ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.127.2003.1
sp. zn. 33 Odo 127/2003-117
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobkyně S. e. a.s., proti žalovanému Ing. Z. H., zastoupenému JUDr. J. L., advokátem, o 30 626,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 11 C 546/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2002 č. j. 24 Co 191/2002 - 99, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2002 č. j. 24 Co 191/2002 - 99, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 4. 12. 2001 č. j. 11 C 546/2001 – 63 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 30 626,80 Kč s 10% úrokem z prodlení od 3. 12. 1999 do zaplacení, v části pro zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 30 626,80 Kč za 2. 12. 1999 žalobu zamítl, a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byl uzavřen smluvní závazkový právní vztah na základě přihlášky k odběru elektrické energie ze dne 20. 3. 1990 podané žalovaným žalobkyni a přijetím této přihlášky žalobkyní, přičemž z tohoto právního vztahu vznikla žalobkyni povinnost žalovanému dodávat do určeného místa elektrickou energii a žalovanému povinnost za odebranou elektrickou energii žalobkyni platit. Při prohlídce měřícího zařízení dne 12. 10. 1999 zaměstnanci žalobkyně zjistili porušení plomb, čímž došlo k porušení zajištění proti neoprávněné manipulaci s měřícím zařízením, a zároveň zjistili i odpojení všech tří klemů derivačních cívek k odběru elektrické energie, přičemž důsledkem tohoto stavu bylo, že odběr elektrické energie žalovaným nebyl zaznamenáván. Mezi porušením právní povinnosti – neoprávněným odběrem elektřiny a existencí škody jako majetkové újmy na straně žalobkyně shledal soud příčinnou souvislost a dovodil, že žalovaný způsobil neoprávněným odběrem elektrické energie ve smyslu §22 odst. 1 písm. c) zákona č. 222/1994 Sb. žalobkyni škodu ve smyslu §420 odst. 1 a 3 obč. zák., přičemž je zároveň odpovědný za škodu ve smyslu ustanovení §415 obč. zák., podle něhož je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám. Žalovaný neunesl svou důkazní povinnost s ohledem na zproštění se své odpovědnosti za vzniklou škodu. Výši škody přiznal soud žalobkyni v souladu s §7 vyhlášky č. 169/1995 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o podmínkách dodávek elektřiny a o způsobu výpočtu škody vzniklé dodavateli neoprávněným odběrem elektřiny, ve výši 30 626, 80 Kč (25 000 Kč za neoprávněný odběr elektřiny podle přílohy č. 3 citované vyhlášky, 5 000 Kč jako náhradu za poškození prostředků proti neoprávněné manipulaci podle přílohy č. 4 a 626, 80 Kč za náklady spojené se zjišťováním neoprávněného odběru). Úroky z prodlení přiznal podle §517 odst. 1 a 2 obč. zák.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. června 2002 č. j. 24 Co 191/2002 – 99 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovující části výroku o věci samé a o nákladech řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se soudem prvního stupně potud, že právní vztah mezi účastníky je založen kupní smlouvou na odběr elektrické energie. Nesouhlasil ale se závěrem soudu prvního stupně, že se v dané věci jedná o neoprávněný zásah do měřícího zařízení a neoprávněný odběr elektrické energie žalovaným podle §22 odst. 1 písm. c) zákona č. 222/1994 Sb., čímž vznikla žalobkyni škoda (§420 obč. zák.). Odvolací soud uzavřel, že z provedeného dokazování nevyplývá, kdo způsobil neoprávněný zásah do měřícího zařízení, proto nelze na daný skutkový stav aplikovat §22 odst. 1 písm. c) zákona č. 222/1994 Sb., které lze použit jen pro případ (mimo odběru bez měřícího zařízení), že odběr elektrické energie měřícím zařízením není zaznamenáván v důsledku zásahu odběratele, a proto nelze aplikovat ani ustanovení o odpovědnosti žalovaného za způsobenou škodu ve smyslu §420 obč. zák. Odvolací soud dovodil, že i když nebyl prokázán zásah žalovaným do měřícího zařízení, přesto žalovaný jako odběratel odbíral elektrickou energii neoprávněně - bez měření odběru, čímž získal majetkový prospěch bez právního důvodu, a tím se na úkor žalobkyně podle §451 obč. zák. bezdůvodně obohatil. Protože pro výši bezdůvodného obohacení je rozhodující doba, po kterou neoprávněný odběr ve prospěch žalovaného probíhal, a tuto skutečnost nelze objektivně zjistit, určil odvolací soud bezdůvodné obohacení žalovaného ve výši v jaké je stanovena škoda při neoprávněném odběru prováděcí vyhláškou č. 169/1995 Sb. k zákonu č. 222/1994 Sb. Protože výše takto určeného bezdůvodného obohacení je stejná jako výše škody, kterou žalovaný podle závěru soudu prvního stupně způsobil žalobkyni, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, byť částečně z jiných právních důvodů.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a odůvodňuje jej nesprávným právním posouzením podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Žalovaný je přesvědčen, že je v rozporu s platným právem, jestliže odvolací soud překvalifikoval nárok na náhradu škody na bezdůvodné obohacení a přitom konstatoval, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, když zároveň přisvědčil žalovanému, že soud prvního stupně učinil nesprávný závěr, dovodil-li, že žalovaný neoprávněným odběrem elektrické energie ve smyslu §22 odst. 1 písm. c) zákona č. 222/1994 Sb. způsobil žalobkyni škodu ve smyslu §420 odst. 1 a 3 obč. zák. Dovolatel nesouhlasí ani s výší bezdůvodného obohacení stanoveného odvolacím soudem a namítá, že odvolací soud stanovil výši bezdůvodného obohacení, aniž by doba a výše bezdůvodného obohacení byla předmětem dokazování. Nepovažuje za správné, spokojil-li se odvolací soud se skutkovými zjištěními, které soud prvního stupně učinil v otázce výše náhrady škody a tyto použil pro své právní posouzení při zcela změněné právní kvalifikaci na bezdůvodné obohacení. Žalovaný navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Praze byl zrušen, a protože na nesprávném právním posouzení spočívá i rozhodnutí soudu prvního stupně, aby věc byla vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou (účastníkem řízení), řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. a vychází z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť bylo podáno proti výroku pravomocného rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v jeho vyhovující části výroku o věci samé, a dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady řízení dovolatel nenamítá a z obsahu spisu se ani nepodávají.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívalo, jinými slovy bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Předmětem dovolacího přezkumu je otázka, zda v dané věci odvolací soud správně aplikoval ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení.
Podle §451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
Lze souhlasit s odvolacím soudem potud, že právní vztah mezi účastníky byl založen kupní smlouvou na odběr elektrické energie. Nelze však akceptovat jeho závěr, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Jestliže totiž poskytování elektrické energie žalobkyní žalovanému a odběr elektřiny žalovaným se uskutečňoval na základě smlouvy, nejednalo se o plnění bez právního důvodu a žalovaný nemohl získat na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení ve smyslu §451 odst. 2 obč. zák. Protože kupní smlouva na odběr elektrické energie nebyla shledána oběma soudy ve smyslu §39 obč. zák. neplatnou, nemohlo se jednat ani o bezdůvodné obohacení z neplatného právního úkonu. O bezdůvodné obohacení z právního důvodu, který odpadl, se v daném případě rovněž nejedná, jelikož smlouva existovala mezi účastníky i poté, co byl zjištěn odběr elektřiny v odběrném místě žalovaného s porušením plomb. Ze skutkových okolností dále vyplývá, že nejde ani o majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů, neboť k odběru elektřiny docházelo na základě platné smlouvy. Z uvedeného je zřejmé, že v dané věci nejsou naplněny důvody pro aplikaci §451 obč. zák., a právní posouzení odvolacím soudem je v tomto směru nesprávné.
Případy neoprávněného odběru elektrické energie jsou definovány v ustanovení §22 odstavci 1 písmeno a) až d) zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci. Odvolací soud dospěl sice k závěru, že v posuzovaném případě nebylo prokázáno, že by k odběru elektrické energie došlo v důsledku zásahu odběratele (žalovaného) a že by se tak jednalo o neoprávněný odběr ve smyslu ustanovení §22 odst. 1 písm. c), pochybil však, když z pohledu ostatních písmen ustanovení §22 odst. 1 zákona č. 222/1994 Sb. věc nezvažoval, tedy nezjišťoval, zda není naplněna skutková podstata dalších možností neoprávněných odběrů elektřiny definovaných pod písmeny a), či b), nebo d) §22 odst. 1 zákona č. 222/1994 Sb. Odvolací soud také pominul, že způsob výpočtu škody vzniklé dodavateli neoprávněným odběrem elektřiny, stanovený vyhláškou č. 169/1995 Sb., je možný pouze v případě neoprávněného odběru elektřiny ve smyslu §22 odst. 2 zákona č. 222/1994 Sb. Jen za situace, že na měřícím zařízení vznikne závada, určí se množství odebrané elektřiny podle výše spotřeby ve srovnatelném období, v němž byla spotřeba řádně měřena (§6 odst. 7 cit. vyhlášky).
Lze uzavřít, že dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., byl tedy uplatněn důvodně. Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. června 2003
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu