ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.231.2001.1
sp. zn. 33 Odo 231/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců A) J.K. a B) M.K. proti žalovaným 1. F.B. a 2. M.B. o zaplacení částky 3 520 000 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaných o zaplacení částky 680 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 3 C 255/96, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. října 2000, č. j. 13 Co 692/2000-161, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 27. března 2000, č. j. 3 C 255/96-139, žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobcům částku 3 520 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0, 1 % z částky 3 520 000 Kč od 1. 1. 1996 do zaplacení dluhu, zamítl vzájemný návrh žalovaných, aby jim žalobci zaplatili částku 680 000 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaní dosud nezaplatili žalobcům část dohodnuté kupní ceny za převod nemovitostí v k. ú. Bakov v žalované částce. Žalobcům byl přiznán i smluvní úrok z prodlení, jehož výše byla upravena v článku IV kupní smlouvy z 10. 11. 1994. Vzájemný návrh žalovaných na zaplacení částky 680 000 Kč soud prvního stupně zamítl jako nedůvodný, neboť daná částka představuje zčásti část zálohy na uhrazení kupní ceny a z části náklady na rekonstrukci převáděných nemovitostí, jejichž vlastníky jsou žalovaní.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 24. října 2000, č. j. 13 Co 692/2000-161, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh na připuštění dovolání. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo žalovaným uloženo, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobcům nedoplatek kupní ceny ve výši 3 520 000 Kč, je věcně správné, včetně výroku, jímž byl žalobcům přiznán úrok z prodlení. Věcně správný je i výrok soudu prvního stupně o zamítnutí vzájemného návrhu žalovaných na vrácení zálohy na kupní cenu a zaplacení investic na opravu nemovitostí. Kupní smlouva je platným právním úkonem, žalovaní jsou vlastníky převedených nemovitostí, proto u žalobců k žádnému bezdůvodnému obohacení nedošlo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž namítli, že odvolací soud pochybil, jestliže k námitce relativní neplatnosti předmětné kupní smlouvy, jež měla být vyvolána skutečností, že na nemovitostech vázla právní povinnost spočívající v její památkové ochraně, nepřihlédl z důvodu promlčení. Odvolací soud dále podle žalovaných v odůvodnění svého rozhodnutí vyslovil, že skutečnost, že statek B. je veden jako chráněná kulturní památka, je informací, která je pro kupující při vynaložení dostatečné pečlivosti při uzavírání právního úkonu snadno zjistitelná. Podle názoru žalovaných takový právní názor znamená popření povinnosti uvedené v §596 občanského zákoníku o tom, že má-li věc vady, o kterých prodávající ví, je povinen kupujícího na ně při sjednávání kupní smlouvy upozornit. Žalovaní navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.\"). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vyhlášen dne 24. října 2000.
Skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů mj. znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti podání dovolání.
Podle §240 odst. 1 věty prvé o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §211 a §159 odst. 1 o. s. ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nelze odvoláním napadnout, nabývá tento rozsudek právní moci dnem, kdy byl doručen všem účastníkům řízení. V daném případě byl tento rozsudek doručen oběma žalobcům dne 5. 12. 2000 a zástupci žalovaných dne 6. 12. 2000. Právní moci tedy nabyl dne 6. 12. 2000.
Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§57 odst. 2 věta první a druhá o. s. ř.). Ve smyslu tohoto ustanovení tedy lhůta k podání dovolání skončila dnem 8. 1. 2001 (pondělí). Žalovaní však podali dovolání na poštu až dne 31. 1. 2001.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto podle §243b odst. 4 a 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaní nebyli v dovolacím řízení úspěšní a žalobcům žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2001
JUDr. Zdeněk D e s, v. r.
188
předseda senátu