ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1172.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1172/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. M. V., zastoupeného advokátkou proti žalované S.-I. s. r. o. zastoupené advokátem, o zaplacení částky 212.945,- Kč a částky 145.054,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 1905/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. května 2005, č. j. 22 Co 160/2005-95, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 23. září 2004, č. j. 7 C 1905/2003-66, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 214.511,- Kč (výrok I.), vzájemnou žalobu žalované o zaplacení částky 145.054,50 Kč s 2 % úrokem z prodlení od 16. 8. 2003 do zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. května 2005, č. j. 22 Co 160/2005-95, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že žalobu o zaplacení částky 1.566,- Kč zamítl, ve zbývající části tohoto výroku a ve výroku II. jej potvrdil. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Žalovaná v podaném dovolání uvádí, že jím napadá rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i ve výroku, jímž byl částečně změněn vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba o zaplacení částky 1.566,- Kč byla zamítnuta. Podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) však žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku neuplatnila. I kdyby dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu směřovalo, nebylo by subjektivně přípustné, neboť v poměrech žalované jím nenastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 7/2000). Dovolací soud by proto musel dovolání proti takovému výroku rozsudku odvolacího soudu odmítnout (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. b/ o. s. ř.). Ostatně přípustnost dovolání v tomto rozsahu by byla vyloučena i podle §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., poněvadž měnícím výrokem napadeného rozsudku bylo rozhodnuto o plnění nepřesahujícím částku 20.000,- Kč.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalované míří ve skutečnosti proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. a ve výroku II., může být jeho přípustnost dána jen za podmínek §237 odst. 1 písm. b/ a c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 - dále opět jen „ o. s. ř.“ (srovnej článek II. body 2. a 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým byla s účinností ke dni 1. 4. 2005 provedena novela občanského soudního řádu). Dovolání žalované není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí první rozsudek, který soud prvního stupně ve věci vydal. Nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože je přípustnost dovolání v posuzovaném případě spojena se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, znamená to, že dovolací přezkum je otevřen zásadně k posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., kterým je možno napadnout rozhodnutí odvolacího soudu proto, že řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Dovolací důvod mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít vůbec (srovnej výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.). Ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace. Při posuzování dovolacího důvodu, tj. při úvaze, jaký dovolací důvod byl uplatněn, není rozhodující, jak jej dovolatel označil, ale jak jej po obsahové stránce vylíčil (§41 odst. 2 o. s. ř.). Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Žalovaná sice v dovolání označila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., avšak z obsahu dovolání (obsahového vylíčení dovolacích námitek) vyplývá, že nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) při rozhodování věci vycházel. Žalovaná netvrdí, že odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu; podstatou jejích námitek jsou výlučně výtky týkající se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Námitky žalované, že k předání a převzetí díla mezi smluvními stranami řádně došlo, že pozdní předání díla bylo ovlivněno dodatečnými požadavky žalobce coby objednatele díla a že pouze opomenutím nebyl v dodatcích ke smlouvě sjednán jiný termín k předání díla, nejsou námitkami právními, nýbrž skutkovými, jež polemizují se správností (úplností) skutkových závěrů odvolacího soudu. Totéž platí o námitkách, že S. a r. spol. s r. o. dodávku garážových vrat žalobci realizovala a že žalobce převzal faktury v dovolání blíže specifikované. Žalovaná tak ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž nemá v úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. místo. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu skutečnosti, které žalovaná tvrdila, musel by návazně dospět k odlišnému (správnému) právnímu posouzení věci, a sice, že žalobci ve smyslu §544 obč. zák. právo na smluvní pokutu, na rozdíl od žalované, nevzniklo, že žalovaná oprávněně doúčtovala celkovou cenu díla a že se stala věřitelem v důsledku postoupení existující pohledávky za žalobcem (§524 obč. zák.).
Ani výtky týkající se postupu soudu prvního stupně, který nevyhověl žádosti právního zástupce žalované, jednání nařízené na 23. 9. 2004 neodročil a věc projednal a rozhodl při tomto jednání v nepřítomnosti žalované a jejího zástupce, nejsou způsobilé samy o sobě přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit, neboť jsou uplatněním zmatečnostní vady podle §229 odst. 3 o. s. ř., k níž může dovolací soud přihlédnout jen v případě, že shledá dovolání přípustným.
Jelikož dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003), lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci nevznikly v tomto stádiu řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. května 2007
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu