ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.692.2006.1
sp. zn. 33 Odo 692/2006-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně P. Č. s., proti žalované E. Ž., o zaplacení 4.395,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 700/2005, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 27 Co 514/2005-34, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburce rozsudkem (pro uznání) ze dne 25. července 2005, č. j. 6 C 700/20005-24, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 4.395,-Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 183,- Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
K odvolání žalované Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 27 Co 514/2005-34, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčených výrocích, tedy ve výroku, jímž byla stanovena lhůta k plnění, a ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně lhůty splatnosti přisouzené částky, podala žalovaná dovolání. Nesouhlasí se závěrem, že nedoložila své tvrzení o neschopnosti plnit dluh jednorázově. Namítá, že k doplňku svého odvolání přiložila potvrzení o výši sociální dávky. Je přesvědčena, že její neuspokojivá finanční situace a sociální poměry povolení splátek odůvodňují.
Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalovanou), není však v dané věci přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují §237 až 239 o. s. ř. Podle §237 odst. 1 o. s. ř. není v této věci dovolání přípustné, neboť rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, týkající se stanovení lhůty splatnosti přisouzené částky, není rozhodnutím ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení rozhodnuto). Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci nezakládají proto, že zmíněný typ usnesení odvolacího soudu (jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně lhůty splatnosti přisouzené částky) v jejich taxativních výčtech není uveden.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalované právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu