ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.8.2010:141
sp. zn. 4 Ads 8/2010 - 141
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. Š., zast. JUDr.
Karlem Seidlem, Ph.D., advokátem, se sídlem Jiráskova 2, Karlovy Vary, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 10. 2009, č. j. 16 Cad 86/2009 – 50,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci žalobce JUDr. Karlu Seidlovi, Ph.D., advokátovi, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 2880 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím I. ze dne 11. 2. 2009 , č. X, zamítla žalovaná Česká správa sociálního
zabezpečení žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §38
zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění, s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy
sociálního zabezpečení v Karlových Varech ( dále jen „OSSZ“) ze dne 19. 11. 2008 není plně
invalidní, ale jen částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 35 %. O nároku na částečný
invalidní důchod je vydáno rozhodnutí č. II.
Rozhodnutím II. ze dne 11. 2. 2009 , č. X, přiznala žalovaná Česká správa sociálního
zabezpečení žalobci od 23. 1. 2008 částečný invalidní důchod podle §43 odst. 1 zákona č.
155/1995 Sb., v platném znění, ve výši 6011 Kč měsíčně.
Žalobce napadl žalobou rozhodnutí o nepřiznání plného invalidního důchodu, tedy
rozhodnutí I. ze dne 11. 2. 2009. Namítal, že s rozhodnutím nesouhlasí, neboť je přesvědčen,
že by měl být v plném invalidním důchodu. Namítal dále, že jeho zdravotní stav byl zjištěn
nedostatečně a že nebyla provedena veškerá potřebná vyšetření. Poukazoval dále na to,
že jeho zdravotní stav se zhoršuje a nemůže vykonávat svou dosavadní profesi. Žádal, aby bylo
řízení doplněno o vyjádření FN Motol, a o „dovyšetření“ jeho zdravotního stavu. Navrhoval,
aby soud po provedeném řízení napadené rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu
řízení.
Krajský soud v Plzni po provedeném jednání rozsudkem z e dne 7. 10. 2009,
č. j. 16 Cad 86/2009 – 50, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žá dný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Ve svém rozhodnutí vycházel z obsahu záznamu o jednání OSSZ
Karlovy Vary ze dne 19. 11. 2008, podle něhož nebyl žalobce uznán plně invalidním,
ale jen částečně invalidním, neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil
podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly V, položky 4 písm. c) – 35 % a datum
částečné invalidity bylo stanoveno dnem 23. 1. 2008. Dále vycházel z posudku Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí v Karlových Varech (dále je n „posudková komise“) ze dne
6. 5. 2009 a jeho doplnění ze dne 2. 9. 2009. Posudková komise dospěla k závěru, že k datu
vydání přezkoumávaného rozhodnutí byl žalobce částečně invalidní podle §44 odst. 1 zákona
č. 155/1995 Sb., ale nebyl plně invalidní pod le §39 odst. 1 téhož zákona, neboť pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.,
kapitoly V, položky 4 písm. c) - 50 %, přičemž u žalobce nešlo o schopnost vykonávat
soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek. Datum vzniku částečné
invalidity posudková komise stanovila shodně s lékařem OSSZ na 23. 1. 2008. Krajský soud
dospěl k závěru, že posudek posudkové komise, včetně jeho doplnění, je úplný a celistvý.
Konstatoval, že úplnost skutkových zjištění nebyla zpochybněna a přesvědčivé byly i posudkové
závěry, k nimž posudková komise dospěla, neboť v posudku je řádně stanovena hlavní příčina
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, je popsána míra funkčního postižení vyplývající
z onemocnění žalobce a řádně je odůvodněn i celkový závěr. Uvedl dále, že posudková komise
dostatečným a srozumitelným způsobem vysvětlila odlišnost posouzení jí učiněného
oproti závěru lékaře OSSZ, a proto míra poklesu schopnosti činila 50 %, a nikoliv 35 %. Pr otože
však hodnocení nedosahuje 66 %, nebyl žalobce shledán plně invalidním, ale jen částečně
invalidním. Z těchto důvodů soud žalobě nepřisvědčil a napadené rozhodnutí žalované I. ze dne
11. 2. 2009 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu. Žalobu proto podle §78 odst. 7
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal včas kasační stížnost žalobce (dále též jen „stěžovatel“).
Poukazoval na to, že v roce 2000 utrpěl dopravní nehodu, jejíž násled ky trvají doposud.
Popisoval léčbu svého zdravotního stavu a dovolával se toho, že datum vzniku invalidity
neodpovídá datu stanovenému lékařem OSSZ.
V doplnění kasační stížnosti stěžovatel poukazoval na to, že správní orgán při svém
rozhodování vycházel z posudku lékaře OSSZ, který stanovil míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti na 35 % a datum vzniku částečné invalidity určil ke dni 23. 1. 2008, zatímco
krajský soud vycházel z posudku posudkové komise ze dne 6. 5. 2009 a jeho doplnění ze dne
2. 9. 2007, který konstatoval procentní míru poklesu schopnosti ve výši 50 % se stejným datem
vzniku invalidity (23. 1. 2008). Z toho podle názoru stěžovatele v yplývá, že je zde rozpor,
který nebyl krajským soudem odstraněn, když odlišnost posouzení vzbuzuje důvodné
pochybnosti o správnosti učiněných názorů. Vytýkal soudu, že se nepřesvědčivě vypořádal
s jeho tvrzením o vzniku invalidity v dřívější době, ačkoliv měl k dispozici vyšetření,
z něhož vyplývá datum pracovní neschopnosti od 2. 5. 2001 do 25. 5 . 2001, a dále důkazní návrhy
v podobě předložených lékařských zpráv (33 listů) a učinění dotazu na Fakultní nemocnici
v Motole o sdělení průběhu jednotlivých vyšetření a všech diagnóz, na které byl na tomto
pracovišti léčen po dobu více jak 2 roky. I přes uvedené skutečnosti soud tyto listiny jako důkaz
neprovedl a rovněž nepožádal o zdravotnickou dokumentaci Fakultní nemocnici v Motole,
byť to stěžovatel navrhoval. Namítal dále, že z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, z jakého
důvodu soud těmto důkazním návrhům nevyhověl, případně zda-li o nich vůbec rozhodoval.
Stěžovatel dále poukazoval na to, že se soud nedostate čně vypořádal s jeho tvrzením
o původu onemocnění a jeho projevech v současnosti. Uváděl, že posudek posudkové komise
je jen jedním z důkazů prováděných v rámci soudního řízení, a pokud na podporu svých tvrzení
navrhoval další důkazy, měl se s nimi soud vypořádat, což neučinil. Konstatoval, že samotné
vyšetření ze strany lékařů posudkové komise probíhalo zcela nestandardním způsobem,
neboť tito lékaři nechtěli některé informace vůbec slyšet, nezabýva li se jimi a nezohlednili
je ve svých závěrech, a soud se těmito námitkami proti postupu lékařů při vyšetření rovněž
nezabýval.
Namítal dále, že za zásadní vadu správního řízení a následného soud ního řízení považuje
neúplné posouzení zdravotního stavu, což se projevilo jeho odlišným posouzením okresní
správou sociálního zabezpečení na straně jedné a posudkovou komisí na straně druhé.
Pokud soud dospěl k závěru, že podkladový posudek lékaře OSSZ neobstojí ve srovnání
s posudkem posudkové komise, pak měl napadené rozhodnutí žalované zrušit, neboť žaloba
musela být shledána důvodnou v tom směru, že podkladový posudek OSSZ je nesprávný.
V posuzovaném případě však soud svým rozhodnutím „nahradil“ rozhodnutí správního orgánu,
čímž mu odňal možnost bránit se proti takovému postupu ve správním soudnictví.
Dovozoval, že jsou dány důvody kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §103 odst. 1
písm. b) a d) s. ř. s. Navrhoval, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena krajskému soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v ustanovení
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s., váz án rozsahem a důvody uvedenými v kasač ní stížnosti. Stěžovatel sice
v kasační stížnosti uplatnil důvody podle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., avšak důvody
obsažené v kasační stížnosti směřují proti posouzení zdravotního stavu posudkovými orgány.
V řízení o dávkách podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem vychází judikatura
Nejvyššího správního soudu z názoru, že nesprávné a neúplné posouzení zdravotního stavu
zakládá jinou vadu řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (shodně též rozsudek Nejvyššího
správního soudu sp. zn. 4 Ads 13/2003 ze dne 25. 9. 2003, publ. ve sbírce rozhodnutí NSS
pod č. 511/2005). Stěžovatel pak namítá, že se krajský soud nevypořádal s jeho námitkami
vznesenými v průběhu soudního řízení a dovolává se tak nepř ezkoumatelnosti rozsudku
krajského soudu. Uvedený důvod lze podřadit pod kasační důvod obsažený v §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. kasační stížnost lze podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla -li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Z obsahu posudkové dokumentace plyne, že stěžovatel žádal poprvé o invalidní důchod
v roce 2004. Podle záznamu o jednání OSSZ Karlovy Vary ze dne 9. 12. 2004 nebyl stěžovatel
shledán plně ani částečně invalidním. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl
stanoven podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly XV, oddílu F, položky 2a)
na 10 % (páteřní zdravotní postižení). U stěžovatele se nejednalo o zdravotní postižení
umožňující soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek ani o zdravotní
postižení značně ztěžující obecné životní podmínky. Podle záznamu o jedná ní OSSZ Karlovy
Vary ze dne 19. 11. 2008 stěžovatel znovu požádal o plný invalidní důchod dne 22. 10. 2008.
Podle posudkového hodnocení šlo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou
byla somatoformní bolestivá porucha způsobující pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly V, položky 4 písm. c) o 35 %.
Bylo uzavřeno, že stěžovatel není plně invalidní podle §39 odst. 1 z ákona č. 155/1995 Sb.,
ale je částečně invalidní podle §44 odst. 1 téhož zákona. Datum vzniku částečné invalidity bylo
stanoveno na 23. 1. 2008 „psychiatrickým nálezem“.
Poté byla vydána dvě rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, a to rozhodnutí I,
jímž byla zamítnuta žádost o plný invalidní důchod a r ozhodnutí II, jímž byl přiznán stěžovateli
částečný invalidní důchod od 23. 1. 2008. Již na tomto místě je třeba zdůraznit, že stěžovatel
podal žalobu pouze proti rozhodnutí žalované I., jímž mu byla zamítnuta žádost o plný invalidní
důchod. Rozhodnutí žalované II., jímž mu byl přiznán částečný invalidní důchod od 23. 1. 2008,
žalobce nenapadl a nebylo tedy předmětem přezkumného soudního řízení.
Předmětem přezkumného soudního řízení v posuzované věci tedy bylo rozhodnutí
žalované I., jímž byla zamítnuta žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek
ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že stěžovatel nebyl plně invalidní,
neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil pouze 35 %. Jedním z předpokladů
pro vznik nároku na plný invalidní důchod je existence plné invalidity pojištěnce ve smyslu §39
odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v jeho znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Bylo tedy
třeba zjistit, zda stěžovatel ke dni 11. 2. 2009 splňoval podmínky p lné invalidity ve smyslu
tohoto ustanovení, tj. zda pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti u něho činil nejméně
66 %, nebo zda u něho šlo o schopnost pro zdravotní postižení vykonávat soustavnou
výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek. Je tedy tře ba uvést, že v daném případě
se jedná o důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu
závisí především na jeho odborném lékařském posouzení. V přezkumném soudním řízení
ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní s chopnost občanů podle §4
odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí ,
Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové
komise. Posudkové komise MPSV jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání zdravotního
stavu a dochované pracovní schopnosti občanů, ale též k posouzení poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkových závěrů o plné či částe čné invaliditě,
jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové ří zení je tedy specifická forma správní činnosti
spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých d ůsledků z něj vyplývajících
pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde tedy o postup posudkového
orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných
lékařských znalostí i znalosti z oboru posudkového lékařství. Nicméně i tyto posudky hodnotí
soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s., avšak takový
posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědč ivosti a který se vypořádává
se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím pro posouzení správnosti
a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn,
aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá a ani nemůže mít odborné lékařské znalosti,
na nichž posouzení invalidity plné či částečné závisí především.
Kromě výše uvedeného, Nejvyšší správní soud k námitkám stěžovatele směřujícím
proti postupu posudkových orgánů a soudu uvádí, že organizační uspořádání a postup orgánů
státní správy v sociálním zabezpečení upravoval zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení. Podle §81 odst. 1 tohoto zákona v jeho znění ke dni vydání rozhodnutí
žalované, tj. k datu 11. 2. 2009, řízení o přiznání dávky důchodového pojištění se za hajovalo
na základě písemné žádosti. Podle §8 odst. 1 poté zdravotní stav a pracovní schopnost občanů
ve věcech sociálního zabezpečení posuzovaly okresní sp rávy sociálního zabezpečení
při zjišťovacích a kontrolních prohlídkách; za tím účelem svými lékaři posuzovaly m. j. plnou
nebo částečnou invaliditu. Okresní správy sociálního zabezpečení podle §6 odst. 4 písm. j)
předkládaly podklady pro rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o dávkách
důchodového pojištění, přičemž o těchto dávkách podle §5 p ísm. a) bod 1 rozhodovala Česká
správa sociálního zabezpečení.
Z výše uvedeného plyne, že jediným podkladem pro rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení o žádosti stěžovatele o plný invalidní důc hod byl záznam o jednání OSSZ
v Karlových Varech ze dne 19. 11. 2008.
V případě, kdy je rozhodnutí žalované České správy soc iálního zabezpečení týkající
se dávky podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem napadeno žalobou,
je povinností soudů rozhodujících ve správním soudnictví postupovat podle §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb., což znamená povinnost soudů vyžádat posudek od posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí, který je za splnění shora uvedených podmínek důkazem
stěžejním pro posouzení nároku na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním
stavem. To ve svých důsledcích znamená, že soudy musí zkoumat úplnost, objektivnost
a přesvědčivost posudků posudkových komisí tak, aby mohly být způsobilým podkladem
pro přezkoumání zákonnosti rozhodnutí o dávce. Z toho plyne, že pokud dojde k tomu, že lékař
OSSZ posoudí zdravotní stav a pracovní schopnost žadatele o dávky odchylně od posudkových
závěrů posudkových komisí, musí soud dbát na to, aby posudk ové komise svoje závěry úplně
a přesvědčivě odůvodnily a vysvětlily, v čem neshledávají postup lékaře OSSZ správný.
Z těchto důvodů, kdy posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí
je pro řízení před soudy rozhodujícími ve správním soudnictví důkazem stěžejním, není soud
oprávněn například zrušit rozhodnutí žalované pro to, že vycházela ze záznamu o jednání OSSZ,
který posoudil zdravotní stav a pracovní schopnost žadatele o dávku jinak než posudková
komise. Proto v řízení o dávkách důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým
zdravotním stavem nepřichází v úvahu kasační důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1
písm. b), ale pouze důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., jak bylo výše uvedeno.
Námitku stěžovatele spočívající v tvrzení, že krajský soud měl rozh odnutí žalované zrušit a věc
jí vrátit k dalšímu řízení poté, co zjistil, že posudek lékaře OSSZ ve srovnání s posudkem
posudkové komise neobstojí, nelze proto považovat za důvodnou. Navíc nutno
již na tomto místě uvést, že posouzení lékaře OSSZ a posudkové komise se sice lišilo procentní
mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti (35 %, 50 %), avšak ani jedno
z těchto posouzení posudkových orgánů nedospělo k závěru, že stěžovatel byl k datu vydání
napadeného rozhodnutí plně invalidní podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.
Stěžovatel v kasační stížnosti dále namítal, že se krajský soud nepřesvědčivě vypořádal
s jeho tvrzením o vzniku invalidity v dřívější době. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí,
že jak již opakovaně konstatoval, předmětem přezkumného soudního řízení bylo pouze
rozhodnutí žalované I. ze dne 11. 2. 2009 o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod,
neboť stěžovatel rozhodnutí II. z téhož dne o přiznání částečného invalidního důchodu žalobou
nenapadl. Stěžovatel byl uznán lékařem okresní správy sociálního zabezpečení částe čně
invalidním od 23. 1. 2008 „psychiatrickým nálezem“. Jakkoli Nejvyšší správní soud sdílí názor
stěžovatele o tom, že toto datum není zcela přesvědčivé, neboť v nálezu ze dne 23. 1. 2008
je m. j. uvedeno, že „od prvního kontaktu v roce 2004 se nic nemění“, nelze otázku vzniku
částečné invalidity v tomto řízení přezkoumávat, protože tato otázka nespadá do předmětu řízení
v posuzované věci. I kdyby teoreticky byly krajským soudem činěny další postupy k objasnění
data vzniku částečné invalidity, nebyla by případná změna data vzniku částečné invalidity
způsobilá ovlivnit úvahu o zákonnosti rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o plný invalidní
důchod. Pokud tedy stěžovatel nenapadl žalobou rozhodnutí žalované ze dne 11. 2. 2009 II.
o přiznání částečného invalidního důchodu, vznik částečné invalidity nelze v tomto řízení
přezkoumávat. Stěžovatel má však možnost požádat o změnu poskytování částečného
invalidního důchodu příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení (§81 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb.).
Pokud jde o posudek posudkové komise ze dne 6. 5. 2009 a jeho doplnění ze dne
2. 9. 2009, je třeba uvést, že posudková komise jednala v řádném složení, za přítomnosti
odborného lékaře psychiatra, jehož specializace odpovídala rozhodujícímu zdravotnímu postiž ení
v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu stěžovatele. Posudková komise měla k dispozici
dostatečné množství lékařských nálezů, na které v posudku poukazuje a částečně je cituje,
přičemž řada dalších nálezů se nacházela v posudkové dokumentaci. V doplň ujícím posudku
posudková komise výslovně uvedla, že požadavek na kompletní lékařské vyšetření
je nadhodnocený, neboť doložená zdravotní dokumentace byla dostačující k vypracování
posudku. Lékařskou zprávu Fakultní nemocnice v Motole ze dne 30. 11. 2007, jí ž se stěžovatel
dovolával v žalobě, měla posudková komise k dispozici.
Stěžovatel v průběhu přezkumného soudního řízení nesouhlasil se stanovením
rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu a dovolával
se toho, že jeho nynější stav je ovlivněn následky dopravní nehody ze dne 3. 7. 2000, kdy utrpěl
pohmoždění levé horní končetiny, otevřenou zlomeninu levé čéšky a další poranění.
K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že v roce 2004, kdy stěžovatel žádal o plný invalidní důcho d
poprvé, bylo podle záznamu o jednání OSSZ v Karlovýc h Varech ze dne 19. 12. 2004
za rozhodující zdravotní postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu považováno
páteřní onemocnění, avšak pokles soustavné výdělečné činnosti byl stanoven podle přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly XV, oddílu F, položky 2 písm. a) na 10 %,
přičemž stěžovatel nebyl shledán plně ani částečně invalidním. V roce 2008, tedy podle záznamu
o jednání OSSZ v Karlových Varech ze dne 19. 11. 2008, posudkový lékař za rozhodující
zdravotní postižení považoval somatoformní bolestivou poruchu, smíšenou poruchu osobnosti,
a shodně zdravotní stav posoudila i posudková komise. Je tedy třeba zdůraznit, že oba posudkové
orgány určily shodně rozhodující zdravotní postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním
stavu, a to somatoformní bolestivou poruchu u smíšené poruchy osobnosti. Posudkové závěry
ohledně rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu zcela
korespondují s diagnostickým souhrnem obsaženým v propouštěcí zprávě Fakultní nemocnice
v Motole ze dne 30. 11. 2007, kde je na prvním místě uvedena s omatoformní bolestivá porucha
a smíšená porucha osobnosti. K tomu nutno dodat, že stěžovatel byl do této nemocnice přijat
k diagnosticko – terapeutickému pobytu, přičemž kromě řady jiných vyšetření, se uskutečnilo
i psychiatrické konsilium, jehož závěry jsou v propouštěcí zprávě obsaženy. V doplňujícím
posudku posudková komise výslovně uvedla, že jako rozhodující zdravotní postižení nelze
stanovit postižení páteře, neboť se jedná o bolestivý páteřní krční syndrom bez výpadových
kořenových příznaků, což prokazuje i doložené RTG vyšetření a CT vyšetření páteře, stejně jako
neurologické vyšetření MUDr. P. ze dne 28. 5. 2008. V posuzované věci tedy nevznikly důvodné
pochybnosti o určení rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém
zdravotním stavu stěžovatele. Zbývalo tedy posoudit otázku poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti.
Kapitola V. – duševní poruchy a poruchy jednání, položka 4 této kapitoly, je dále členěna
takto:
a) lehké poruchy – 5 – 10 %,
b) středně těžké poruchy – 15 – 20 %,
c) těžké poruchy – 25 – 50 % ,
d) zvlášť těžké poruchy – 60 – 70 %.
Lékař okresní správy sociálního zabezpečení i posudková komise shodně podřadili
rozhodující zdravotní postižení stěžovatele pod položku 4 písm. c) kapitoly V., kde je procentní
rozpětí stanoveno 25 – 50 %, avšak urči li odchylně pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti v rámci tam uvedeného rozpětí, a to tak, že lékař OSSZ stanovil 35 % a posudková
komise 50 % poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Za situace, kdy rozhodující
zdravotní postižení bylo oběma posudkovými orgány určeno shodně a shodně podřazeno
pod příslušnou kapitolu a položku přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1 995 Sb., nepovažuje Nejvyšší
správní soud rozdíl ve stanovení poklesu za takový rozpor, který by vzbuzoval důvodné
pochybnosti o správnosti učiněných závěrů, jak tvrdí stěžovatel v kasační stížnosti. Jedná
se o rozdíl v rámci procentního rozmezí jedné položky, který ani nemůže vyvolat úvahy
o případném dosažení 66 % potřebných (v době vydání rozhodnutí žalované) pro uznání plné
invalidity. Posudková komise pak v posudku ze dne 6. 5. 2009 výslovně uvedla, že rozhodující
zdravotní postižení nelze podřadit pod písm. d) kapitoly V., neboť se nejedná o zvlášť těžkou
poruchu s nutností opakovaných a dlouhodobějších hospitalizací. U stěžovatele nešlo
ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela
mimořádných podmínek ve smyslu §39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., v jeho z nění
ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno, že by stěžovatel ke dni vydání
rozhodnutí žalované, tj. ke dni 11. 2. 2009, splňoval podmínky plné invalidity podle §39 odst. 1
zákona č. 155/1995 Sb., a nárok na plný invalidní důchod mu tedy k uvedenému datu nevznikl.
Stěžovatel byl shledán pouze částečně invalidním a částečný invalidní důchod mu byl přiznán
rozhodnutím žalované ze dne 11. 2. 2009 II. od 23. 1. 2008. Toto rozhodnutí však nebylo
předmětem přezkumného soudního řízení v posuzované věci.
Rozhodnutí žalované I. ze dne 11. 2. 2009 o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod
je v souladu se zákonem, stejně tak jako napadený roz sudek krajského soudu, jímž byla žaloba
stěžovatele směřující proti tomuto rozhodnutí zamítnuta. Nejvyšší správní soud neshledal tedy
kasační stížnost důvodnou a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť stěžovatel nebyl ve věci úspěšný a správní
orgán nemá na jejich náhradu právo ze zákona (§60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120 s. ř. s.).
Ustanovenému zástupci stěžovatele byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů
v celkové částce 2400 Kč (3 úkony právní služby po 500 Kč spočívající v přípravě a převzetí
zastoupení, v další poradě s klientem přesahující 1 hodinu a v písemném podání soudu týkajícím
se věci samé podle §11 odst. 1 písm. b), c) a d) ve spojení s §9 odst. 2 a §7 bode m d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ,
advokátní tarif a 3 režijní paušály po 300 Kč podle 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem tedy
2400 Kč). Zástupce stěžovatele rovněž doložil, že je plátcem dan ě z přidané hodnoty,
a proto se podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměna zvyšuje o částku odpoví dající této dani, která činí
20 % z částky 2400 Kč, tj. 480 Kč. Zástupci stěžovatele tedy bud e vyplacena částka ve výši
2880 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. června 2010
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu