ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.84.2004.1
sp. zn. 33 Odo 84/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně E. K., zastoupené, advokátem, proti žalovanému Mgr. M. K., zastoupenému , advokátem, o určení doby splnění dluhu, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 C 47/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. září 2003, č. j.19 Co 191/2003-193, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala určení, že splatnost půjčky ve výši 1 084 950 Kč, kterou půjčila žalovanému, nastane uplynutím čtrnáctého dne ode dne právní moci rozsudku, neboť žalovaný nesplnil ujednání, že peníze vrátí, jakmile bude moci.
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. ledna 1997, č.j. 6 C 47/96-29, žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. října 1997, č.j. 21 Co 46/97-43 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž měl provést důkazy, které jsou rozhodné pro posouzení, zda došlo k uzavření smlouvy o půjčce.
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. ledna 2003, č.j. 6 C 47/96-176, určil, že splatnost půjčky ve výši 1 084 950 Kč, kterou žalobkyně půjčila žalovanému, nastane uplynutím 14. dne ode dne právní moci tohoto rozsudku a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvého stupně vzal za prokázané, že na jaře 1992 žalobkyně půjčila žalovanému částku 1 084 950 Kč a on se ji zavázal vrátit, až bude solventní. K tomuto účelu mu předala 14 vkladních knížek s úsporami z jejího manželství s již zemřelým J. K., z nichž žalovaný dohodnutou částku vybral. Žalovaný podle soudu prvého stupně neprokázal své tvrzení, že peníze nepřevzal z titulu půjčky, a že jím vybrané peníze z vkladních knížek patřily dcerám žalobkyně PhDr. J. K. a MUDr. J. M., na jejichž žádost je převedl na jejich valutový účet ve Š. Soud uvěřil těmto svědkyním, že peníze uložené na vkladních knížkách nepatřily jim, ale žalobkyni, že účet v Z. sice byl založen, ale žalovaný na něj peníze získané od žalobkyně nepřevedl. Soud uzavřel, že pokud byla doba plnění (vrácení půjčky) ponechána na vůli dlužníka, určil ji na návrh věřitele podle okolností případu tak, aby byla v souladu s dobrými mravy( §564 občanského zákona).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. září 2003, č.j. 19 Co 191/2003-193, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Skutkové i právní závěry soudu prvého stupně shledal odvolací soud správnými. Doplnil, že pro právní posouzení věci je otázka vlastnictví půjčených peněz bezvýznamná, neboť právní vztah ze smlouvy o půjčce vznikl mezi žalobkyní a žalovaným, takže je ve sporu aktivně legitimována.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu a potažmo i rozhodnutí soudu prvního stupně, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, je založeno na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, neboť odvolací soud neprovedl jím navržený důkaz výslechem svědka. Žalovaný je přesvědčen, že tímto důkazem byl schopen prokázat, že mezi ním a žalobkyní nebyla uzavřena smlouva o půjčce. Výpovědi žalobkyně a svědkyň K. a M. jsou rozporné, a proto je soud neměl považovat za věrohodné; nesprávně zhodnotil i zprávu Č. s., a.s., neboť z ní vyplývá, že celkový výběr z vkladních knížek neodpovídá částce požadované žalobou. Odvolací soud nevzal v úvahu, že v rozporu s tvrzením žalobkyně o půjčení úspor z manželství, nebyly dané prostředky předmětem vypořádání BSM ani dědictví po jejím bývalém zemřelém manželovi J. K. Dovolatel proto požaduje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Protože v posuzované věci nejde o případy uvedené v ustanoveních §237 odst. 1 písm a), b) o. s. ř., je namístě přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž pouze důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
I když žalovaný v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzení věci, z obsahu jeho dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud, shodně jako před ním i soud prvního stupně vycházel. Dovolatel totiž netvrdí, že by odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že by správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu; podstatou jeho námitek jsou výlučně výtky týkající se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením dané věci, pak pouze v tom směru, že nepochybil-li by odvolací soud ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci.
Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek naplňujících dovolací důvody uvedené v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř., které žalovaný uplatnil, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Protože dovolatelem uplatněné dovolací důvody nejsou způsobilé přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v dané věci založit, Nejvyšší soud České republiky dovolání bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat (§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobkyni náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková,v.r.
předsedkyně senátu