ECLI:CZ:NSS:2009:4.ADS.19.2009:38
sp. zn. 4 Ads 19/2009 – 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: M. Z., zast.
Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem, se sídlem 1. máje 741, Frýdek – Místek, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2008, č. j. 43 Cad 202/2007 – 20,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2008, č. j. 43 Cad 202/2007 – 20,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 7. 9. 2007, č. X, byl žalobci podle §56 odst. 1 písm. a)
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o důchodovém pojištění“) odňat od 24. 10. 2007 plný invalidní důchod. V odůvodnění svého
rozhodnutí žalovaná uvedla, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Frýdek –
Místek (dále též „OSSZ“) ze dne 30. 8. 2007 již žalobce není plně invalidní, neboť z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti o 50 %; podle §39 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně invalidní, jestliže z
důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti nejméně o 66 %.
V žalobě, podané proti tomuto rozhodnutí žalované, se žalobce domáhal zrušení
uvedeného rozhodnutí a uvedl, že v důsledku pracovního úrazu (pád z 5. patra) z června 2004
byl v květnu 2005 uznán plně invalidním. Při úrazu došlo k poškození jeho páteře, hlavy a levé
dolní končetiny. Následkem toho je trvale omezen v hybnosti páteře, v pohyblivosti hlezenního
kloubu a rovněž je omezena pronace a supinace levé dolní končetiny. Všechna tato omezení
jsou těžkého stupně. Podle posledního lékařského nálezu odborného ortopeda má žalobce
předklonovité držení těla s předklonem 25 cm s absolutní nemožnosti narovnání se do stojné
pozice bez pokrčení levé dolní končetiny. Vedle toho má pánev vychýlenou šikmo doleva,
a proto se postavení jeho páteře stále zhoršuje. Prognóza zdravotního postižení
je velice nepříznivá, zdravotní stav se bude stále zhoršovat. Žalobce má za to, že od doby,
kdy mu byl přiznán plný invalidní důchod se jeho zdravotní stav nijak nezlepšil
ani nijak nezměnil.
Krajský soud vyžádal u posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí
(dále též „posudková komise“) v Ostravě posudek o zdravotním stavu žalobce. V posudku k datu
vydání napadeného rozhodnutí žalované, tj. k 7. 9. 2007, vypracovaném dne 23. 6. 2008,
posudková komise stanovila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu žalobce stav po tříštivé zlomenině těla L4 obratle léčené somatektomií L4 a stabilizací L3 –
L5 obratle s přetrvávající významnou poruchou statodynamiky bederní páteře s průvodním
algickým syndromem, ale bez paréz, svalových atrofií a poruchy svěračů. Posudková komise
jej posoudila podle kapitoly XV oddílu F položky 3 písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění (dále jen „vyhláška
č. 284/1995 Sb.“), a míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti hodnotili v rámci
tam stanoveného rozpětí 30 – 50 % maximem, tj. 50 %, a to i s přihlédnutím ke všem zjištěným
chorobným stavům a charakteru dosavadní práce. Posudková komise dále konstatovala,
že ke změně stupně invalidity došlo z důvodu zhojení poúrazových a pooperačních změn,
došlo tedy k stabilizaci zdravotního stavu. Dále komise uvedla, že žalobce je pracovně omezen
pro práce fyzicky náročné, vykonávané v předklonu, spojené se zvedáním a nošením břemen,
spojené s delším stáním a chozením. Je schopen vykonávat dělnická zaměstnání obslužného typu,
s možností změny polohy, pocházením i usednutím. Je schopen rekvalifikace.
Při ústním jednání před krajským soudem se žalobce k tomuto posudku vyjádřil tak,
že při hodnocení jeho zdravotního stavu se vždy vychází jenom z jeho tělesných postižení,
přitom ale došlo i k jeho psychickému postižení. Není schopen souvisle komunikovat a například
v pracovněprávním sporu, který byl veden, vůbec nedokázal vypovídat. Nebyly tedy zhodnoceny
tyto psychické problémy, které v souvislostí se svým úrazem utrpěl, tj. nemožnost komunikace
a výpadky paměti.
Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem žalobu proti citovanému rozhodnutí
žalované zamítl. V odůvodnění uvedl, že vycházel především z posudku posudkové komise
MPSV v Ostravě. Tento posudek podala posudková komise v řádném složení na základě
zdravotní dokumentace žalobce a členem posudkové komise byl též odborný neurolog,
tedy odborník v oboru, do něhož je zařazeno nejzávažnější postižení žalobce. Posudková komise
dospěla k závěru shodnému se závěrem lékaře OSSZ, přičemž posoudila stav podle stejné
kapitoly, stejného oddílu, stejné položky i stejného písmene a míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti hodnotila rovněž 50 %. Krajský soud považoval posudek za úplný, odborný
a přesvědčivý, neboť posudková komise v posudku uvedla, z jakých lékařských nálezů
o zdravotním stavu žalobce vycházela, jaké zjištění z nich učinila a jak je hodnotila. Posudková
komise také stanovila pracovní omezení a rovněž uvedla okruh zaměstnání, která žalobce
při dodržení stanovených pracovních omezení je schopen vykonávat. Vzhledem k tomu,
že zjištěný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil u žalobce 50 %, nesplňoval
žalobce podmínky plné invalidity jak jsou stanoveny v §39 odst. 1 zákona o důchodovém
pojištění. Proto soud zamítl žalobu jako nedůvodnou.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž poukazuje na to, že se dosud žádný lékař nezabýval tím, že při pádu z 5. patra utrpěl
poranění hlavy s následným těžkým otřesem mozku. V důsledku tohoto zranění trpí výpadky
paměti, poruchami motoriky, neschopností se soustředit na jakoukoliv činnost apod. Stěžovatel
v řízení před krajským soudem navrhoval, doplnění posudku, ale krajský soud tento další důkaz
nepřipustil. Tím podle názoru stěžovatele pochybil. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek v souladu s §109
odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), vázán jejím rozsahem
a uplatněnými důvody. Po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení věci z následujícího skutkového stavu:
Stěžovatel byl uznán plně invalidním rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení
ze dne 31. 5. 2005, č. X, a to na základě posudku lékaře OSSZ ze dne 25. 5. 2005, podle něhož
míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele byla ohodnocena 70 % podle
kapitoly XV oddíl F položka 3 písm. d) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., a to pro
dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou je stav po zlomenině těla obratle L4
a stav po fixaci obratlů L3 – L5 USS systémem.
Při první kontrolní prohlídce posudkem dokončeným dne 17. 5. 2006 lékař OSSZ
zhodnotil stav stěžovatele totožně. Uvedl, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je stav po závažném poranění páteře, zatím s přetrvávající nestabilitou.
Bylo přihlédnuto i k dalším následkům úrazu s napadáním na levou dolní končetinu.
Rekonvalescence a léčba následků úrazu nebyla dosud ukončena. Stěžovatel proto není schopen
výkonu soustavné výdělečné činnosti.
Při druhé kontrolní prohlídce posudkem dokončeným dne 30. 8. 2007 zhodnotil lékař
OSSZ stav stěžovatele jako odpovídající postižení uvedenému v kapitole XV oddílu F položka 3
písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. s tím, že míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti odpovídá 50 %. Uvedl, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je stav po operaci páteře se středně závažným až závažným funkčním
omezením, nyní již bez sfinkterových poruch. Nejsou přítomny těžké parézy, ani atrofie svalstva.
S přihlédnutím k omezení pohyblivosti v kotníku a životnímu povolání stanovil lékař míru
poklesu na horní hranici možného rozpětí. Stěžovatel není schopen vykonávat těžké fyzicky
namáhavé práce, za nepříznivých klimatických vlivů, na nerovném terénu, dlouhodobě ve stoji
a chůzi. Není schopen životního povolání, ale je schopen rekvalifikace. Stěžovatel již nadále
tedy není plně invalidní, ale je částečně invalidní.
Posudková komise MPSV v Ostravě v posudku vypracovaném pro účely soudního řízení
konstatovala, že stěžovatel k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované nebyl plně invalidní,
ale byl částečně invalidní. Rozhodující příčinou stěžovatelova dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu byl posudkovou komisí stanoven stav po tříštivé zlomenině L4 obratle léčené
somatektomií L4 obratle a stabilizací L3 – L5 obratle s přetrvávající významnou poruchou
statodynamiky bederní páteře, s průvodním algickým syndromem, bez paréz, svalových atrofií
a poruchy svěračů. Ke změně stupně invalidity došlo z důvodu zhojení poúrazových
a pooperačních změn, čímž došlo ke stabilizaci zdravotního stavu. Tento zdravotní stav
posoudila posudková komise MPSV v Ostravě podle kapitoly XV oddíl F položka 3 písm. b)
přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. a celkovou míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti ohodnotila 50 %, přičemž přihlédla ke všem zjištěným chorobným stavům a charakteru
dosavadní práce.
Ve spisu žalované jsou založeny lékařské zprávy, z nichž posudková komise MPSV
vycházela. Podle těchto zpráv stěžovatel utrpěl při výkonu svého zaměstnání zedníka dne
16. 6. 2004 při pádu z okna v 5. patře tříštivou zlomeninu obratle L4 a otevřenou luxaci subtalo
vlevo. Stav byl řešen operativně stabilizací obratlů L3 – L5 ze zadního přístupu USS systémem
a somatektomií těla L4 obratle. Luxace navikulární kosti vlevo byla řešena osteosyntézou.
Praktická lékařka MUDr. L. J. uvádí ve své zprávě ze dne 25. 7. 2007, že od dubna 2006
se stav stěžovatele nezměnil. Trpí bolestmi páteře a levé nohy. V případě nohy se jedná o
arthrosu talonavikulární a trvalé omezení hybnosti. Na levou nohu napadá. Podle názoru lékařky
je stěžovatel neschopen soustavného zaměstnání, stav levého hlezna je trvalý a léčení zlomeniny
L4 obratle nadále pokračuje.
Podle zprávy MUDr. J. Š., odborného ortopeda, ze dne 13. 8. 2007 stěžovatel má
předklonovité držení těla s předklonem 25 cm. Nemožnost narovnání je absolutní bez pokrčení
zejména levé končetiny. Pánev je lehce šikmo doleva. Opakované podkládání různých velikostí
zčásti upravuje postoj. Po luxaci člunkové kosti je levá noha lehce tvarově deformována, pohyb
v hleznu 15-0-25, subtalo pohyb omezen o 1/3. Podle názoru lékaře se v souhrnu jedná o středně
těžké omezení pohybu bederní oblasti v nepříznivém postavení a o střední omezení pohybu na
nártu s nutností korekčních vložek.
V propouštěcí zprávě z Beskydského rehabilitačního centra ze dne 17. 7. 2007 MUDr. E.
M. konstatuje, že stěžovatel subjektivně pociťuje zhoršení bolestí hlavně v oblasti dolních žeber.
Objektivně zůstává omezená hybnost levého hlezna, rovněž postoj je bez výrazných změn. Při
chůzi napadá na levou dolní končetinu, která je v zevní rotaci. Chůzi svede po špičkách, po
patách jen stěží.
Zpráva MUDr. Š. R., lékaře – neurochirurga, ze dne 22. 3. 2007 konstatuje, že klinicky je
stav beze změny, stěžovatel trpí bolestmi přechodu Th-L páteře po námaze a při změně počasí,
sfinktery již zcela bez problémů. Postavení obratlů i instrumentaria je korektní a bez známek
selhání.
Podle zprávy MUDr. M. M., lékaře – neurochirurga, ze dne 26. 5. 2008 subjektivně
přetrvávají bolesti v oblasti dolní bederní páteře i v levé noze, obzvláště při změně počasí.
Sfinktery jsou v pořádku, chůze jistá, ale špatný pohybový stereotyp.
O věci Nejvyšší správní soud uvážil
takto:
Stěžovatel důvod podané kasační stížnosti výslovně nepodřadil příslušnému zákonnému
ustanovení. Všechny stížnostní námitky stěžovatele je však možno podle jejich obsahu zahrnout
mezi důvod kasační stížnosti obsažený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatel namítal,
že krajský soud vyšel při svém rozhodování z posudku, který nezohlednil všechny zdravotní
problémy, jimiž stěžovatel trpí a soud neprovedl důkaz, který by mohl tento nedostatek posudku
napravit. Tímto způsobem tedy stěžovatel zpochybňoval závěr o objektivním a přesvědčivém
posouzení svého zdravotního stavu a pracovní schopnosti, který učinil krajský soud.
V této souvislosti je možné odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž neúplné
a nepřesvědčivé posouzení rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu,
jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, je třeba považovat za vadu řízení,
která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky
k uvedenému dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu §39
odst. 1 zákona o důchodovém pojištění jako základního předpokladu pro posouzení dalšího trvání nároku
na dávku důchodového pojištění, jíž se stěžovatelka domáhá. Jde tedy o jinou vadu řízení ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54,
publ. č. 511/2005 Sb. NSS). Principiálně stěžovatel tedy namítá nedostatečně zjištěný skutkový
stav, z něhož krajský soud vycházel při právním posouzení dané věci.
V projednávané věci jde o nárok na dávku důchodového pojištění, jejíž přiznání
(další trvání) je podmíněno nepříznivým zdravotním stavem a je tudíž závislé
především na odborném lékařském vyšetření. Jak již zdůraznil v odůvodnění napadeného
rozsudku krajský soud, jsou k takovému posouzení pro přezkumné řízení soudní povolány
podle §4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění
pozdějších předpisů, posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí,
a to nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti
pojištěnce, ale též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě (částečné invaliditě), jejím vzniku,
zániku či dalším trvání. Stěžejní význam těchto posudků pro přezkumné řízení soudní klade důraz
na úplnost a přesvědčivost posudku. Posudek této posudkové komise, pokud splňuje požadavek
úplnosti a přesvědčivosti posudku, je zpravidla v přezkumném soudním řízení rozhodujícím
důkazem. Posudek je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádá
se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými potížemi a obsahuje-li posudek
náležité zdůvodnění posudkových závěrů tak, aby byl přesvědčivý též pro soud,
jenž nemaje dostatek odborných medicínských znalostí, je na takové posouzení při svém
rozhodování v podstatě odkázán. Jestliže dochází k odnětí dávky důchodového pojištění
podmíněné nepříznivým zdravotním stavem je navíc na posudkové komisi, aby přesvědčivě
zdůvodnila zánik invalidity či částečné invalidity, a to buď zlepšením zdravotního stavu
posuzovaného, nebo posudkově významnou stabilizací, eventuálně uvedla, co jinak vedlo komisi
k tomu, že již posuzovaného nepokládá za plně či částečně invalidního. Pro přesvědčivost
posudkových závěrů je nezbytné, aby v posudku uváděný důvod zániku nebo snížení stupně
invalidity byl zcela konkrétně a jednoznačně vysvětlen, neboť jen tak může soud získat potřebný
skutkový základ pro správné právní posouzení věci. V této souvislosti nutno zdůraznit,
že případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jenž způsobují
jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to nemá
potřebné medicínské znalosti na rozdíl od posudkové komise MPSV. Krajský soud
proto postupoval naprosto správně, když si pro posouzení zdravotního stavu stěžovatele ke dni
vydání žalobou napadeného rozhodnutí opatřil posudek posudkové komise v Ostravě.
Nejvyšší správní soud však zatím nesdílí závěr krajského soudu o naprosté úplnosti
a přesvědčivosti podaného posudku, a to ve vztahu k posouzení určujícího zdravotního postižení
stěžovatele v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí
a následně tím i k přesvědčivosti stanoveného poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
k uvedenému dni.
Posudková komise MPSV v Ostravě stanovila jako zdravotní postižení,
které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele, stav
po tříštivé zlomenině L4 obratle léčené somatektomií L4 obratle a stabilizací L3 – L5 obratle
s přetrvávající významnou poruchou statodynamiky bederní páteře, s průvodním algickým
syndromem, bez paréz, svalových atrofií a poruchy svěračů. Ke stavu po otevřené luxaci
navikulární kosti vlevo se v posudkovém hodnocení výslovně nevyjádřila, toliko obecně
konstatovala, že součástí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jsou další popsané
chorobné stavy, které byly zohledněny při posouzení. Zjištěný zdravotní stav komise podřadila
kapitole XV oddíl F položka 3 písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., tj. vyhodnotila
jej jako stav po operaci páteře a plotének, stav po úrazech páteře a plotének, a to jako stav s často
recidivujícími nebo dlouho trvajícími projevy nervového a svalového dráždění prokázanými
EMG, insuficiencí svalového korzetu a podstatným snížením celkové výkonnosti organismu.
Současně uvedla, že ke změně stupně invalidity došlo z důvodu zhojení poúrazových
a pooperačních změn a stabilizaci zdravotního stavu. Komise však dostatečně nevysvětlila,
jak k těmto svým závěrům dospěla, když její závěr neodpovídá obsahu lékařských nálezů,
které měla komise a soud k dispozici, zejména nálezu praktické lékařky ze dne 25. 7. 2007,
podle níž není stěžovatel schopen soustavné výdělečné činnosti, a dále nálezu neurochirurga
ze dne 26. 5. 2008. Bylo již řečeno výše, že soud medicínské znalosti nemá a že k odbornému
lékařskému posouzení zdravotního stavu pojištěnce je povolána posudková komise. Bylo zároveň
vysloveno, že závěry posudkové komise musí být pro soud přesvědčivě podány a objasněny.
To se ovšem v nynějším posudku nestalo. V posudku není zcela přesvědčivě vysvětleno
konstatování o stabilizaci zdravotního stavu stěžovatele. Soudu jako laikovi v medicínském oboru
se navíc při absenci důkladného zdůvodnění posudkového závěru jeví, že zdravotní stav
stěžovatele mohl být za situace, kdy se jedná jak o poúrazové postižení páteře, tak o poúrazové
postižení levé dolní končetiny s trvalými nepříznivými následky, hodnocen i podle kapitoly XV
oddíl G položka 6 písm. c) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., tj. jako komplikované,
mnohočetné poúrazové následky na několika orgánech nebo systémech, u něhož míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti je stanovena rozpětím 50 – 70 %.
Nelze přehlédnout ani to, že krajský soud se ve svém rozsudku vůbec nezabýval návrhem
stěžovatele na další dokazování z hlediska následků zraněné hlavy, jež při svém pádu z výše
též utrpěl. Krajský soud se tedy s tímto návrhem vůbec nevypořádal. Přitom bylo-li by tvrzení
stěžovatele o zdravotních následcích podmíněných zraněním hlavy důvodné,
o to více by pak bylo potřebné, aby se posudková komise vyjádřila k potenciálnímu hodnocení
zdravotního stavu stěžovatele podle kapitoly XV oddíl G položka 6 písm. c) přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995 Sb. Za takové situace by pak ovšem nebylo vyloučeno ani hodnocení
zdravotního stavu stěžovatele podle kapitoly VI oddíl A (tj. postižení mozku) přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995 Sb.
Vzhledem k popsaným pochybnostem je tedy o to více potřeba, aby posudková komise –
jakožto odborný orgán mající potřebné lékařské znalosti – ve svém posudku soud precizně
seznámila s důvody pro svou volbu dominatního postižení a jeho podřazení příslušné kapitole,
oddílu a položce přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.
Se zřetelem ke shora uvedenému je Nejvyšší správní soud toho názoru, že dosavadní
posudek posudkové komise MPSV v Ostravě nemůže být zatím dostatečným podkladem
pro posouzení zákonnosti napadeného správního rozhodnutí, neboť se zjevně jedná o posudek
neúplný a nepřesvědčivý.
Pokud tedy soud při posouzení věci z uvedeného posudku vycházel, rozhodoval
na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Je tak na místě uzavřít, že soud zatížil
řízení vadou, jenž mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé ve smyslu. §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a současně vrátil
věc tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm je soud vázán právním názorem Nejvyššího správního
soudu tak, že si vyžádá doplňující posudek posudkové komise MPSV v Ostravě,
v němž se komise výstižně, přesvědčivě, srozumitelně a v úplnosti vypořádá s otázkou určení
zdravotního postižení, jež je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatele, a rovněž s otázkou podřazení zjištěného postižení odpovídající kapitole, oddílu
a položce přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. Posudková komise se též vyjádří k obtížím
způsobeným úrazem hlavy, jež tvrdí stěžovatel, k čemuž v případě potřeby zajistí příslušná
vyšetření.
Po doplnění posudku jednoznačně stanovenými závěry ve shora uvedeném směru,
přičemž není vyloučeno i provedení dalších důkazů, pokud se potřeba jejich provedení ukáže
nutnou, krajský soud znovu posoudí zákonnost napadeného rozhodnutí žalované.
V novém rozhodnutí pak krajský soud rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s. i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti, včetně odměny ustanovenému zástupci stěžovatele.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu