ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.916.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 916/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce PharmDr. P. K. , zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kadlečkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, třída Karla IV. 502/23, proti žalovaným 1) nezletilému J. D. , zastoupenému Mgr. Jakubem Tichým, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, 2) nezletilé N. K. D. , zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, a 3) M. D. , zastoupené JUDr. Milanem Chmelíkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o 2.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 C 45/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2013, č.j. 21 Co 293/2013-568, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2013, č.j. 21 Co 293/2013-568, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 22. 5. 2012, č.j. 21 C 45/2009-454, kterým Okresní soud v Hradci Králové zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po každém z žalovaných zaplacení 666.666,66 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; žalobci uložil zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 21.983,- Kč. Smlouvu, kterou ústní formou uzavřel žalobce s Ing. L. D. (právním předchůdcem žalovaných), odvolací soud klasifikoval jako nepojmenovanou (§51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“); s odkazem na písemné potvrzení o jejím obsahu ze 7. 2. 2006 uzavřel, že celý právní úkon je (absolutně) neplatný, neboť pojem „společné investice týkající se těžby písku“ je neurčitý (§37 odst. 1 obč. zák.). Námitku promlčení žalobou uplatněného práva vznesli žalovaní podle odvolacího soudu důvodně. Právo na vydání bezdůvodného obohacení v částce 1.700.000,- Kč (jednotlivé částky poskytnuté Ing. L. D. od 2. 1. 2006 do 6. 2. 2006) se promlčelo v objektivní tříleté promlčecí době (§107 odst. 2 obč. zák.) a právo na vydání bezdůvodného obohacení v částce 300.000,- Kč (částka poskytnutá 7. 2. 2006) se promlčelo v subjektivní dvouleté promlčecí době (§107 odst. 1 obč. zák.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž zpochybnil
právní posouzení smluvního vztahu jako vztahu z nepojmenované smlouvy, která je pro neurčitost neplatná, a v návaznosti na to závěr o důvodnosti námitky promlčení. Namítl rovněž existenci vady řízení spočívající v tom, že odvolací soud dospěl k jinému skutku než soud prvního stupně, aniž opakoval důkazy výslechy svědků. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí změnil, případně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnili a navrhli dovolání odmítnout.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu [§237, §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“)]. Určitost právního úkonu a na ni navazující otázku promlčení žalobou uplatněného práva posoudil odvolací soud v rozporu s tím, co je uvedeno níže.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný.
Podle ustanovení §657 obč. zák. přenechává věřitel smlouvou o půjčce dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
Odvolací soud vyšel z toho, že žalobce a právní předchůdce žalovaných (Ing. L. D.) uzavřeli ústní smlouvu, jejíž obsah byl vyjádřen v písemném potvrzení ze 7. 2. 2006; jím Ing. L. D. potvrdil, že od žalobce převzal 2. 1. 2006 částku 400.000,- Kč, 11. 1. 2006 částku 300.000,- Kč, 18. 1. 2006 částku 300.000,- Kč, 25. 1. 2006 částku 300.000,- Kč, 6. 2. 2006 částku 400.000,- Kč a 7. 2. 2006 částku 300.000,- Kč. V listině dále uvedl, že celková peněžní částka (2.000.000,- Kč) „bude použita na financování společné investice týkající se těžby písku. Pokud do 31. 5. 2006 nedojde k realizaci této společné investice, bude tato půjčka vrácena … a to po částkách 300.000,- Kč (+ 1x200.000,- Kč) a to v týdenních intervalech (bude vypracován a podepsán splátkový kalendář).“ V dohodnuté době se „společná investice“ neuskutečnila a právní předchůdce žalovaných peníze žalobci nevrátil.
Sankci neplatnosti právního úkonu váže §37 odst. 1 obč. zák. k náležitostem projevu vůle; projev vůle je neurčitý, je-li po jazykové stránce sice srozumitelný, avšak nejednoznačný zůstává jeho věcný obsah, tj. když se jednajícím nepodařilo obsah vůle jednoznačným způsobem stanovit. Závěr o neurčitosti právního úkonu předpokládá, že ani jeho výkladem (§35 odst. 2 obč. zák.) nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěli účastníci projevit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2001). Jestliže projevy vůle účastníků ústní smlouvy byly zachyceny v písemném potvrzení právního předchůdce žalovaných ze 7. 2. 2006, pak určitost jejich obsahu lze poměřovat textem této listiny.
Právní následky (účinky) právního úkonu – tedy i smlouvy o půjčce – mohou být učiněny závislými na nějaké skutečnosti, o které subjekty právního úkonu v době jeho vzniku nevědí, zda se vůbec splní, popř. kdy se splní. Pojmovým znakem podmínky je, že je spjata se skutečností jednajícímu neznámou, ať již proto, že tato skutečnost má nastat teprve v budoucnu a jednajícímu není známo, zda nastane vůbec, anebo proto, že jde o skutečnost, která sice již nastala, ale jednající o tom neví. Jinak řečeno, podmínkou ve smyslu §36 odst. 1 obč. zák. se rozumí vedlejší ustanovení v právním úkonu, kterým se jeho účinnost (vznik, změna či zánik subjektivních práv a povinností) činí závislým na skutečnosti, která je subjektům neznámá (je pro ně nejistá). Pokud splněním podmínky již nastalé právní účinky právního úkonu (subjektivní práva a povinnosti) zaniknou, jde o rozvazovací (rezolutivní) podmínku (kladnou nebo zápornou). Do splnění podmínky, jež může záviset na vůli nebo činnosti (nečinnosti) osoby, příp. do jejího zmaření, panuje nejistota, zda právní úkon, který je platný, závazný a účinný, již nastalé právní účinky neztratí. Splněním rozvazovací podmínky ztratí právní úkon ex nunc právní účinky, právní důvod k plnění (s následky podle §451 odst. 2 obč. zák.) odpadne, aniž by strana musela rozvazovací podmínku v nějaké lhůtě uplatňovat. To, co bylo řečeno, ovšem platí, nebylo-li smluveno stranami něco jiného. Nesplnění rozvazovací podmínky naopak znamená, že právní účinky právního úkonu trvají i nadále, tj. přestávají být podmíněné (o osudu právního úkonu je definitivně rozhodnuto). Rozvazovací podmínka nemusí být vždy výslovně sjednána, ovšem úmysl ji sjednat musí být z obsahu smlouvy patrný (srov. rozsudek ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo 4342/2011).
Z písemného potvrzení ze 7. 2. 2006 vyplývá, že žalobce přenechal částku 2.000.000,- Kč právnímu předchůdci žalovaných jako půjčku s tím, že právní účinky (reálné) smlouvy o půjčce pominou, jestliže do 31. 5. 2006 uskuteční „společnou investici týkající se těžby písku.“ Okolnost, že společnou investici strany konkrétněji nevymezily, nezpůsobuje neurčitost smlouvy o půjčce, ani neurčitost rozvazovací podmínky. I kdyby sjednání rozvazovací podmínky bylo pro neurčitost neplatné, právní úkon – zde smlouva o půjčce – by nebyl podmíněný, takže účinky stranami zamyšlené a objektivním právem předpokládané by již nemohly pominout (srov. rozsudek ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1762/2004). Účinnost právního vztahu založeného smlouvou o půjčce nezanikla ( „společná investice týkající se těžby písku“ se ve sjednané době neuskutečnila), takže splatnost půjčky nemohla nastat dříve než uplynutím doby, v níž se měly peněžní prostředky dohodnutým způsobem investovat (31. 5. 2006). Promlčecí doba práva uplatněného žalobou se řídí ustanovením §101 obč. zák.
Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřených otázek v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o.s.ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2, věta první, o.s.ř.); vytýkanou vadou řízení se již nezabýval.
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. července 2014
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu