ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.5258.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 5258/2016
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Home Credit a.s. , se sídlem v Brně, Nové sady 996/25 (identifikační číslo 269 78 636), zastoupené Mgr. Vladimírem Uhdem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, proti žalovanému R. P. , zastoupenému Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 4, Mendíků 1396/9, o 37.510,99 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 18 C 228/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2016, č.j. 32 Co 48/2016-250, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2016, č.j. 32 Co 48/2016-250, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 11. 11. 2015, č.j. 18 C 228/2015-163, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 37.510,99 Kč s příslušenstvím ( „úrokem ve výši 26,28% ročně z částky 16.529,80 Kč od 21. 7. 2015 do zaplacení a s ročním úrokem z prodlení z částky 16.736,80 Kč od 25. 2. 2010 do 30. 6. 2010 ve výši 8%, od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75%, od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5%, od 1. 1. 2013 do 10. 11. 2015 ve výši 7,05% a dále do zaplacení ve výši dvoutýdenní repo sazby vyhlašované Českou národní bankou platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zvýšené o sedm procentních bodů“ ) a na náhradě nákladů řízení částku 8.917 Kč. Soud prvního stupně neshledal námitku promlčení uplatněnou žalovaným důvodnou. Protože rozhodčí řízení trvalo „nejpozději“ od 11. 4. 2012 do 29. 5. 2012, nemá stavení běhu promlčecí doby podle §403 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obch. zák.“), pro rozhodnutí význam, neboť čtyřletá promlčecí doba začala běžet 1. 3. 2010 (§392 odst. 2, věta druhá, §397 obch. zák.). Jinak je tomu s otázkou, zda promlčecí doba běžela po dobu exekučního řízení. Na návrh žalovaného (povinného) soud exekuci podle §268 odst. 1 písm. h/ občanského soudního řádu zastavil, protože exekučním titulem byl rozhodčí nález vydaný v rozhodčím řízení na základě neplatné rozhodčí smlouvy (doložky). Důsledkem je nemožnost vymožení práva přiznaného žalobkyni rozhodčím nálezem, který nebyl zrušen. Zahájení exekučního řízení je – argumentuje soud prvního stupně – právním úkonem uplatnění práva ve smyslu §402 obch. zák., takže promlčecí doba od 9. 10. 2012 do 23. 6. 2015 neběžela. Znovu začala běžet 24. 6. 2015, z čehož vyplývá, že žalobu podala žalobkyně před uplynutím promlčecí doby vymezené §397 obch. zák.
Rozsudkem ze dne 25. 4. 2016, č.j. 32 Co 48/2016-250, Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o 37.510,99 Kč „s úrokem z úvěru ve výši 26,28% ročně z částky 16.529,80 Kč od 21. 7. 2015 do zaplacení a úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 16.736,80 Kč od 25. 2. 2010 do zaplacení“ zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu důsledkem rozhodčího i exekučního řízení nebylo stavení promlčecí doby vymezené §397 obch. zák. Právním úkonem ve smyslu §402 obch. zák. není návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), stejně tak zahájení rozhodčího řízení na základě neplatné rozhodčí smlouvy nestaví promlčecí dobu (§403 odst. 1 obch. zák.). Úprava vtělená do ustanovení §408 obch. zák. se vztahuje jen na práva pravomocně přiznaná v soudním nebo rozhodčím řízení, což není situace v projednávané věci (rozhodčí nález byl shledán v řízení o zastavení exekuce nezpůsobilým exekučním titulem pro deklarovanou neplatnost rozhodčí smlouvy). Protože promlčecí doba běžící od 1. 3. 2010 uplynula 1. 3. 2014 a řízení bylo zahájeno 20. 7. 2015, nelze žalobkyni právo na plnění přiznat.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž oponuje závěru o důvodnosti námitky promlčení práva. Poukazuje na to, že žalovaný v rozhodčím řízení nenamítal neplatnost rozhodčí doložky, nepodal návrh na zrušení rozhodčího nálezu a po uplynutí čtyř let od zesplatnění pohledávky navrhl zastavení nařízené exekuce. Podle žalobkyně měl odvolací soud z důvodu nepřímé novelizace ustanovením §14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“), aplikovat §402 obch. zák. a dovodit, že podáním žaloby rozhodci se stavěla promlčecí doba. Proto je třeba vycházet z toho, že pro žalobou uplatněnou pohledávku je relevantní již pouze běh objektivní desetileté promlčecí doby (§408 obch. zák.).
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu [§237, §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.)], dále jen „o.s.ř.“], a to otázky spojené s promlčením práva přiznaného rozhodčím nálezem vydaným mimo rámec pravomoci rozhodce, který byl v řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) shledán nezpůsobilým exekučním titulem z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy (doložky).
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. se rozhodčí řízení zahajuje žalobou a je zahájeno dnem, kdy žaloba došla stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci uvedenému v odstavci 2. Podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu.
Podle §16 zákona č. 216/1994 Sb., uplatní-li strana svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě a rozhodnou-li rozhodci, že není dána jejich pravomoc, zůstávají účinky podané žaloby zachovány, pokud strana podá znovu u soudu, u příslušných rozhodců či stálého rozhodčího soudu, nebo u jiného příslušného orgánu žalobu do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci (odstavec 1). Účinky podané žaloby zůstávají zachovány i tehdy, pokud strana po zrušení rozhodčího nálezu podala u příslušných rozhodců či stálého rozhodčího soudu, nebo u jiného příslušného orgánu žalobu, nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu, jímž došlo ke zrušení rozhodčího nálezu (odstavec 2).
Podle §34 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., zruší-li soud rozhodčí nález z důvodů uvedených v §31 písm. a/, b/, g/ nebo h/, pokračuje k návrhu některé ze stran po právní moci rozsudku v jednání ve věci samé a tuto věc rozhodne. Věc již nelze projednat v rozhodčím řízení.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno, že smlouvou o úvěru z 11. 9. 2009, č. 5909011126, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 17.000 Kč; součástí smlouvy byla rozhodčí doložka. Žalovaný, který čerpal úvěr, se zavázal dluh splácet v měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky vždy do dvacátého dne v měsíci (první splátka byla splatná 20. 10. 2009). Žalovaný úvěrový dluh ve sjednaných splátkách řádně neplatil, žalobkyně dopisem z 24. 2. 2010 od úvěrové smlouvy odstoupila a žalovaného vyzvala k zaplacení celé dlužné částky s příslušenstvím. Rozhodčí řízení bylo zahájeno 23. 2. 2012 a nálezem ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. H/2012/00324, který nabyl 29. 5. 2012 právní moci, rozhodce žalobě vyhověl. Okresní soud v Prostějově v exekučním řízení, zahájeném 6. 9. 2012, usnesením ze dne 9. 10. 2012, č.j. EXE 1705/2012-18, nařídil exekuci, kterou následně na návrh žalovaného (povinného) usnesením ze dne 17. 4. 2015, č.j. 35 EXE 1705/2012-78, podle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. zastavil; uzavřel, že rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem, protože rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky nebyl k jeho vydání pravomocný (usnesení nabylo 23. 6. 2015 právní moci). V řízení, které bylo zahájeno 20. 7. 2015, uplatnila žalobkyně u soudu prvního stupně právo na peněžité plnění a žalovaný vznesl námitku promlčení.
V usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 92/2013, Nejvyšší soud dovodil, že byl-li rozhodce určen odkazem na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu §40 odst. 1 písm. c/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./), neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu zastavit pro nepřípustnost podle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. Z uvedeného plyne, že exekuční soudy mohou přijmout závěr, že rozhodčí nález jim předkládaný coby exekuční titul nemá žádné právní účinky (jelikož nebyl vydán v mezích pravomoci rozhodce) a není tedy exekučním titulem, bez zřetele k tomu, že formálně nedošlo (ani již nedojde, vzhledem k případně zmeškaným lhůtám) k jeho zrušení (soudem) postupem předjímaným zákonem č. 216/1994 Sb.
V návaznosti na závěr, podle něhož rozhodčí nález vydaný mimo rámec pravomoci rozhodce nemá žádné právní účinky, Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 77/2016, dovodil, že nejde o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob, bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc.
K otázce stavění běhu promlčecí doby se Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99/2017, vyjádřil tak, že k němu dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky. V rozsudku ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 ICdo 41/2014, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2017, Nejvyšší soud uvedl, že „v témže duchu má (musí) být posuzován běh promlčecí doby poté, co rozhodčí řízení skončí rozhodčím nálezem, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl (podle následného posouzení exekučním soudem nebo jako v tomto případě) insolvenčním soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce.“ Jinak řečeno, „dokud exekuční soud v exekučním řízení, případně insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí.“ Pokud formálně nezrušený rozhodčí nález vydaný mimo rámec pravomoci rozhodce nemá v exekučním řízení žádné právní účinky, pak věřitel „nemůže mít při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen (pro nedostatek pravomoci rozhodce) soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně č. 216/1994 Sb.“
Ze srovnání účinků rozhodnutí, kterým byla exekuce zastavena, a rozhodnutí podle §34 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. vyplývá, že podala-li žalobkyně poté, co exekuce byla pravomocně zastavena, bez zbytečného odkladu žalobu, jíž uplatnila právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, k promlčení nedošlo.
Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o.s.ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2, věta první, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. 10. 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu