ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.4478.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 4478/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce L. B., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému K. B., zastoupenému advokátem, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 5 C 279/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2007, č. j. 53 Co 67/2007-63, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 2.050,- Kč k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 27. listopadu 2006, č. j. 5 C 279/2005-48, zamítl žalobu žalovaného K. B. na obnovu řízení „ve věci Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 60 C 33/2003“, a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. května 2007, č. j. 53 Co 67/2007-63, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle §238 odst. 1 písm. a/ a §238 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Zpochybnění právního názoru odvolacího soudu, že v řízení o žalobě na obnovu řízení podle §228 odst. 2 o. s. ř., jíž účastník napadl pravomocný rozsudek pro zmeškání, lze zkoumat pouze to, zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání uvedené v §153b o. s. ř., a že je vyloučeno zabývat se skutkovým dějem, z něhož je žalováno, z napadeného usnesení odvolacího soudu rozhodnutí zásadně právně významné nečiní. Otázka výkladu §228 odst. 2 o. s. ř. nečiní v rozhodovací praxi soudů žádné problémy a jde o otázku triviální; odvolací soud se od ustálené soudní judikatury neodchýlil. V poměrech přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se proto nemůže prosadit argumentace žalovaného, že skutek, jak je vylíčen v žalobě, se nestal.
Ani námitka žalovaného, že rozsudek pro zmeškání nebylo možno vydat, neboť nebyly splněny předpoklady uvedené v §153b odst. 1 o. s. ř., jestliže mu žaloba a předvolání k jednání byly doručeny do vlastních rukou na adrese, kde fakticky nebydlel, není způsobilá zpochybnit předpoklady, za nichž byl v původním řízení vydán rozsudek pro zmeškání, a založit přípustnost dovolání ve smyslu §238 odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Žalovaný totiž tuto výhradu (neúspěšně) uplatnil již v odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 3. 2004, č. j. 60 C 33/2003-18, a v návrhu na jeho zrušení, jakož i v dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2005, č. j. 18 Co 191/2005-54, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Nejde tudíž o nové skutečnosti, které žalovaný nemohl bez své viny použít v původním řízení a které mohou pro něho přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, tedy závěr, že nenastala fikce nespornosti skutkových tvrzení obsažených v žalobě podle §153b odst. 1 o. s. ř. a nebyl proto splněn předpoklad vydání rozsudku pro zmeškání. Je evidentní, že žalovaný se pouze snaží revidovat závěry, které ve vztahu k této námitce zaujaly soudy v původním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 33/2003.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; proto je Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobci vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky, které sestávají z odměny advokátky ve výši 1.750,- Kč (§2 odst. 1, §10 odst. 1 ve spojení s odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 8. října 2009
JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.
předsedkyně senátu