ECLI:CZ:NSS:2009:4.ADS.84.2009:44
sp. zn. 4 Ads 84/2009 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. T., zast. Mgr.
Zuzanou Božkovou, dříve Ježkovou, advokátkou, se sídlem náměstí Míru 551, Třinec,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2009,
č. j. 18 Cad 108/2008 – 26,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2009, č. j. 18 Cad 108/2008 – 26,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 13. 5. 2008, č. X, zamítla Česká správa sociálního zabezpečení
žádost žalobce o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §43 zákona č.
155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 155/1995 Sb.), s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení ve Frýdku -
Místku ze dne 28. 4. 2008 žalobce není částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o
25 %.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž uvedl, že již delší dobu trpí bolestmi
předloktí obou horních končetin, které ho omezují v osobním životě, např. při práci na zahrádce
nebo jízdě na kole. Nepříznivý zdravotní stav se negativně projevil v žalobcově možnosti
získat zaměstnání, neboť nemohl pracovat jako skladník nebo obsluha vysokozdvižného vozíku,
protože je k výkonu těchto prací požadována manipulace s břemeny. Žalobce dále uvedl,
že jeho nepříznivý zdravotní stav ovlivnilo také jeho bývalé zaměstnání, ve kterém docházelo
k dlouhodobému zatěžování horních končetin. Závěrem žádal, aby byl doplněn posudek
o vyšetření drobných cév RTG na předloktích obou horních končetin.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 2. 2009, č. j. 18 Cad 108/2008 – 26, žalobu
zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Ve svém rozhodnutí vycházel z obsahu posudkové dokumentace a z posudku Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, pracoviště v Ostravě (dále jen „posudková komise“)
ze dne 20. 11. 2008. Z posledně uvedeného posudku zjistil, že k datu vydání přezkoumávaného
rozhodnutí byl rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu oboustranný
lehký syndrom karpálního tunelu se snížením zatížitelnosti bez narušení jemné motoriky uvedené
v příloze č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., v platném znění, kapitola XV., oddíl H, položka 24
písm. a) (rozpětí 10 – 15 %) o 15 % i s ohledem na další chorobné stavy, které však snižují
pracovní potenciál posuzovaného jen zcela nepatrně. Posudková komise nehodnotila zdravotní
postižení podle položky 24 písm. b), c), d) uvedené vyhlášky, protože nebyly zjištěny příznaky
tato písmena charakterizující. Soud poukázal na to, že posudková komise vysvětlila,
že se její hodnocení liší od hodnocení posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení
ve Frýdku - Místku ze dne 28. 4. 2008 z toho důvodu, že postižení ulnárního nervu lehkého
stupně nedosahuje intenzity ani středně těžkého výpadku motorické inervace. Soud dále uvedl,
že zdravotní stav byl hodnocen posudkovým lékařem a lékařem neurologem na základě zdravotní
dokumentace žalobce, samotného jednání posudkové komise nebyl žalobce přítomen,
neboť se pro nemoc omluvil. Krajský soud shledal, že závěry odborného posudku jsou úplné
a přesvědčivé, a proto neprováděl další dokazování. Krajský soud konstatoval, že nebyl zjištěn
pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 % a nebylo ani zjištěno zdravotní
postižení, jež by žalobci značně ztěžovalo obecné životní podmínky, a nelze tak žalobce k datu
13. 5. 2008 považovat za částečně invalidního. Dospěl tedy k závěru, že k datu vydání
přezkoumávaného rozhodnutí žalobce nesplňoval žádnou z podmínek částečné invalidity,
jak jsou tyto vymezeny v §44 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb. Žalobu proto podle §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), zamítl jako nedůvodnou.
Proti tomuto rozsudku podal včas kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“),
a to z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Uvedl, že se neztotožňuje
se závěrem žalované, že by jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla pouze o 25 %,
a nebyly tak naplněny podmínky pro přiznání částečného invalidního důchodu podle §44 zákona
č. 155/1995 Sb. Stěžovatel poukázal na to, že v žalobě namítal správnost a úplnost
vyšetření jeho zdravotního stavu, zejména ze strany posudkové komise, kdy tento posudek
považuje za neobjektivní. Posudková komise neprovedla veškerá potřebná vyšetření; stěžovatel
se domáhal provedení speciálního vyšetření cév horních končetin pro zjištěnou poruchu zdraví –
vasoneurózu, ale ve zprávě posudkové komise toto vyšetření absentuje. Dále namítal,
že vyšetření jeho zdravotního stavu u posudkové komise probíhalo v jeho nepřítomnosti,
byť na účasti trval a řádně se pro nemoc omluvil; i z tohoto důvodu mohlo dojít k vypracování
nikoli zcela objektivního posudku. Upozornil, že tyto námitky krajský soud v odůvodnění
napadeného rozsudku nezmínil a nijak se s nimi nevypořádal, což činí napadený rozsudek
nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Dále uvedl, že se nad rámec toho domáhá
vypracování nového, úplného a objektivního znaleckého posudku jeho zdravotního stavu.
Navrhoval, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena Krajskému soudu v Ostravě
k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody obsaženými v kasační stížnosti.
Z obsahu kasační stížnosti plyne, že ji stěžovatel podává z důvodů uvedených v §103
odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel,
nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost
rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Z obsahu posudkového spisu vyplývá, že stěžovatel dne 25. 2. 2008 uplatnil žádost
o částečný invalidní důchod. Podle záznamu o jednání Okresní správy sociálního zabezpečení
ve Frýdku - Místku (dále jen „OSSZ ve Frýdku-Místku“) ze dne 28. 4. 2008 nebyl stěžovatel
uznán částečně invalidním podle §44 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb. Při lékařském vyšetření
bylo zjištěno, že stěžovatel podstoupil 23. 1. 2008 po dlouhodobé bolesti transpozici ulnárního
nervu, přičemž se u stěžovatele nevyskytly pooperační komplikace. V posudkovém hodnocení
byla za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stanovena lehká axonální
léze loketního nervu po operaci vlevo. Tomuto dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu
odpovídalo postižení uvedené v příloze č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kapitole XV., oddílu H,
položce 34.7, s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 25 %.
Předmětem přezkumného soudního řízení v posuzované věci bylo rozhodnutí České
správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 5. 2008, č. X, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o
částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §43 zákona č. 155/1995 Sb.
Jedním z předpokladů pro vznik nároku na tuto dávku je existence částečné invalidity pojištěnce
ve smyslu §44 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb. Bylo tedy třeba nejprve zjistit, zda stěžovatel ke
dni 13. 5. 2008 splňoval podmínky částečné invalidity ve smyslu tohoto ustanovení, tj. zda pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti u něho činil nejméně 33 %, nebo zda mu dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky. Je vhodné uvést, že v daném
případě se jedná o důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí
soudu závisí především na jeho odborném lékařském posouzení. V přezkumném soudním řízení
ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů podle §4
odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění, Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za
tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny
nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti občanů, ale
též k posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkových závěrů
o plné či částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Nicméně i tyto posudky hodnotí soud
jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s.,
avšak takový posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se
vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím pro posouzení
správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě
zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá a ani nemůže může mít odborné lékařské
znalosti, na nichž posouzení invalidity plné či částečné závisí především.
Krajský soud v projednávané věci proto nepochybil, když vycházel z posudku posudkové
komise ze dne 20. 11. 2008. Nejvyšší správní soud však nesdílí závěry Krajského soudu v Ostravě
o úplnosti a přesvědčivosti tohoto posudku, a to ve vztahu ke zjištěnému zdravotnímu postižení
a jeho podřazení pod odpovídající postižení uvedené ve vyhlášce č. 284/1995 Sb., k datu vydání
přezkoumávaného rozhodnutí, tj. k datu 13. 5. 2008.
Krajský soud vycházel při posouzení zdravotního postižení stěžovatele z posudku
posudkové komise ze dne 20. 11. 2008, která označila za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu oboustranný lehký syndrom karpálního tunelu se snížením
zatížitelnosti bez narušení jemné motoriky uvedený v příloze č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.,
kapitola XV., oddíl H, položka 24 písm. a), vedoucí k poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti na horní hranici rozmezí (10 – 15 %) o 15 % i s ohledem na další chorobné stavy,
které však snižují pracovní potenciál posuzovaného jen zcela nepatrně. Posudková komise
nehodnotila zdravotní postižení podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kapitola XV.,
oddíl H, položka 24 písm. b), c) a d), neboť nezjistila příznaky tato písmena charakterizující.
Lékařský posudek posudkové komise se lišil od hodnocení zdravotního postižení stěžovatele
posudkovým lékařem OSSZ ve Frýdku-Místku z důvodu, že postižení ulnárního nervu lehkého
stupně nedosahuje ani středně těžkého výpadku motorické inervace, a nelze tedy dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav stěžovatele hodnotit podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.,
kapitoly XV., oddílu H, položky 34.7. Pracovní rekomandaci stěžovatele zhodnotila posudková
komise tak, že stěžovatel byl schopen vykonávat lehčí práce ve službách nebo v dělnických
profesích bez přetěžování horních končetin, bez rizika vibrací a práce v nadměrném chladu.
Základním měřítkem pro posouzení úplnosti a přesvědčivosti lékařských posudků
jako důkazů v řízení o přiznání dávky důchodového pojištění podmíněné zdravotním stavem
jsou náležitosti těchto posudků definované právem. Z relevantních ustanovení je třeba jmenovat
následující:
Podle ustanovení §44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., způsob posouzení a procentní
míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanoví prováděcí předpis. Zákon
tedy svěřuje konkretizaci postupu při hodnocení kritérií podle ustanovení §44 odst. 1 a 2 zákona
č. 155/1995 Sb., prováděcímu předpisu, jímž je vyhláška č. 284/1995 Sb. Ustanovení §6 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. pak tento postup shrnuje do sekvence kroků v logické posloupnosti,
jež vypočítává v ustanovení odst. 3 až 6. Pro stanovení procentní míry poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti musí tedy v první řadě posudková komise určit zdravotní postižení,
které je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (§6 odst. 3 citované vyhlášky).
Pokud v příloze č. 2 není zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu, uvedeno, stanoví se procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti podle takového zdravotního postižení uvedeného v této příloze, které je s ním funkčním
dopadem nejvíce srovnatelné (§6 odst. 6 vyhlášky). Z ustanovení §8 odst. 9 ve spojení
s ustanovením §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, pak pro posudkovou komisi vyplývá jako základní zdroj pro vypracování posudku
lékařská dokumentace ošetřujících lékařů, z níž musí při posuzování vycházet.
V lékařském posudku posudková komise jako rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu uvedla oboustranný syndrom karpálního tunelu se snížením
zatížitelnosti bez narušení jemné motoriky. Posudková komise zhodnotila, že toto postižení
odpovídá postižení uvedenému v příloze č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitola XV., oddíl H,
položka 24 písm. a).
V příloze č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., v kapitole XV., oddílu H – postižení končetin -
jsou uvedeny obecné posudkové zásady, z nichž vyplývá, že míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti se stanoví s ohledem na rozsah a tíži ztrátových poranění, vrozených nebo
získaných vad, následků po operacích a úrazech, zánětlivých i degenerativních onemocnění. Při
stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je při postižení horních končetin
nutno vycházet z toho, zda jde o postižení dominantní či nedominantní končetiny. Uvedená míra
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u amputačních ztrát vychází z příznivých
poměrů pahýlu a sousedních kloubů. Při vysloveně nepříznivém stavu pahýlu, jakož i při závažné
funkční poruše sousedního kloubu je nutno tyto sazby zvýšit podle §6 odst. 4 vyhlášky.
Podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitola XV., oddíl H, položka 24
je syndrom karpálního tunelu (s omezením zatížitelnosti končetiny, příp. léčené operativně
s ohledem na tíži neuromuskulární poruchy dle EMG)
a) postižení jedné končetiny se snížením zatížitelnosti (rozmezí 10 – 15 %),
b) postižení obou končetin se snížením zatížitelnosti a s lehkým narušením jemné motoriky
(rozmezí 20 – 30 %),
c) postižení obou končetin se středně těžkým narušením jemné motoriky a atrofiemi
drobných svalů rukou (rozmezí 35 – 45 %),
d) s těžkou poruchou funkce obou rukou, zejména porušením úchopu a podstatným
poklesem síly (rozmezí 50 – 60 %).
Jak patrno z výše uvedeného posudku, posudková komise určila za rozhodující
oboustranný lehký syndrom karpálního tunelu se snížením zatížitelnosti bez narušení jemné
motoriky. Nejvyšší správní soud nepovažuje stanovení míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stěžovatele uvedené v hodnocení posudková komise za úplné a přesvědčivé
za situace, kdy z uvedeného posudku není zřejmé, z jakého důvodu jej posudková komise
hodnotila podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kapitola XV., oddíl H, položka 24 písm. a),
jestliže je syndrom karpálního tunelu diagnostikován na obou horních končetinách.
Z výše uvedeného vyplývá, že posudkovou komisí zjištěné rozhodující zdravotní
postižení plně neodpovídá podřazení zdravotního postižení podle přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. provedeného posudkovou komisí. Jestliže byl u stěžovatele zjištěn oboustranný
syndrom karpálního tunelu, tj. na obou horních končetinách, měla za této situace posudková
komise řádně a přesvědčivě odůvodnit, z jakého důvodu hodnotila zjištěné rozhodující zdravotní
postižení podle položky 24 písm. a), tj. pro postižení jedné končetiny, a nikoli pro postižení
obou končetin [položky 24 písm. b), c) a d) uvedené vyhlášky]. Takovéto odůvodnění
však v posudku chybí.
Neshoduje-li se posudkovou komisí zjištěné rozhodující zdravotní postižení
se zdravotními postiženími uvedenými v příloze č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., je povinností
posudkové komise využít postupu předvídaného v §6 odst. 6 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a stanovit
zdravotní postižení uvedené v této příloze, které je s ním funkčním dopadem nejvíce srovnatelné.
Tato povinnost klade zvýšené nároky na posudkovou komisi při odůvodnění jejího zhodnocení,
tj. povinnosti vysvětlit, z jakého důvodu hodnotí posudková komise zdravotní postižení
podle zvolené položky přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., proč je zvolené zdravotní
postižení funkčním dopadem nejvíce srovnatelné se zjištěným rozhodujícím zdravotním
postižením, příp. je-li zvolené zdravotní postižení v příloze č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.
členěno do více stupňů postižení, z jakého důvodu zvolila tento stupeň a nezvolila ostatní stupně
postižení. Odůvodnění zhodnocení musí být natolik srozumitelné, úplné a přesvědčivé, aby soud
mohl z posudku posudkové komise převzít závěry o tom, proč posudková komise hodnotila
zdravotní postižení právě podle tohoto zdravotního postižení uvedeného v příloze č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. Vzniknou-li soudu při přezkumném řízení pochybnosti o správnosti podřazení
zdravotního postižení a soud nemá možnost z posudku zjistit důvody, pro které posudková
komise hodnotila zjištěné rozhodující zdravotní postižení podle přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb., které je funkčním dopadem nejvíce srovnatelné, není posudek schopen dostát
požadavkům úplnosti a přesvědčivosti. Posudek v takovémto rozsahu poté nemůže být stěžejním
důkazem pro rozhodnutí soudu a je nutné v tomto směru vyžádat jeho doplnění.
Za této situace, kdy nebylo řádně zhodnoceno zdravotní postižení, pro které stěžovatel
žádal o částečný invalidní důchod, se naskýtá otázka, zda-li stěžovatel nebyl ke dni vydání
napadeného rozhodnutí částečně invalidní. V případě, že by se zjištěné zdravotní postižení
funkčním dopadem nejvíce rovnalo zdravotnímu postižení uvedenému v příloze č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb., kapitola XV., oddíl H, položka 24 písm. b), znamenalo by to ze strany
posudkové komise v Ostravě stanovení také nové míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti v rozmezí 20 % - 30 %. Posudková komise by se v takovém případě měla dále zabývat
tím, zda-li nejsou u stěžovatele dány podmínky postupu podle §6 odst. 4 vyhlášky
č. 284/1995 Sb., tj. posoudit, zda-li zjištěné rozhodující zdravotní postižení nezpůsobuje pokles
schopnosti soustavné výdělečné větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu této schopnosti,
a tuto horní hranici zvýšit.
Stěžovatel napadal námitkou také postup posudkové komise, která projednávala zdravotní
stav bez jeho přítomnosti, přestože se, jak uvedl stěžovatel v kasační stížnosti, pro nemoc řádně
omluvil a na své účasti trval, a učinila tak závěry o zdravotním stavu stěžovatele
bez jeho osobního vyšetření. V protokolu o jednání posudkové komise ze dne 20. 11. 2008
je uvedeno: „Dne 20. 11. 2008 posuzovaný telefonicky omluven, k jednání se nedostaví z důvodu nemoci.
Na základě rozhodnutí předsedy PK MPSV jednáno v nepřítomnosti posuzovaného. PK MPSV prostudovala
podkladovou dokumentaci, která byla dostatečná k projednání v nepřítomnosti a k přijetí posudkového závěru.“
Nejvyšší správní soud k tomuto uvádí, že podle §1 odst. 1 vyhlášky č. 182/1991 Sb.,
v jejím znění do 31. 12. 2006, ošetřující lékař posuzovaného občana vyhotovuje zdravotnickou
dokumentaci pro posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti občanů ve věcech
sociálního zabezpečení, státní sociální podpory, důchodového pojištění a sociální péče na základě
vlastního vyšetření a lékařských zpráv pořízených odbornými lékaři; jde-li o nemoc z povolání,
činí tak na základě lékařské zprávy oddělení (kliniky) nemoci z povolání zdravotnického zařízení.
Podle odst. 2 tohoto ustanovení lékař okresní správy sociálního zabezpečení kontroluje správnost
a úplnost zdravotnické dokumentace. Při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti
občanů přihlédne lékař okresní správy sociálního zabezpečení k výsledkům vlastního vyšetření
a musí vycházet z lékařských zpráv a posudků vypracovaných odbornými lékaři o zdravotním
stavu občanů. Lékař okresní správy sociálního zabezpečení seznamuje posuzovaného občana
s výsledkem posouzení, včetně poučení o možnostech dalšího postupu. Podle §3 odst. 8
téže vyhlášky platilo ustanovení §1 přiměřeně i pro posudkovou komisi.
Vyhláškou č. 506/2006 Sb., kterou se měnila vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se prováděl
zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů České republiky v sociálním
zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, došlo k 1. 1. 2007 k zásadní novelizaci ustanovení,
obsahujících procesní pravidla pro posudkovou činnost v sociálním zabezpečení. Konkrétně
došlo k tomu, že §1 této vyhlášky č. 182/1991 Sb., výše citovaný, byl vyhláškou č. 506/2006 Sb.
zrušen.
Podle názoru vyjádřeného např. v článku JUDr. Radima Langra „Ke změnám právní
úpravy lékařské posudkové služby“, publikovaného v časopise Práce a mzda č. 4/2007, „k hlavním
důvodům, proč byla citovaná vyhláška ve své části první s názvem „posuzování zdravotního stavu a pracovní
schopnosti“ novelizována, náležely jednak nutnost sladění těchto ustanovení s právní úpravou na úrovni zákona
(zejména s nejaktuálnějšími změnami v kompetencích lékařské posudkové služby – viz shora pod bodem II.),
jednak potřeba vypustit z vyhlášky ustanovení jednoznačně interního charakteru, u nichž nebyla na místě forma
obecně závazné úpravy. Zrušení řady ustanovení podzákonné právní úpravy zároveň vytvořilo větší prostor
pro efektivní regulaci postupů při posuzování zdravotního stavu interními metodickými pravidly,
která na jedné straně plně odrážejí obsah nově přijatých procesních úprav na úrovni zákona (nový správní řád
pozn. NSS), na druhé straně mohou poskytnout posuzujícím lékařům rámec pro volbu efektivních kroků,
maximálně zohledňujících konkrétní posudkové medicínské okolnosti posuzovaných případů“.
Ať již byly záměry realizované vyhláškou č. 506/2006 Sb. jakékoliv, Nejvyšší správní soud
zastává i nadále názor, že k tomu, aby mohl být posudek posudkové komise hodnocen
jako úplný, objektivní a přesvědčivý, je v zásadě třeba, aby žadatel o dávku důchodového
pojištění byl osobně přešetřen lékaři posudkové komise, neboť jenom tímto postupem je možno
zajistit úplnost posudku jako předpoklad pro vyvození objektivních posudkových závěrů.
V posuzované věci tomuto požadavku krajský soud nedostál, neboť svým postupem nezajistil to,
aby byl stěžovatel osobně přešetřen lékaři posudkové komise. Nebyl-li tedy stěžovatel vyšetřen
v přezkumném soudním řízení odbornými lékaři posudkové komise, znamená to, že mohou
vzniknout pochybnosti o správnosti posouzení zdravotního stavu.
Stěžovatel dále zpochybňoval posudek posudkové komise ze dne 20. 11. 2008 námitkou,
že posudková komise neprovedla vyšetření, kterého se v žalobě domáhal. Nejvyšší správní soud
této kasační námitce přisvědčil. Nejvyšší správní soud (stejně jako Krajský soud v Ostravě) není
schopen se vyjádřit k požadavku stěžovatele, zda toto vyšetření mělo být provedeno, neboť soud
nemá ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, a nemůže tak činit závěry o oprávněnosti
provedení odborného lékařského vyšetření. Ani z tohoto důvodu tedy nelze posudek posudkové
komise považovat za úplný a přesvědčivý. V dalším řízení k zachování zásady reálného přístupu
k soudu, bude třeba, aby se k této námitce posudková komise vyjádřila a zodpověděla ji, případně
realizovala požadované vyšetření.
Se zřetelem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že posouzení
stěžovatelova zdravotního stavu, uvedené v posudku posudkové komise ze dne 20. 11. 2008,
které vzal Krajský soud v Ostravě za podklad svého rozhodnutí, nelze dosud považovat
za zcela úplné a přesvědčivé, a to ve vztahu ke zjištěnému rozhodujícímu zdravotnímu postižení
stěžovatele posudkovou komisí a jeho podřazení pod zdravotní postižení uvedené v příloze č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb., a ve vztahu k tomu, že stěžovatel nebyl v přezkumném soudním řízení
vyšetřen posudkovou komisí. Neúplné posouzení rozsahu zdravotního postižení, jímž stěžovatel
trpěl ke dni vydání rozhodnutí, tj. k datu 13. 5. 2008, považuje Nejvyšší správní soud za vadu
řízení, která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stěžovatele k uvedenému dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení
zákonných podmínek částečné invalidity ve smyslu §44 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb.,
jako základního předpokladu pro vznik nároku na dávku důchodového pojištění, jíž se stěžovatel
domáhá, tj. částečného invalidního důchodu. Za této situace považuje Nejvyšší správní soud
podanou kasační stížnost za důvodnou ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a proto napadený
rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
V dalším řízení bude třeba, aby Krajský soud v Ostravě vyžádal od posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Ostravě, doplňující posudek,
který bude proveden za přítomnosti stěžovatele. V doplňujícím posudku se posudková komise
musí nejprve vypořádat s požadavkem stěžovatele na provedení odborného vyšetření cév
RTG na předloktích obou horních končetin, což znamená, že toto vyšetření buď vyžádá,
nebo odůvodní, proč takové vyšetření není nutné. Poté se posudková komise vyjádří k tomu,
proč za situace, kdy je v diagnostickém souhrnu (viz „Diagnózy“) zjišťováno poškození obou
horních končetin, podřazuje zdravotní postižení stěžovatele pod přílohu č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb., kapitola XV., oddíl H, položka 24 písm. a). Setrvá-li na svém posudkovém
závěru, bude muset vysvětlit, proč nelze zdravotní postižení stěžovatele podřadit pod písmena b),
c) a d) citované položky. Dospěje-li k závěru, že zdravotní postižení stěžovatele lze podřadit pod
písm. b) položky 24, oddílu 4, kapitoly XV. přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., bude se muset
zabývat postupem podle §6 odst. 4 citované vyhlášky.
Po doplnění posudku jednoznačně stanovenými závěry ve shora uvedeném směru,
Krajský soud v Ostravě znovu posoudí, zda došlo či nikoliv ke vzniku nároku stěžovatele
na částečný invalidní důchod ve smyslu §43 zákona č. 155/1995 Sb.
Tímto právním názorem Nejvyššího správního soudu je krajský soud podle §110 odst. 3
s. ř. s. vázán.
O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti stěžovatele rozhodne podle §110
odst. 2 s. ř. s. v novém rozhodnutí ve věci krajský soud.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2009
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu