ECLI:CZ:NSS:2004:4.ANS.1.2004:53
sp. zn. 4 Ans 1/2004 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: C. V.,
s. r. o., zastoupen JUDr. Jiřím Vodičkou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Staropramenná 12,
proti žalovanému: Prezidium Státního zemědělského intervenčního fondu, se sídlem
v Praze 1, Ve Smečkách 33, o žalobě proti nečinnosti státního orgánu, ke kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2004, č. j. 8 Ca 239/2003 – 29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 7. 10. 2003 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud
uložil žalovanému nepokračovat v průtazích řízení o odvolání žalobce podaném dne
25. 7. 2003 proti rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 10. 7. 2003,
č. j. 00/2003/22473, jímž se producentovi cukru E. S. Česká republika, a. s. zvyšuje
individuální produkční kvóta cukru o 3 250 tun na kvótové roky 2003/2004 až 2004/2005 a
aby o tomto podaném odvolání žalobce neprodleně rozhodl.
Podáním ze dne 1. 11. 2003 vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět s tím,
že žalovaný svým rozhodnutím ze dne 17. 10. 2003 již ve věci rozhodl a tím odpadl důvod
nečinnosti správního orgánu. Žádal, aby zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč mu byl
vrácen na účet žalobce.
Napadeným usnesením ze dne 30. 1. 2004, č. j. 8 Ca 239/2003 – 29, soud v důsledku
zpětvzetí žaloby výrokem I. řízení zastavil. Pod bodem II. výroku rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a konečně pak pod bodem III. rozhodl tak,
že po právní moci usnesení bude žalobci vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč
z účtu Městského soudu v Praze. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil poukazem na
§60 odst. 3 věta první s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Výrok o vrácení soudního poplatku
odůvodnil ustanovením §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
V podání ze dne 9. 2. 2004 označeným jako „odvolání proti výroku č. II napadeného
usnesení, o nepřiznání náhrady nákladů řízení“, nesouhlasil žalobce s tím, že mu nebyly
přiznány vzniklé náklady řízení. Zdůraznil, že žalovaný správní orgán po podání žaloby
o odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně rozhodl, a v důsledku
tohoto jeho chování vzal žalobce podáním ze dne 11. 11. 2003 svou žalobu zpět. Žaloba
na nečinnost správního orgánu byla tedy zcela po právu, neboť žalovaný rozhodl o jeho
odvolání až po uplynutí zákonné lhůty dané správním řádem pro rozhodování o odvolání.
Za této situace měl soud postupovat podle ustanovení §60 odst. 3 věta druhá s. ř. s. a přiznat
žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Poukázal na jiné usnesení téhož soudu č. j.
9 Ca 245/2003 - 10 ze dne 24. 11. 2003, v němž soud v naprosto stejné věci – v řízení
o žalobě proti nečinnosti správního orgánu, a za na naprosto identické procesní situace, kdy
byla žaloba vzata zpět se stejným odůvodněním jako v projednávaném případě - žalobci
přiznal náklady řízení ve výši 3 225 Kč tak, jak byly požadovány. Žalobce uvedl, že si je
vědom právní úpravy, podle níž je kasační stížnost směřující proti výroku o nákladech řízení
nepřípustná, avšak vyslovil přesvědčení, že za takové situace přichází v úvahu pouze jiný
opravný prostředek, a to odvolání, neboť jinak by strana sporu neústavním způsobem ztratila
právo na přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně. Žádá, aby odvolací orgán odvolání
žalobce do výroku o nákladech řízení vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit
žalobci náklady řízení ve výši 3 225 Kč do 15ti dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
právního zástupce žalobce, advokáta JUDr. Jiřího Vodičky. K výzvě soudu doplnil žalobce
(dále jen „stěžovatel“), že jeho podání je kasační stížností proti napadenému výroku usnesení
Městského soudu v Praze a znovu opakuje, že za situace, kdy ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s.
nepřipouští kasační stížnost proti výroku o nákladech řízení, volil nejprve alespoň formu
odvolání. Má za to, že za stavu, kdy je ponecháno na vůli soudu, zda náklady řízení ve svém
rozhodnutí přizná či nikoliv, by měla být možnost se nějakým způsobem proti nepřiznání
nákladů řízení bránit - „odvolat“, a to i za stavu, kdy odvolání soudní řád správní nezná
a kasační stížnost směřující toliko proti výroku o nákladech řízení není též přípustná.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení
a zda není dán důvod k odmítnutí kasační stížnosti. Soud vycházel z následujících skutečností
a úvah:
Podle ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje
jen proti výroku o nákladech řízení, nebo proti důvodům rozhodnutí soudu. Rozhodnutím
o nákladech řízení je nutno rozumět postup soudu podle §61 odst. 1 s. ř. s., podle něhož
o povinnosti nahradit náklady řízení rozhodne soud zpravidla v rozsudku nebo usnesení,
jímž se řízení končí, přičemž pro jeho rozhodnutí platí zásady uvedené v §60 odst. 1
až odst. 8 téhož zákona. Rozhodnutím o nákladech řízení je tedy nejen rozhodnutí
o povinnosti nahradit druhému účastníku náklady řízení, ale též rozhodnutí, jímž bylo soudem
vysloveno, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, ať již z jakéhokoliv
zákonem přípustného důvodu. Pokud pak ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. stanoví, že kasační
stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení je nepřípustná, pak to nepochybně
platí i pro výrok, který je v dané věci napaden kasační stížností. Se stěžovatelem se lze
ztotožnit v tom, že za stávající právní úpravy nelze ve správním soudnictví napravit soudem
rozhodujícím o kasační stížnosti případná nesprávná rozhodnutí krajských soudů (Městského
soudu v Praze) o nákladech řízení, pokud není současně kasační stížností napaden též výrok
o věci samé, nicméně zákonodárce v tomto ohledu přezkoumání rozhodnutí uvedených soudů
vyloučil a Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá, než tuto zákonnou úpravu respektovat.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že v jiné, podle stěžovatele procesně
identické věci, rozhodl tentýž soud opačně, totiž že stěžovateli náhradu nákladů řízení přiznal.
Z těchto důvodů nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost
odmítnout, jakožto návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný (§46 odst. 1 písm. d/,
§120 s. ř. s.).
Podle ustanovení §60 odst. 3 a §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí návrhu žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. 9. 2004
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu