světle výše uvedeného je však pro posouzení důvodnosti žaloby na obnovu řízení, které skončilo smírem, nerozhodné, zda by žalovaná smír uzavřela, kdyby o této skutečnosti věděla. Protože tato nově najevo vyšlá skutečnost není tou, která by soudu znemožnila schválení uzavřeného smíru pro rozpor s právními předpisy ve smyslu §99 odst. 2 o. s. ř., nebyly zde splněny podmínky pro povolení obnovy řízení, které skončilo schválením smíru.
Lze tak uzavřít, že žalobci se podařilo zpochybnit správnost právního závěru odvolacího soudu. Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Jelikož důvody zrušení platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 19. září 2012
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu