ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.28.2010:47
sp. zn. 4 Ads 28/2010 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: V. R.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2009,
č. j. 22 Cad 50/2009 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované č. I ze dne 13. 3. 2009, č. j. X, byla zamítnuta žalobcova žádost o
plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná
uvedla, že podle čl. 40 odst. 4 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 je posouzení zdravotního stavu
pro účely plné a částečné invalidity v kompetenci instituce státu, jež rozhoduje o plném nebo
částečném invalidním důchodu. Podle posudku Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 7.
1. 2009 přitom není žalobce plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 30 %.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 11. 2009, č. j. 22 Cad 50/2009 - 34, zamítl
žalobcovu žalobu napadající uvedené rozhodnutí žalované. V odůvodnění tohoto rozsudku soud
uvedl, že závěry ohledně určení rozhodujícího zdravotního postižení žalobce obsažené v posudku
Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 1. 2009 se shodují se závěry obsaženými
v posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci v Brně ze dne 3. 11. 2009.
Procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce však byla oběma
posudky stanovena odlišně, byť oba vycházely shodně z kapitoly XV., oddílu H, položky 6.,
písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Lékařka Pražské správy sociálního zabezpečení
totiž dospěla k závěru o 30 % poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, zatímco posudek
uvedené posudkové komise učinil závěr, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
žalobce činí 25 %. Podle soudu však posudková komise přesvědčivým a komplexním způsobem
zhodnotila závažnost rozhodujícího zdravotního postižení žalobce, stejně jako její odchylné
posouzení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Protože bylo prokázáno, že
v době vydání rozhodnutí žalované nebyl žalobce plně invalidní, byla žaloba jako nedůvodná
zamítnuta.
V podání ze dne 5. 1. 2010 žalobce (dále též stěžovatel“) uvedl, že „odvolávám se proti
rozhodnutí správního orgánu o odnětí částečného invalidního důchodu z důvodu nepředložení potřebných
písemností. Dne 12. 11. 2009 jsem se odvolal ke … Krajskému soudu v Brně, že jsem nežádal plný invalidní
důchod, nýbrž o částečný invalidní důchod. … ze zjištěných důvodů žádám o ponechání částečného invalidního
důchodu, jelikož nemám jiný příjem.“
Protože měl krajský soud pochybnosti o obsahu tohoto podání, vyzval žalobce ke sdělení,
zda uvedeným podáním mínil podat kasační stížnost. K této výzvě stěžovatel v přípise ze dne 2.
2. 2010 uvedl, že „dne 5. 1. 2010 jsem písemnou formou měl na mysli podání kasační stížnosti proti
rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2009, pod č. j. Cad 50/2009 - 34.“
Podle Nejvyššího správního soudu je třeba uvedené podání stěžovatele ze dne 5. 1. 2010
považovat za kasační stížnost. Nicméně dříve, než Nejvyšší správní soud začne rozhodovat o věci
samé, musí přezkoumat dodržení zákonných podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Podle §106
odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“) musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Zmeškání
lhůty k podání kasační stížnosti přitom nelze prominout (§106 odst. 2 s. ř. s. in fine).
Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. soud odmítne návrh, jestliže byl podán opožděně.
Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem počíná běžet počátkem dne
následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta
určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli, nebo svátek,
je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne
19. 11. 2009, č. j. 22 Cad 50/2009 - 34, byl žalobci prokazatelně doručen v pondělí dne 14. 12.
2009. To dokládá jeho podpis na doručence založené na č.l. 35 spisu. V takovém případě lhůta
pro podání kasační stížnosti počala běžet v úterý 15. 12. 2009. Dvoutýdenní lhůta pro podání
kasační stížnosti skončila v pondělí 28. 12. 2009. Kasační stížnost tedy měla být stěžovatelem
podána u soudu nebo k poštovní přepravě nejpozději dne 28. 12. 2009, aby lhůta pro její podání
byla zachována. Stěžovatel však podal kasační stížnost k poštovní přepravě teprve dne 6. 1. 2010.
To vyplývá z podacího razítka obsaženého na obálce, která obsahovala stěžovatelovo podání
(kasační stížnost) ze dne 5. 1. 2010. Uvedená obálka s podacím razítkem ze dne 6. 1. 2010 je
založena na č.l. 38 spisu. Z toho je zřejmé, že kasační stížnost byla podána opožděně. Nejvyšší
správní soud ji proto podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. použitého přiměřeně podle §120 s. ř. s.
odmítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3
s. ř. s. použitého přiměřeně podle §120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu - kasační
stížnosti - nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. března 2010
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu