ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.924.2002.1
sp. zn. 33 Odo 924/2002-87
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně V. P., zastoupené JUDr. J. Č., advokátem, proti žalované Z. G., zastoupené JUDr. P. D., advokátem, o zaplacení částky 40 388 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 50/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. června 2002 č. j. 13 Co 522/2000 - 70, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 26. dubna 2000 č. j. 11 C 50/98 - 58 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 388 Kč s 16% úrokem z prodlení od 15. 10. 1996 do zaplacení a nahradit náklady řízení ve výši 12 976 Kč. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako zájemkyně o koupi nemovitostí v k. ú. Rudimov navrhla jejich vlastníkům manželům I. a J. O., že předmětné nemovitosti koupí za kupní cenu 460 000 Kč a že dále zmocnila zprostředkovatele prodeje Z. r. k., s. r. o., k provedení veškerých úkonů potřebných k sepsání kupní smlouvy a k podání návrhu k provedení vkladu vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí. Prodávající manželé O. zastoupeni žalovanou dne 23. 9. 1996 akceptovali nabídku žalobkyně, která téhož dne zaplatila zprostředkovateli Z. r. k. , s. r. o., částku 46 000 Kč jako kauci s tím, že nedojde-li k uzavření kupní smlouvy ohledně předmětných nemovitostí do 30. 10. 1996 jejím zaviněním, „propadá tato částka (kauce) ve prospěch prodávajících manželů O. jako odstupné“. Z tohoto odstupného bude zprostředkovateli zaplacena provize a náklady spojené s obstaráním převodu. Pro případ uzavření kupní smlouvy měla být tato částka převedena prodávajícím jako část kupní ceny zaplacené před uzavřením kupní smlouvy. Pouze pro případ, že by k uzavření kupní smlouvy nedošlo vinou zprostředkovatele nebo prodávajících, měla být složená částka vrácena neprodleně žalobkyni. Okresní soud dovodil, že k uzavření kupní smlouvy nedošlo zaviněním žalobkyně, která k datu 3. 10. 1996 neměla dostatek finančních prostředků k zaplacení zbytku kupní ceny, a kupní smlouva s M. K. a T. S. byla uzavřena až 4. 10. 1996. Žalovaná však nebyla oprávněná přijmout zůstatek kauce (částky složené žalobkyní po odpočtu provize realitní kanceláře a jejich nákladů spojených s obstaráním převodu) od Z. r. k., s. r. o., neboť k přijetí peněz neměla plnou moc od prodávajících. Žalovaná tak získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který je povinna ve smyslu §451 obč. zák. vrátit žalobkyni, neboť na její úkor se obohatila. Svědek I. O. uvedl, že pokud by Z. r. k., s. r. o. zaplatila jemu nebo manželce předmětnou částku, vrátili by ji žalobkyni.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. června 2002 č. j. 13 Co 522/2000 - 70 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, když vycházeje ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně, na rozdíl od něho dovodil, že žalobkyně nemá právo na vydání bezdůvodného obohacení. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že k uzavření kupní smlouvy nedošlo zaviněním žalobkyně, jelikož dne 3. 10. 1996 neměla k dispozici potřebné finanční prostředky na zaplacení zbytku kupní ceny. Dospěl však k závěru, že podle smluvního ujednání mezi žalobkyní a prodávajícími manželi O. ze dne 23. 9. 1996 složená kauce propadla ve prospěch manželů O. Žalobkyně z tohoto důvodu nemá věcnou legitimaci, protože nemá nárok na vydání kauce složené Z. r. k., s. r. o. Za splnění dalších podmínek by mohli být ve vztahu k žalované aktivně věcně legitimováni k vydání bezdůvodného obohacení pouze manželé O.
Odvolací soud též poukázal na nedostatek pasivní věcné legitimace žalované. Podle odvolacího soudu nevznikl mezi účastníky řízení žádný závazkový vztah; žalobkyně složila vymáhanou kauci Z. r. k., s. r. o., a pouze s tímto subjektem vstoupila do právního vztahu. Bylo pouze na této obchodní společnosti, aby složenou kauci vyplatila tomu, komu podle smluvního ujednání mezi žalobkyní a prodávajícími manželi O. měla být vyplacena. Pokud by Z. r. k., s. r. o., postupovala v rozporu s tímto smluvním ujednáním, byla by pouze ona v případném sporu pasivně legitimována.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, ve kterém namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalobkyni nevzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně nemá právo na vydání kauce, protože jejím zaviněním nedošlo k uzavření smlouvy. Je přesvědčena, že žalovaná nedodržela termín k uzavření kupní smlouvy, protože před dohodnutým termínem byla uzavřena na základě jejich dispozic kupní smlouva s jinými kupujícími. Žalovaná si ponechala vymáhanou částku, přestože plná moc k zastupování manželů O. ji k ponechání si kauce neopravňovala. Žalovaná, která skutečně fyzicky drží předmětnou kauci, je tak povinna vydat ji ve smyslu §451 obč. zák. žalobkyni. Žalobkyně navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky po zjištění, že dovolání je podáno osobou k tomu oprávněnou, je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.), dovoláním napadené rozhodnutí přezkoumal a shledal dovolání neopodstatněným.
V daném případě lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu §241 odst. 3 písm. d), jež dovolatelka v podaném dovolání uplatnila.
O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky se podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. jedná v případě, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej nesprávně aplikoval.
Námitky dovolatelky, kterými zpochybňuje správnost právního závěru odvolacího soudu, dovozujícího že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatila, neobstojí a jsou v rozporu s §451 obč. zák.
Podle §451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
Z hlediska skutkového stavu, jenž nebyl zpochybňen, bylo v posuzovaném případě soudy obou stupňů zjištěno, že k uzavření kupní smlouvy ve sjednané době na základě smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 23. 9. 1996 uzavřené mezi žalobkyní a vlastníky nemovitostí manžely O., zastoupenými na základě plné moci žalovanou, nedošlo z viny žalobkyně, která neměla dne 3. 10. 1996 k dispozici finanční prostředky na zaplacení zbytku kupní ceny, která měla být uhrazena při podpisu kupní ceny. Teprve na základě sdělení této skutečnosti žalobkyní zástupcům prodávajících, žalované a Zprostředkovatelské a realitní kanceláři, s. r. o., došlo dne 4. 10. 1996 k uzavření kupní smlouvy s M. K. a T. S. Námitka žalobkyně, že k uzavření kupní smlouvy nedošlo zaviněním žalované, podle jejichž dispozic došlo v době, kdy měla být uzavřena kupní smlouva s žalobkyní, k uzavření kupní smlouvy s jinými kupci, není oprávněná. Odvolací soud dospěl ke správnému závěru, že na základě smluvního ujednání ve smlouvě o smlouvě budoucí ze dne 23. 9. 1996 propadla složená kauce ve prospěch prodávajících manželů O. a žalobkyně není věcně legitimována k vydání kauce vůči žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována k žalobě na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu §451 obč. zák. vůči žalované, je nadbytečné se zabývat otázkou pasivní věcné legitimace, protože již nedostatek aktivní věcné legitimace je důvodem k zamítnutí žaloby.
Z uvedeného je zřejmé, že právnímu názoru dovolatelky nelze přisvědčit a že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod, upravený v §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v §241 odst. 3 písm. a) a b) o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly dovolatelkou tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§243b odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že žalobkyně nebyla úspěšná a žalované náklady dovolacího řízení nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. února 2003
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu