ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.792.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 792/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) Y. V., b) M. V., zastoupených advokátem, proti žalovanému Z. C., zastoupenému advokátem, o zaplacení 370.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 10 C 266/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2007, č.j. 11 Co 338/2007-195, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 12. 12. 2006, č.j.
10 C 266/2005-158, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům do jednoho měsíce od právní moci rozsudku 245.000,- Kč s 18% úroky z prodlení ročně od 17. 8. 1998
do zaplacení a v rozsahu 374.466,- Kč, 18% úroků z prodlení z 155.000,- Kč
od 17. 8. 1998 do zaplacení a z 400.000,- Kč od 21. 7. 1998 do 16. 8. 1998 a 10% úroků z prodlení z 219.466,- Kč od 8. 2. 2000 do zaplacení žalobu zamítl. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Z provedených důkazů soud prvního stupně za použití §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), zjistil, že žalovaný prováděl
na základě smlouvy z 14. 4. 1996 pro žalobce stavebnětechnický dozor nad prováděním hrubé stavby rodinného domu na pozemku žalobců. Poté, co 30. 11. 1996 žalobci s žalovaným hrubou stavbu převzali od zhotovitele, začala se deformovat štítová stěna a obvodové části stavby v důsledku zatížení stavby krovem. Náklady spojené s uvedením stavby do stavu, aby ji bylo možno prodat za cenu stavby bez závad, činily podle znaleckého posudku 350.000,- až 384.000,- Kč, podíl žalovaného jako technického dozoru činil 60 až 70% a byl vyčíslen částkou 250.000,- Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný, který neupozornil žalobce na neprovedení železobetonového věnce u obvodového zdiva stavby, ačkoli takový nedostatek měl jako odborně kvalifikovaná osoba rozpoznat a žalobce na něj jako na nevhodný pokyn adekvátním způsobem upozornit, případně pozastavit stavbu, porušil své povinnosti příkazníka – stavebnětechnického dozoru vymezené §44 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění účinném do 30. 6. 1998 (dále jen „zákon č. 50/1976 Sb.“), a §13 odst. 1 písm. b/, c/ a odst. 2 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška 85/1976 Sb.“). Žalovaný tím „způsobil žalobcům škodu představovanou rozdílem mezi hodnotou stavby bez těchto vad a s těmito vadami, když tento rozdíl je vyčíslen jako náklady nezbytné na odstranění těchto vad ve výši 250.000,- Kč,“ kterou soud prvního stupně „vlastní úvahou snížil“ na 245.000,- Kč. Úroky z prodlení z této částky přiznal od 17. 8. 1998, tj. ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovanému doručena žaloba o zaplacení 400.000,- Kč.
Rozsudkem ze dne 16. 10. 2007, č.j. 11 Co 338/2007-195, Krajský soud v Plzni „změnil“ ve věci samé rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům do jednoho měsíce od právní moci rozsudku 370.500,- Kč s 18% úroky z prodlení od 18. 11. 1998 do zaplacení, ve zbytku, tj. co do částky 248.966,- Kč a „do zbytku požadovaných úroků z prodlení,“ žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně se podle odvolacího soudu ani po doplnění dokazování stavebním deníkem nezměnil. Se soudem prvního stupně se ztotožnil v posouzení smlouvy ze 14. 4. 1996 jako smlouvy příkazní (§724 a násl. obč. zák.) a ve vymezení povinností odborného dozoru. Protože žalovaný neprokázal, že žalobce a zhotovitele upozornil na hrozící vznik škody, je podle odvolacího soudu správný závěr soudu prvního stupně, že si nepočínal tak, jak mu ukládal §13 odst. 2 vyhlášky č. 85/1976 Sb. a §725 obč. zák.; za škodu, která tím žalobcům vznikla, tudíž odpovídá. Za správné označil také posouzení míry zavinění žalovaného na způsobené škodě v rozsahu 65 %. Výši škody určil odvolací soud rozdílem mezi cenou nemovitosti v době jejího poškození a cenou poškozené nemovitosti, přičemž oproti soudu prvního stupně vycházel toliko z cen staveb. Uzavřel, že žalovaný odpovídá za škodu ve výši 370.500,- Kč. Protože žaloba byla žalovanému doručena 17. 11. 1998, přiznal odvolací soud úroky z prodlení z této částky od 18. 11. 1998.
Rozhodnutí odvolacího soudu – ve výroku o povinnosti zaplatit 370.500,- Kč s 18% úroky z prodlení od 18. 11. 1998 do zaplacení – napadl žalovaný dovoláním. Připouští, že se smlouvou ze 14. 4. 1996 sice zavázal provádět pro žalobce technický dozor, jehož rozsah byl specifikován odkazem na smlouvu mezi stavebníkem a dodavatelem stavby, a že i v rozhodnutí o povolení stavby byl uveden jako osoba, která bude vykonávat odborný dozor nad prováděním stavby stavěné svépomocí, ale namítá, že výstavba se neuskutečnila touto formou, nýbrž dodavatelsky; za odborný dozor tak odpovídá zhotovitel, neboť ze strany objednatele nebo jím pověřené osoby „je nepřípustné zasahovat do vedení a provádění stavby podle smlouvy o dílo uzavřené podle obchodního zákoníku.“ Dovolatel dále namítá, že v rámci výkonu technického dozoru (nikoliv odborného) neporušil žádnou povinnost a že vlastně pro něho žádné povinnosti ze smlouvy uzavřené 14. 4. 1996 nevyplývaly, neboť nebyly dostatečně konkretizovány. Příloha smlouvy o dílo, kterou uzavřeli žalobci se zhotovitelem, obsahuje soupis jednotlivých prací; činnost žalovaného jako technického dozoru se tak netýkala stavby jako celku, nýbrž pouze tam uvedených prací a dodávek. Dovolatel současně poukazuje na to, že tyto práce ke zhotovení stavby dle jím vyhotoveného projektu schváleného ve stavebním řízení nevedou. Dále namítá, že „odhad ceny“ ve znaleckém posudku je nepřehledný a nelze z něj zjistit, co je v ceně zahrnuto. Je-li podíl osob, které se stavby účastnily, stanoven v posudku tak, že se na vzniku škody podílejí z 60 až 70 % projektant, technický dozor a autorský dozor, tj. tři osoby, přichází u žalovaného v úvahu pouze technický dozor; proto je třeba určit dovolatelův podíl podle škody vzniklé vadným řemeslným provedením prací a dodávek uvedených v příloze smlouvy o dílo. Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Přestože odvolací soud meritorní výrok rozsudku formuloval jako „změnu,“ je jeho rozhodnutí měnící jen zčásti (co do povinnosti zaplatit /dalších/ 125.500,- Kč
s 18% úroky z prodlení od 18. 11. 1998 do zaplacení a co do zamítnutí 18% úroků z prodlení od 17. 8. 1998 do 17. 11. 1998 z částky 245.000,- Kč); jinak je potvrzující
(co do povinnosti zaplatit 245.000,- Kč s 18% úroky z prodlení od 18. 11. 1998
do zaplacení a co do zamítnutí žaloby v rozsahu 248.966,- Kč se zbytkem „požadovaných úroků z prodlení“). Dovolání proti měnícímu výroku (vyjma nenapadeného výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se žaloba o zaplacení 18 % úroků z prodlení od 17. 8. 1998 do 17. 11. 1998 z částky 245.000,- Kč zamítá) je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., dovolání proti výroku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v přísudku 245.000,- Kč s 18 % úroky z prodlení od 18. 11. 1998 do zaplacení, je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (soud prvního stupně v pořadí prvním rozsudkem ze dne 8. 2. 2000, č.j. 10 C 210/98-56, žalobu v plném rozsahu zamítl a odvolací soud usnesením ze dne 31. 5. 2000, č.j. 15 Co 288/2000-79, toto rozhodnutí /při formování závazného právního názoru/ zrušil).
Žalovaný argumenty snesené v dovolání výslovně nepodřadil žádnému z dovolacích důvodů vyjmenovaných v §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. Po obsahové stránce představují nesouhlas s právním posouzením věci odvolacím soudem (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), konkrétně se závěry stran věcné (pasivní) legitimace a rozsahu odpovědnosti za škodu.
Vady vyjmenované v ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud podle ustanovení §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu; předmětem dovolacího přezkumu je proto (právní) posouzení otázek spjatých se vznikem odpovědnostního vztahu.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §420 obč. zák. odpovídá každý za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti (odstavec 1/). Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil (odstavec 3/).
Podle ustanovení §724 obč. zák. se příkazní smlouvou příkazník zavazuje, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost. Podle ustanovení §725 obč. zák. je příkazník povinen jednat při plnění příkazu podle svých schopností a znalostí. Od pokynů příkazcových se příkazník může odchýlit jen tehdy, je-li to nezbytné v zájmu příkazce a nemůže-li včas obdržet jeho souhlas; jinak odpovídá za škodu.
Podle ustanovení §44 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb. může jednoduchou a drobnou stavbu provádět občan jako stavebník svépomocí, případně za výpomoci dalších občanů, jestliže zabezpečí přiměřené technické vybavení a odborný dozor
nad prováděním stavby osobou, která má odbornou kvalifikaci, pokud sám není odborně způsobilý dozor provádět. Podle ustanovení §13 odst. 2 vyhlášky č. 85/1976 Sb. osoba určená k výkonu odborného dozoru nad prováděním jednoduché nebo drobné stavby stavěné svépomocí plní povinnosti podle odstavce 1 písm. b/ [tj. odpovídá za soulad prostorové polohy s dokumentací stavby, za dodržení obecných technických požadavků na výstavbu, československých státních norem a jiných technických předpisů a spoluzodpovídá za dodržení podmínek rozhodnutí vydaných k uskutečnění stavby (zejména územního rozhodnutí a stavebního povolení)] , c/ [tj. působí k odstranění závad, které na stavbě zjistila; nelze-li závady odstranit v rámci odborného dozoru, oznámí je neprodleně stavebnímu úřadu]; kromě toho sleduje a) způsob a postup provádění stavby, zejména bezpečnost při práci, instalaci a provoz technického vybavení na stavbě, vhodnost, ukládání a použití výrobků a stavebních hmot, b) vedení jednoduchého záznamu o stavbě.
Podle ustanovení §442 odst. 1 a 2 obč. zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu. Při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození (§443 obč. zák.).
Odvolací soud (po doplnění dokazování stavebním deníkem) převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně. Žalovaný se smlouvou ze 14. 4. 1996 zavázal, že bude pro žalobce provádět „technický dozor“ hrubé stavby rodinného domku
na parcelách č. 398/9 a 398/10 v katastrálním území M. (jeho rozsah byl specifikován ve smlouvě o dílo, kterou žalobci uzavřeli se zhotovitelem stavby). Závazkový právní vztah, jehož předmětem byl výkon „stavebnětechnického dozoru,“ trval až do předání hrubé stavby (30. 11. 1996). Projekt rodinného domku s průvodní a technickou zprávou žalovaný vypracoval v únoru 1996 a (za stanovenou úplatu) zavázal se po dobu výstavby provádět autorský dozor. Stavební povolení na stavbu rodinného domu vydal 25. 3. 1996 Stavební úřad v P. (zn. 180/67/96/Še) s tím, že „odborný dozor“ nad stavbou, jež měla být prováděna svépomocí, bude vykonávat žalovaný. Stavbu rodinného domku prováděl na základě smlouvy o dílo ze dne 19. 8. 1996 zhotovitel Š. P. (F. – S., H.-zednické práce, stavební výroba, H.). Předmět plnění (zhotovení) vymezili žalobci (objednatelé) a Š. P. v příloze ke smlouvě z 19. 8. 1996. V příloze jsou (mimo jiné) uvedeny tyto práce : „ ... kompl. svislé konstrukce z Thermomuru. vč. latí a zděné příčky bez PÚ, kompl. vodorovné konstrukce a práce vč. balkonu – provedení ocel I nosníky se stropními deskami Hurdis + latě pro uchycení sádrokartonových desek vč. cementového potěru, kompl. dřevěný krov, podstřešní hydroizolace, latě a střešní krytina Bramac ...“ Po převzetí stavby došlo k vybočení nadezdívek podpírajících pozednice v podkrovní části, zejména v místě lodžií, k poklesu krokví a následné deformaci štítového zdiva a krovů. Příčinou byla skutečnost, že – po změně technologie nosného zdiva (namísto Porothermu, s nímž počítal projekt /viz technická zpráva/ byly zdi zhotoveny z plášťovaného Thermomuru) – štítová stěna u lodžie nebyla vyztužena železobetonovým věncem. Ve stavebním deníku není zápis žalovaného o tom, že žalobce nebo zhotovitele upozornil na škodu hrozící z použití jiné než v projektu uvedené technologie nosného zdiva bez vyztužení železobetonovým věncem. Podle znaleckého posudku č. 40-24/2001 z 11. 10. 2001, včetně jeho dodatku č. 169/2006 z 20. 2. 2006, vypracovaného znaleckým ústavem (J. A. - odhadcovská kancelář) je obvyklá tržní cena nepoškozené nemovitosti 1.850.000,- Kč (včetně pozemků) a obvyklá tržní cena nemovitosti po vzniku škody (včetně pozemků) 900.000,- Kč.
Zákonnými předpoklady odpovědnosti za škodu podle §420 obč. zák. jsou protiprávní úkon (není přitom rozhodné, vyplývá-li porušená povinnost ze smlouvy, nebo jde-li o povinnost mimosmluvní, tj. zákonnou), vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění škůdce, jež se presumuje. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního jednání škůdce. Pojem škody je definován tak, že jde o (v penězích vyjádřitelnou) újmu, která nastala v majetkové sféře poškozeného. Skutečná škoda znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí.
Smlouva, kterou účastníci uzavřeli 14. 4. 1996, splňuje obsahové náležitosti příkazní smlouvy (§724 až §732 obč. zák.) a je co do vymezení předmětu určitá (§37 odst. 1 obč. zák.). Předmětem smlouvy byl výkon faktické (nikoli právní) činnosti příkazníka (žalovaného) pro příkazce (žalobce), a to provádění odborného dozoru
nad hrubou stavbou rodinného domku. I když smlouva hovoří o „technickém dozoru,“ aniž by povinnosti žalovaného dále konkretizovala, je správná interpretace užitého pojmu odvolacím soudem. Činnost, kterou měl žalovaný vykonávat, spočívala tedy v dozoru nad prováděním jednoduché stavby (§2 odst. 1 vyhlášky č. 85/1976 Sb.), tj. v odborném dozoru ve smyslu §44 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb. a §13 odst. 2 vyhlášky č. 85/1976 Sb. Pokud soudy obou stupňů užívaly pojmy „technický dozor,“ „stavební dozor,“ popř. „stavebnětechnický dozor“ promiskue, jejich obsah (vymezení povinností žalovaného) vždy ztotožnily s odborným dozorem definovaným výše uvedenými ustanoveními stavebněprávních předpisů. Správnost takového výkladu dvoustranného právního úkonu (příkazní smlouvy) podtrhuje i to, že zákon č. 50/1976 Sb. do 30. 6. 1998 „technický dozor“ neznal (to platí i pro vyhlášku č. 85/1976 Sb., která byla k 30. 6. 1998 zrušena), a že stavební povolení z 25. 3. 1996 zakotvuje v rámci podmínek pro umístění a provedení stavby výkon odborného dozoru žalovaným.
V době uzavření příkazní smlouvy vyžadovaly stavebněprávní předpisy odborný dozor nad prováděním jednoduché nebo drobné stavby (§2, §3 vyhlášky č. 85/1976 Sb.), byl-li stavebníkem občan, který stavěl svépomocí, případně za výpomoci dalších občanů, a sám nedisponoval odbornou způsobilostí provádět dozor (srov. §44 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb.). Pokud – jako v projednávaném případě – (hrubou) stavbu provedl na základě smlouvy o dílo (§631 a násl. obč. zák.) zhotovitel oprávněný k provádění takové činnosti, nebylo vyloučeno, aby – i když taková povinnost ze správních předpisů nevyplývala – objednatel příkazní smlouvou zavázal třetí osobu k činnosti představující plnění úkolů odborného dozoru. Porušení povinností vyplývajících pro vykonavatele odborného dozoru má v takovém případě stejné právní následky; míra jeho odpovědnosti za škodu může být modifikována účastí zhotovitele na způsobené škodě (§438 odst. 2 obč. zák.).
Protože k povinnostem žalovaného (příkazníka) patřilo (mimo jiné) sledovat dodržování podmínek rozhodnutí vydaných k uskutečnění stavby, zejména stavebního povolení, sledovat způsob a postup provádění stavby, neobstojí námitky, že „technický dozor“ se netýkal stavby, ale jednotlivých prácí a dodávek uvedených v příloze smlouvy o dílo z 19. 8. 1996, a že byl porušen projekt schválený ve stavebním řízení. V rámci odborného dozoru žalovaný měl (a nic mu v tom nebránilo) upozornit žalobce na to, že nosné stěny (obvodové zdivo z plášťovaného Thermomuru) nemohou být zhotoveny bez vyztužení železobetonovým věncem, což – navíc – představovalo změnu projektu jím vypracovaného.
Správný je i závěr odvolacího soudu, že výše peněžní náhrady vychází z porovnání, oč se poškozením věci snížil majetkový stav žalobců oproti stavu
před škodnou událostí (srov. Švestka J., Spáčil J., Škárová M., Hulmák M., Občanský zákoník I, Komentář, 2. vydání 2009, str. 1290 a násl.). Východiskem je cena nemovitosti v době, kdy došlo k poškození, přičemž – jak vyplývá ze znaleckého posudku – v úvahu byly vzaty obvyklé (tržní) ceny nepoškozené a poškozené nemovitosti zjištěné nákladovým přístupem. Proto neobstojí (navíc nekonkrétní) výtka dovolatele, že „odhad ceny“ ve znaleckém posudku je nepřehledný a nelze z něj zjistit, co je v ceně zahrnuto. Účast žalovaného na vzniku škody – vyjádřené podílem ve výši 65 % – odvolací soud sice určil se zřetelem k porušení povinností při výkonu odborného dozoru. Námitka dovolatele, že na vzniku škody se podílel také projektant a osoba vykonávající autorský dozor, je přesto nedůvodná; jak vyplývá ze skutkového zjištění, žalovaný vyhotovil pro účely správního řízení projekt rodinného domku a zavázal se provádět autorský dozor.
Lze uzavřít, že dovolateli se nepodařilo užitými argumenty zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí; Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (žalovaný nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení a žalobcům v této fázi řízení žádné náklady nevznikly).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu