ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.556.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 556/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně WOLF SYSTEM spol. s.r.o. se sídlem v Horoměřicích, Únětická 885, identifikační číslo 45791571, zastoupené Mgr. Ing. Janem Šelderem, advokátem se sídlem v Praze 8, Thámova 402/4, proti žalované Equine Vet Service a.s. se sídlem v Praze 4, Libušská 313/104, identifikační číslo 27863069, zastoupené JUDr. Zdeňkem Kadlečkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, třída Karla IV. 502, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 8 C 49/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. ledna 2012, č. j. 18 Co 580/2011-63, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. ledna 2012, č. j. 18 Co 580/2011-63, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chrudimi usnesením ze dne 15. září 2011, č. j. 8 C 49/2011-33, rozhodl, že „námitka nedostatku pravomoci soudů pro rozhodování v této věci vznesená žalovaným přípisem ze dne 3. 8. 2011 označená jako námitka nepříslušnosti soudu pro existenci rozhodčí doložky se zamítá“. Dospěl k závěru, že rozhodčí doložka, kterou si účastnice sjednaly v rámci smlouvy o dílo, je pro obcházení zákona absolutně neplatná.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 26. ledna 2012, č. j. 18 Co 580/2011- 63, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení zastavil, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Oproti soudu prvního stupně zaujal názor, že předmětná rozhodčí doložka není neplatná pro obcházení zákona, neboť v daném případě si účastnice sjednaly, že rozhodce bude vybrán třetí osobou - Komorou rozhodců CZ, o. s. Závěry, dovozené v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze publikovaném pod R 45/2010, popřípadě v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, na daný případ nelze vztáhnout, neboť předmětná rozhodčí doložka neodkazuje při výběru rozhodce na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Odvolací soud dospěl k závěru, že není podstatné, zda subjekt určený k výběru rozhodce při výběru omezen svými seznamy či řády. I kdyby byla rozhodčí doložka v části týkající se subjektu pověřeného výběrem rozhodce neplatná, bylo by možné tuto neplatnou část oddělit od ostatního obsahu doložky. Odkaz na rozhodčí řád se vztahuje až na postup, jakým má být vedeno rozhodčí řízení a nikoli na způsob výběru rozhodce. Protože účastnice řízení nejsou spotřebiteli, je jejich postavení rovnocenné a není namístě je „vyrovnávat“ omezeními autonomie jejich vůle.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. brojí proti závěru odvolacího soudu, že rozhodčí doložka uzavřená mezi účastníky řízení není absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. Při své argumentaci se opětovně dovolává judikatury Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu a připomíná, že Komora rozhodců CZ, o. s. není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR usnesení odvolacího soudu zrušil.
Dovolání je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II. bod 7 zákona 404/2012 Sb. dále opět jen „o. s. ř.“).
V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybnila žalobkyně závěr odvolacího soudu, že účastnicemi sjednaná rozhodčí doložka není (absolutně) neplatná pro rozpor se zákonem, a spor mezi účastnicemi má proto rozhodovat rozhodce.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.
Podle §106 odst. 1 o. s. ř. jakmile soud k námitce žalovaného uplatněné nejpozději při prvním jeho úkonu ve věci samé zjistí, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci, nemůže věc dále projednávat a řízení zastaví; věc však projedná, jestliže účastníci prohlásí, že na smlouvě netrvají. Soud projedná věc i tehdy, jestliže zjistí, že věc nemůže být podle práva České republiky podrobena rozhodčí smlouvě, nebo že rozhodčí smlouva je neplatná, popřípadě že vůbec neexistuje nebo že její projednání v řízení před rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané jim smlouvou, anebo že rozhodčí soud odmítl věcí se zabývat.
V článku 12. 9. smlouvy o dílo č. H 03/07 uzavřené dne 13. 9. 2007 mezi Equine Vet Service a.s. jako objednatelem a WOLF SYSTEM spol. s.r.o. jako zhotovitelem se uvádí, že „veškeré spory, které by mohly z této smlouvy, nebo v přímé souvislosti s touto smlouvou vzniknout, budou s vyloučením pravomoci obecních soudů rozhodovány s konečnou platností před rozhodcem v rozhodčím řízení. Účastníci se rozhodli, že spor bude rozhodovat rozhodce (rozhodci) ad-hoc, jmenovaný (í) Komorou rozhodců CZ, o. s., IČO: 27044611 a vybraný ze seznamu rozhodců vedeného Komorou rozhodců CZ, o. s., sídlem Nábřeží hrdinů 1300, 140 00 Praha 4. Takto oprávněný rozhodce je oprávněn rozhodovat spor dle Řádu on-line na elektronickém sudišti jediným rozhodcem. Účastníci se uzavřením této smlouvy výslovně zavazují splnit všechny povinnosti uložené jim v rozhodčím nálezu, ve lhůtách v něm uvedených.“
Již v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008, publikovaném pod č. 45/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“), byl přijat a odůvodněn závěr, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení, ale jen stanoví, že rozhodce bude určen jednou smluvní stranou ze seznamu rozhodců vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným ve smyslu §13 zákona č. 216/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel vydaných touto právnickou osobou, je taková rozhodčí smlouva neplatná pro obcházení zákona. Na toto rozhodnutí pak navázal usnesením ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněným ve Sbírce pod č. 121/2011, velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, který usměrnil dosud rozdílnou rozhodovací praxi přijetím závěru, že neobsahuje-li rozhodčí doložka přímé určení rozhodce ad hoc a odkazuje-li pouze na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je (jako celek) neplatná podle §39 obč. zák. pro rozpor se zákonem.
Tyto závěry se uplatní také v posuzovaném případě, kdy rozhodčí doložka neobsahuje určení rozhodce ad-hoc, nýbrž určení rozhodce svěřuje do rukou Komory rozhodců CZ, o. s., tedy subjektu, který není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a který není povolán vydávat ani řád, podle něhož má rozhodčí řízení probíhat, ani seznam rozhodců, z něhož má být rozhodce vybrán. I když se formulace rozhodčí doložky v posuzovaném případě liší od znění rozhodčí doložky, kterou dovolací soud posuzoval ve svém rozhodnutí ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, zřetelně z ní vyplývá, že účastnice se (stejně jako smluvní strany ve věci sp. zn. 31 Cdo 1945/2010) nedohodly na tom, že jejich případný spor bude řešen rozhodcem ad hoc (žádný rozhodce není v rozhodčí smlouvě jmenovitě uveden), a není v ní určení rozhodce sjednáno zákonu odpovídajícím způsobem. Uvedený nedostatek způsobuje (absolutní) neplatnost rozhodčí doložky jako celku. Domněnce odvolacího soudu, že závěr vyjádřený ve shora citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu se vztahuje pouze na rozhodčí doložky, které byly uzavřeny se spotřebiteli, jejichž slabší postavení vyžaduje zvýšenou ochranu, nelze přisvědčit.
S ohledem na výše uvedené nemůže obstát závěr odvolacího soudu, že řízení brání nedostatek podmínky řízení proto, že ve věci má (mají) rozhodovat rozhodce (rozhodci).
Protože dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl dovolatelkou (žalobkyní) užit opodstatněně, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil.
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta prvá a druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. dubna 2013
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu