ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.777.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 777/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně YETI s. r. o. se sídlem Praha 1, Žatecká 41/4, zastoupené JUDr. Tomášem Pitrou, advokátem se Praha 1, Žatecká 41/4, proti žalovanému P. N., zastoupenému Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Husova 1285/2, o zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 C 11/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. října 2007, č. j. 8 Co 619/2007-109, ve znění opravného usnesení ze dne 26. října 2007, č. j. 8 Co 619/2007-115, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 200.000,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný porušil povinnost, na niž byl vznik práva na smluvní pokutu vázán.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. června 2007, č. j. 39 C 11/2007-83, zamítl žalobu o zaplacení částky 200.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. října 2007, č. j. 8 Co 619/2007-109, ve znění opravného usnesení ze dne 26. října 2007, č. j. 8 Co 619/2007-115, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 200.000,- Kč s úroky z prodlení za dobu od 16. 12. 2005 do zaplacení ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby vyhlášené ve Věstníku České národní banky ve výši platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 13. 1. 2005 smlouvu o smlouvě budoucí kupní, v níž se žalovaný (budoucí prodávající) zavázal uzavřít do 15. 4. 2005 se žalobkyní (budoucí kupující) kupní smlouvu, jejímž předmětem měl být převod vlastnického práva k blíže specifikovaným nemovitostem za kupní cenu 43,000.000,- Kč. Ujednali si, že žalobkyně vyzve žalovaného k uzavření kupní smlouvy do 31. 3. 2005 tak, aby mu byla výzva doručena nejpozději deset dnů před uplynutím lhůty stanovené pro uzavření kupní smlouvy. Pro případ, že žalovaný poruší i přes splnění všech smluvních povinností žalobkyní svou povinnost uzavřít kupní smlouvu za dohodnutých podmínek, si účastníci sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu 200.000,- Kč. V případě prodlení se splněním povinnosti uzavřít kupní smlouvu kteroukoliv ze smluvních stran, si účastníci dohodli poskytnout dodatečnou desetidenní lhůtu k plnění s tím, že po jejím marném uplynutí vznikne právo na odstoupení od smlouvy. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uzavření kupní smlouvy přípisem ze dne 24. 3. 2005; k jeho žádosti ze dne 22. 4. 2005 mu poskytla dodatečnou lhůtu k uzavření kupní smlouvy do 2. 5. 2005. Kupní smlouva nebyla uzavřena z důvodu na straně žalovaného. Usnesením ze dne 15. 4. 2005, č. j. 50 Nc 10216/2005-3, Okresní soud v Ostravě nařídil na majetek žalovaného k uspokojení pohledávky oprávněného Českého Telecomu, a. s. ve výši 4.257,90 Kč exekuci a žalovanému bylo zakázáno po doručení tohoto usnesení nakládat s majetkem včetně nemovitostí, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku. Dopisem ze dne 1. 12. 2005 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení smluvní pokuty. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2007, č. j. 8 Co 20/2007-96, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 19. 10. 2006, č. j. 115 C 122/2006-51, byla zamítnuta žaloba žalobkyně, aby byla žalovanému uložena povinnost uzavřít s ní kupní smlouvu specifikovaného znění, s odůvodněním, že vyhovění žalobě brání probíhající soudem nařízená exekuce na majetek žalovaného (povinného), což lze zároveň posoudit jako změnu okolností, z nichž účastníci při uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí vycházeli, takže na žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby kupní smlouvu uzavřel; závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí proto zanikl (§50a odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění - dále jen „obč. zák.“).
Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí kupní v souladu s §50a odst. 1 obč. zák. a že závazek žalovaného uzavřít budoucí smlouvu zanikl ve smyslu §50a odst. 3 obč. zák. Přisvědčil mu i v tom, že účastníci učinili součástí smlouvy o smlouvě budoucí ujednání o smluvní pokutě ve výši 200.000,- Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit v případě, že poruší povinnost uzavřít s ní kupní smlouvu do 15. 4. 2005 (§544 obč. zák.). Oproti soudu prvního stupně, který vyslovil, že v důsledku neexistence závazku hlavního (uzavřít kupní smlouvu) neexistuje ani závazek akcesorický (zaplatit smluvní pokutu), však dovodil, že závazek žalovaného zaplatit smluvní pokutu nezanikl. Za rozhodující totiž považoval okolnost, ke kterému okamžiku zanikl závazek hlavní (tj. závazek žalovaného uzavřít zamýšlenou kupní smlouvu), k jehož zajištění byla smluvní pokuta sjednána. Jestliže závazek žalovaného uzavřít budoucí smlouvu ke dni 15. 4. 2005 existoval a zanikl až po tomto datu v okamžiku, kdy mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu; vznik práva žalobkyně na smluvní pokutu byl vázán na porušení závazku uzavřít zamýšlenou smlouvu do 15. 4. 2005. Bezvýznamnou shledal okolnost, že žalobkyně na žádost žalovaného stanovila dodatečnou lhůtu k uzavření kupní smlouvy na 2. 5. 2005, neboť žalovaný na tento návrh žalobkyně písemně nereagoval a změna smlouvy musela být dohodnuta písemně (§40 odst. 2 obč. zák.). Konstatoval, že zákaz dispozice s majetkem je spojen se dnem doručení usnesení o nařízení exekuce, přičemž povinnému je doručováno usnesení o nařízení exekuce jako poslednímu, v daném případě tedy až po 15. 4. 2005.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, v němž namítl nesprávnost právního závěru, že právo na smluvní pokutu vzniklo ještě před tím, než zanikl jeho závazek uzavřít budoucí smlouvu. Má za to, že v souladu s článkem 5.4 smlouvy o smlouvě budoucí došlo ke změně lhůty k uzavření kupní smlouvy z 15. 4. 2005 na 2. 5. 2005. Se žalobkyní si totiž v uvedeném článku sjednali pro případ prodlení s uzavřením smlouvy možnost stanovení dodatečné lhůty k jejímu uzavření na žádost jedné smluvní strany úkonem druhé smluvní strany. Podle tohoto ujednání také bylo postupováno. V posunuté lhůtě však již nemohl budoucí smlouvu uzavřít v důsledku zákazu dispozice s majetkem. Z uvedených důvodů navrhuje rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným při splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále opět jen „o. s. ř.“) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.) proto napadený rozsudek přezkoumal ve smyslu §242 odst. 1 a 3 o. s. ř.
Žalovaný v dovolání nenamítá, že řízení je zatíženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Existence těchto vad nevyplývá ani z obsahu spisu. Proto se dovolací soud zabýval jen dovolací námitkou, jak ji žalovaný obsahově vymezil.
Podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Žalovaný zpochybnil správnost závěru odvolacího soudu, že žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu dříve, než zanikl jeho závazek uzavřít budoucí smlouvu kupní ve smyslu §50a odst. 3 obč. zák.
Podle §544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.
Podle §40 odst. 2 obč. zák. může být písemně uzavřená dohoda změněna nebo zrušena pouze písemně.
Podle §35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Citované ustanovení předpokládá, že o obsahu právního úkonu může vzniknout pochybnost, a pro ten případ formuluje výkladová pravidla, která ukládají soudu, aby tyto pochybnosti odstranil výkladem. Jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být vykládáno nejprve prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Interpretace obsahu právního úkonu soudem podle §35 odst. 2 obč. zák. nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání. Je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán.
V posuzovaném případě se účastníci v článku 3.1 smlouvy dohodli, že „...nejpozději do 15. 4. 2005 včetně uzavřou kupní smlouvu...“ Článek 5.2 obsahuje ujednání, podle něhož „poruší-li budoucí prodávající i přes splnění všech povinností dle této smlouvy ze strany budoucího kupujícího svou povinnost uzavřít kupní smlouvu za ujednaných podmínek, je povinen zaplatit budoucímu kupujícímu smluvní pokutu ve výši 200.000,- Kč.“ V článku 5.4 je uvedeno: „Dostane-li se kterákoliv se smluvních stran do prodlení s povinností uzavřít budoucí kupní smlouvu, poskytne druhá smluvní strana písemně dodatečnou lhůtu k plnění v trvání 10ti dnů. Pokud ani v této dodatečně poskytnuté lhůtě nedojde k nápravě a tedy k uzavření kupní smlouvy, vzniká právo na odstoupení od této smlouvy.“ V článku 6.3 si účastníci dohodli, že veškeré změny smlouvy mohou být učiněny pouze písemnou formou.
Výkladem dotčených ujednání je možné dospět k jedinému závěru, a to že smluvní strany si sjednaly lhůtu k uzavření kupní smlouvy pouze v článku 3.1. Článek 5.4 řešil situaci odstoupení od smlouvy v důsledku prodlení jedné ze smluvních stran, která nesplnila závazek uzavřít kupní smlouvu ani v dodatečné desetidenní lhůtě poskytnuté jí druhou smluvní stranou. V tomto článku si tedy účastníci sjednali právo odstoupit od smlouvy jako následek prodlení se splněním závazku ze smlouvy, které vzniká i bez výslovné dohody smluvních stran přímo ze zákona (§517 odst. 1 obč. zák.), a je podmíněno poskytnutím dodatečné lhůty ke splnění. Z uvedeného plyne, že účelem jednostranně stanovené dodatečné desetidenní lhůty k uzavření kupní smlouvy nebyla změna smlouvy ve sjednané lhůtě plnění, nýbrž naplnění předpokladu pro účinné odstoupení od smlouvy podle §517 odst. 1 obč. zák. Jelikož smlouva o smlouvě budoucí byla v souladu s §50a obč. zák. uzavřena písemně, rovněž k její změně bylo třeba písemné dohody smluvních stran, tedy shodného písemného projevu vůle obou smluvních stran o změně lhůty plnění (§40 odst. 2 obč. zák. ve spojení s §44 obč. zák.). Jestliže v posuzovaném případě tato podmínka splněna nebyla (žalovaný to ani netvrdil), nelze dovodit, že smlouva o smlouvě budoucí byla změněna ve lhůtě k plnění. Protože žalovaný povinnost uzavřít kupní smlouvu do 15. 4. 2005 nesplnil, vzniklo tímto okamžikem žalobkyni právo na smluvní pokutu (článek 5.2 smlouvy); stalo se tak dříve, než závazek žalovaného ze smlouvy o smlouvě budoucí podle §50a odst. 3 zanikl (žalovanému bylo doručeno usnesení soudu o nařízení exekuce, jímž mu bylo zakázáno nakládat s majetkem až po 15. 4. 2005 - žalovaný tuto skutečnost nezpochybňoval).
Protože se žalovanému nepodařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu, dovolací soud dovolání zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy úspěšné žalobkyni podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalovanému právo.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 24. února 2010
JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.
předsedkyně senátu