ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1528.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1528/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a Víta Jakšiče ve věci žalobců a) K. V. a b) P. V., zastoupených advokátem proti žalovanému M. T., zastoupenému advokátem, o zaplacení 199.402,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 22 C 27/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. května 2006, č. j. 28 Co 233/2006-201, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 8. prosince 2005, č. j. 22 C 27/2005 – 164, ve výrocích, kterými byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 192.832,85 Kč s 2 % úrokem z prodlení z částky 166.590,- Kč od 1. 6. 2004 do zaplacení (výrok I.), bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků a státu (výrok II. a IV.) a o doplatku soudního poplatku (výrok III.). Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího řízení podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má zato, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Odvolacímu soudu vytýká, že místo §642 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) podřadil nárok žalobců pod skutkovou podstatu §642 odst. 2 obč. zák. Soud prvního stupně implicitně a odvolací soud explicitně na základě shora vytýkané aplikace přiznaly žalobcům částku, odpovídající obecné ceně dokončených částí stavby, přestože s tímto způsobem ocenění nesouhlasil a trval na ceně podle dohodnutého rozpočtu. Z obsahu spisu navíc nevyplývá, že mu žalobci výslovně poskytli přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy s upozorněním, že nebude-li v této lhůtě dílo dokončeno a vady odstraněny, od smlouvy odstoupí. Kdyby oba soudy posoudily nárok podle §642 odst. 1 obč. zák., musely by vzít v úvahu hodnotu jím provedených prací a účelně vynaložených nákladů. Důvodnost dovolání podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatel vyvozuje z postupu odvolacího soudu, který až ve svém rozhodnutí odůvodnil úvahy, jež vedly soud prvního stupně k posouzení věci podle §642 odst. 2 obč. zák.; tím ovšem odvolací soud znemožnil dosáhnout přezkumu těchto závěrů ve dvojinstančním řízení. Z těchto důvodů navrhl, aby byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, případně i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrácena – podle způsobu rozhodnutí – příslušnému soudu k dalšímu řízení.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) se nejedná, neboť napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek, který ve věci soud prvního stupně vydal. Proto lze přípustnost dovolání zvažovat pouze v intencích §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou; teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Žalovaný dovolacímu soudu nepředkládá žádnou právní otázku, s níž by se pojil zásadní právní význam napadeného rozhodnutí; odvolacímu soudu vytýká, že jeho právní posouzení věci je v rozporu s hmotným právem, neboť je věc nesprávně poměřována podle §642 odst. 2 obč. zák.
Rozhodnutí odvolacího soudu ovšem hmotnému právu neodporuje, a přípustnost dovolání z tohoto důvodu nemůže být proto založena.
Podle §642 odst. 2 obč. zák. objednatel je oprávněn odstoupit od smlouvy i tehdy, je-li zřejmé, že dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně, a jestliže zhotovitel neučiní nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě.
Odstoupení objednatele od smlouvy podle §642 odst. 1 obč. zák. je speciálním případem odstoupení, neboť není spojeno s předcházejícím porušením povinností zhotovitele. Může jít o důsledek změny motivu nebo pohnutky objednatele; důvod změny nemusí zhotoviteli oznamovat. Naproti tomu odstoupení objednatele podle §642 odst. 2 obč. zák. je již spojeno s nedostatky na straně zhotovitele. Jde o preventivní právo na odstoupení od smlouvy, kterým objednatel může zabránit vzniku dalších nepříjemností a průtahů s ohledem na postup prací zhotovitele. Právo odstoupit od smlouvy předpokládá vadnost budoucího díla nebo opožděnost jeho provedení, která musí být v době odstoupení zřejmá, dále poskytnutí přiměřené lhůty zhotoviteli objednatelem ke zjednání nápravy a to, že ani během ní zhotovitel nápravu neučinil. Soudy obou stupňů zjistily, že stavba domu (dílo) měla být provedena žalovaným tak, aby v domě mohli žalobci v prosinci 2003 bydlet. Do okamžiku odstoupení od smlouvy (tj. do 5. 2. 2004) nebyla stavba v důsledku prodlení žalovaného dokončena. Z důvodu prodlení žalovaného žalobci od smlouvy o dílo ze dne 29. 4. 2003 odstoupili; tyto skutkové závěry byl dovolací soud povinen převzít (srovnej §241a odst. 3 o. s. ř.). Možnost odstoupit od smlouvy o dílo je podmíněna třemi shora uvedenými podmínkami, přičemž je mimo veškerou pochybnost, že v prosinci 2003 bylo zřejmé, že dílo nebude v důsledku malé rozpracovanosti dokončeno včas a že zhotovitel neučinil, až do okamžiku odstoupení, žádné kroky směřující k nápravě tohoto stavu. Tím došlo k naplnění hypotézy právní normy §642 odst. 2 obč. zák.
Z ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že při zjišťování skutkového stavu věci může soud vycházet toliko z důkazů, které byly označeny nejpozději v odvolacím řízení. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. srpna 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Teprve v dovolacím řízení přišel žalovaný s (novým) tvrzením, že mu žalobci neposkytli přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy podle §642 odst. 2 obč. zák. K tomuto tvrzení dovolací soud nepřihlédl při posuzování přípustnosti dovolání, neboť jak již bylo výše vyloženo, nemůže při rozhodování o dovolání přihlížet k tvrzením či námitkám, jež mohl dovolatel uplatnit v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů, a přesto je neuplatnil.
Námitkou o existenci vady řízení spočívající v porušení zásady dvojinstančnosti soudního řízení uplatnil žalovaný nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je totiž přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Úspěšné uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze namítnout, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci přichází v úvahu jen za situace, kdy dovolací soud dospěje k závěru, že je dán zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, tedy že je dovolání přípustné. Sám o sobě však tento dovolací důvod přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.
Přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení má vždy povahu usnesení, a to i v případě, že je začleněno do rozsudku a stává se tak formálně jeho součástí (§167 odst. 1 o. s. ř.). Proto je třeba přípustnost dovolání proti němu zvažovat z hlediska úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení. Ta je obsažena v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř. Přípustnost podle §237 o. s. ř. dána být nemůže, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům pak není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř., jelikož tyto výroky nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolacímu soudu nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobcům, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2007
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu