ECLI:CZ:NSS:2017:4.AFS.40.2017:18
sp. zn. 4 Afs 40/2017 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Pavlíny Vrkočové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: ANEX CZ s. r. o.,
IČ 27264866, se sídlem Veselá 199/5, Brno, zast. JUDr. Václavem Faltýnem, advokátem,
se sídlem náměstí Míru 143, Domažlice, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem
Budějovická 1387/7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 22. 2. 2017, č. j. 62 Af 33/2015 - 108,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2017, č. j. 62 Af 33/2015 - 108,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 1. 2015, č. j. 3006/2015-900000-304.1
bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále
jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 29. 8. 2014, č. j. 122474/2014-53000021, kterým správní
orgán I. stupně rozhodl, že celní hodnota dovezeného zboží (924 rolí perlinky o čisté hmotnosti
13 860 kg), nemůže být určena podle čl. 29 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává
celní kodex Společenství (dále jen „celní kodex“), a současně určil celní hodnu zboží ve výši
257.436 Kč (18,574 Kč/kg čisté váhy), a to podle čl. 31 odst. 1 celního kodexu, za použití čl. 30
odst. 2 písm. b) celního kodexu.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 2. 2017, č. j. 62 Af 33/2015 - 108, zrušil
rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2015 pro nepřezkoumatelnost a vrátil mu věc k dalšímu
řízení. Žalovanému uložil, aby podrobně odůvodnil, proč dovoz s jednotkovou hodnotou ve výši
18,574 Kč/kg splňuje parametry porovnávacího dovozu, přesvědčivě se vypořádal s námitkou
žalobce, ve které požaduje použít jako porovnávací dovoz některý z dovozů s nižší jednotkovou
hodnotou, a v této souvislosti vyložil pojem dovozu s minimální celní hodnotou ve smyslu čl. 31
odst. 2 písm. f) celního kodexu, bude-li jej i v dalším řízení aplikovat.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
dle §103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Podle stěžovatele je určení celní hodnoty dle čl. 31 celního kodexu vymezeno
jak pozitivně, tak i negativně. Pozitivní vymezení lze označit za obecné, naopak negativní stanoví
konkrétní mantinely, v rámci kterých je nutné celní hodnotu určit. Jedná se o metodu připadající
v úvahu poté, co předchozí metody, pozitivně vymezené, nemohou být aplikovány.
Odůvodnění:
, proč byla použita zvolená jednotková hodnota 18,574 Kč/kg, je uvedeno
ve vyjádření správního orgánu I. stupně ze dne 19. 11. 2014. Ztotožnil se s ním i stěžovatel
v napadeném rozhodnutí. Rozsudek krajského soudu je tak v tomto bodě nepřezkoumatelný,
neboť se měl meritorně zabývat důvody, které k volbě porovnávacího dovozu celní orgány vedly.
Stěžovatel dále namítal, že závěry krajského soudu vycházejí z nesprávného právního
hodnocení, neboť nebylo potřeba určit, které celní hodnoty jsou minimální. Důležité však
bylo, aby porovnávací dovoz touto minimální celní hodnotou nebyl. Na omezení dle čl. 31
odst. 2 písm. f) celního kodexu je třeba nahlížet tak, že v případě porovnávacího dovozu
se nejedná o minimální celní hodnotu a tato skutečnost byla i v rozhodnutí stěžovatele
konstatována.
Vybraným porovnávacím dovozem nebyl překročen ani mantinel určený podle čl. 31
odst. 2 písm. b) celního kodexu, neboť se nejednalo o vyšší ze dvou možných hodnot pro celní
účely. Navíc se jednalo o reálné dovozy a nelze hovořit o tom, že by se jednalo o fiktivní
hodnotu. Ze spisového materiálu ani nevyplývá, že by snad některé z dalších omezení
bylo překročeno, neboť bylo jednoznačně konstatováno, o jaký porovnávací materiál se jednalo,
tj. že se nejednalo o hodnotu spočívající na prodejní ceně zboží produkovaného ve Společenství,
neboť se jednalo o dovoz původního zboží z Čínské lidové republiky. Tím, že se jednalo
o dovoz, nemohlo být porušeno omezení zakotvené v čl. 31 odst. 2 písm. d) celního kodexu.
Určení porovnávacího dovozu bylo v souladu s čl. 31 celního kodexu a v dané volbě
nelze spatřovat nezákonnost, ani nepřezkoumatelnost rozhodnutí stěžovatele.
Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou, přičemž
zaměstnanec stěžovatele má vysokoškolské právnické vzdělání (§105 s. ř. s.). Kasační stížnost
je přípustná (§102 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněného
důvodu, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
Kasační stížnost je důvodná.
Ohledně prokazování skutkového stavu v řízení před celními orgány, se uplatní zásady
daňového řízení. Jak Nejvyšší správní soud vyslovil již v rozsudku ze dne 31. 1. 2005,
č. j. 4 As 1/2003 - 71, č. 542/2005 Sb. NSS: „Pokud celní orgán jako správce daně v souladu s §31
odst. 8 písm. c) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, prokáže existenci skutečností
vyvracejících věrohodnost, průkaznost či správnost účetnictví, evidencí či záznamů vedených celním (daňovým)
subjektem, je důkazní břemeno na celním subjektu, jehož povinností podle §31 odst. 9 citovaného zákona
je navrhnout či označit důkazy, které mají potvrdit skutečnosti jím uvedené v přiznání, hlášení a vyúčtování
nebo k jejichž průkazu byl celním orgánem v průběhu celního řízení vyzván. Pokud celní subjekt toto důkazní
břemeno neunese, celní orgán podle okolností uloží povinnost zaplatit clo v jiné výši, než odpovídá údajům
uvedeným celním subjektem při propuštění dovezeného zboží do volného oběhu“ (pozn. NSS v současnosti
jde o §92 daňového řádu).
Z obsahu správních spisů Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobce podal celní prohlášení
na propuštění zboží původem z Čínské lidové republiky do celního režimu volného oběhu.
V rámci ověřování deklarovaných údajů v celním prohlášení a k němu přiložených dokladů
správnímu orgánu I. stupně vznikly pochybnosti o pravdivosti a přesnosti údajů o výši
deklarované celní hodnoty zboží – perlinky v celkovém množství 13 860 kg. Pochybnosti
pramenily z výsledku porovnání jednotkové celní hodnoty předmětného dovozu – 3,30 Kč/kg,
stanovené jako podíl navrhované výše celní hodnoty a deklarované jednotky, s mediánovou
jednotkovou celní hodnotou zjištěnou z dat Eurostatu, která činila 23,80 Kč/kg. Podle správního
orgánu I. stupně deklarovaná celní hodnota byla historicky nejnižší deklarovanou jednotkovou
celní hodnotou podpoložky zboží 70195900 v České republice, i v Evropské unii. V rámci
porovnání byla stanovena mediánová jednotková celní hodnota podpoložky zboží 70195900
z dat dovozů do všech členských zemí Evropského společenství z Čínské lidové republiky
v období ne delším než 90 dnů předcházejících předmětnému dovozu.
Správní orgán I. stupně žalobce vyzval k předložení dodatečných důkazů za účelem
vyvrácení pochybností o deklarované celní hodnotě, přičemž ve výzvě uvedl i demonstrativní
výčet důkazních prostředků. Přestože žalobce následně některé doklady předložil, nevyvrátily
pochybnosti správního orgánu I. stupně. Nedostatky spočívaly ve špatné kvalitě originálu
vývozního dokladu, v rámcové kupní smlouvě (podle níž údajně nebylo postupováno). Žalobce
nedoložil objednávky, obchodní nabídky či korespondenci s dodavatelem zboží ani doklad
o pojištění zásilky. Vývozní celní prohlášení nebylo čínskými celními orgány dohledáno
a potvrzení celního úřadu Bei Lun nebylo čínskou celní správou potvrzeno. Nadto celní orgány
Čínské lidové republiky v rámci mezinárodního dožádání poskytly informace, které skutečnosti
tvrzené a dokládané žalobcem nepotvrdily. Správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že žalobce
věrohodně neprokázal svá tvrzení o celní hodnotě a zboží nelze pustit do volného oběhu
s hodnotou určenou podle čl. 29 celního kodexu.
Správní orgán I. stupně rozhodl o užití náhradní metody ve smyslu čl. 30 a 31 celního
kodexu, když tyto metody na sebe postupně navazují. Z protokolu o ústním jednání ze dne
29. 5. 2014 byl žalobce správním orgánem I. stupně dotázán, zda má k dispozici příslušné údaje,
které by umožnily určit celní hodnotu podle deduktivní metody jednotkové ceny ve smyslu čl. 30
odst. 2 písm. c) celního kodexu nebo metody vypočtené hodnoty ve smyslu čl. 30 odst. 2 písm. d)
celního kodexu a žalobce sdělil, že příslušné údaje nemá.
Správní orgány odůvodnily svůj postup, proč v rámci náhradních metod zvolily metodu
použití rozumných prostředků ve smyslu čl. 31 celního kodexu. Správní orgán I. stupně
v Poznámce 1 svého rozhodnutí popsal, proč vybral celní hodnotu zjištěnou z porovnávacího
dovozu pod evidenčním číslem 6000710201591, uskutečněného dne 3. 7. 2012, s celní hodnotou
zboží ve výši 289.532 Kč (18,574 Kč/kg), o celkovém množství váhy 15 588 kg. Vycházel přitom
z databáze dovozů celní správy a z dat poskytnutých žalovaným. Nepřihlížel k dovozům,
kde probíhalo řízení ve věci zpochybnění deklarované celní hodnoty. Ve svém vyjádření
k odvolání ze dne 19. 11. 2014 upřesnil, že použil dovoz s nejblíže deklarovaným množstvím
zboží, když větší množství odebraného zboží značně ovlivňuje konečnou cenu (viz vysvětlení
v POŘADÍ A-G).
S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud neztotožňuje se závěry krajského
soudu, že v odůvodnění správního orgánu I. stupně nejsou popsány žádné postupy či uvedeny
argumenty, proč byl vybrán právě výše uvedený dovoz. V napadeném rozhodnutí (str. 8 bod 6)
se také stěžovatel ztotožňuje s názorem správního orgánu I. stupně, jaká kritéria použil při výběru
porovnávacího dovozu: jednalo se o identickou podpoložku zboží s hodnoceným předmětným
dovozem; jednalo se o obdobně popsané zboží s hodnoceným předmětným dovozem; země
odeslání byla identická s hodnoceným předmětným dovozem; identická s hodnoceným
předmětným dovozem byla i země původu; deklarované množství zboží bylo co nejbližší
s hodnoceným předmětným dovozem.
Na to pak navazuje na str. 9 v bodě 7 odůvodnění, že v případě porovnávacího
dovozu se celní hodnota nezakládá na minimálních celních hodnotách. Dovozy označené
ev. č. 12CZ07630017365JX8, 12CZ07630018AIUDC0 a 12CZ0763001C5393T7 lze považovat
za dovozy s minimální celní hodnotou. Jak uvedl stěžovatel, důležité je to, že tyto celní hodnoty
byly nižší, než v případě vybraného dovozu. Podle č. 31 odst. 2 písm. f) celního kodexu se celní
hodnota stanovená na základě čl. 31 celního kodexu nesmí zakládat na minimálních celních
hodnotách. Tedy pro splnění této podmínky postačí fakt, že v případě porovnávacího dovozu
se nejedná o minimální celní hodnotu, což vyplývá i z rozhodnutí stěžovatele. Argumenty
stěžovatele mají původ ve spisovém materiálu a jsou obsaženy v napadeném rozhodnutí.
Nelze tak akceptovat závěr, že rozhodnutí stěžovatele je nepřezkoumatelné. Žalobce neunesl
důkazní břemeno a celní úřady rozhodly, že celní hodnota nebude určena dle čl. 29 celního
kodexu. S tímto závěrem souhlasil i krajský soud. Správní orgány ve svých rozhodnutích
odůvodnily, proč přistoupily k určení celní hodnoty zboží metodou použití vhodných prostředků
a využily metody transakce podobného zboží. Správní orgán I. stupně odůvodnil, kde a proč
tuto metodu zvolil (poté, co nepřihlédl k celní hodnotě z čínského prohlášení, která činila
33,589 Kč/kg a nebyla akceptovatelná dle čl. 31 odst. 2 celního kodexu). Správní orgán I. stupně
použil data poskytnutá stěžovatelem odpovídající nejblíže stanoveným kritériím pro výběr
porovnávacího dovozu. Určení porovnávacího dovozu bylo provedeno v souladu s požadavky
stanovenými v čl. 31 celního kodexu. Krajský soud se bude muset zabývat rozhodnutím
stěžovatele, a to konkrétně důvody, které vedly stěžovatele ke stanovení porovnávacího dovozu.
Vzhledem k tomu, že celní hodnota byla určena v souladu čl. 30 a 31 celního kodexu,
je na krajském soudu, aby posoudil, zda postup stěžovatele při stanovení celní hodnoty zboží
byl zákonný či nikoli.
Na základě uvedeného Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou
a v souladu s §110 odst. 1 větou první před středníkem s. ř. s. zrušil napadený rozsudek
krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud bude v dalším řízení
vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110
odst. 4 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. dubna 2017
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu