ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1285.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1285/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně N. K., proti žalovanému R. K., o zaplacení částky 100.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 7 C 105/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 23. června 2004, č. j. 47 Co 171/2002-77, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 23. června 2004, č. j. 47 Co 171/2002-77, ve výroku, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 11. ledna 2002, č. j. 7 C 105/2000-60, tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100.000,-Kč, a rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 11. ledna 2002, č. j. 7 C 105/2000-60, v části výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 100.000,- Kč, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Kroměříži k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 11. ledna 2002, č. j. 7 C 105/2000-60, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 100.000,- Kč včetně úroků z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení. Dovodil, že účastníci dne 18. 6. 1997 uzavřeli smlouvu o obstarání věci podle §733 zákona č. 40/1964 Sb, občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“), v níž byla sjednána přesná doba plnění. Žalovaný (obstaratel), který převzal od žalobkyně (objednatelky) částku 100.000,- Kč, závazek ze smlouvy nesplnil. Protože žalobkyně neměla zájem na opožděném plnění, došlo ve smyslu §518 obč. zák. ke zrušení uvedené smlouvy. Žalovaný tak na úkor žalobkyně získal bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat (§451 a §456 obč. zák.). Soud prvního stupně shledal důvodnou námitku promlčení uplatněnou žalovaným, neboť žalobkyně se již v červenci 1997 dozvěděla, že žalovaný, který v termínu neobstaral věc podle smlouvy, získal na její úkor bezdůvodné obohacení. Od tohoto okamžiku začala běžet subjektivní dvouletá promlčecí doba podle §107 odst. 1 obč. zák., přičemž žaloba byla podána až po jejím uplynutí dne 10. 12. 1999.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 23. června 2004, č. j. 47 Co 171/2002-77, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 100.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, v další části tohoto výroku, pokud jde o příslušenství, a ve výroku o nákladech řízení jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud sice odkázal na zjištění soudu prvního stupně, nicméně zdůraznil, že se účastníci ve smlouvě předem domluvili i na vrácení složených peněz včetně podmínek a doby, kdy k tomu dojde. Žalobní požadavek tak lze chápat jako plnění ze smlouvy a nikoli z bezdůvodného obohacení. Nárok uplatněný žalobou se proto nepromlčel, neboť se na něho vztahuje obecná tříletá promlčecí doba podle §101 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., a uplatnil v něm dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Jeho prostřednictvím napadl správnost právního závěru odvolacího soudu, že se v posuzovaném případě jedná o plnění ze smlouvy o obstarání věci podle §733 obč. zák. S odkazem na „judikát R 1/1979“ setrvává i nadále na názoru, že uvedená smlouva byla zrušena ex tunc přímo ze zákona. Žalobkyně totiž ve smyslu §518 obč. zák. neprokázala, že bez zbytečného odkladu žalovanému oznámila, že nadále trvá na opožděném plnění. Právní posouzení jím vznesené námitky promlčení odvolacím soudem proto považuje za chybné. Z uvedených důvodů navrhl rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán před 1. 4. 2005, bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem - účastníkem řízení při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), shledal dovolání přípustným podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zatímco existence vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř. z obsahu spisu nevyplývá, je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Podle §157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále uvedeno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.
Z citovaného ustanovení vyplývá mimo jiné povinnost soudu v odůvodnění rozsudku uvést stručný a jasný výklad o tom, které skutečnosti, významné pro rozhodnutí věci, má za prokázané a které nikoliv. U každé jednotlivé prokázané i neprokázané skutečnosti musí (stručně a jasně) uvést, jak k tomuto závěru došel, tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu §132 až 135 o. s. ř. hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné. Tento výklad musí soud přizpůsobit konkrétním okolnostem každé věci (rozsahu dokazování, složitosti dokazování skutkového stavu věci, množství návrhů účastníků na provedení důkazů apod.). Rozhodnutí, které nerespektuje zásady uvedené v citovaném ustanovení, je nepřezkoumatelné (pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů). Dovolací soud ve svém rozsudku ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR/C. H. Beck, pod označením C 45 zaujal právní názor, že o nepřezkoumatelný rozsudek jde i tehdy, jestliže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně postrádá skutková zjištění učiněná s odkazem na příslušné důkazy a jestliže ze závěrů soudu ohledně různých sporných položek není patrné, z jakých důkazů soud vycházel a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení. K obdobnému závěru dospěl i Ústavní soud ve svém rozhodnutí publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 15, III. dílu, č. 122. V těchto případech pak nejsou splněny předpoklady pro opakování dokazování nebo jeho doplňování odvolacím soudem a nezbývá, než takové rozhodnutí podle §221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zrušit. Je tomu tak proto, že činnost odvolacího soudu je zásadně činností přezkumnou a jestliže je odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, brání tento nedostatek odvolacímu soudu zhodnotit jeho správnost (srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 1993, sp. zn. 2 Cdo 2/93, publikovaný v Bulletinu Vrchního soudu, ročník 1993, pod číslem 19). Pokud tak odvolací soud neučiní (a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdí či změní), zatíží řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
V posuzovaném případě odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně postrádá skutková zjištění učiněná s odkazem na příslušné důkazy. Pokud jde o závěry soudu, není vůbec patrné, z jakých důkazů vycházel a jakými úvahami se při hodnocení jednotlivých důkazů řídil. V odůvodnění svého rozsudku pouze uvádí, které důkazy provedl a nepřípustně rekapituluje skutkové přednesy účastníků řízení a svědků. Přestože rozsudek soudu prvního stupně nerespektuje zásady stanovené v §157 odst. 2 a v §132 o. s. ř., v důsledku čehož je nepřezkoumatelný, odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na zjištění soudu prvního stupně; ze smlouvy uzavřené účastníky učinil vlastní zjištění, na němž založil právní posouzení otázky promlčení žalovaného nároku (odlišné od soudu prvního stupně), a rozsudek soudu prvního stupně podle §220 odst. 1 o. s. ř. změnil. Pro takový postup ovšem nebyly splněny předpoklady. Odvolací soud měl správně rozsudek soudu prvního stupně podle §221 odst. 1 věty první o. s. ř. z důvodu uvedeného v §221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zrušit a věc vrátit tomto soudu k dalšímu řízení. Jestliže tak neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Jelikož rozsudek odvolacího soudu není správný, dovolací soud jej zrušil, aniž se z důvodu předčasnosti zabýval dovolacími námitkami žalovaného (§243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i s přihlédnutím k požadavku dvouinstančnosti řízení, bylo zrušeno i toto rozhodnutí a věc byla (v rozsahu vyplývajícím z výroku tohoto rozsudku) vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. února 2006
JUDr. Blanka Moudrá,v.r.
předsedkyně senátu