ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.1002.2003.1
sp. zn. 33 Odo 1002/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně V. V., zastoupené, advokátem, proti žalované J. I., zastoupené, advokátkou, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 128/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2003, č. j. 58 Co 220/2003-40, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Původní žalobkyně M. F. se žalobou ze dne 19. 6. 2001, která došla Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 9. 7. 2001, domáhala určení vlastnictví k nemovitostem specifikovaným v žalobě. Tvrdila, že žalovaná se k ní chovala v rozporu s dobrými mravy, a proto požaduje vrácení nemovitostí, které jí darovala.
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 12. února 2002, č. j. 15 C 128/2001-11, rozhodl ve smyslu ustanovení §107 odst. 2 o. s. ř., že namísto původní žalobkyně M. F., která dne 20. 6. 2001 zemřela, bude v řízení pokračovat s její dědičkou, V. V., bytem P. 9 – P., J. 698/10. Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání, které však bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. května 2002, č.j. 15 C 128/2001-13, odmítnuto pro opožděnost.
Usnesením ze dne 4. února 2003, č. j. 15 C 128/2001-32, Obvodní soud pro Prahu 9 řízení zastavil, a rozhodl o nákladech řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že zemřela-li původní žalobkyně M. F. již před zahájením řízení (řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 9. 7. 2001), chyběla jí v době zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení. Protože jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, který neumožňuje v řízení pokračovat (§104 odst. 1 o. s. ř.), nezbylo, než řízení zastavit.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. května 2003, č.j. 58 Co 220/2003- 40, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, a shodně s ním uzavřel, že pro nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení, může soud řízení jedině zastavit. Připomněl, že tomuto postupu nebrání ani předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně o pokračování v řízení s dědičkou zemřelé původní žalobkyně, (současnou) žalobkyní.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.). Připomíná, že byť žaloba došla soudu až dne 9. 7. 2001, původní žalobkyně ji vypracovala již dne 19. 6. 2001. Je přesvědčena, že zastavením řízení bylo popřeno usnesení soudu prvého stupně, jímž bylo rozhodnuto o nástupnictví po původní žalobkyni. Pro nabytí účinků vrácení daru není podle jejího názoru rozhodující žaloba, ale písemná výzva původní žalobkyně k vrácení daru, adresovaná žalované. Podáním žaloby splnil zástupce původní žalobkyně povinnost danou mu ustanovením §33b odst. 6 občanského zákoníku učinit po smrti své klientky vše, co požadovala za svého života. Dovolatelka proto navrhuje zrušení napadeného usnesení a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.) a je podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, neshledal dovolání opodstatněným.
Podle §242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. l, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Vady uvedené v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. (zmatečnost), jakož i vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, z obsahu spisu nevyplývají.
Žalobkyně tvrzením, že odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. o zastavení řízení, uplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištění skutkový stav. Soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikuje správný právní předpis, ale nesprávně ho vyloží.
Podle §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle prvé věty §104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Jak vyplývá z ustanovení §19 a §20 o. s. ř., podmínkami na straně účastníků řízení jsou způsobilost být účastníkem řízení a procesní způsobilost. Obě tyto podmínky musí existovat již v okamžiku zahájení řízení, ve sporném řízení tedy k okamžiku, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení (§82 odst. 1 o. s. ř.).
Jak správně zjistil odvolací soud, v posuzovaném případě bylo řízení zahájeno dnem 9. 7. 2001, kdy došla soudu žaloba původní žalobkyně. K tomuto dni však již žalobkyně nebyla způsobilá být účastníkem řízení, ani mít procesní způsobilost, neboť obojí ztratila smrtí již dne 20. 6. 2001.
Neexistence způsobilosti být účastníkem řízení a chybějící procesní způsobilost účastníka v okamžiku zahájení řízení jsou takovými nedostatky podmínek řízení, které nelze odstranit; musí proto vést vždy k zastavení řízení; jejich procesní účinky nelze změnit ani vydáním (nesprávného) usnesení o pokračování v řízení s dědicem takovéhoto účastníka, a nesouvisí ani s povinnostmi, které pro jeho zmocněnce vyplývají z §33b odst. 6 občanského zákoníku.
Protože odvolací soud správným způsobem vyložil ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. o zastavení řízení, je napadené rozhodnutí správné, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované zamítl (§243b odst. 2 o. s. ř.).
V dovolacím řízení by vzhledem k úspěchu ve věci měla právo na náhradu nákladů tohoto řízení žalovaná, žádné jí však nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 5. února 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu