ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.951.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 951/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. V. Ž. , zastoupeného Mgr. Petrem Karhanem, advokátem se sídlem Praha 5, Anny Rybníčkové 2613/5, proti žalovaným 1) Ing. J. D. a 2) Ing. H. D., zastoupeným JUDr. Marcelou Karešovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Plzeňská 2095/150, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 327/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2013, č. j. 72 Co 327/2013-221, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.600,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marcely Karešové, advokátky se sídlem Praha 5, Plzeňská 2095/150.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. října 2013, č. j. 72 Co 327/2013-221, potvrdil rozsudek ze dne 14. května 2013, č. j. 11 C 327/2010-173, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaným učinit žalobci jako oprávněnému spoluvlastníku nemovitosti budovy čp. 926 stojící na pozemku parc. č. 934/3, pozemku parc. č. 934/3 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 103 m2 a pozemku parc. č. 934/2 zahrada o výměře 499 m2 zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, kat. pracoviště Praha na LV č. 70 pro kat. úz. P., obec P., nabídku ke koupi spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ½ na těchto nemovitostech, zamítl návrh na zrušení předběžného opatření ze dne 7. 12. 2010, č. j. 11 C 327/2010-8, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“); odvolací soud se při řešení právní otázky, zda bylo porušeno předkupní právo žalobce z hlediska splnění zákonných náležitostí nabídky předkupního práva ve smyslu §605 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), na níž záviselo napadené rozhodnutí, neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a není důvod, aby vyřešená právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud sice v rozsudku ze dne 25. 8. 2003, sp. zn. 33 Odo 178/2003 (jímž argumentuje žalobce ve prospěch svého názoru o porušení svého předkupního práva), vyslovil, že podle §605 obč. zák. musí být nabídka předkupního práva vykonána ohlášením všech podmínek, za kterých zavázaný nabízí svou věc ke koupi, tj. vedle podstatných náležitostí kupní smlouvy i další podmínky či požadavky, za nichž má dojít k prodeji (například forma či splatnost kupní ceny), avšak tento právní názor byl posléze korigován rozhodnutím velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jenž v rozsudku ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1926/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 128/2011, judikoval, že „předkupní právo spoluvlastníka není »bez dalšího« porušeno, jestliže nabídka doručená spoluvlastníku neobsahovala údaj o splatnosti kupních cen a poté prodávající uzavřel kupní smlouvy, jež obsahovaly individuální splatnost kupních cen. Byla-li splatnost ve smlouvě o převodu podílu, uzavřené později s třetí osobou, stanovena jinak než v §605 obč. zák., příp. v nabídce na odkoupení podílu učiněné oprávněnému spoluvlastníku (za předpokladu, že nabídka obsahovala lhůtu splatnosti delší než dvouměsíční podle §605 obč. zák.), lze učinit závěr o tom, že bylo porušeno předkupní právo spoluvlastníka, jen za předpokladu, že podmínky splatnosti se podstatně lišily, a to natolik, že rozdíl mezi nimi mohl objektivně ovlivnit úvahu oprávněného spoluvlastníka o přijetí nabídky na realizaci předkupního práva.“ Velký senát Nejvyššího soudu v tomto rozsudku dále uzavřel, že „i pokud se jednotlivé smluvní podmínky (cena, splatnost aj.) v nabídce učiněné spoluvlastníkovi a podmínky, za kterých je podíl následně prodán třetí osobě, podstatně liší, nelze z toho bez dalšího dovozovat porušení předkupního práva. Jednotlivé smluvní podmínky totiž nemohou být srovnávány izolovaně, ale naopak je nutné je hodnotit v kontextu všech ostatních smluvních podmínek (delší doba splatnosti může být vykompenzována např. poskytnutým zajištěním nebo vyšší cenou apod.). Jedině v případě, že takto komplexně hodnocené smluvní podmínky, za kterých byl spoluvlastnický podíl nabídnut spoluvlastníku, jsou méně výhodné (natolik, aby to objektivně mohlo ovlivnit úvahu oprávněného spoluvlastníka o přijetí nabídky) než podmínky, za kterých byl podíl následně prodán třetí osobě, dojde k zásahu do předkupního práva oprávněného spoluvlastníka. Naopak, pokud je spoluvlastnický podíl prodán třetí osobě za srovnatelných či méně výhodných podmínek, k žádnému poškození práv spoluvlastníka nedochází a jeho předkupní právo není porušeno.“ Na uvedené rozhodnutí pak navázal Nejvyšší soud řadou dalších rozhodnutí (srovnej např. rozhodnutí ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3387/2010, ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3739/2010, ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3391/2011, a ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1696/2012). K závěru, že žalobcovo předkupní právo porušeno nebylo, odvolací soud dospěl poté, co komplexně porovnal podmínky uvedené v nabídce učiněné žalobci s podmínkami sjednanými v kupní smlouvě uzavřené se žalovanými, a dovodil, že rozdíly mezi nimi nemohly - objektivně vzato - ovlivnit úvahu žalobce o přijetí nabídky na realizaci předkupního práva. Odvolací soud tudíž posoudil ve věci rozhodnou právní otázku v souladu s výše uvedenými judikatorními závěry.
Jelikož v dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (§241a odst. 4 o. s. ř.), je bezcenný pouhý odkaz žalobce bez uvedení jakékoli argumentace na všechna jeho předchozí podání v řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím.
Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. dubna 2014
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu