ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.5674.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 5674/2017-696
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce K. P. , zastoupeného JUDr. Jakubem Kadlecem, advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1569/47, proti žalovanému L. Š. , zastoupenému JUDr. Janem Rothem, advokátem se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 3201/6, o 600.605 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 765/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2016, č.j. 53 Co 200/2016-298, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 18. 11. 2015, č.j. 15 C 765/2013-208, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 1. 2017, č.j. 15 C 765/2013-499, uložil žalovanému zaplatit žalobci 600.605 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 13. 8. 2013 do zaplacení, na náhradě nákladů řízení 296.542,30 Kč a České republice přiznal právo na náhradu nákladů ve výši, jež „bude stanovena v samostatném usnesení.“
Rozsudkem ze dne 31. 10. 2016, č.j. 53 Co 200/2016-298, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil je v nákladovém výroku jen tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci 302.422 Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky; výrok o (nevyčíslených) nákladech řízení vzniklých České republice zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – po právní stránce uzavřel, že žalobce platným jednostranným právním úkonem z 10. 7. 2013 odstoupil od smlouvy o úpravě věci, jíž se žalovaný zavázal ke stavebním úpravám zahrady a okolí žalobcova domu. Kromě jiných vytčených závad vykazoval předmět díla vadu spočívající v nerovnosti povrchu terasy, kterou se neúspěšně pokusil žalovaný odstranit; vada se tedy vyskytla opětovně a žalobce využil práva na zrušení smlouvy (§655 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Byla-li smlouva o úpravě věci zrušena ex tunc, následuje vypořádání smluvních stran podle §457 a §458 odst. 1 obč. zák. V souladu s nálezem posudku znalce Ing. Tomáše Hoskovce z 19. 5. 2015 odvolací soud stanovil, že hodnota díla provedeného žalovaným (cena použitelných prací zhotovitele 579.891 Kč) s přihlédnutím ke zjištěným vadám spojeným s pracemi nutnými k jejich odstranění (312.317 Kč) a ke znehodnocení materiálu dodaného investorem (132.974 Kč) představuje v cenové úrovni roku 2012 částku 134.600 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Žalovaný, který obdržel od žalobce platby ve výši celkem 735.205 Kč, získal majetkový prospěch 600.605 Kč.
Rozhodnutí odvolacího soudu – vyjma výroku o zrušení a zastavení řízení – napadl žalovaný dovoláním, v němž formuloval dvě otázky hmotného práva, které podle jeho názoru dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny: 1) zda při vypořádání účastníků zrušené smlouvy o dílo je rozhodující cena materiálu a prací (výkonů) ke dni zhotovení nebo ke dni odstoupení od smlouvy objednatelem, 2) zda lze při stanovení výše plnění, na kterou má v rámci vypořádání účastníků nárok zhotovitel, od zjištěné ceny odečíst náklady na opravu díla. V řešení první z uvedených otázek pokládá za určující okamžik odstoupení od smlouvy, v případě druhé otázky prosazuje nemožnost přihlížet k vadám díla a nákladům na jejich odstranění.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a vyšel – zejména – z toho, že smlouvou z května 2012 se žalovaný (zhotovitel) zavázal na základě koncepce a rozpisu prací zpracovaných ateliérem S. stavebně upravit zahradu a okolí žalobcova domu. Žalobce akceptoval cenovou nabídku žalovaného, který podle dohody při zhotovování díla opakovaně využil možnost navyšovat rozpočet o stavební práce nezahrnuté do původní nabídky; cena díla se tak ustálila na částce 735.205 Kč. Úpravy byly dokončeny na přelomu července a srpna 2013. Žalobce včas vytknul závady díla [zvlněný povrch dřevoplastových lamel teras, vadný sklon terasy, prorůstání trávy na povrch terasy, chybná povrchová úprava z marmolitové stěrky, bílé skvrny na povrchu marmolitové stěrky, zhlaví zídek - výškový rozdíl mezi sousedícími dlaždicemi, chybějící dilatační spáry, zatékání do domku na nářadí z plochy přede dveřmi, vlhnutí stěn domku na nářadí, nefunkční svislá hydroizolace stěn domku, chybějící svislá hydroizolace u schodiště, chybějící svislá hydroizolace stěny u plochy pro cvičení, zazděný hromosvod u domku na nářadí a mezera v podlaze], které soudy obou stupňů měly – vyjma v důsledku extrémní křivosti nepoužitelné terasy – za odstranitelné vady.
Žalovaný se mýlí, dovozuje-li, že jím formulované otázky hmotného práva dosud nebyly vyřešeny; opak – jak je uvedeno níže – je pravdou. Již na tomto místě dovolací soud konstatuje, že způsobem vypořádání zrušeného závazkového právního vztahu podle §457 a §458 odst. 1 obč. zák. se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
Ustanovení §457 obč. zák. upravuje způsob vydání bezdůvodného obohacení, jestliže smlouva, podle níž si strany vzájemně plnily, byla neplatná nebo byla – jako v dané věci – zrušena. Právo jedné strany na vydání poskytnutého plnění je podmíněno její povinností vrátit druhé straně to, co podle smlouvy od ní přijala. Vrácení všeho, co bylo nabyto podle zrušené smlouvy, představuje naturální restituci, tj. navrácení v předešlý stav. Peněžitá náhrada – ekonomická protihodnota toho, co nelze vydat –, musí být poskytnuta, jestliže naturální restituce není možná; pro stanovení relutární náhrady je rozhodující okamžik, kdy smluvní strana bezdůvodně nabyla (získala) majetkový prospěch (srov. Zprávu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu SSR z 21. 12. 1978, Cpj 37/78, o zhodnocení úrovně rozhodování soudů SSR ve věcech odpovědnosti za neoprávněný majetkový prospěch podle §451 a násl. obč. zák., uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/1979). Byla-li obě plnění, která si účastníci zrušené smlouvy navzájem poskytli, peněžitá nebo jde-li o plnění, za něž musí být poskytnuta náhrada v penězích (§458 odst. 1 obč. zák.), lze podle §457 obč. zák. přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným (srov. Zprávu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR z 28. 3. 1975, Cpj 34/74, o zhodnocení stavu rozhodování soudů ČSR ve věcech neoprávněného majetkového prospěchu, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/1975, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002).
Platí, že peněžitá náhrada podle §458 odst. 1 obč. zák. za plnění, které není dobře možné vydat (spočívalo ve výkonech), musí odpovídat hodnotě, za jakou bylo v daném místě a čase a za obdobných podmínek obvykle poskytováno obdobné plnění (obvyklé ceně tohoto plnění). Při určení výše této náhrady je přitom třeba přihlédnout nejen ke kvantitě plnění, ale též zohlednit skutečnosti snižující kvalitu poskytnutého plnění, tj. „vadnost,“ pokud mají za následek snížení skutečného majetkového prospěchu obohaceného (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2437/2015, a v něm citovaná rozhodnutí). V poměrech souzené věci má žalovaný povinnost vrátit žalobci cenu díla a žalobce je povinen zaplatit žalovanému peněžitou náhradu, tedy ekonomickou hodnotu toho, co spočívalo ve výkonech a v dodaném – nikoli znehodnoceném – materiálu, a to s přihlédnutím ke zjištěným vadám v právním smyslu (k nezbytným nákladům na jejich odstranění).
Námitka žalovaného týkající se nesprávné identifikace žalobce v datu jeho narození, kterou ostatně soud prvního stupně opravným usnesením odstranil, a výtka, podle níž měl soud prvního stupně 9. 11. 2015 odročit jednání za účelem seznámení se s písemným vyjádřením protistrany, k závěru o přípustnosti dovolání nevedou; žalovaný jimi namítá vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K těm však dovolací soud – za předpokladu, že řízení je jimi skutečně zatíženo – přihlédne, jen je-li dovolání přípustné. Nejde totiž o otázky správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. (tj. o otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo), nýbrž o otázky případné existence či neexistence vad řízení ve smyslu §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 10. 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu