Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.02.2007, sp. zn. 33 Odo 1562/2006 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1562.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1562.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1562/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně G., S. o. š. a V. o. š., spol. s r.o., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) I. J., rozené K., a 2) F. K., oběma zastoupeným advokátem, o 24.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 7 C 208/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2006, č. j. 14 Co 377/2005-98, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.730,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. J. Z., advokáta. Odůvodnění: V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek ze dne 3. června 2005, č. j. 7 C 208/2004-76, kterým Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky 24.000,- Kč s příslušenstvím; ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozsudek změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále jen „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“). Má zato, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam pro řešení otázky vztahu veřejného a soukromého práva v oblasti školství. Důvodnost dovolání opírá o §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v chybném závěru soudů obou stupňů o zániku smlouvy ze dne 3. 5. 2001 o podmínkách studia na vyšší odborné škole v důsledku zanechání studia první žalovanou, protože smlouva takovou možnost neupravuje. Z těchto důvodů proto navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaní navrhli, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné. Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) se nejedná, neboť napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek, který ve věci soud prvního stupně vydal. Proto lze přípustnost dovolání zvažovat pouze v intencích §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. O rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jde jen tehdy, jestliže právní otázka, kterou dovolatel za významnou považuje, byla pro rozhodnutí určující. Otázka, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu postaveno, nemůže vést k závěru o jeho zásadním právním významu, i kdyby jinak splňovala kritéria uvedená v §237 odst. 3 o. s. ř. V tomto směru lze blíže odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 821/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), svazku 1, pod č. C 23, případně na usnesení ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněné v Souboru, svazku 1, pod č. C 71. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru o následné nemožnosti plnění podle §575 občanského zákoníku (dále jenobč. zák.“), a nikoliv na řešení otázky vztahu veřejného a soukromého práva v oblasti školství, ze kterého dovolatelka vyvozuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Ukončením studia první žalovanou způsobem předvídaným v §4 vyhlášky č. 265/1996 Sb., kterou se stanovují podrobnosti o organizaci studia a jeho ukončování ve vyšších odborných školách, došlo k nemožnosti žalobkyně splnit své povinnosti vyplývající ze smlouvy ze dne 3. 5. 2001, tj. poskytnout a zajistit první žalované výuku; protože vztah ze smlouvy je vztahem synallagmatickým, pak zánik závazku žalobkyně zajistit výuku (a tomu odpovídající oprávnění první žalované takové plnění požadovat) s sebou nese rovněž zánik závazku druhé strany platit roční školné (a tomu odpovídající oprávnění žalobkyně toto plnění požadovat) jako důsledek nemožnosti plnění podle §575 obč. zák. Vzájemná plnění účastníků smlouvy byla totiž podmíněna přijetím první žalované ke studiu a jejím postavením studentky dovolatelky, které zanecháním studia pozbyla. Dovolací soud je při zkoumání přípustnosti dovolání vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta prvá o. s. ř.) Napadenému rozsudku nelze přiznat zásadní právní význam, neboť otázka, z jejíhož řešení dovolatelka dovozuje zásadní právní význam napadeného rozsudku, nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující a správnost řešení otázky zániku závazku v důsledku nemožnosti plnění žalobkyně, jakož dalších otázek, na jejichž řešení je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nezpochybnila. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout. Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalovaným náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do 31. 8. 2006], stanovená podle §10 odst. 3, §3 bodu 5., §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.ve znění platném do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II vyhlášky č. 277/2006 Sb.) částkou 2.430,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb., ve výši 300,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Brně 28. února 2007 JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/28/2007
Spisová značka:33 Odo 1562/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1562.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-28