ECLI:CZ:NSS:2007:4.ANS.1.2006
sp. zn. 4 Ans 1/2006 - 74
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobců: a) I. J., b)
Ing. J. J., oba zast. JUDr. Janem Najmanem, advokátem, se sídlem Pardubice,
náměstí Republiky 53, proti žalovanému: Katastrální úřad pro Vysočinu, katastrální
pracoviště Bystřice nad Pernštejnem, se sídlem Bystřice nad Pernštejnem,
Masarykovo náměstí 15, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 30. 6. 2005, č. j. 30 Ca 244/2003 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 23. 7. 2003 na ochranu proti nečinnosti žalovaného se žalobci
domáhali, aby Krajský soud v Brně uložil Katastrálnímu úřadu ve Žďáru nad Sázavou,
pracoviště Bystřice nad Pernštejnem povinnost vydat rozhodnutí o návrhu žalobkyně ze dne
25. 9. 2000 a návrhu žalobce ze dne 15. 10. 2000 na obnovu řízení vedeného u Katastrálního
úřadu ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště Bystřice nad Pernštejnem, sp. zn. 30 R-30/1992/2
(podle textu zmíněných návrhů žalobci požadovali obnovu správního řízení vedeného
pod sp. zn. 30 R-30/1999/2, podle doplnění žaloby ze dne 4. 5. 2004 sp. zn. 3 OR-30/1999).
Žalobci konstatovali, že o jejich návrzích nebylo ke dni podání žaloby rozhodnuto,
ačkoliv se pokoušeli dosáhnout nápravy cestou stížností k příslušným kontrolním orgánům,
a to k Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Brně, k Českému úřadu
zeměměřickému a katastrálnímu a k Ministerstvu zemědělství.
Ve vyjádření ze dne 18. 12. 2003 žalobci doplnili, že Katastrálnímu úřadu ve Žďáru
nad Sázavou, pracoviště Bystřice nad Pernštejnem muselo být zřejmé, jaký druh řízení mínili
svými návrhy vyvolat, přesto na základě své vlastní iniciativy zahájil řízení o opravě chyby
v operátu, ač takové řízení a obnova řízení představují zcela rozdílná řízení se zcela jiným
režimem. Katastrální úřad ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště Bystřice nad Pernštejnem
podle žalobců vydal současně rozhodnutí o opravě chyby a rozhodnutí o obnově řízení
o opravě chyby, aniž prvé z nich nabylo právní moci. Žalobci poukázali na rozhodnutí
Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 Ca 200/2001, ve kterém soud podle žalobců konstatoval,
že zmíněné řízení je řízením o opravě chyby.
Podáním ze dne 9. 1. 2004 žalovaný sdělil, že došlo ke změně názvu účastníka řízení
na Katastrální úřad pro Vysočinu, katastrální pracoviště Bystřice nad Pernštejnem.
Podáním ze dne 4. 5. 2004 žalobce k vyjádření žalovaného uvedl, že rozhodnutí
Katastrálního úřadu ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště Bystřice nad Pernštejnem ze dne
21. 10. 2000, č. j. 3 OR-28/2000, 3 OR-30/1999, se nezabývalo návrhem na povolení obnovy
řízení, ale „námitkou ze dne 7. 12. 1999 proti obnově katastrálního operátu“. Ani rozhodnutí
Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně ze dne 6. 4. 2007, sp. zn. O-27/100/2001,
se podle žalobce návrhem na obnovu řízení nezabývá, neboť se zabývá pouze „nepovolením
obnovy řízení ve věci rozhodnutí o opravě chyby“.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 6. 2005, č. j. 30 Ca 244/2003 - 25, žalobu
zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud uvedl, že procesní podmínky meritorního
projednání žaloby byly splněny, a konstatoval, že se žalobci explicitně a zcela jednoznačným
způsobem domáhali obnovy řízení ve věci zakončené rozhodnutím Katastrálního úřadu
ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště Bystřice nad Pernštejnem č. j. 30 R-30/1999/2, ze dne
12. 7. 2000. O těchto návrzích Katastrální úřad ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště Bystřice
nad Pernštejnem rozhodl rozhodnutím č. j. 3 OR-30/1999, 3 OR-28/2000, ze dne
21. 11. 2000, a toto rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení ve věci opravy chyby katastrálního
operátu, kterou Katastrální úřad ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště Bystřice nad Pernštejnem
provedl svým rozhodnutím sp. zn. 30 R-30/1999/2, bylo potvrzeno odvolací správní stolicí.
Podle krajského soudu tedy není zřejmé, z čeho žalobci dovozují, že o jejich návrhu
žalovaný nerozhodl. Krajský soud vyslovil domněnku, že žalobci nepochopili výrok
prvostupňového rozhodnutí, kde je uvedeno, že návrh směřuje proti (pravomocnému)
rozhodnutí, vydanému ve věci námitky žalobců proti obnově katastrálního operátu. Podle
krajského soudu je však při pečlivém přečtení výroku předmětného rozhodnutí evidentní,
že jím nebylo rozhodováno o námitce proti obnově katastrálního operátu, ale o návrhu
na obnovu řízení. Krajský soud uzavřel, že Katastrální úřad ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště
Bystřice nad Pernštejnem (potažmo odvolací orgán) rozhodoval plně v intencích návrhu
vymezeného oběma podáními žalobců ze dne 25. 9. 2000 a 15. 10. 2000. S ohledem
na tyto skutečnosti krajský soud žalobu podle §81 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci (dále jen „stěžovatelé“) včas kasační stížnost,
v níž namítali, že se krajský soud věcí řádně nezabýval, ani nesvolal jednání. Stěžovatelé
poukázali na rozhodnutí Krajského soudu v Brně o jejich žalobě proti zmiňovanému
rozhodnutí Katastrálního úřadu ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště Bystřice nad Pernštejnem,
ve kterém krajský soud označil věc za opravu chyby a žalobou se nezabýval,
čímž podle stěžovatelů porušil zákaz zneužití práva a popřel existenci §16 katastrálního
zákona. Stěžovatelé konstatovali, že ve správním řízení již bylo vydáno sedm správních
rozhodnutí, která jsou nezákonná a v rozporu se zásadou objektivní pravdy, ale žádný
rozsudek se podle stěžovatelů zákonností vydaných rozhodnutí nezabýval. Stěžovatelé
dále vyjmenovali skutečnosti a důkazy, kterými se podle jejich tvrzení nikdo nezabýval,
a proto o jejich návrzích na obnovu řízení nebylo dosud rozhodnuto. Stěžovatelé
dále připomněli, že tuto otázku řešila rovněž Policie České republiky, a poukázali
na negativní vztahy s pracovníky Městského úřadu Bystřice nad Pernštejnem. Stěžovatelé
namítali, že krajský soud pouze sdělil, že o jejich návrzích již bylo rozhodnuto, aniž věc
zdůvodnil a uvedl, o kterých bodech jejich návrhů na obnovu řízení bylo rozhodnuto. Krajský
soud se v napadeném rozsudku nezabývá podstatou věci, kterou je podle stěžovatelů ochrana
práv vlastníků, zaručených Ústavou České republiky. Stěžovatelé navrhli, aby byl rozsudek
krajského soudu pro nepřezkoumatelnost zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu
řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Katastrální úřad pro Vysočinu se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnil
s postupem Katastrálního úřadu ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště Bystřice nad Pernštejnem
a zdůraznil, že žalovaný nemá právní subjektivitu a není věcně pasivně legitimován.
Katastrální úřad pro Vysočinu navrhl podanou kasační stížnost zamítnout.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s §109 odst. 2 a 3
s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelé uplatnili ve své kasační stížnosti.
Neshledal přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Z textu a z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že ji stěžovatelé podali z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový
stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor,
ale tento je nesprávně vyložen.
Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Z obsahu správního spisu Katastrálního úřadu ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště
Bystřice nad Pernštejnem, sp. zn. OR-28/2000, Nejvyšší správní soud zjistil následující
rozhodné skutečnosti. Podáním ze dne 25. 9. 2000 žalobkyně navrhla obnovu řízení ve věci
rozhodnutí Katastrálního úřadu ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště Bystřice nad Pernštejnem
ze dne 12. 7. 2000, č. j. 30 R-30/1999/2. Podáním ze dne 15. 10. 2000 žalobce navrhl obnovu
téhož řízení a vyjádřil nesouhlas s „Oznámením o neprovedení opravy v katastru
nemovitostí“. Rozhodnutím ze dne 21. 11. 2000, č. j. 3 OR-30/1999, 3 OR-28/2000,
Katastrální úřad ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště Bystřice nad Pernštejnem zamítl návrh
stěžovatelů na povolení obnovy řízení ve věci svého rozhodnutí ze dne 12. 7. 2000 (ve výroku
tohoto rozhodnutí došlo zjevnou chybou v psaní k nesprávnému uvedení data 12. 7. 1999),
č. j. 3 OR-30/1999/2, o námitce stěžovatelů ze dne 7. 12. 1999 proti obnově katastrálního
operátu v katastrálním území D. Toto rozhodnutí bylo oběma stěžovatelům doručeno dne
1. 12. 2000. V odůvodnění Katastrální úřad ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště Bystřice nad
Pernštejnem uvedl, že rozhodnutím ze dne 12. 7. 2000, č. j. 3 OR-30/1999/2, které nabylo
právní moci dne 14. 8. 2000, částečně vyhověl námitce stěžovatelů proti obnovenému
katastrálnímu operátu a změnil hranice mezi pozemky p. č. 348, 349 a 350 a mezi pozemky p.
č. 1034 a 1032. Katastrální úřad ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště Bystřice nad Pernštejnem
dále konstatoval, že návrh na obnovu řízení stěžovatelé podali poté, kdy je přípisem ze dne
20. 9. 2000 vyrozuměl, že neprovedl opravu, kterou požadoval stěžovatel v dopise ze dne
10. 9. 2000. Katastrální úřad ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště Bystřice nad Pernštejnem
doplnil, že nevyhovění žádosti stěžovatele o posunutí hranic mezi pozemky p. č. 349 a 350
nad rámec hranice pozemku p. č. 342 nebylo předmětem námitky a ve věci opravy hranic bylo
vydáno rozhodnutí ze dne 16. 11. 2000, č. j. 3 OR-23/2000. Rozhodnutím Zeměměřického a
katastrálního inspektorátu v Brně ze dne 6. 4. 2001, sp. zn. O-27/100/2001, bylo rozhodnutí
Katastrálního úřadu ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště Bystřice nad Pernštejnem o nepovolení
obnovy řízení potvrzeno.
Z obsahu připojeného spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 Ca 200/2001 Nejvyšší
správní soud zjistil, že se stěžovatelé žalobou ze dne 15. 6. 2001 domáhali zrušení rozhodnutí
Katastrálního úřadu ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště Bystřice nad Pernštejnem ze dne
21. 11. 2000, č. j. 3 OR-30/1999, 3 OR-28/2000, a rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního
inspektorátu v Brně ze dne 6. 4. 2001, sp. zn. O-27/100/2001. Krajský soud v Brně usnesením
ze dne 14. 1. 2002, č. j. 29 Ca 200/2001 - 22, zastavil řízení o této žalobě s odůvodněním,
že v průběhu správního řízení, které předcházelo návrhu na obnovu řízení, stěžovatelé
nevyčerpali všechny zákonem připuštěné řádné opravné prostředky, a proto nebyly splněny
podmínky podle §247 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném
do 31. 12. 2002 (dále jen „o. s. ř.“). Krajský soud současně uvedl, že soudní přezkum
napadených rozhodnutí je vyloučen, neboť tato rozhodnutí nezasahují subjektivní oprávnění
žalobců, když předmětem správního řízení byla oprava chyby v katastrálním operátu.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud předesílá, že v tomto řízení není oprávněn posuzovat správnost,
zákonnost či přezkoumatelnost posledně zmíněného usnesení Krajského soudu v Brně,
které bylo vydáno před účinností soudního řádu správního v době, kdy ustanovení §250j
odst. 4 o. s. ř. v řízení o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů nepřipouštělo žádný
opravný prostředek.
Podle §79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní
předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního
orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat
rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností
správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní
důsledek. Podle §79 odst. 2 s. ř. s. žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení
má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal pasivní legitimaci žalovaného a shledal,
že žalovaný je v této věci pasivně legitimován, neboť podle §5 odst. 2 zákona České národní
rady č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších
předpisů, ve spojení se sdělením Českého úřadu zeměměřického a katastrálního
č. 10/2004 Sb., žalovaný v rámci svého územního obvodu vykonává působnost Katastrálního
úřadu pro Vysočinu. Podle čl. II bod 2 zákona č. 175/2003 Sb., kterým byl mimo jiné zřízen
Katastrální úřad pro Vysočinu, katastrální úřady zřízené tímto zákonem vykonávají ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona působnost dosavadních katastrálních úřadů. Žalovaný
je tedy správním orgánem, na který přešla působnost Katastrálního úřadu ve Žďáru
nad Sázavou, pracoviště Bystřice nad Pernštejnem, který měl podle žalobního tvrzení vydat
požadované rozhodnutí.
V posuzované věci podali stěžovatelé žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného,
který podle jejich tvrzení do dne podání žaloby nerozhodl o jejich návrzích na obnovu řízení
pravomocně skončeného rozhodnutím Katastrálního úřadu ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště
Bystřice nad Pernštejnem ze dne 12. 7. 2000, č. j. 3 OR-30/1999/2, (stěžovateli v některých
podáních označovaným jako 30 R-30/1999/2).
Z obsahu kasační stížnosti a dalších podání stěžovatelů je zřejmé, že stěžovatelé
zaměňují několik procesních institutů a směšují několik správních řízení - řízení o námitce
proti obnovenému katastrálnímu operátu, řízení o opravě chyby v katastrálním operátu
a řízení o návrhu na obnovu řízení. Určité nepřesnosti vykazuje rovněž napadený rozsudek
krajského soudu, nicméně tyto nepřesnosti nemění nic na správnosti a přezkoumatelnosti
rozhodnutí krajského soudu.
Obnova katastrálního operátu je upravena v §13 a následujících zákona České národní
rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění
pozdějších předpisů, a představuje vyhotovení nového souboru geodetických informací
ve formě grafického počítačového souboru a nového souboru popisných informací
katastrálního operátu. Lze ji provést novým mapováním, přepracováním souboru
geodetických informací, nebo na podkladě výsledků pozemkových úprav. Obnovený
katastrální operát musí být zákonem předepsaným způsobem komunikován veřejnosti,
aby dotčené osoby měly možnost bránit se proti změnám, které obnova operátu vyvolala.
Podle §16 odst. 3 katastrálního zákona vlastníci a jiní oprávnění mohou během
vyložení obnoveného katastrálního operátu a ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy skončilo
jeho vyložení, podat námitky proti obsahu obnoveného katastrálního operátu. O podaných
námitkách rozhoduje katastrální úřad.
Na rozdíl od obnovy katastrálního operátu, která se obvykle dotýká celého
katastrálního území a souvisí s potřebou aktualizace údajů v katastru nemovitostí, institut
opravy chyb v katastrálním operátu je prostředkem k opravě chybných údajů vzniklých
zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, nepřesnostmi nebo nesprávnostmi v listinách,
které tvořily podklad pro zápis do katastru.
Podle §8 odst. 5 katastrálního zákona sdělí-li do 30 dnů od doručení oznámení
vlastník nebo jiný oprávněný katastrálnímu úřadu, že s provedenou opravou
nebo s tím, že se nejedná o chybu, nesouhlasí, vydá katastrální úřad rozhodnutí ve věci.
Proti rozhodnutí je možno podat odvolání k zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu,
v jehož obvodu je dotčená nemovitost.
Stěžovatelé byli jakožto vlastníci nemovitostí dotčeni obnovou katastrálního operátu
a dne 7. 12. 1999 v souladu s §16 odst. 3 katastrálního zákona podali proti obnovenému
katastrálnímu operátu námitky, o kterých Katastrální úřad ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště
Bystřice nad Pernštejnem rozhodl rozhodnutím ze dne 12. 7. 2000, č. j. 3 OR-30/1999/2,
proti němuž se stěžovatelé neodvolali, a proto dne 14. 8. 2000 nabylo právní moci.
Stěžovatel následně dne 10. 9. 2000 požádal o opravu chyby v katastru, Katastrální
úřad ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště Bystřice nad Pernštejnem, však stěžovatelům dne
20. 9. 2000 oznámil, že požadovanou opravu neprovedl. Stěžovatelé poté podali své návrhy
na obnovu řízení, o nichž podle jejich tvrzení nebylo dosud rozhodnuto.
Ve svém návrhu na obnovu řízení stěžovatel současně vyjádřil nesouhlas
s „Oznámením o neprovedení opravy v katastru nemovitostí“. Tímto podáním byla zahájena
dvě relativně nezávislá správní řízení, a to řízení o povolení obnovy správního řízení a řízení
o opravě chyby podle §8 odst. 5 katastrálního zákona. Proto také Katastrální úřad ve Žďáru
nad Sázavou, pracoviště Bystřice nad Pernštejnem vydal dvě rozhodnutí - rozhodnutím ze dne
21. 11. 2000, č. j. 3 OR-30/1999, 3 OR-28/2000, zamítl návrh na povolení obnovy řízení
a rozhodnutím ze dne 16. 11. 2000, č. j. 3 OR-23/2000, rozhodl o návrhu na opravu chyby.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že o návrzích
stěžovatelů ze dne 25. 9. 2000 a 15. 10. 2000 bylo rozhodnuto, toto rozhodnutí bylo
stěžovatelům řádně doručeno, a proto krajský soud nemohl uložit žalovanému povinnost
vydat rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud tedy rozhodl správně, když žalobu stěžovatelů
na ochranu proti nečinnosti žalovaného, který podle zjištění soudu nečinný nebyl, zamítl.
Namítají-li stěžovatelé, že se krajský soud nezabýval nezákonností rozhodnutí
vydaných ve správním řízení, Nejvyšší správní soud k tomu podotýká, že předmětem řízení
o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu není přezkum správního rozhodnutí,
ale posouzení, zda je kompetentní správní orgán nečinný a má-li mu soud uložit povinnost
vydat rozhodnutí o návrhu žalobce (zde stěžovatelů).
Nejvyšší správní soud dále shledal, že napadený rozsudek není nepřezkoumatelný,
neboť krajský soud dostatečně a srozumitelně odůvodnil, jaké skutečnosti jej vedly k vydání
tohoto rozhodnutí. Nelze přisvědčit ani námitce stěžovatelů, že krajský soud neuvedl,
o kterých bodech jejich návrhu na obnovu řízení bylo rozhodnuto, ani námitce,
že se nikdo nezabýval jimi ve správním řízení navrhovanými důkazy.
V řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu totiž soudu nepřísluší
posuzovat, zda bylo o návrhu rozhodnuto správně nebo v plném rozsahu. Soud pouze zkoumá
splnění podmínek pro to, aby správnímu orgánu uložil povinnost vydat rozhodnutí v určité
věci, tj. mimo jiné, zda bylo o podaném návrhu rozhodnuto či nikoliv. Zjistí-li krajský soud
(tak jako v posuzovaném případě), že správní orgán o návrhu rozhodl již před podáním
žaloby, žalobu na ochranu proti nečinnosti zamítne.
Účastník správního řízení v takové situaci disponuje jinými procesními prostředky
(např. odvolání), aby se domohl nápravy případných pochybení správního orgánu.
V posuzované věci mohli stěžovatelé uplatnit své námitky porušení procesního předpisu,
včetně případného nevyčerpání celého předmětu řízení, v odvolání proti rozhodnutí
o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení. Stěžovatelé odvolání podali, o tomto odvolání
bylo rozhodnuto a stěžovatelé rovněž využili možnosti podat žalobu proti rozhodnutí
odvolacího orgánu. Skutečnost, že krajský soud řízení o této žalobě zastavil, na uvedených
závěrech nic nemění.
Ani námitce, že se krajský soud v napadeném rozsudku nezabývá podstatou věci,
kterou je podle stěžovatelů ochrana práv vlastníků, zaručených Ústavou České republiky,
nelze přisvědčit, neboť s ohledem na výše uvedené je zřejmé, že ochrana práv vlastníků
předmětem sporu, ani podstatou věci nebyla.
K námitce stěžovatelů, že krajský soud nesvolal ve věci jednání, Nejvyšší správní soud
poukazuje na podání stěžovatelů ze dne 19. 2. 2004, ve kterém stěžovatelé výslovně vyjádřili,
že souhlasí s rozhodnutím o žalobě bez nařízení jednání. Za této procesní situace nebyl
krajský soud podle §51 odst. 1 s. ř. s. povinen ve věci nařizovat jednání a rozhodnutí věci
bez nařízení jednání nelze považovat za pochybení soudu.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu žaloba proti nečinnosti
správního orgánu (§79 a násl. s. ř. s.) je nedůvodná, pokud žalovaný správní orgán vydal
správní akt, byť jej jako takový formálně neoznačil (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 10. 2004, č. j. 6 Ans 1/2003 – 101, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. 652/2005, www.nssoud.cz).
V posuzované věci bylo o návrhu stěžovatelů rozhodnuto, vydané rozhodnutí
navíc nese označení „rozhodnutí“, a proto Nejvyšší správní soud v kontextu citovaného
judikátu uzavírá, že krajský soud nepochybil, když podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud tedy v postupu, ani v rozhodnutí krajského soudu nezjistil
namítaná pochybení, kasační důvody nebyly prokázány, a proto Nejvyšší správní soud
podanou kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Nad rámec odůvodnění Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžovatelé se ochrany
svého vlastnického práva mohou domáhat soukromoprávní cestou, neboť obnova
katastrálního operátu, ani oprava chyby v katastru nemá vliv na hmotněprávní vztahy
k nemovitostem a nemůže měnit vlastnictví k nim (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
3. 1. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1840/2003 - Rozhodnutí soudů ve věcech civilních č. 15/2006,
a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 15 Ca 110/2001 -
Soudní judikatura ve věcech správních č. 870/2001).
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona. Protože žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné náklady jemu vzniklé ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, neboť stěžovatelé s podanou kasační stížností úspěch
neměli.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. června 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu