ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.4533.2015.1
33 do 4533/2015
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobců a) L. K. a b) M. K. , zastoupených Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1390/17, proti žalované CANABA a. s. se sídlem v Praze 4, Štětkova 1001/5, identifikační číslo 148 68 075, zastoupené JUDr. Otakarem Pazdziorou, advokátem se sídlem v Děčíně, Řetězová 195/2, o odstranění vad bytové jednotky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 27 C 428/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2015, č. j. 23 Co 114/2015-497, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2015, č. j. 23 Co 114/2015-497, se ve výroku I. a ve výrocích o nákladech řízení zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali, aby žalované jako prodávající bylo uloženo odstranit v žalobě specifikované vady bytové jednotky č. 8 nacházející se v domě na pozemku parc. č. 4241/7, vše v katastrálním území H. P. (dále jen „bytová jednotka, popř. předmětná bytová jednotka“), kterou nabyli podle smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky uzavřené dne 9. 6. 2006.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 11. 12. 2014, č. j. 27 C 428/2008-429, uložil žalované povinnost umístit do podlahy horní koupelny předmětné bytové jednotky topnou folii Devi způsobem v rozhodnutí specifikovaným (výrok I.) a přichytit olištování skleněné výplně dveří nacházejících se mezi vstupní halou a obývacím pokojem s kuchyní, ve spodním patře předmětné bytové jednotky způsobem v rozhodnutí specifikovaným (výrok II.); zamítl žalobu v části, jíž se žalobci po žalované domáhali odstranění vady - zvukové neprůzvučnosti příčky (výrok III.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok IV.) a státu (výrok V.). Učinil tak poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 13. 7. 2011, č. j. 27 C 428/2008-205, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 10. 2013, č. j. 23 Co 502/2011-279, z části zrušil a věc mu v odpovídajícím rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 5. 2015, č. j. 23 Co 114/2015-497, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že zamítl žalobu v části, jíž se žalobci domáhali uložení povinnosti žalované umístit do horní koupelny předmětné bytové jednotky topnou fólii Devi požadovaným způsobem a uvést podlahu koupelny do stavu odpovídajícího stavu před umístěním topných fólií (výrok I.); potvrdil jej ve výroku II. ohledně požadavku na olištování skleněné výplně dveří nacházejících se mezi vstupní halou a obývacím pokojem s kuchyní ve spodním patře předmětné bytové jednotky (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu. Učinil tak poté, co jeho předchozí (žalobu v plném rozsahu zamítající) rozsudek ze dne 15. 2. 2012, č. j. 23 Co 502/2011-232, Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 20. 6. 2013, č. j. 33 Cdo 2881/2012-260, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované umístit do horní koupelny předmětné bytové jednotky topnou fólii Devi požadovaným způsobem, a proti výrokům o nákladech řízení podali žalobci dovolání. Namítají, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí při aplikaci §79 odst. 1 a §43 odst. 1 o. s. ř. nerespektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně závěry přijaté v jeho rozhodnutích ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 352/2001, a ze dne 11. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2618/98, v nichž bylo dovozeno,
- že není nutné, aby žalobní petit (na plnění povinností z odpovědnosti za vady) obsahoval přesné vymezení úkonů k odstranění vytýkaných vad, neboť takový požadavek nelze dovodit ze zákona,
- že nesprávně, nepřesně, neurčitě nebo nesrozumitelně formulovaný žalobní petit je nedostatkem náležitostí žaloby, který je odstranitelný, a
- že neurčitost žalobního petitu není důvodem pro zamítnutí žaloby.
Žalobci navíc považují závěr odvolacího soudu za překvapivý a přehnaně formalistický (k tomu odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 641/2014, ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 422/2012). Zdůrazňují, že soudy obou stupňů, účastníci řízení i znalec znaleckého ústavu Jokl Appraisal, v. o. s. v minulosti používali pojmu topná fólie a volně ho zaměňovali, popř. ztotožňovali, s pojmem topná rohož . Byl to odvolací soud, který ve zrušujícím rozhodnutí zavázal soud prvního stupně k doplnění dokazování ohledně existence vady spočívající v nesprávném položení topné fólie v horní koupelně bytové jednotky; následně však veškeré své dosavadní závěry anuloval úvahou, v níž klade důraz na pojem použitý k označení vadně umístěného topného produktu (topná rohož / fólie ). Ze všech uvedených důvodů navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobců zamítl. Má za to, že v dovolání nebyla označena žádná otázka procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Argumentaci žalobců ke specifikaci žalobou uplatněného nároku považuje za lichou, neboť odvolací soud žalobu nezamítl pro její neurčitost, nýbrž proto, že žalobci požadují uvedení věci do stavu odlišného od stavu dohodnutého v kupní smlouvě; postup podle §43 odst. 1 o. s. ř. nebyl tudíž odůvodněn. Odvolací soud se nedopustil přehnaného formalismu, jestliže od sebe odlišil dva technické prvky - topnou rohož a topnou fólii . Protože žalobce seznámil se zjištěními, které učinil z vyjádření regionálního zástupce koncernu DEVI J. J., a žalobci nenavrhli další důkazy s tím, že svůj požadavek na odstranění vady bytové jednotky tak, že do horní koupelny bude umístěna „topná fólii Devi“ , považují za dostatečný a vykonatelný, není napadené rozhodnutí překvapivé.
V dovolacím řízení bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami (žalobci) při splnění podmínek uvedených v §241 odst. 1, 4 a §241a odst. 2 o. s. ř., a je přípustné, neboť odvolací soud se v otázce procesního práva (aplikace §79 odst. 1 a §43 odst. 1 o. s. ř.) odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu (§237 o. s. ř.).
Dovolací soud předestírá, že s přihlédnutím k rozsahu dovolání se bude dále zabývat pouze okolnostmi uplatnění práva z odpovědnosti žalované za vadu spočívající v nedostatečnosti podlahového topení v horní koupelně předmětné bytové jednotky.
V řízení bylo nesporné, že žalobci jako budoucí kupující a žalovaná jako budoucí prodávající uzavřeli dne 18. 8. 2004 „Smlouvu o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky“, v níž se dohodli, že žalovaná na žalobce převede vlastnické právo k předmětné bytové jednotce. Žalobci bytovou jednotku převzali do užívání na základě předávacího protokolu dne 20. 9. 2005; vlastnické právo k ní nabyli dne 14. 6. 2006 na základě „Smlouvy o převodu vlastnictví bytu“, kterou s žalovanou uzavřeli dne 9. 6. 2006. Žalobci žalované vytýkaly celou řadu vad bytové jednotky, jejichž odstranění bylo předmětem sporu.
Poté, co byl jeho rozsudek ze dne 13. 7. 2011 zrušen, soud prvního stupně za účelem prokázání existence jedné z vytčených vad - nedostatečnosti podlahového topení v koupelně (vady spočívající v nesprávném rozměru, popř. umístění topné fólie ) doplnil dokazování listinami (dodatkem č. 4 ke Smlouvě o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky včetně příslušných příloh znázorňujících plán osazení topné rohože , i dodatkem z 27. 1. 2014 ke znaleckému posudku č. 432/2011 vypracovanému znaleckým ústavem Jokl Appraisal, v. o. s.) a vyslechl znalce Ing. Jokla, PhD. Zjistil a podrobně rozvedl, v jakých částech koupelny nebyla tepelná rohož oproti objednávce žalobců položena (chybí), jaké má nesprávné umístění důsledky (jak se uvedená vada projevuje) a jaký způsob odstranění této vady znalec doporučil. Protože žalobci vadu reklamovali po právu a včas, tj. před uplynutím dvouleté zákonné záruční doby, uložil žalované, aby vadu odstranila, resp. „aby do koupelny umístila topnou fólii Devi tak, že bude bezprostředně přiléhat ke svislému průmětu hrany umyvadla do podlahy a k dolní hraně vany, a bude umístěna pod celou nášlapnou plochou chodidel osoby sedící na WC i na bidetu“; současně žalované uložil, aby „po umístění topných fólií umístila do koupelny podlahu odpovídající stavu před provedením umístění topných fólií “.
Odvolací soud zopakoval dokazování dodatkem č. 4 ke Smlouvě o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky a jeho přílohami - „SPECIFIKACE ZMĚN - ELEKTROINSTALACE - dodavatel JVB“ a „PLÁNU OSAZENÍ TOP. ROHOŽE BD2 5. NP KRÁTKÝ“, z nichž vzal za prokázané, že se účastníci dohodli na dodávce a instalaci topné rohože Devi, konkrétně typu DEVIMAT DSVF 150 W. V návaznosti na toto zjištění, zkoumal, zda existuje rozdíl mezi topnou rohoží a topnou fólií (technických prvků elektrického podlahového vytápění), zda se tyto produkty v současné době ještě vyrábějí a jsou-li dostupné. Dotazem na regionálního zástupce koncernu DEVI zjistil, že topná fólie a topná rohož jsou dva odlišné produkty; produkt, na jehož dodání a montáži se účastníci ve smlouvě dohodli, je topnou rohoží , přičemž uvedený typ se již nedodává a byl nahrazen produktem s označením DEVImat TM 150 (DTIF). Na základě těchto zjištění odvolací soud neshledal nárok žalobců z titulu odpovědnosti žalované za vadu podlahového topení v koupelně po právu, neboť žalobci požadují uvedení věci do stavu odlišného od stavu dohodnutého v kupní smlouvě, resp. v dodatku č. 4 ke smlouvě o budoucí smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky; namísto topné rohože požadují topnou fólii . Uzavřel, že za dané situace je právně bezvýznamné, zda usazení topné rohože bylo vadné, a žalobu v rozsahu požadavku na odstranění vady spočívající v nesprávném umístění topné folie zamítl.
Podle §79 odst. 1 o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§90 o. s. ř.), se nazývá žalobou.
Žalobní petit (návrh) musí být přesný, určitý a srozumitelný tak, aby vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažených bylo provedeno tak přesně, určitě a srozumitelně, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti než jsou navrhovány. Nesprávný žalobní petit (jeho nepřesnost, neurčitost, nesrozumitelnost apod.) je nedostatkem náležitostí žaloby (§79 odst. 1 o. s. ř.), který je odstranitelný. Brání-li taková vada podání pokračovat v řízení a žalobu věcně projednat, může to být důvodem k zastavení řízení podle §43 odst. 2 o. s. ř., jestliže ani přes výzvu soudu nebyly nedostatky odstraněny a účastník byl o těchto následcích poučen. Neurčitost žalobního petitu však není důvodem k zamítnutí žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2618/98).
Podle §43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.
Již v rozsudku ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2760/99, uveřejněném pod č. C 740 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, Nejvyšší soud vyslovil názor, že z důvodu vadné formulace žalobního návrhu není možno žalobu zamítnout, pokud žalobce nebyl o nesprávnosti návrhu poučen. Zamítnutí žaloby jen pro vady formulace žalobního návrhu v případě, kdy je jinak zcela zjevné, o co žalobci jde, by bylo v rozporu s cíli občanského soudního řízení vyjádřenými v §1 o. s. ř., nebyl-li by žalobce o nesprávnosti formulace žaloby poučen. To pak plyne i z ustanovení §5 o. s. ř. pojednávajícího o poučovací povinnosti soudů a z §43 odst. 1 o. s. ř., který upravuje postup při odstranění vad podání. Shodné závěry obsahují i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 352/2001, ze dne 11. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2618/98, na které v dovolání odkazují žalobci, popř. další rozhodnutí Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1625/2002, nebo usnesení ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2379/2000).
V dané věci bylo od počátku zřejmé, v čem žalobci spatřují vadu podlahového vytápění v horní koupelně předmětné bytové jednotky a kam směřuje jejich požadavek (čeho se domáhají). Soud prvního stupně se poté, kdy odvolací soud jeho rozsudek ze dne 13. 7. 2011 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, zabýval zjišťováním existence vady podlahového topení v koupelně bytové jednotky . Veden závazným právním názorem odvolacího soudu současně žalobce poučil, aby specifikovali, čeho se v souvislosti s vytčenou vadou nedostatečnosti podlahového vytápění domáhají - zda výměny topné fólie ve správném rozměru tak, aby pokrývala celou podlahu v koupelně, nebo její umístění na určitá místa. V podání z 26. 11. 2014, které obsahovalo závěrečný návrh před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně, žalobci v reakci na obsah jednání soudu prvního stupně konaného dne 20. 10. 2014, při němž byl k otázce funkčnosti, rozměru a umístění podlahového topení vyslechnut znalec Ing. Jokl, PhD. ze znaleckého ústavu Jokl Appraisal, v. o. s., specifikovali svůj žalobní požadavek (návrh); uvedli, že žádají, aby topná fólie byla na těch místech v koupelně, kde chybí a která jsou obvykle užívána jako stojná plocha. Tento počin žalobců soud prvního stupně vyhodnotil jako změnu žaloby, kterou při jednání dne 1. 12. 2014 usnesením připustil. Dosavadní řízení neindikovalo, že žalobci byli soudem prvního stupně vyzýváni k upřesnění žalobního petitu v tom směru, zda požadují změnu umístění, resp. výměnu či jiné položení topné „fólie“ nebo „rohože“ (tj. že byli žádáni, aby uvedli do souladu s obsahem žaloby pojem užitý k označení technického prvku elektrického podlahového vytápění)
Závěr odvolacího soudu, že žalobci se požadavkem na položení topné fólie domáhají uvedení věci do stavu odlišného od stavu, který byl dohodnut v kupní smlouvě (položení topné rohože), není sice chybný, avšak v zásadě nereflektuje skutečný požadavek žalobců obsažený v žalobě. Žalobci nemohli na podkladě dosavadního řízení usuzovat, že formulace žalobního požadavku obsahující pojem „topná fólie “, který byl dosud jak účastníky řízení, tak znalcem i soudy ztotožňován s pojmem „topná rohož “ může ovlivnit to, zda jim soud jejich nárok z odpovědnosti žalované za vytčenou vadu podlahového topení přizná či nikoliv. Soudy obou stupňů totiž až do vydání rozsudku odvolacího soudu ze dne 27. 5. 2015 běžně používaly pojem topná fólie (výrazně častěji než topná rohož ), znalec Ing. Jokl, PhD., ve znaleckém posudku i v jeho doplňku uvedené pojmy běžně zaměňoval a žalobci i žalovaná je v průběhu řízení ztotožňovali (žalovaná tak činí ještě ve svém závěrečném návrhu z 27. 8. 2014). Teprve při jednání soudu prvního stupně dne 1. 12. 2014 žalovaná namítla, že „se nejedná o topnou fólii, ale topnou rohož, což je zcela jiný institut“ , současně však argumentovala tím, že „vada byla žalobou vytčena tak, že se jedná o nesprávný rozměr topné rohože… a nyní je ze strany žalobců uváděno, že se jedná o stejný rozměr, ale jiné umístění rohože“ . Žalobci - při absenci jasného stanoviska soudu o významu pojmů používaných k označení technického prvku elektrického podlahového vytápění - konzistentně uváděli, že žalobní petit považují za vykonatelný, a že se zásadně nebrání tomu, aby byl produkt označený jako „topná fólie Devi“ nahrazen jiným produktem, jestliže bude splňovat požadované parametry (tj. aby podlaha v koupelně byla vytápěna v místech, ve kterých má být vytápěna).
Lze uzavřít, že žalobci od počátku řízení tvrdili, že podlahové topení (topná rohož, kterou žalovaná vložila do podlahy v horní koupelně předmětné bytové jednotky) nemá očekávané vlastnosti, neboť podlaha není zahřívána v místech exponovaných pro častý nášlap chodidel. Bylo zřejmé, že se domáhají odstranění této vady tak, aby topný produkt (technický prvek elektrického podlahového vytápění - ať již topná rohož nebo topná fólii) pokrýval ty části podlahy, které měl podle smlouvy o převodu vlastnictví bytu uzavřené dne 9. 6. 2006 a jejího dodatku č. 4 pokrývat. Současně dali opakovaně najevo, že pojmy fólie a rohož považují za rovnocenné, resp. totožné. Ze spisu se nepodává, že by odvolací soud, který sám až do položení dotazu regionálnímu zástupci koncernu DEVI bezesporu ztotožňoval pojmy „topná rohož “ a „topná fólie“ , poté, co před vydáním svého v pořadí třetího rozhodnutí ve věci přistoupil ke zjišťování odlišnosti mezi uvedenými produkty , žalobce poučil o významu pojmu, který použili při formulaci žalobního požadavku, a vyzval je usnesením podle §43 odst. 1 o. s. ř. k odstranění nedostatku žaloby spočívajícímu v jejím vnitřním rozporu (tj. rozporu mezi vylíčením skutkového stavu věci a formulací žalobního návrhu), ačkoliv se z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu podává (viz výše), že takový postup byl jediný správný. Poučení soudu není sto nahradit polemika účastníků vedená ohledně rozlišení typu technického prvku elektrického podlahového vytápění; nebylo namístě očekávat, že žalobci vydedukují nutnost přeformulovat žalobní petit, pokud jde o zde užitý pojem označující technický prvek elektrického podlahového vytápění (topná fólie ), z postupu odvolacího soudu, konkrétně z toho, že učinil dotaz na regionálního zástupce koncernu DEVI pro Českou republiku ohledně objasnění pojmů „topná rohož “ a „topná fólie “. Nic z toho nenahrazuje výzvu soudu podle §43 odst. 1 o. s. ř.
Lze rovněž přisvědčit námitce žalobců, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřípustně formalistické. Odvolací soud ve svém rozhodnutí ze dne 2. 10. 2013, č. j. 23 Co 502/2011-279, zavázal soud prvního stupně povinností doplnit dokazování za účelem zjištění existence vady spočívající v nerovnoměrném vytápění podlahy v horní koupelně; v odůvodnění svého rozhodnutí přitom použil pojmu topná fólie . Po následujícím, dva roky trvajícím řízení, v němž byla existence této vady zjišťována a jednoznačně prokázána, žalobu v rozsahu požadavku na odstranění vady podlahového topení zamítl s odůvodněním, že požadavkem na položení topné fólie se žalobci domáhají uvedení věci do stavu odlišného od stavu, který byl dohodnut v kupní smlouvě (položení topné rohože ). Podstatou neúspěchu žalobců byla de facto formulace žalobního návrhu, resp. použití nesprávného pojmu k označení technického prvku elektrického podlahového vytápění. Zcela přiléhavý je proto odkaz žalobců na usnesení ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 641/2014, v němž Nejvyšší soud dovodil, že ačkoliv „procesní právo poskytuje ochranu subjektivním právům vzniklým na základě ustanovení pozitivního (zpravidla hmotného) práva, nemůže tento důsledek vést k závěru, podle něhož formalistickým výkladem ustanovení procesního práva dojde k odepření práva, jehož existence a případné porušení nebo ohrožení bylo v žalobě náležitě odůvodněno, avšak vyústilo v nepřiléhavou formulaci žalobního petitu.“
Protože odvolací soud při rozhodování nerespektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu týkající se aplikace §79 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 o. s. ř., přičemž toto se promítlo do výsledku řízení, je dovolání nejen přípustné, ale i důvodné. Dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. a v navazujících výrocích III., IV. a V. o nákladech řízení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věty prvé o. s. ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení, včetně řízení o dovolání (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2016
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu