ECLI:CZ:NSS:2009:4.ADS.127.2009:78
sp. zn. 4 Ads 127/2009 - 78
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: M. V.,
zast. JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem Sokolská třída 1263/24,
Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4.
2009, č. j. 20 Cad 4/2008 - 52,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2009, č. j. 20 Cad 4/2008 - 52,
se zrušu je a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná rozhodnutím ze dne 27. 11. 2007, č. X, zamítla žádost žalobkyně o částečný
invalidní důchod pro nesplnění podmínek uvedených v ustanovení §43 zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, v platném znění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).
V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobkyně podle posudku Okresní správy
sociálního zabezpečení v Přerově ze dne 7. 1 1. 2007 není částečně invalidní, neboť z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti
pouze o 10 %, přičemž podle §44 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec částečně
invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost
soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalované a v průběhu řízení před krajským soudem
žalobkyně namítla, že v současné době není schopna kvůli hyperhidróze nikde pracovat.
Po oboustranné operaci hrudníku se přitom její zdravotní stav ještě zhoršil, neboť se potí
po celém těle ještě v daleko větší míře. Na pooperační kontrole jí bylo sděleno, že hyperhidróza
je neovlivnitelná a bude u ní přetrvávat po celý život. Kromě toho má cystickou fibrózu obou
prsou a problémy s dýcháním. Navíc správní orgán nevzal v úvahu, že již od osmi let věku trpí
skoliózou páteře, což je možné doložit několika lékařskými zprávami.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 4. 2009, č. j. 20 Cad 4/2008 - 52, žalobu
proti rozhodnutí žalované zamítl.
V jeho odůvodnění krajský soud uvedl, že posudkový lékař Okresní správy sociálního
zabezpečení v Přerově hodnotil pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně
podle kapitoly V, položky 4, písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí
zákon o důchodovém pojištění (dále jen „prováděcí vyhláška k zákonu o důchodovém
pojištění“), a jeho míru stanovil na 10 %. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí
v Ostravě (dále jen „posudková komise“) v posudku ze dne 5. 8. 2008 dospěla k závěru,
že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je simplexní
porucha osobnosti - lehká duševní porucha, která odpovídá kapitole V, položce 5, písm. a)
přílohy č. 2 prováděcí vyhlášky k zákonu o důchodovém pojištění, přičemž míru poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila také na 10 %. Podle posudkové komise
sice žalobkyni nejvíce obtěžuje celková hyperhidróza - nadměrné pocení, nicméně v daném
případě se nejedná o onemocnění kůže či kožních adnex, nýbrž o nerovnováhu v oblasti
vegetativního nervového zásobení kožních adnex s vyšší produkcí potu, což také není samo
o sobě chorobou. Navíc nadměrné pocení na horních končetinách se zlepšilo po oboustranné
horní hrudní sympatektomii. U žalobkyně se podle posudkové komise nejedná ani o zdravotní
postižení uvedené v příloze č. 3 a 4 prováděcí vyhlášky k zákonu o důchodovém pojištění.
Podle závěru posudku posudkové komise tedy žalobkyně nebyla ke dni vydání rozhodnutí
žalované plně ani částečně invalidní. Posudková komise přitom zasedala v řádném složení
za účasti odborné internistky, vycházela z příslušné zdravotní dokumentace žalobkyně,
v diagnostickém souhrnu specifikovala její zdravotní postižení, uvedla, jaké lékařské nálezy
hodnotila a jaká zjištění z nich učinila, a určila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu žalobkyně. Posudek posudkové komise ze dne 5. 8. 2008 je proto možné
považovat za úplný, odborný a přesvědčivý. Na základě něho lze tedy podle názoru krajského
soudu dospět k závěru, že žalobkyně ke dni vydání rozhodnutí žalované nesplňovala podmínky
částečné invalidity vymezené v ustanovení §44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“)
v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů obsažených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b)
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
V kasační stížnosti a jejím doplnění stěžovatelka namítla, že členky posudkové komise
byly podjaté, a to zejména s ohledem na způsob chování vůči ní během jednání před komisí.
Obě členky, vůči nimž byla vznesena námitka podjatosti, které nebylo vyhověno,
totiž zcela zřetelně dávaly najevo, jak posudková komise rozhodne. Navíc se chovaly
zcela neprofesionálně, neboť její zdravotní stav zlehčovaly a subjektivně jej srovnávaly
se svým zdravotním stavem. Toto chování bylo tedy zjevně nepřátelské a již samo o sobě zakládá
pochybnost o podjatosti členek komise i přes absenci příbuzenského či jiného poměru.
Na rozhodnutí v dané věci se tedy podílely vyloučené osoby, takže její zdravotní stav
nebyl zhodnocen objektivně.
Stěžovatelka dále namítla nesprávnost závěru krajského soudu o úplnosti, odbornosti
a přesvědčivosti posudku posudkové komise ze dne 5. 8. 2008, neboť ta nehodnotila její celkový
zdravotní stav, když kupříkladu pominula skoliózu páteře. Navíc v minulosti již částečný invalidní
důchod pobírala a od té doby se její zdravotní problémy zhoršily. Mezi zjištěními posudkové
komise a jejím skutečným zdravotním stavem je tedy nesoulad.
Konečně stěžovatelka namítla, že částečný invalidní důchod jí byl ode dne 24. 12. 2006
odňat bez ohledu na lékařskou zprávu vystavenou Fakultní nemocnicí v Olomouci,
přičemž i další lékařské zprávy považují její onemocnění za nevyléčitelné. Po odnětí částečného
invalidního důchodu nemá žádné vlastní příjmy a veškeré její potřeby hradí matka
ze svého podprůměrného starobního důchodu.
S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2009, č. j. 20 Cad 4/2008 - 52, zrušil a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu
s ustanoveními §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody,
jež byly stěžovatelkou v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v ustanovení
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Všechny shora uvedené stížnostní námitky lze zahrnout mezi důvod kasační stížnosti
uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ačkoliv je stěžovatelka nesprávně považovala
za důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. V nich totiž stěžovatelka namítla podjatost
členek posudkové komise, nesprávnost zjištění obsažených v posudku ze dne 5. 8. 2008 a
nesplnění podmínek pro odnětí dříve přiznaného částečného invalidního důchodu,
čímž polemizovala se závěrem krajského soudu o objektivním, úplném a přesvědčivém posouzení
jejího zdravotního stavu. V této souvislosti je možné odkázat na judikaturu Nejvyššího správního
soudu, podle níž „neúplné a nepřesvědčivé posouzení rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě
nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí,
je třeba považovat za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky k uvedenému dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení zákonných
podmínek plné invalidity ve smyslu §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění jako základního předpokladu
pro posouzení dalšího trvání nároku na dávku důchodového pojištění, jíž se stěžovatelka domáhá.
Jde tedy o jinou vadu ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, č. 511/2005 Sb. NSS).
V první námitce stěžovatelka poukázala na chování MUDr. Z. N. a MUDr. I. L. při
jednání posudkové komise, z něhož pak dovozovala podjatost těchto jejích členek. K tomu je
nutné uvést, že podle §14 odst. 1 správního řádu každá osoba bezprostředně se podílející na
výkonu pravomoci správního orgánu (úřední osoba), o níž lze důvodně předpokládat, že má
s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na
výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení,
při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. Za poměr k věci se považuje osobní
zájem úřední osoby na jejím výsledku (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 12.
1996, č. j. 6 A 21/95 - 29, č. 480/1999 Soudní judikatury ve věcech správních). Pro poměr k věci
je vyloučena též úřední osoba, která o ní získala poznatky jiným než procesně stanoveným
způsobem. Žádné takové skutečnosti však ve vztahu k uvedeným lékařkám nebyly zjištěny,
neboť z protokolu o jednání posudkové komise ani ze spisové dokumentace předložené
žalovanou nikterak nevyplývá, že by členky posudkové komise měly osobní zájem na výsledku
řízení nebo že by informace o věci získaly nepřípustným způsobem a v důsledku toho dávaly
stěžovatelce najevo, jak rozhodnou. Pochybnosti o nepodjatosti úřední osoby pro její poměr
k účastníkům či jejich zástupcům pak kromě vztahů příbuzenských a obdobných mohou
vzniknout i tehdy, je-li vztah úřední osoby k účastníkům, případně zástupcům, přátelský
nebo naopak zjevně nepřátelský. Z protokolu o jednání posudkové komise ze dne 5. 8. 2008, z
vyjádření obou jejích členek ze dne 16. 10. 2008, citované v později zmíněném rozhodnutí
prvoinstančního správního orgánu o námitce podjatosti, ani z obsahu správního spisu
však nebyla zjištěna jediná skutečnost, která by vzbuzovala důvodné podezření o nepřátelském
vztahu obou lékařek k stěžovatelce. Z ničeho totiž nevyplývá, že by členky posudkové komise
zlehčovaly zdravotní stav stěžovatelky či jej srovnávaly se svým zdravotním stavem.
Avšak i kdyby obě lékařky tímto nevhodným způsobem skutečně účastnici řízení daly najevo,
že stejné obtíže má i značná část jinak zdravé populace, nemohlo by to být pokládáno za projev
jejich nepřátelského vztahu k stěžovatelce, a to obzvláště za situace, kdy tuto neznaly,
jak lze ze spisové dokumentace dovodit. Obě lékařky se pak neúčastnily řízení v téže věci
na jiném stupni, takže z projednávání a rozhodování věci nejsou vyloučeny ani podle §14 odst. 5
správního řádu. Lze se tedy plně ztotožnit s výroky a odůvodněními usnesení vedoucího oddělení
organizace a řízení posudkové služby Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 22. 10. 2008.
č. j. 2008/67241 - 23 a rozhodnutí o odvolání ředitele odboru posudkové služby Ministerstva
práce a sociálních věcí ze dne 20. 12. 2008, č. j. 2008/78838 - 23, podle nichž členky posudkové
komise MUDr. Z. N. a MUDr. I. L. nebyly vyloučeny z projednávání věci stěžovatelky, která se
týkala posouzení jejího zdravotního stavu pro účely přezkumného řízení soudního.
Se stížnostní námitkou o podjatosti uvedených členek posudkové komise se tedy Nejvyšší
správní soud neztotožnil.
Stížnostní námitkou o nesplnění podmínek pro odnětí částečného invalidního důchodu
a o negativních následcích tohoto rozhodnutí na majetkové poměry stěžovatelky se pak Nejvyšší
správní soud nemohl zabývat, neboť tyto skutečnosti nemají žádný vliv na zákonnost rozhodnutí
o nepřiznání částečného invalidního důchodu na základě opětovné žádosti stěžovatelky,
který byl toliko předmětem přezkumu v řízení před krajským soudem.
Naproti tomu však Nejvyšší správní soud musel přisvědčit stížnostní námitce,
podle níž posudek vypracovaný členkami posudkové komise dne 5. 8. 2008 není úplný
a přesvědčivý.
V této souvislosti je nezbytné zdůraznit, že posouzení zdravotního stavu a souvisejícího
zbytkového pracovního potenciálu je věcí odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné
odborné znalosti, a proto se vždy obrací k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám
vyjádřily. Pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění zdravotní
stav a pracovní schopnost občanů posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí,
které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise, jak vyplývá z ustanovení §4
odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003 - 82, č. 526/2005 Sb. NSS).
V posudku takové odborné lékařské komise se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav
a dochované pracovní schopnosti pojištěnce, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry
o invaliditě, jejím vzniku, zániku či dalším trvání. Tento posudek je tedy v přezkumném soudním
řízení stěžejním důkazem, na který je soud při nedostatku odborné erudice odkázán,
a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost.
Posudek je však možné považovat za úplný a přesvědčivý pouze v případě,
že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne
k účastníkem řízení udávaným potížím a své posudkové závěry náležitě zdůvodní.
Takové kvality však posudek posudkové komise z dále zmíněných rozličných důvodů
nedosahuje.
Posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Přerově ze dne 7. 1 1. 2007
totiž za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky označil
simplexní poruchu osobnosti, jež má charakter lehké duševní poruchy, přičemž toto zdravotní
postižení podřadil pod kapitolu V, položku 4, písm. a) přílohy č. 2 prováděcí vyhlášky k zákonu
o důchodovém pojištění, která upravuje neurotické, stresové a somatomorfní poruchy, úzkostné
a fobické poruchy, obsedantně kompulsivní poruchy, reakce na stres, poruchy přizpůsobení
a disociační poruchy, jež mají povahu lehké poruchy. Také posudková komise v posudku ze dne
5. 8. 2008 považovala za posudkově rozhodující zdravotní postižení simplexní poruchu osobnosti
s tím, že se jedná o lehkou duševní poruchu, nicméně tu podřadila pod kapitolu V, položku 5,
písm. a) přílohy č. 2 prováděcí vyhlášky k zákonu o důchodovém pojištění, která vymezuje
poruchy osobnosti a poruchy chování s lehkým narušením osobnosti se zachovanou celkovou
výkonností organismu. Uvedené odlišné zařazení stejného rozhodujícího zdravotního postižení
však posudková komise vůbec nezdůvodnila a z jejího posudkového závěru tak nelze zjistit,
proč stěžovatelka nemůže trpět některou z poruch uvedených v kapitole V, položce 4 přílohy č. 2
prováděcí vyhlášky k zákonu o důchodovém pojištění a jedná se tak pouze o podřazení správně
zjištěné a označené duševní poruchy pod nesprávné ustanovení tohoto právního předpisu.
V této souvislosti je nutné zdůraznit, že posudková komise se může od posudku lékaře okresní
správy sociálního zabezpečení odchýlit, avšak musí uvést důvod, proč tak činí, neboť v opačném
případě nelze odlišné určení rozhodného zdravotního postižení považovat za přesvědčivé.
I když tedy lékař okresní správy sociálního zabezpečení i posudková komise shodně stanovili
desetiprocentní míru schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky, její rozhodné
zdravotní postižení podřadili pod kapitolu V přílohy č. 2 prováděcí vyhlášky k zákonu
o důchodovém pojištění a duševní poruchy či poruchy chování vyjmenované v její položce 4,
písm. a) a položce 5 písm. a) mají stanoveno stejné rozpětí míry poklesu schopnosti soustavné
výděleční činnosti od 5 % do 10 %, není možné v tomto směru ze závěru posudkové komise
vycházet.
Dále poruchy osobnosti a poruchy chování, které jsou zakotveny v kapitole V, položce 5
přílohy č. 2 prováděcí vyhlášky k zákonu o důchodovém pojištění, se dělí na písmena:
a) s lehkým narušením osobnosti se zachovanou celkovou výkonností organismu,
u nichž je stanovena míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozpětí 5-10 %,
b) se středně těžkým narušením osobnosti s lehkým snížením celkové výkonnosti organismu,
u nichž je stanovena míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozpětí 20-30 %,
c) s těžkým narušením osobnosti a s výrazným snížením celkové výkonnosti organismu,
u nichž je stanovena míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozpětí 40-60 %,
d) zvlášť těžce narušené osobnosti, dezintegrované, u nichž je stanovena míra poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti v rozpětí 70-90 %.
U tohoto typu duševní poruchy přitom musí funkční nález objektivizovat trvalé projevy
maladaptivního chování zakotvené ve struktuře osobnosti, míru a význam odchylek od způsobů,
kterými průměrný člověk v daném sociokulturním prostředí vnímá, myslí, cítí a utváří vztahy
k druhým. Poruchy mohou přitom být provázeny také problémy v adaptaci ve společenských
aktivitách a dosahování žádoucích cílů. Proto při stanovení míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti je třeba zhodnotit rozsah a tíži odchylky od přijatelného průměru chování
dané společenské normy, přičemž tato odchylka se musí projevovat ve více než jedné
z následujících oblastí - poznávání (způsoby vnímání a interpretace věcí, lidí a událostí, formování
přístupů a představ), emotivity (rozsah, intenzita a přiměřenost emočního vznětu a odpovědi),
ovládání svých impulsů a uspokojování potřeb, způsobu chování k ostatním a zvládání
interpersonálních situací). Dekompenzace se pak projevuje především akcentací rysů specifické
poruchy osobnosti a zhoršenou sociální a pracovní přizpůsobivostí a u některých typů poruch
osobnosti může dojít i k rozvoji psychózy schizofrenního okruhu.
Takto vymezené posudkové hledisko však posudková komise nerespektovala a trvalé
projevy chování stěžovatelky ani v minimální míře neobjektizovala. V posudku ze dne 5. 8. 2008
totiž pouze uvedla, že simplexní porucha osobnosti, jíž určila za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky, má charakter lehké duševní poruchy, aniž vysvětlila,
proč zjištěné odchylky od přijatelného průměru chování nasvědčují toliko lehkému narušení
osobnosti stěžovatelky a proč tyto odchylky nemají vliv na celkovou výkonnost organismu.
Přitom podle posudku lékaře okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 11. 2007
je simplexní porucha osobnosti doprovázena hyperhidrózou (nadměrným pocením) a posudek
posudkové komise ze dne 5. 8. 2008 uvádí, že toto zdravotní postižení obtěžuje stěžovatelku
nejvíce a kvůli němu je omezena pro práci v horku a v silně znečištěném prostředí. Posudková
komise dále citovala lékařskou zprávu kožní ambulance Fakultní nemocnice v Olomouci
ze dne 23. 8. 2007, podle níž je u stěžovatelky viditelná hyperhidróza v dlaních, ploskách
a podpaží, přičemž toto onemocnění je trvalého charakteru a jeho kauzální léčba neexistuje.
Navíc kvůli němu stěžovatelka dne 26. 11. 2007 podstoupila oboustrannou horní hrudní
sympatektomii, jak vyplývá z propouštěcí zprávy chirurgické kliniky Fakultní nemocnice
v Olomouci ze dne 3. 12. 2007. Po této operaci sice potivost na horních končetinách ustoupila,
avšak stále přetrvává v oblasti trupu a dolních končetin, což bylo konstatováno v lékařské zprávě
kožní ambulance Fakultní nemocnice v Olomouci. Nadměrné pocení trvalé povahy,
které se nepodařilo odstranit ani chirurgickým zákrokem a které omezuje stěžovatelku v pracovní
činnosti, by tedy mohlo svědčit o snížení celkové výkonnosti jejího organismu,
a proto posudková komise měla podrobně vysvětlit, na základě čeho nepovažuje poruchu
osobnosti i přes tento doprovodný problém za středně těžké či těžké narušení osobnosti
s lehkým či výrazným snížením celkové výkonnosti organismu. Přitom podřazení poruchy
osobnosti pod jiné písmeno položky 5, kapitoly V přílohy č. 2 prováděcí vyhlášky k zákonu
o důchodovém pojištění by mohlo, a to i za případného použití ustanovení §6 odst. 4 věty první
téhož právního předpisu, vést ke stanovení míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti nejméně o 33 % a k závěru o splnění podmínek pro přiznání částečného invalidního
důchodu.
Navíc již v posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Přerově
ze dne 29. 10. 2003 byl v nadměrném pocení stěžovatelky shledán projev těžké duševní poruchy,
byť ta byla podřazena pod kapitolu V, položku 4, písm. c) přílohy č. 2 prováděcí vyhlášky
k zákonu o důchodovém pojištění. Na základě tohoto posudku, který stanovil míru poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti na 40 %, přitom žalovaná rozhodnutím
ze dne 19. 12. 2003, č. X, přiznala stěžovatelce od 2. 9. 2003 částečný invalidní důchod. Uvedená
dávka důchodového pojištění byla stěžovatelce rozhodnutím žalované ze dne 10. 11. 2006, č. X,
odňata od 24. 12. 2006 s tím, že již nadále není částečně invalidní, neboť podle posudku Okresní
správy sociálního zabezpečení v Přerově ze dne 31. 10. 2006 poklesla její schopnost soustavné
výdělečné činnosti o 10 %. S tímto závěrem se pak ztotožnila i posudková komise, která
v posudku ze dne 9. 2. 2007 vyhotoveném v přezkumném soudním řízení dovodila, že uznání
částečné invalidity v roce 2003 bylo posudkovým omylem, neboť lékař okresní správy sociálního
zabezpečení významně nadhodnotil zdravotní postižení posuzované. V projednávané věci sice
žalovaná posuzovala žádost stěžovatelky o opětovné přiznání částečného invalidního důchodu,
takže nemusela řešit, zda v uznání její částečné invalidity v minulosti lze spatřovat posudkový
omyl, či nikoliv. Nicméně také vzhledem k dřívější klasifikaci rozhodného zdravotního postižení
stěžovatelky jako těžké duševní poruchy ve spojení s poznatkem, že s ní související hyperhidróza
byla nově řešena chirurgickým zákrokem, bylo třeba se kvůli přesvědčivosti posudku povahou
tohoto onemocnění zevrubněji zabývat.
Posudková komise tedy nikterak neobjasnila, na základě jakých skutečností dospěla
k závěru, že simplexní porucha osobnosti, jež byla určena za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky, má povahu jen lehké duševní poruchy.
I v tomto směru je tedy nutné posudek ze dne 5. 8. 2008 považovat za nepřesvědčivý.
Rovněž v něm nebylo vůbec zdůvodněno, proč nadměrná potivost stěžovatelky
je jen projevem její poruchy osobnosti a nepředstavuje samostatné somatické onemocnění,
které by bylo možné podřadit pod jinou kapitolu přílohy č. 2 prováděcí vyhlášky k zákonu
o důchodovém pojištění. V posudku posudkové komise ze dne 5. 8. 2008 se totiž pouze uvádí,
že posuzovanou nejvíce obtěžuje celková hyperhidróza, avšak v tomto případě se nejedná
o onemocnění kůže či kožních adnex, nýbrž jde o nerovnováhu v oblasti vegetativního
nervového zásobení kožních adnex s vyšší produkcí potu, což také není samo o sobě chorobou,
přičemž nelze ani provést srovnání s nervovými a kožními chorobami. Také v posudkovém
závěru lékaře okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 11. 2007 je jen zmíněno,
že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posuzované je simplexní
porucha osobnosti, která je plně kompenzovaná a má charakter lehké duševní poruchy
s průvodnou hyperhidrózou. Nadměrné pocení však bylo diagnostikováno odbornými
dermatology, jak vyplývá z již citovaných lékařských zpráv kožní ambulance Fakultní nemocnice
v Olomouci ze dne 23. 8. 2007 a 16. 1. 2008, jakož i z předchozích nálezů kožních lékařů.
Kromě toho byla tato diagnóza obsažena již jen v několika lékařských zprávách cévní
a chirurgické ambulance Fakultní nemocnice v Olomouci. Naopak zpráva Psychosociálního
centra Přerov ze dne 5. 10. 2006 se o hyperhidróze nikterak nezmiňuje a předchozí zpráva ze dne
19. 9. 2006 toliko konstatuje, že psychogenní vliv na hyperhidrózu se nepotvrdil. Navíc výstupní
zpráva Psychiatrické léčebny v Kroměříži ze dne 24. 10. 2002 výslovně konstatuje,
že u stěžovatelky během sedmnáctidenní ústavní léčby nebyly zjištěny žádné známky duševní
poruchy. Potvrdilo se sice, že se skutečně nadměrně potí, avšak kvůli tomu není úzkostná
ani depresivní. Samotné pocení pak není psychogenní povahy, když snaha o ovlivnění jeho míry
pomocí psychofarmak nebyla úspěšná. Problém tedy podle této lékařské zprávy spadá
do odbornosti dermatologů, eventuálně endokrinologů. Uvedené skutečnosti tedy vzbuzují
pochybnost o samotné správnosti kvalifikace rozhodného zdravotního postižení jakožto duševní
poruchy. Proto i z tohoto důvodu se posudek ze dne 5. 8. 2008 jeví jako nepřesvědčivý.
Konečně pak posudek ze dne 5. 8. 2008 ve svém diagnostickém souhrnu mezi zdravotní
postižení stěžovatelky zmiňuje simplexní poruchu osobnosti, hyperhidrózu, a cystickou
mastopathii obou prsů. Při jednání před krajským soudem dne 22. 4. 2009 však stěžovatelka
předložila další lékařské zprávy, které nasvědčují tomu, že trpí ještě skoliózou páteře
a není schopna práce s potravinami. Část těchto lékařských zpráv sice byla vyhotovena
až po vydání rozhodnutí žalované o nepřiznání částečného invalidního důchodu ze dne
27. 11. 2007, nicméně nálezy ze dne 15. 2. 2000 a 1. 2. 2007 byly pořízeny ještě před tímto datem.
Za této situace měl tedy krajský soud trvat na tom, aby posudková komise k těmto dodatečně
předložených lékařským zprávám přihlédla, nemoci v nich uvedené zařadila do diagnostického
souhrnu a následně určila zdravotní postižení, které je rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky. Uvedeným způsobem však krajský soud
nepostupoval, v důsledku čehož je nutné posudek posudkové komise považovat také za neúplný.
S ohledem na všechny uvedené nedostatky je tedy nutné posudek posudkové komise
ze dne 5. 8. 2008 označit za nepřesvědčivý a neúplný, takže krajský soud pochybil,
když z jeho závěrů v nyní projednávané věci vycházel. Toto pochybení přitom mohlo mít
za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stěžovatelky ke dni vydání rozhodnutí žalované a v jeho důsledku i nesprávné posouzení
zákonných podmínek částečné invalidity ve smyslu §44 odst. 1 věty první zákona o důchodovém
pojištění jako základního předpokladu pro posouzení nároku na částečný invalidní důchod,
jehož přiznání se stěžovatelka dovolává. V projednávané věci tedy došlo k vadě řízení
před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, takže byl naplněn
důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná, a proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud podle §110 odst. 3
s. ř. s. vázán právním názorem, který Nejvyšší správní soud vyslovil v tomto zrušovacím
rozhodnutí. V dalším řízení si tedy krajský soud opatří doplňující posudek, v němž posudková
komise odstraní shora uvedené nedostatky svého posudku ze dne 5. 8. 2008. S ohledem
na dosavadní kvalifikaci rozhodného zdravotního postižení stěžovatelky jakožto duševní poruchy
by přitom bylo vhodnější, aby tento doplňující posudek byl vyhotoven za přítomnosti odborného
psychiatra. Krajský soud je však oprávněn požádat posudkovou komisi o doplnění posudku
i v jiných, než naznačených směrech, či provést další důkazy, pokud taková potřeba vyjde
v dalším řízení najevo.
V novém rozhodnutí pak krajský soud podle §110 odst. 2 věty první s. ř. s. rozhodne
i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. října 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu