ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.336.2005.1
sp. zn. 33 Odo 336/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) P. H. a b) J. H., obou zastoupených advokátkou, proti žalované M. B., zastoupené obecným zmocněncem, o zaplacení částky 232.914,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 19 C 129/99, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. září 2004, č. j. 12 Co 330/2003-142, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. září 2004, č. j. 12 Co 330/2003-142, ve výrocích, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. prosince 2002, č. j. 19 C 129/99-119, tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 232.914,- Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. prosince 2002, č. j. 19 C 129/99-119, ve spojení s rozsudkem ze dne 25. února 2004, č. j. 19 C 129/99-137, v části výroku, jímž bylo vyhověno žalobě do částky 232.914,- Kč s příslušenstvím, a ve výrocích o nákladech řízení, se zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací Okresnímu soudu v Děčíně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se po žalované domáhali zaplacení částky 300.000,- Kč s příslušenstvím představující nedoplatek kupní ceny za prodej nemovitostí.
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 6. prosince 2002, č. j. 19 C 129/99-119, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 25. února 2004, č. j. 19 C 129/99-137, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku částku 260.268,- Kč s 21 % úroky z prodlení z částek a za období ve výroku specifikovaných, žalobu o zaplacení částky 39.732,- Kč s 21 % úrokem z prodlení od 1. 2. 1998 zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Jeho předchozí rozsudek ze dne 8. prosince 1999, č. j. 19 C 129/99-26, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 22. prosince 1999, č. j. 19 C 129/99-29, jímž bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. června 2001, č. j. 12 Co 522/2000-73, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci dne 18. 7. 1996 uzavřeli kupní smlouvu, na základě níž žalobci (prodávající) převedli na žalovanou (kupující) vlastnické právo k domu se zastavěnou plochou č. 582, zapsaných u Katastrálního úřadu v D. na LV č. 305 pro katastrální území H.(dále též „předmětná nemovitost“, resp. „nemovitost“), za kupní cenu 2,500.000,- Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobcům zaplatit do čtrnácti dnů ode dne, kdy obdrží kupní smlouvu s vyznačením vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Vklad vlastnického práva žalované k nemovitosti byl zapsán do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 18. 7. 1996. Žalovaná žalobcům na kupní cenu zaplatila včas pouze částku 1,800.000,- Kč; po uplynutí doby splatnosti uhradila částky 300.000,- Kč (únor 1997), 50.000,- Kč (říjen 1997) a 50.000,- Kč (leden 1998) a dosud jim dluží částku 300.000,- Kč. Žalobci v nemovitosti i poté, co se žalovaná stala její výlučnou vlastnicí, užívali nebytové prostory, jež vyklidili v březnu 1997, a dvě bytové jednotky o velikosti 2+1, které jí předali v lednu 2002, aniž byla mezi účastníky uzavřena písemná nájemní smlouva a aniž za užívání platili nájemné. Žalovaná v roce 1999 začala po žalovaných požadovat finanční náhradu za užívání nemovitosti, jíž vyčíslila částkou 174.418,- Kč, a v červnu 1999 navrhla uzavřít dohodu o započtení této částky na nedoplatek kupní ceny, kterou však žalobci neakceptovali. Žalovaná dne 22. 12. 1999 podala u Okresního soudu v Děčíně žalobu o zaplacení 272.646,- Kč odpovídající ceně nájemného za užívání dvou bytových jednotek od 1. 8. 1996 do konce roku 1999 a nebytových prostor od 1. 8. 1996 do března 1997. Věc je vedena u tohoto soudu pod sp. zn. 8 C 203/2000. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná nesplnila zcela svůj závazek z kupní smlouvy, když žalobcům ze sjednané kupní ceny v částce 2,500.000,- Kč dosud nezaplatila 300.000,- Kč. Zároveň dovodil, že žalobci, kteří užívali bez právního důvodu nemovitost žalované, získali na její úkor bezdůvodné obohacení, které jsou jí povinni vydat (§451 obč. zák.). Protože nejsou schopni spotřebované plnění vrátit, jsou povinni nahradit získané bezdůvodné obohacení formou peněžité náhrady v částce 272.646,- Kč odpovídající nájemnému obvyklému v daném místě a čase za užívání obdobných prostor (§458 odst. 1 obč. zák.). Žalovaná v průběhu řízení učinila právní úkon směřující k započtení své pohledávky za žalobci z bezdůvodného obohacení v částce 272.646,- Kč proti vzájemné pohledávce žalobců z kupní smlouvy v částce 300.000,- Kč. Jelikož žalobci namítli promlčení práva žalované na vydání plnění z bezdůvodného obohacení, zaměřil se soud prvního stupně na posouzení této námitky. Vzhledem k tomu, že žalovaná uplatnila svůj požadavek u soudu dne 27. 6. 2001, shledal právo na vydání bezdůvodného obohacení za období od roku 1996 do června 1999 v částce 232.914,- Kč promlčeným (§107 odst. 1 obč. zák.) a nezpůsobilým tak k započtení. Pohledávka žalobců na zaplacení nedoplatku kupní ceny v částce 300.000,- Kč tak zanikla započtením vzájemné pohledávky žalované jen v rozsahu 39.732,- Kč (bezdůvodné obohacení za období od července do prosince 1999).
K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 3. září 2004, č. j. 12 Co 330/2003-142, rozsudek soudu prvního stupně, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 25. února 2004, č. j. 19 C 129/99-137, změnil v napadené části výroku, jímž bylo žalobě do částky 260.268,- Kč s příslušenstvím vyhověno, tak, že žalobu o zaplacení částky 232.914,- Kč se specifikovaným příslušenstvím zamítl, ve zbývající částce 27.354,- Kč s příslušenstvím blíže specifikovaným jej potvrdil. Zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal skutkový stav věci zjištěný soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním závěrem, že žalované vznikl proti žalobcům nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které na její úkor získali tím, že od 18. 7. 1996 užívali bez právního důvodu nemovitost v jejím vlastnictví. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dovodil, že vzájemné pohledávky účastníků se setkaly již v roce 1996. V tu dobu se stala splatnou pohledávka žalobců na zaplacení kupní ceny a žalobci bez právního důvodu užívali nemovitost žalované. Vždy na počátku měsíce následujícího poté, co v předcházejícím měsíci prostory v nemovitosti užívali, se pohledávka žalobců na zaplacení nedoplatku kupní ceny zmenšovala zápočtem o částku, kterou žalobci dlužili žalované z titulu užívání předmětné nemovitosti bez právního důvodu. V době střetu pohledávek přitom nebyla žádná z nich promlčena. Okolnost, kdy žalovaná vznesla námitku započtení považoval za nerozhodnou.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 232.914,- Kč s příslušenstvím, podali žalobci dovolání, v němž odvolacímu soudu vytkli nesprávné právní posouzení otázky započtení vzájemných pohledávek účastníků. Vzhledem k tomu, že zánik pohledávek započtením nastává okamžikem jejich střetu, pokládají za rozhodující, kdy nastala jejich splatnost a nikoli, kdy která pohledávka vznikla. Jestliže žalovaná započítávanou pohledávku požaduje z titulu bezdůvodného obohacení, nemůže být správný závěr odvolacího soudu, že se pohledávka žalované stávala splatnou vždy počátkem měsíce následujícího poté, co v předcházejícím měsíci užívali prostory v nemovitosti. V řízení totiž nebylo prokázáno, že je žalovaná v průběhu let 1996 až 1999 vyzývala k zaplacení jakékoli částky z bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti. Ke vzniku pohledávek žalované tak mohlo dojít, nejednalo se však o pohledávky splatné. Protože se promlčení posuzuje k okamžiku, kdy dospěla pohledávka později splatná, jsou přesvědčeni, že splatnost pohledávky žalované vůči nim by nastala až po výzvě k jejímu zaplacení a to by již bylo právo žalované promlčeno. Současně žalobci zpochybnili určitost právního úkonu žalované, jímž uplatnila zápočet vůči žalované pohledávce, poněvadž z jeho obsahu není zřejmé, jakou pohledávku k započtení uplatňuje a v jaké výši. Z uvedených důvodů navrhli rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla dovolání žalobců zamítnout, neboť napadené rozhodnutí je věcně správné.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 3. 2005 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým byla s účinností ke dni 1. 4. 2005 provedena novela občanského soudního řádu).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami - účastníky řízení, při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 4 o. s. ř.), a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., se dále zabýval otázkou jeho opodstatněnosti.
Podle §242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Žalobci netvrdí, že řízení je postiženo některou z těchto vad, a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu. S ohledem na vázanost dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), která se projevuje nejen v tom, který z důvodů uvedených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. byl uplatněn, ale především v tom, jak byl dovolatelem vylíčen, tj. v jakých okolnostech spatřuje dovolatel jeho naplnění, se tedy dovolací soud zabýval pouze žalobci výslovně uplatněnými dovolacími důvody, jak je obsahově vymezili.
Žalobci prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zpochybnili správnost právního závěru odvolacího soudu, že jejich pohledávka na doplacení kupní ceny zanikla v rozsahu částky 232.914,- Kč započtením vzájemné pohledávky žalované.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
Podle §581 odst. 2 obč. zák. nelze započíst pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná. Uvedené pohledávky lze však započtením vyrovnat dohodou účastníků (§581 odst. 3 obč. zák.).
Právo z občanskoprávního vztahu zaniká (mimo jiné) způsobem předvídaným v §580 obč. zák. Předpoklady zániku pohledávek započtením jsou a/ vzájemnost pohledávek (musí jít o dva závazky mezi týmiž subjekty, kde věřitel jedné pohledávky je zároveň dlužníkem druhé a naopak; výjimky ze vzájemnosti nejsou pro tuto věc podstatné), b/ stejný druh plnění (ten je splněn, jde-li o pohledávky peněžité), c/ způsobilost pohledávek k započtení (nejde o pohledávky, jejichž kompenzabilnost je vyloučena zákonem nebo dohodou účastníků), a d/ právní úkon směřující k započtení (jednostranný či dvoustranný). Ke kompenzaci je třeba, aby jeden z účastníků učinil projev k započtení adresovaný druhému účastníku. Forma takového právního úkonu není předepsána, musí splňovat obecné náležitosti stanovené v §34 a násl. obč. zák. a z jeho obsahu musí být zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje k započtení proti pohledávce věřitele. K zániku peněžitých pohledávek v rozsahu, v němž se vzájemně kryjí, dochází okamžikem, kdy se pohledávky setkaly. Z ustanovení §581 odst. 2 obč. zák. je zřejmé, že zákon vylučuje možnost jednostranným projevem započíst pohledávky promlčené. Nezáleží přitom na tom, kdy byl učiněn projev k započtení; promlčení se posuzuje k okamžiku, kdy se pohledávky setkaly. Jinými slovy řečeno, pro posouzení, zda je pohledávka promlčena (a tedy zda ji lze použít k započtení, případně započtení proti ní úspěšně namítat), je rozhodující okamžik, kdy se pohledávky setkaly. Při splnění zákonných předpokladů platí, že byla-li vzájemná pohledávka promlčena již v okamžiku, kdy dospěla pohledávka později splatná, je zánik závazku jednostranným započtením vyloučen. Ustanovení §581 odst. 2 obč. zák. též vylučuje možnost započíst jednostranným právním úkonem pohledávku, která není ještě splatná, proti splatné pohledávce.
Námitka žalobců, že právní úkon započtení, pokud jde o započítávanou pohledávku žalované, nebyl učiněn určitě, není opodstatněná. Z protokolu o jednání odvolacího soudu dne 27. 6. 2001 (na čl. 66 verte spisu) zcela zřejmě vyplývá, že žalovaná uplatnila započtení částky 272.646,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % od 15. 12. 1999 do zaplacení, kterou po nich požaduje za to, že obývají dvě bytové jednotky v její nemovitosti. Z ústního projevu žalované, je tedy patrné, jakou částku započetla a též skutkově vymezila právní titul pohledávky k započtení. Její projev tudíž splňuje všechny náležitosti pro započtení pohledávky ve smyslu §34 ve spojení s §580 obč. zák.
Podle §451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (§451 odst. 2 obč. zák.).
Podle §563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.
Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal. Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu a doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle §563 obč. zák. V tom případě je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Přitom výzva k plnění je způsobilá vyvolat splatnost jen u takové pohledávky, která již existuje.
V dané věci z obsahu spisu vyplývá, že žalovaní v období od července 1996 do prosince 1999 užívali předmětnou nemovitost, aniž jim k tomu svědčil právní titul, tedy užívali ji bez právního důvodu. Závěru odvolacího soudu dovozujícímu, že pohledávka žalobců ve výši 300.000,- Kč za žalovanou postupně zanikala (vždy k počátku měsíce následujícího po měsíci, v němž žalobci bez právního důvodu užívali předmětnou nemovitost) započtením vzájemné pohledávky z bezdůvodného obohacení žalovanou, nelze zatím přisvědčit. Jestliže odvolací soud učinil závěr o zániku vzájemných pohledávek účastníků započtením, aniž se zabýval otázkou, zda a kdy se pohledávka žalované z bezdůvodného obohacení stala splatnou, tedy kdy se setkala s pohledávkou žalobců (resp. kdy dospěla pohledávka později splatná), a zda (případně v jakém rozsahu) byla některá z nich k tomuto okamžiku promlčena (v případě pohledávky z bezdůvodného obohacení v režimu §107 odst. 1 a 2 obč. zák. a v případě pohledávky z kupní smlouvy v režimu §101 obč. zák.), je jeho právní posouzení neúplné u tudíž nesprávné.
Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobcům se podařilo prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybnit v rozsahu podaného dovolání správnost rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud jej proto včetně závislého výroku o nákladech řízení zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.); protože důvody, pro které bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí (včetně výroků o nákladech řízení) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Podle §226 odst. 1 ve spojení s §243d odst. 1 věty první o. s. ř. bude v dalším průběhu řízení soud prvního stupně (odvolací soud) vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2007
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu