ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.15.2001.1
sp. zn. 33 Odo 15/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně: M.F., právní nástupkyně J.F., proti žalovanému: V.F., zastoupenému advokátem, o 71 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 60/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. října 2000 č. j. 25 Co 364/2000 - 100, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. března 2000 č. j. 13 C 60/96 - 86 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 71 750 Kč s 16% úrokem z prodlení od 23.12.1994 do zaplacení a na nákladech řízení 33 309 Kč. Dovodil, že právní předchůdce žalobkyně, jako objednatel, a žalovaný, jako zhotovitel, uzavřeli dne 23.5. 1995 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly stavební úpravy bytu v domě v D. ulici v H.K. , které se žalovaný zavázal provést do 30.6.1994. Žalobce zaplatil žalovanému zálohu na cenu díla ve výši 50 000 Kč. Žalobce dopisem ze dne 22.12.1994 od smlouvy písemně odstoupil, neboť v prosinci 1994 nebylo dílo dokončeno. V článku IX. 9.5 smlouvy o dílo si účastníci dohodli, že pokud žalovaný nedodrží termín dokončení díla, je povinen zaplatit žalobci smluví pokutu ve výši 0,1% za každý den prodlení. Tuto smlouvu okresní soud posoudil jako smlouvu platnou podle §536 a násl. obch. zák., neboť právní předchůdce žalobkyně J.F. jako fyzická osoba, která není podnikatel, a žalovaný - podnikatel se ve smyslu §262 odst. 1 obch. zák. dohodli, že tento vztah se bude řídit obchodním zákoníkem. J.F. od smlouvy odstoupil ve smyslu §550 obch. zák., když žalovaného vyzýval k dokončení prací, k odstranění vad a poskytl mu k tomu delší lhůtu. Závazkový vztah vzniklý z předmětné smlouvy o dílo tak zanikl ve smyslu §351 odst. 1 obch. zák. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobce má právo na vrácení peněžitého plnění, žalovanému poskytnuté zálohy ve výši 50 000 Kč, podle §351 odst. 2 obch. zák. Jelikož žalovaný byl v prodlení s dokončením díla od 1.7. 1994 (termín dokončení díla 30.6.1994) do 22.12.1994 (termín odstoupení od smlouvy), okresní soud uzavřel, že se žalobce právem domáhá sjednané smluvní pokuty v požadované výši 21 750 Kč podle §544 a násl. obč. zák. a §300 obch. zák., neboť podle §302 obch. zák. se odstoupení od smlouvy nedotýká nároku na zaplacení smluvní pokuty.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. října 2000 č. j. 25 Co 364/2000 - 1000 potvrdil rozsudek okresního soudu a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Protože otázka, zda mezi účastníky došlo k volbě práva, pro kterou byl žalovaným podán návrh na připuštění dovolání, není otázkou zásadního právního významu, nýbrž otázkou skutkovou, odvolací soud tomuto návrhu nevyhověl. Ztotožnil se s okresním soudem ve skutkových zjištěních a přisvědčil i jeho právnímu závěru o platnosti smlouvy o dílo ve smyslu §536 obch. zák. a násl., včetně výkladu §262 obch. zák. Odvolací soud ve smyslu §266 obch. zák. a §35 obč. zák. dovodil, že pokud účastníci smlouvy v jejím nadpisu uvedli, že smlouvu uzavírají podle §536 a násl. obchodního zákoníku, jasně projevili vůli, kterým právním předpisem se má právní vztah založený touto smlouvou řídit. Navíc návrh smlouvy byl vyhotoven členkou sdružení, ve kterém byl členem rovněž žalovaný, který se nyní nemůže dovolávat eventuálních nejasností či omylů ve smlouvě, které on sám způsobil a které by jemu byly ku prospěchu.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, kterým se domáhá, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje dovolatel v řešení otázky, zda mezi účastníky došlo platně k volbě práva ve smyslu §262 odst. 1 obch. zák. Namítá, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci zejména v závěru o naplnění podmínek §262 obch. zák. a správnosti aplikace obchodního zákoníku na předmětný závazkový vztah účastníků. Žalovaný namítá, že z žádného ujednání smlouvy o dílo nevyplývá úmysl účastníků směřující k volbě práva. O okolnostech vyhotovení smlouvy pak žalovaný navrhoval důkaz výslechem svědkyně D.P., která smlouvu s J.F. sepisovala, avšak odvolací soud považoval tento důkaz za nadbytečný, i když k okolnostem uzavírání smlouvy nebyla soudem vyslechnuta.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.\").
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou, zda v posuzovaném případě je dovolání přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).
V posuzovaném případě Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 6. května 1999 č. j. 25 Co 75/97 - 71 zrušil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25.listopadu 1996, kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 71 750 Kč s příslušenstvím. Okresní soud v Hradci Králové, vázán právním názorem odvolacího soudu vysloveným ve výše uvedeném usnesení, rozsudkem ze dne 22. března 2000 č. j. 13 C 60/96 - 86 žalobě vyhověl. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu §242 o. s. ř., které Nejvyšší soud ČR provedl bez jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Z úřední povinnosti dovolací soud posuzuje vady vyjmenované v ust. §237 odst. 1 o. s. ř. Tyto vady nebyly dovolatelem tvrzeny a ani z obsahu spisu se nepodávají. Z ustanovení §242 odst. 1 o. s. ř. dále vyplývá, že dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel vymezil. Předmětem dovolání je především otázka, zda v daném případě jde o vztah občanskoprávní či obchodní a zda tedy na posuzovaný závazkový vztah mohl soud ve smyslu ust. §262 obch. zák. aplikovat ustanovení obchodního zákoníku.
Ustanovení §262 obch. zák. umožňuje kterýmkoli subjektům dohodnout se písemně o tom, že se jejich právní vztah podrobí režimu obchodního zákoníku, třebaže jde o závazek, na nějž podle §261 obch. zák. tento zákoník aplikovatelný není. Obchodním zákoníkem se řídí i vztahy vzniklé při zajištění závazků ze smluv, pokud osoba poskytující zajištění s tím projeví souhlas nebo v době vzniku zajištění ví, že zajišťovaný závazek se řídí obchodním zákoníkem. V odborné literatuře se takovéto vztahy označují jako fakultativní obchody. Dohoda o tom, že se závazkové vztahy, které nespadají pod obchodní závazkové vztahy a nevztahuje se tedy na ně jinak obchodní zákoníkem, musí mít písemnou formu.
V posuzovaném případě jde o závazkový vztah mezi fyzickou osobou, která není podnikatelem a podnikatelem, a tento závazkový vztah nespadá pod obchodní závazkové vztahy ve smyslu §261 obch. zák. V předmětné formulářové smlouvě o dílo žalovaným předložené je v záhlaví uvedeno - smlouva o dílo uzavřená podle §536 a násl. obchodního zákoníku. Tímto označením dali účastníci jasně najevo, že si přejí svůj vztah podřídit obchodnímu zákoníku. Nejvyšší soud ČR se ztotožňuje s výkladem projevu vůle účastníků, který provedl odvolací soud v souladu s interpretačními pravidly obsaženými v §266 obch. zák. Pokud žalovaný v návrhu smlouvy uvedl , že se smlouva uzavírá podle obch. zák., potom jeho úmysl, který musel být žalobci znám, směřoval k tomu, že jejich závazkový vztah vzniklý na základě této smlouvy se bude řídit obchodním zákoníkem. Navíc v obchodním styku odkaz na to, že smlouva je uzavřena podle ustanovení obchodního zákoníku, je považován za výslovný projev vůle o volbě práva.
Rovněž námitka dovolatele, že odvolací soud neprovedl navrhovaný výslech svědkyně Daniely Paličkové, která za žalovaného smlouvu sepisovala (§241 odst. 3 písm. b)/ o. s. ř.) je neoprávněná. Odvolací soud správně dovodil, že výpověď této svědkyně ohledně omylu při použití formuláře je nadbytečná, neboť omyl na straně žalovaného nemůže být vykládán k tíži druhé strany, zejména za situace, kdy opačný výklad projevu vůle, tj. že se účastníci nedohodli, že se jejich závazkový vztah bude řídit obchodním zákoníkem, je pro žalovaného výhodná.
Je tedy zřejmé, že závěry odvolacího soudu jsou správné a je proto třeba jeho rozhodnutí posuzovat jako věcně správné. Protože též nebylo zjištěno, že by v řízení došlo i k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.), bylo dovolání zamítnuto podle §243b odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243b odst. 4 ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 o. s. ř., když žalovaný neměl se svým dovoláním úspěch a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2001
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu