ECLI:CZ:NS:2014:33.ND.67.2014.1
sp. zn. 33 Nd 67/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobkyně Českomoravské stavební spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 10, Vinohradská 3218/169, identifikační číslo osoby 492 41 397, proti žalovanému F. B. , zastoupenému JUDr. Kateřinou Skálovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Bezručova 7, o zaplacení 1.083.792,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 76/2011, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 76/2011 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Jihlavě.
Odůvodnění:
Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu podaným u Obvodního soudu pro Prahu 10 domáhala po žalovaných Z. H. a F. B. zaplacení 1.083.792,80 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření.
Obvodní soud pro Prahu 10 platebním rozkazem ze dne 31. 8. 2011, č. j. 13 C 76/2011-12, uložil žalovanému a Z. H. povinnost zaplatit žalobkyni 1.083.792,80 Kč s příslušenstvím s tím, že plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého; současně rozhodl o nákladech řízení.
Usnesením ze dne 10. 6. 2013, č. j. 13 C 76/2011-46, Obvodní soud pro Prahu 10 zastavil řízení ve vztahu k Z. H., neboť žalobkyně vůči němu vzala žalobu zpět.
Podáním ze dne 23. 2. 2012 žalovaný navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti delegována Okresnímu soudu v Jihlavě. Svůj návrh odůvodnil tím, že je v částečném invalidním důchodu a zdravotní potíže mu neumožňují dostavit se bez cizí pomoci k jednání do Prahy (má silně zeslabenou schopnost soustředění a jeho orientace v Praze je vyloučena). Navíc nemá dostatek finančních prostředků a ve věci lze očekávat provedení výslechu svědků, kteří mají bydliště v J. a okolí. Považuje tudíž za účelné, aby jednání probíhalo u okresního soudu, v jehož obvodu má bydliště.
Žalobkyně s delegací věci Okresnímu soudu v Jihlavě nesouhlasí. Namítané důvody považuje za neopodstatněné, neboť výslech žalovaného může být proveden prostřednictvím dožádaného soudu a výslech svědků nebude vzhledem k charakteru věci navrhován. Delegací by nebylo dosaženo ani hospodárnějšího a rychlejšího projednání věci, neboť řízení bylo zahájeno u Obvodního soudu pro Prahu 10 již v roce 2011 a tento soud ve věci provedl celou řadu úkonů; přikázáním věci jinému soudu by tudíž nedošlo k naplnění kritéria vhodnosti, jak jej předpokládá ustanovení §12 o. s. ř.
Podle §12 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti (odst. 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (odst. 3 věta první). Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odst. 3 věta druhá).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený soudu, u něhož probíhá řízení ve věci (Obvodnímu soudu pro Prahu 10), a soudu, jemuž má být věc přikázána (Okresnímu soudu v Jihlavě), projednal návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti a dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Zákon výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Skutečnosti uváděné žalovaným nejsou natolik významné a výjimečné (posuzováno zde výhradně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř.), aby dostatečně odůvodnily průlom do zásady zákonného soudce (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 186, podle něhož odkaz na špatný zdravotní stav nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu). Okolnost, že zdravotní stav nedovolí účastníku zúčastnit se jednání u příslušného soudu, případně že účastník pro své tíživé finanční (majetkové) poměry avizuje možné problémy s účastí na soudním jednání, nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit. V takovém případě navíc nic nebrání tomu, aby byl účastník v projednávané věci vyslechnut a s provedenými důkazy seznámen prostřednictvím dožádaného soudu ve smyslu §122 odst. 2 o. s. ř., tedy v daném případě prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě.
Navrhovaný postup nelze označit ani za hospodárnější, jestliže řízení probíhá u Obvodního soudu pro Prahu 10 již od 31. 3. 2011, přičemž tento soud již vydal ve věci platební rozkaz a následně vedl řízení, v němž prováděl další procesní úkony v dané věci.
Lze uzavřít, že přikázání věci jinému soudu by nevedlo k rychlejšímu ani k hospodárnějšímu projednání věci; lze naopak předpokládat, že by přikázáním věci jinému soudu došlo ke zbytečnému prodloužení řízení. Nutno též přihlédnout k negativnímu stanovisku žalobkyně.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2014
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu