ECLI:CZ:NSS:2009:4.ADS.94.2009:69
sp. zn. 4 Ads 94/2009 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: B. V.,
procesního nástupce po J. V., zastoupeného Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se
sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se
sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2006,
č. j. 2006/15942/2-212, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 30. 1. 2008, č. j. 4 Cad 32/2006 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Advokátce Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 1600 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojil stěžovatel proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 30. 1. 2008, č. j. 4 Cad 32/2006 – 23, kterým byla odmítnuta žaloba, kterou podala J. V.,
jejímž je stěžovatel procesním nástupcem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2006, č. j.
2006/15942/2-212 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný potvrdil
rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru sociálních věcí, č. j. 537/2006/SOC,
ze dne 14. 2. 2006, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Městského úřadu Čáslav, odboru vnějších
vztahů a zároveň bylo rozhodnuto o vrácení přeplatku na dávce sociální péče, příspěvku
na provoz motorového vozidla za rok 2004 ve výši 6900 Kč.
Žalobu směřující proti napadenému rozhodnutí žalovaného odmítl Městský soud v Praze
usnesením ze dne 30. 1. 2008, č. j. 4 Cad 32/2006 – 23, neboť v dané věci se jednalo o příspěvek
na provoz motorového vozidla podle §36 vyhlášky č. 182/1991 Sb. ministerstva práce
a sociálních věcí České republiky ze dne 26. dubna 1991, kterou se provádí zákon o sociálním
zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním
zabezpečení (dále jen „vyhl. č. 182/1991 Sb.“). Rozhodnutí o tomto příspěvku je podle §56c
písm. a) zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení
(dále jen „zákon č. 114/1988 Sb.“) vyloučeno ze soudního přezkumu. Městský soud v Praze
proto shledal, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalovaného je nepřípustná jednak
ve smyslu §68 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
neboť se domáhá přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání vyloučeno podle zvláštního
zákona (zákon č. 114/1988 Sb.) a podle §70 písm. f) s. ř. s. Z tohoto důvodu podle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. žalobu odmítl pro nepřípustnost.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal stěžovatel kasační stížnost
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť Městský soud v Praze tím, že odmítl
přezkoumat napadené rozhodnutí, porušil čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Navrhl proto,
aby Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2008,
č. j. 4 Cad 32/2006 – 23, zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu uplatněných námitek
a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Nejvyšší správní soud
předně podotýká, že předmětem jeho posouzení byla pouze otázka, zda Městský soud v Praze
postupoval správně, když stěžovatelovu žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Meritem
věci se proto ani nemohl zabývat.
Podle §68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepřípustná, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí,
které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný.
Nejvyšší správní soud podotýká, že podle čl. 36 odst. 2 věty druhé Listiny základních práv
a svobod musí být soudem přezkoumatelné každé rozhodnutí správního orgánu, které se dotýká
základních práv a svobod. Osobám se zdravotním postižením garantuje Listina základních práv
a svobod právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a zvláštní pracovní podmínky,
stejně jako zvláštní ochranu v pracovních vztazích a při přípravě na povolání (čl. 29 Listiny
základních práv a svobod). Ústavní pořádek však nezaručuje žádná další specifická práva
pro osoby se zdravotním postižením, než jaká vyplývají všem ostatním osobám z ústavních práv
upravených v kapitole hospodářských a sociálních práv. Právo spočívající v jednorázové peněžité
dávce na provoz motorového vozidla není ústavně zaručeným veřejným subjektivním právem
a nelze jej vyhledat ani v mezinárodních smlouvách o lidských právech, jimiž je Česká republika
vázána. Listina základních práv a svobod přitom umožňuje, aby rozhodnutí, která se nedotýkají
základních práv a svobod, byla vyloučena ze soudního přezkumu. Protože v dané věci nejde
o právo zaručené předpisy ústavního pořádku, není výluka ze soudního přezkumu stanovená
zákonem č. 114/1988 Sb. v rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
V předmětné věci se jedná o poskytnutí dávky pro těžce zdravotně postižené občany,
která má svůj zákonný podklad v zákoně č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“). Jak již bylo výše uvedeno,
jedná se konkrétně o příspěvek na provoz motorového vozidla podle §36 vyhl. č. 182/1991 Sb.
Podle §34 odst. 1 písm. c) zákona č. 114/1988 Sb., který je kompetenčním předpisem
pro správní orgány v oblasti sociálního zabezpečení, rozhoduje o poskytování příspěvku
na provoz motorového vozidla obecní úřad obce s rozšířenou působností. Podle §56c písm. a)
zákona č. 114/1988 Sb. jsou však ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o dávkách
sociální péče a o mimořádných výhodách občanům zdravotně postiženým podle §34 odst. 1
písm. a) až e) téhož zákona. Z tohoto důvodu není žaloba proti napadenému rozhodnutí
žalovaného přípustná (§68 písm. e) s. ř. s.). Nejvyšší správní soud tedy shledal, že Městský soud
v Praze postupoval zcela správně, když ji podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2005, č. j. 6 Ads 50/2004 – 41, publikovaný ve Sbírce
rozhodnutí NSS pod č. 1374/2007).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly. Žalovanému správnímu orgánu, který by jinak měl
právo na náhradu nákladů řízení, nelze náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením §60
odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Odměna ustanovené zástupkyni stěžovatele, advokátce Mgr. Dagmar Rezkové
Dřímalové, byla stanovena podle vyúčtování ze dne 1. 7. 2009 za dva úkony právní služby
po 500 Kč (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, doplnění kasační
stížnosti), a to podle ustanovení §7, §9 odst. 3 písm. f) ve spojení s §9 odst. 2 a §11 odst. 1
písm. b), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dále ji byla započítána náhrada hotových výdajů
podle §13 odst. 3 téže vyhlášky po 300 Kč. Celková výše její odměny tedy činí 1600 Kč. Odměna
stanovená zástupkyni stěžovatele v celkové výši 1600 Kč jí bude vyplacena do 60 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2009
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu