ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.447.2004.1
sp. zn. 33 Odo 447/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. P., proti žalované Z. Č., o zaplacení 20.551,- Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 12 C 409/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 24. listopadu 2003, č. j. 12 Co 474/2003-72, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 24. listopadu 2003, č. j. 12 Co 447/2003-72, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 28.821,- Kč s odůvodněním, že v důsledku odstoupení od kupní smlouvy uzavřené s žalovanou je povinna mu vrátit peníze, které představovaly dohodnutou kupní cenu. Podle jeho objednávky ze dne 21. 8. 2001 mu žalovaná dodala dne 10. 9. 2001 sestavu koupelnového nábytku. Po jejím převzetí zjistil vadu skříněk, spočívající v chybném slícování a velikosti jejich dvířek. Vadu reklamoval, a protože reklamace nebyla vyřízena do 30ti dnů, od smlouvy dne 16. 10. 2001 odstoupil. Rozhodl se ponechat si pouze zrcadlo, které bylo dodáno se zbytkem koupelnového nábytku.
Okresní soud v Přerově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. listopadu 2002, č. j. 12 C 409/2001-46, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 19. února 2003, č. j. 12 C 109/2001-50, žalované uložil zaplatit žalobci částku 29.401,- Kč oproti povinnosti žalobce vydat žalované zrcadlo 6050P/F10 o rozměrech 60x50 cm, zárověň rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu a o poplatkové povinnosti. Dovodil, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem byly čtyři koupelnové skříňky, umývadlo a zrcadlo za cenu 29.401,- Kč. Žalobce následně ústně reklamoval vadu jedné skříňky, spočívající v tom, že nelícovala s ostatními skříňkami. Soud prvního stupně dále zjistil, že k uplatnění reklamace došlo dne 11. 9. 2001 a k jejímu vyřízení dne 15. 10. 2001. Protože k vytčení vady došlo v záruční době, bylo povinností žalované vyřídit reklamaci v třicetidenní lhůtě, počítané ode dne uplatnění reklamace. Nedodržení této lhůty mělo za následek vznik oprávnění žalobce od uzavřené smlouvy podle §623 obč. zák. odstoupit; dne 16. 10. 2001 žalobce tento právní úkon učinil. Protože odstoupením od smlouvy došlo k jejímu zrušení podle §48 odst. 2 obč. zák., vznikla oběma účastníkům smlouvy vzájemná restituční povinnost spočívající ve vzájemné povinnosti vydat si vše, co podle smlouvy nabyli. Žalobci tak vznikla povinnost vrátit žalované předmět koupě a žalované zaplacenou kupní cenu 29.401,- Kč. Žalobce žádal po žalované zaplacení pouze částky 28.821,- Kč, neboť z objednaného zboží si ponechal pouze zrcadlo, které bylo objednáno z jiného katalogu než skříňky (skříňky žalované vydal). Soud prvního stupně dovodil, že předmětem koupě byly 4 skříňky, umývadlo a zrcadlo. Jelikož ke zrušení kupní smlouvy došlo v celém rozsahu, tzn. v celém rozsahu předmětu koupě, a protože byla uzavřena jedna kupní smlouva, nikoliv více kupních smluv na jednotlivé zboží, musí být žalobcem vydáno i zrcadlo, které jako jediné zůstalo v jeho držení. S tím se váže povinnost žalované vrátit žalobci úplnou kupní cenu. Nad rámec těchto rozhodujících závěrů soud prvního stupně dodal, že i v případě včasného vyřízení reklamace by měl žalobce důvod od smlouvy jako celku odstoupit, protože celkový estetický vzhled dodaného zboží nebyl v souladu s jeho požadavkem.
Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. listopadu 2003, č. j. 12 Co 474/2003-72, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku, v níž bylo uloženo žalované zaplatit žalobci částku 20.551,- Kč tak, že žalobu zamítl, ve zbývající napadené části, v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 580,- Kč oproti vydání zrcadla 6050P/F o rozměrech 60x50 cm jej zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů a o náhradě nákladů řízení státu. Rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal s výjimkou již pravomocně přiznané částky ve výši 8.270,- Kč, kterou žalovaná odvoláním nenapadla. Z listinných důkazů, konkrétně z prodejky č. 232/1 a z podání obsahujícího odstoupení od smlouvy ze dne 16. 10. 2001 dospěl k závěru, že mezi žalovanou jako prodávající a žalobcem jako kupujícím byla dne 10. 9. 2001 uzavřena na základě výběru zboží z katalogu kupní smlouva, jejímž předmětem byla koupě několika samostatných věcí – 4 skříněk, umývadla a zrcadla. O tom, že šlo o samostatné věci, svědčí jednak to, že v katalogové nabídce nebyly vedeny jako koupelnový komplet, a dále to, že i když byla kupní cena vyznačena souhrnnou částkou, každá jednotlivá věc byla oceněna samostatně a tak byla uvedena i v prodejce. Každá z těchto věcí má tedy svůj samostatný právní režim i z hlediska případné odpovědnosti za vady a možnosti odstoupení od smlouvy. Žalobce uplatnil právo z odpovědnosti za vady jen ve vztahu k jedné ze skříněk označené jako MNH 970/1 R v hodnotě 8.270,-Kč. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud konstatoval, že žalobce důvodně od smlouvy v tomto rozsahu odstoupil. Jestliže žalobcem nebylo prokázáno, že se v daném případě jednalo o zakoupení souboru koupelnového nábytku (tedy sestavy), která tvořila nedílný celek, ani že řádně reklamoval vady ostatních jednotlivě zakoupených věcí, nemůže být žaloba nad částku 8.270,-Kč (přiznanou nenapadenou částí výroku rozsudku soudu prvního stupně) úspěšná, a prvostupňové rozhodnutí bylo proto co do částky 20.551,- Kč odvolacím soudem změněno tak, že se v tomto rozsahu žaloba zamítá. Protože soud prvního stupně v rozporu s §153 odst. 2 o. s. ř. a §458 obč. zák. překročil žalobní požadavek, když přiznal nad žalobou uplatněnou částku též 580,- Kč, a rozhodl o synallagmatickém závazku žalobce spočívajícím ve vydání zrcadla žalované, odvolací soud řízení v tomto rozsahu zastavil poté, co nejprve rozsudek soudu prvního stupně v této části zrušil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále jen „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm a) o. s. ř. a důvodnost opírá o §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem bylo několik samostatných věcí. Připustil, že si vybíral nábytek z katalogu, jehož součástí byl i technický katalog, obsahující rozměry jednotlivých koupelnových skříněk, tvořících vybranou sestavu. Protože zrcadlo, které bylo součástí koupě, vybral z jiného katalogu, netvořilo součást sestavy koupelnového nábytku. Při uzavírání kupní smlouvy nebyl upozorněn na to, že v důsledku zrcadlové varianty skříněk nemusí některé části tzv. lícovat. Žalobce i přes skutečnost, že jednotlivé skříňky tvořily samostatné kusy o různých rozměrech, při uzavírání smlouvy vyjádřil vůli zakoupit sestavu tvořící jeden estetický celek. Došlo proto k uzavření jedné kupní smlouvy, jejímž předmětem byla sestava koupelnového nábytku, tvořená 4 skříňkami s umývadlem (MNH 944/3, MNH 947/3R, MH 910R, MNH 970/1R a umývadlo UJ-900L), a jeden kus zrcadla. Není rozhodující ani to, že v dokladu č. 232/1 jsou věci popsány samostatně katalogovými čísly s uvedením dílčí kupní ceny. Předmětem koupě byla hromadná věc (universitas rerum), představující jediný předmět občanskoprávních vztahů, kterou tvoří více samostatných věcí v právním smyslu; s takovou věcí je nakládáno jako s jediným celkem. Byť reklamoval pouze jednu věc ze zakoupené sestavy (skříňka MNH 970/1R), reklamace nebyla vyřízena ve lhůtě podle §19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele, a jemu vzniklo právo na odstoupení od smlouvy v celém rozsahu pro nedílnou povahu předmětu kupní smlouvy. Z těchto důvodů navrhl, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla dovolání zamítnout s odkazem na odůvodnění napadeného rozsudku, který považuje za věcně správný. Tvrzení dovolatele o nedílné estetické povaze zakoupených věcí považuje za účelové, neboť v okamžiku uzavírání kupní smlouvy nemohla znát rozměry koupelny žalobce a nemohla znát jeho úmysl, jak se skříňkami naloží. Žalovaná neprodává ucelené sestavy, jen jednotlivé skříňky, které si zákazníci vyberou z katalogu na prodejně. Proto i na objednávce bylo uvedeno u každé části její katalogové číslo a cena.
Podle článku II bodu 3.zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení při splnění podmínky advokátního zastoupení [§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř.], dospěl k závěru, že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm a) o. s. ř. dovolání přípustné. Proto jej přezkoumal podle §242 odst. 3 o. s. ř. Dovolatel nenamítá, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny. Ani z obsahu spisu nic takového neplyne. Proto se dovolací soud zabýval jen výslovně uplatněnými dovolacími důvody tak, jak je dovolatel obsahově vymezil, a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Žalobce spatřuje nesprávné právní posouzení věci v tom, že následky odstoupení od kupní smlouvy – povinnost účastníků se vzájemně vypořádat podle §457 obč. zák. – byly vztaženy jen na jednu ze zakoupených věcí, ač s ohledem na charakter předmětu kupní smlouvy jako věci hromadné měly důsledky odstoupení platit pro vše, co jako věc hromadná bylo zakoupeno.
Podle čl. III. odst. 2 zák. č. 136/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, práva z odpovědnosti za vady věci při prodeji v obchodě, u níž záruční doba počala běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2003), se řídí dosavadními předpisy.
Podle §118 odst. 1 obč. zák. (ve znění účinném před 1. 1. 2003, dále jen „obč. zák.“) předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.
Podle §457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
Podle §588 obč. zák. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj dohodnutou cenu.
Podle §612 obč. zák. jestliže fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel (dále jen „prodávající“) v rámci své podnikatelské činnosti, platí kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i následující ustanovení §613 až 627.
Podle §613 věty prvé a druhé obč. zák. věci lze prodávat i na objednávku. Prodávající je povinen obstarat objednané zboží v dohodnuté lhůtě a, není-li lhůta dohodnuta, ve lhůtě přiměřené okolnostem.
Podle §619 odst.1 věty prvé obč. zák. prodávající odpovídá za vady, které má prodaná věc při převzetí kupujícím. Podle odst. 2 tohoto ustanovení nejde-li o věci, které se rychle kazí, nebo o věci použité, odpovídá prodávající za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době (záruka).
Podle §623 odst. 1 obč. zák. jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady, má kupující právo na výměnu věci anebo má právo od smlouvy odstoupit. Táž práva příslušejí kupujícímu, jde-li sice o vady odstranitelné, jestliže však kupující nemůže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad věc řádně užívat.
Podle §19 odst. 3 zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit.
V posuzované věci odvolací soud dovodil, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k uzavření kupní smlouvy s několika samostatnými předměty bez ohledu na to, že byly pojaty do jediné objednávky. Žalobce totiž nekupoval jedinou věc označenou jako komplet nebo soubor věcí, nýbrž podle vlastního výběru jednotlivé samostatné věci, označené samostatným katalogovým označením a cenou. Proto jsou nároky z odpovědnosti za vady těchto výrobků nároky samostatnými, které se vážou ke konkrétnímu výrobku a nikoli ke všemu, co na základě jediné objednávky dovolatel u žalované zakoupil. Proto odstoupení od smlouvy pro včasné nevyřízení reklamace žalovanou nemohlo vést ke zrušení kupní smlouvy i ve vztahu k těm věcem, které vady nevykazovaly.
Účastníci uzavřeli kupní smlouvu, kterou je třeba právně kvalifikovat jako smlouvu o prodeji na objednávku podle §613 obč. zák. Objednávkový prodej se realizuje zejména tím způsobem, že si kupující vybírá zboží z vystavených vzorků nebo na základě prospektu obsahujícího popis a vyobrazení jednotlivých prodávaných věcí; v kupní smlouvě jsou věci označeny již jen typem a číslem, tj. identifikačními znaky, které dostatečně odlišují sjednaný předmět koupě od jiného zboží. Při tomto prodeji je předmětem smlouvy věc, kterou prodávající v době uzavření kupní smlouvy nemá k dispozici, avšak může jí opatřit a kupujícímu dodat. Kupní smlouva vzniká okamžikem, kdy se účastníci dohodnou na jejích podstatných náležitostech (předmětu plnění a kupní ceně). Prodávající má ze smlouvy povinnost v dohodnuté době (nebyla-li dohodnuta, pak ve lhůtě přiměřené okolnostem) kupujícímu věc obstarat. Předmětem kupní smlouvy mohou být věci určené individuálně, druhově, hromadně nebo úhrnně, soubor věcí, ale i práva a jiné majetkové hodnoty, pokud to jejich povaha připouští. Občanský zákoník však pojem věci (§118 obč. zák.) nedefinuje ani jej jinak nevysvětluje. Nevylučuje přitom situaci, kdy více věcí může tvořit jediný předmět a je s nimi jako s jediným celkem nakládáno. V teorii se pro tento celek používá pojem věc hromadná nebo též soubor věcí. Soubor věcí tvoří věci, které mají podobný nebo stejný charakter nebo jsou určeny ke stejnému účelu. Takovým předmětem občanskoprávních vztahů může být např. jídelní servis nebo sbírka poštovních známek či obrazů apod. Podmínkou toho, aby něco bylo možno považovat za soubor věcí je, že musí jít o souhrn několika jednotlivých věcí, a nikoliv o úhrn pouhých součástí (§120 obč. zák.); druhou podmínkou je, aby ony věci byly považovány všeobecně (nikoliv jednotlivcem) za věc jedinou; u těchto jednotlivých věcí půjde o vztah souřadnosti a nikoliv podřadnosti (příslušnosti k věci hlavní) jako je tomu u příslušenství věci (§121 odst. 1 obč. zák). Za soubor věcí lze považovat jednotlivé kusy nábytku v takovém počtu, provedení a uspořádání, pokud tvoří účelový, stylový nebo architektonicky jednotný celek, určený k vybavení zvlášť určené místnosti nebo sloužící zvláštnímu účelu; jednotlivé kusy tohoto souboru nejsou odstranitelné bez toho, že by se nenarušil tento jednotný celek.
Ze shora uvedených důvodů nemůže být proto správný závěr odvolacího soudu o tom, že věci zakoupené dovolatelem nelze považovat za soubor věcí, ale jen za jednotlivé movité věci; dovolatel u žalované kupoval koupelnový nábytek, jenž měl tvořit jeden funkční, stylový a estetický celek podle prezentované nabídky obsažené v katalogu; ostatně ze způsobu, jakým žalovaná uskutečňuje prodej výrobků je zřejmé, že si kupující podle katalogu vybírá sestavu, která má v konečném důsledku tvořit jeden funkční celek.
Lze tak uzavřít, že se dovolateli podařilo prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí.
Z těchto důvodů proto dovolacímu soudu nezbylo, než podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. napadený rozsudek zrušit a podle §243b odst. 3 věty prvé o. s. ř. věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V dalším průběhu řízení bude odvolací soud vázán právním názorem, který byl vysloven v tomto rozsudku (§243d odst. 1 věta prvá ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.). Shledá-li naplněnost podmínek pro odstoupení od smlouvy podle §623 odst. 1 obč. zák., bude třeba režim ustanovení §457 obč. zák. aplikovat na v š e, co podle smlouvy účastníci (v daném případě zejména dovolatel) nabyli. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. února 2006
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu