ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.185.2005.1
sp. zn. 33 Odo 185/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a Víta Jakšiče ve věci žalobců a) Doc. RNDr. O. D., CSc., a b) E. H., zastoupených advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu financí ČR, zastoupené advokátem , o určení pariční lhůty, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 175/95, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. června 2004, č. j. 14 Co 180/2002-84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 1.200,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. června 2004, č. j. 14 Co 180/2002-84, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5. března 2004, č. j. 38 C 175/95-76, ve znění opravného usnesení ze dne 5. března 2004, č. j. 38 C 175/95-76, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
V dané věci žalobci žalobou požadovali, aby „žalované byla stanovena pariční lhůta v trvání šesti měsíců od právní moci rozhodnutí pro poskytnutí náhrady za 55 akcií Ž. b. znárodněné podle dekretu presidenta republiky č. 102/1945 Sb. a za 52 akcií S. p. znárodněného podle dekretu presidenta republiky č. 101/1945 Sb.“. Odvolací soud potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, přičemž své rozhodnutí založil na závěru, že nejde o případ, na který by bylo možné užít §564 obč. zák. (tedy určit dobu plnění soudem), resp. kdy by bylo možné aplikovat toto ustanovení per analogiam, a to „i když soud odhlédne od okolnosti, že základním předpokladem pro určení doby splatnosti dluhu je jeho samotná existence“.
Dovolatelé prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. otevřeli dovolacímu přezkumu posouzení, zda jim svědčí právo na náhradu za akcie znárodněných podniků; velmi podrobně přitom zdůvodňují svůj názor, že stát „odpovídá za protiprávní nečinnost spočívající v tom, že dosud nebyla státním orgánem stanovena splatnost náhrady těm, kdo utrpěli újmu znárodněním právnických osob“.
Dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 ods. 1, 3 o. s. ř.). Závěr, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu je zásadně právně významný, je povolán spojovat jen s posouzením těch právních otázek, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl. Dovolacímu přezkumu nemůže být – logicky vzato - podrobena právní otázka, která nebyla v rozhodnutí odvolacího soudu řešena, a zásadní právní význam nelze spojovat se závěrem, na němž dovoláním napadené rozhodnutí nespočívá. Přípustnost dovolání není založena již tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní význam po právní stránce, nýbrž až závěrem, že tomu tak skutečně je.
Protože na posouzení, zda žalobcům svědčí právo na náhradu za akcie znárodněných podniků či nikoli, není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a správnost závěru, na němž potvrzující rozsudek odvolacího soudu spočívá žalobci v dovolání nezpochybnili, nelze než uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu nemůže být po právní stránce zásadně významné. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalobců podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobcům, jejichž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.125,- Kč (§8 písm. a, §15 v návaznosti na §14 odst. 1, §18 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění do 31. 8. 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 8. 2006).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 27. února 2007
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu