ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1337.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1337/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce E. M., proti žalovanému M. K., o 125.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 10 C 483/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2004, č. j. 28 Co 388/2004-35, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 125.000,- Kč s 2,5 % úrokem od 13. 6. 2003 do zaplacení s tvrzením, že od roku 1997 byl výlučným vlastníkem domu č. p. 7 postaveného na parcele č. 5, parcel č. 4, č. 109/3 a č. 109/4, zapsaných na LV č. 301, vedeného u Katastrálního úřadu v T., pro obec N., katastrální území S. L. Počátkem roku 2003 žalobce zmocnil svou matku M. K. k vyhledání zájemců o koupi všech označených nemovitostí. Přestože matku k uzavření kupní smlouvy nezmocnil, uzavřela jeho jménem kupní smlouvu s manžely M. a na základě dodatku ke kupní smlouvě sjednala pro žalovaného odměnu za zprostředkování prodeje ve výši 125.000,- Kč. Kupní smlouva a její dodatek jsou neplatné a žalobce požaduje po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení, které podle něj na jeho úkor získal.
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. května 2004, č. j. 10 C 483/2003-20, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 125.000,- Kč s 2,5 % úrokem z prodlení od 25. 7. 2003 do zaplacení, v rozsahu 2,5 % úroku z prodlení z téže částky za dobu od 13. 6. 2003 do 24. 7. 2003 žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že žalobce zmocnil svou matku k jednání o prodeji nemovitostí, přičemž ta se obrátila na žalovaného, který zajistil zájemce o koupi. Při uzavírání kupní smlouvy matka vystupovala za žalobce a jeho jménem kupní smlouvu podepsala. Kupní cena byla poukázána na účet žalovaného, který z ní předal matce žalobce 500.000,- Kč a 125.000,- Kč si ponechal podle dodatku ke kupní smlouvě. Návrh na vklad nově nabytého vlastnického práva do katastru nemovitostí byl pravomocně zamítnut a žalobce poté uzavřel novou, perfektní kupní smlouvu se stejnými kupujícími. Přitom bylo konstatováno, že kupní cena již byla zaplacena k rukám žalovaného. Soud prvního stupně dospěl na tomto skutkovém základu k závěru, že matka žalobce překročila rozsah oprávnění jednat za něj. Překročení rozsahu zmocnění má vliv jak na kupní smlouvu samotnou, tak i na dodatek k ní týkající se odměny žalovaného. Jelikož žalobce poté, co se o překročení plné moci dozvěděl, sdělil žalovanému nesouhlas s obsahem kupní smlouvy i dodatku, dovodil soud prvního stupně, že z těchto úkonů může být zavázána jen matka žalobce jako zmocněnkyně. Protože si žalovaný ponechal část kupní ceny určené pro žalobce podle první kupní smlouvy a v nové bylo ujednáno, že povinnost k jejímu zaplacení byla splněna okamžikem výplaty k rukám žalovaného, představuje částka 125.000,- Kč bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobci vydat. Žalovaná částka totiž představuje plnění bez právního důvodu podle §451 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Posouzení platnosti samotného dodatku ke kupní smlouvě nepovažoval soud prvního stupně za právně významné, neboť z dodatku je zavázána jen matka žalobce.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. října 2004, č. j. 28 Co 388/2004-35, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku a ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Skutková zjištění o rozhodujících okolnostech sporu považoval za správná a úplná a v zásadě vyslovil i souhlas s právním posouzením věci. Správným shledal závěr soudu prvního stupně, že matka žalobce překročila rozsah zmocnění podle udělené plné moci ze dne 5. 3. 2003, neboť nebyla žalobcem zmocněna k uzavření kupní smlouvy ani k jejímu dodatku ze dne 28. 4. 2003. Žalobce takové překročení plné moci neschválil a bez zbytečného odkladu poté, co se o překročení dozvěděl, nesouhlas oznámil žalovanému. Matka žalobce je proto z těchto právních úkonů zavázána sama a žalovaný vůči ní může uplatňovat nároky podle §33 odst. 2 obč. zák. Námitky o nedostatku aktivní a pasivní legitimace odvolací soud neshledal důvodnými, protože kupující manželé M. poukázali na účet žalovaného částku 625.000,- Kč; tato částka náležela žalobci, který nebyl k žalovanému v žádném právním vztahu, a proto si částku 125.000,- Kč žalovaný nemohl ponechat. Je jeho povinností podle §451 odst. 2 obč. zák. tuto částku žalobci vydat.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále jen „dovolatel“) dovolání, v němž namítá, že jsou dány dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci. Přípustnost dovolání opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje ve skutečnosti, že soudy obou stupňů nerozlišily dvojí právní vztah matky žalobce M. K., kdy mezi žalobcem a ní vznikl vztah zmocnitele a zmocněnkyně, a dále vztah mezi žalobkyní v postavení zmocnitelky a žalovaným jako zmocněncem. V těchto právních vztazích došlo ze strany matky žalobce k překročení rozsahu oprávnění jednat za zmocnitele. K prvnímu překročení rozsahu zmocnění došlo tím, že matka žalobce jeho jménem podepsala kupní smlouvu. Ke druhému překročení zmocnění došlo tím, že matka žalobce uzavřela s žalovaným dodatek ke kupní smlouvě (opět bez výslovného oprávnění) a sjednala jménem žalobce odměnu ve prospěch žalovaného. Žalovaný je tou osobou, která se mohla domáhat podle §33 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) vůči ní splnění závazku nebo náhrady škody. Proto částka, kterou žalovaný převzal, je plněním podle §33 odst. 2 obč. zák. Odvolacímu soudu dále vytkl, že již od počátku žaloba trpěla takovými vadami, které měly být odstraněny, a bylo povinností soudu vyzvat žalobce k upřesnění právní kvalifikace jeho nároku a k přednesu tvrzení o tom, který právní úkon považuje za neplatný. Odvolací soud se podle přesvědčení dovolatele věcí dostatečně nezabýval, v odůvodnění svého rozsudku s odkazem na právní předpisy nevysvětlil, proč shledal odvolací námitky nedůvodnými. Navrhl, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) se proto po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Podle písm. b) tohoto ustanovení není přípustnost dovolání v posuzovaném případě založena.
Zbývá tedy přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Výtkami, že odvolací soud nepřihlédl k vadám žaloby, nevyzval žalobce k upřesnění právní kvalifikace žalobního nároku, a dostatečně se věcí nezabýval, neboť v odůvodnění svého rozsudku nevysvětlil, proč považoval odvolací námitky dovolatele za nedůvodné, nezpochybňuje dovolatel právní posouzení věci, nýbrž uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Úspěšné uplatnění tohoto dovolacího důvodu přichází v takovém dovolání v úvahu jen za situace, kdy dovolací soud dospěje k závěru, že je dán zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, tedy že je dovolání přípustné. Sám o sobě však tento dovolací důvod přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže. Proti právnímu posouzení věci, tedy proti tomu, jaký právní předpis byl na zjištěný skutkový stav aplikován, jak byl tento právní předpis vyložen nebo jaké právní závěry byly vyvozeny z tohoto skutkového stavu, žalovaný ve skutečnosti výhrady nevznáší.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, podle něhož matka žalobce překročila plnou moc ze dne 5. 3. 2003, neboť nebyla oprávněna uzavřít kupní smlouvu na prodej nemovitosti a ani dodatek k této kupní smlouvě. Poté, co dne 17. 7. 2003 došlo k uzavření kupní smlouvy přímo mezi žalobcem a manžely M. ohledně téže nemovitosti proto, že předchozí kupní smlouva byla absolutně neplatná pro nedostatek zastoupení žalobce, se plnění určené ve prospěch žalobce, jež si ponechal žalovaný v rozsahu částky 125.000,- Kč, stalo bezdůvodným obohacením, které žalovaný na úkor žalobce získal a je povinen mu vydat. Pro rozhodnutí ve věci nebyl určující závěr o existenci právního vztahu mezi žalobcem a jeho matkou jako zmocnitelem a zmocněnkyní, jakož i právního vztahu mezi matkou žalobce jako zmocnitelkou a žalovaným jako zmocněncem, nýbrž úvaha o tom, že žalovaný nemá právní důvod ponechat si částku 125.000,- Kč, složenou u něho kupujícími jako kupní cenu určenou ve prospěch žalobce, jelikož nebyl v žádném právním vztahu vůči žalobci, na jehož úkor se ponecháním si žalované částky bezdůvodně obohatil. Protože na řešení otázky nastíněné v dovolání (výklad §33 odst. 1 a 2 obč. zák.) není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nemůže být napadený rozsudek odvolacího soudu zásadně právně významným; přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tedy dána není.
Protože jiné námitky žalovaný ve svém dovolání neuplatnil a dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), nemohl přípustnost dovolání zvažovat z pohledu právních otázek, na jejichž řešení je rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci, který by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2006
JUDr. Blanka Moudrá,v. r.
předsedkyně senátu